Diskuze

« další předchozí »

Judith - 03.07.2023 14:11:09 #

Náhodným kolemjdoucím nabízím ke zvážení, aby při rolování po stránce spočinuli zrakem až na vytučněném Barnettu Newmannovi, uděláte tím něco pro své zažívání :-) Jdu ještě najít kousek z úplně jiného soudku.

Antony - 03.07.2023 13:22:31 #

Je krásné a současně nebezpečné na jazyce, že jím lze obhájit cokoli. Absolutně cokoli. "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomí je síla." Zde opravdu kladu důraz na schopnost kritického myšlení. Aneb - je tomu tak skutečně?

Judith - 03.07.2023 12:47:15 #

Teď už nezbývá než doplnit, proč je to - údajně - umění. McCarthyho představení vyjadřují témata přiměřenosti a využívání násilí a konfliktu v masmédiích. Malbu chápal spíše jako akt, než aby směřoval k finálnímu dílu, čímž jde ve stopách abstraktního expresionismu. Za jeho mnohdy nechutnými či šokujícími představeními je sdělení o živočišnosti uměleckých procesů, zneužití a zdeformování mnoha aspektů současné společnosti jako sexu, jídla, násilí, filmu a umění samotného. Dílem Třídní blázen šokoval, aby diváky přiměl přehodnotit své životy a postoje.

Judith - 03.07.2023 12:21:51 #

V lidech je ledacos - u každé bouračky se najdou čumilové. Ale fotka na křídovém papíře v drahé knížce, to je zase jiný level zprávy o civilizaci.

Antony - 03.07.2023 12:20:39 #

Aha. Zrovna obědvám.. Tuhle performanci do značné míry zobrazil Paolo Sorrentini ve svém filmu "La grande bellezza" (2013), takže už vím, kde vzal inspiraci. V následném interview (hlavní hrdina je novinář) s performerkou akce ji s chutí zesměšňuje. Film je to výtečný, doporučuji.

Judith - 03.07.2023 11:58:53 #

Class Fool. To už je jenom nechutné a docela se divím, že s takovýmto přístupem k životu se autor dožil poměrně vysokého věku (stále žije). Ve zkratce: postříkal zeď kečupem, rozběhl se proti ní tak prudce, až se omráčil, pak se několikrát vyzvracel a do řitního otvoru si zasunul panenku Barbie. Představení skončilo, když už se na to lidi nemohli dívat.

Antony - 03.07.2023 11:40:25 #

Onement je dobrej. Dává prostor fantazii. Zde opět lze s úspěchem použít "je na divácích, nikoli na umělcích, aby rozhodli o tom, co vyjadřuje". Takže všechny zasvěcené výklady jsou k ničemu. Třídního blázna jsem nenašel. Jak je to v originále?

Judith - 03.07.2023 11:14:27 #

Napadlo mě něco podobného :) No, pisoár dávat nebudu, ten je profláknutý, a Paula McCarthyho (zastoupen dílem Třídní blázen) taky ne, to už je pro mě za čárou. Pojďme z jiné strany: tady je WTF hlavně "zasvěcený výklad", přitom zrovna tenhle obraz obstojí sám o sobě. Barnett Newman: Onement I (1948) Newmanův vysoce intelektualizovaný přístup k tvorbě si kladl za cíl zasáhnout divákovy vnitřní pocity. Prostřednictvím svého obdivu k suprematismu a neoplasticismu a fascinací primitivním uměním chtěl odhalit mystické myšlenky. Jeho dílo bylo popisováno jako sonda do metafyzična, což napomohlo k inspiraci minimalismu a stylu Color Field. Ve středu plátna je vertikálně upevněn pruh krycí pásky a přes něj je silně nanesena další barva. Dílo vyjadřuje potřebu moderního světa ohledně nových a vlivných druhů umění - umění, jež vyjadřuje a dovolává se intuice a ambic. Ztělesňuje smysl vyjádřený barvou, kompozicí a texturou. Zdánlivě jednoduché dílo Onement I je přesto vyzývavé a zabývá se jak duchem, tak hmotou. Pro Newmanovu tvorbu bylo přelomové - objevil v něm způsob, jak nadchnout diváky fyzicky i emocionálně, než aby celé dílo pouze konvenčně rozdělil na několik částí. Inspirovalo autora k tvorbě dalších podobných děl, v kterých se zabýval tím, jak jednotlivé linie zároveň spojují i rozdělují prostor.

Antony - 03.07.2023 10:25:06 #

Tento výtvor je celkem známý a v různých článcích o extrémním umění zmiňovaný. Mohu jen konstatovat, že sice exkrementalizmus jakožto nový styl konstituován nebyl, ale mnoho umělců díla tohoto charakteru tvoří, aniž by to přiznávali.. :)

Judith - 03.07.2023 10:14:22 #

Jedna lahůdka. Připomínám, že jde o texty z knihy Proč je to umění, volně citované. Piero Manzoni: Umělcovo hovno (1961) Dílo paroduje přemrštěné hodnocení umění a zabývá se také konzumerismem, zejména rostoucími problémy s balením výrobků a také otázkami vlastnictví. Manzoni zapečetil a vystavil devadesát plechovek s popisem ve čtyřech jazycích, přičemž cenu každé z nich vyčíslil podle váhy ve zlatě. Dílo bylo narážkou na skutečnost, že uměním se stává cokoli, co má na sobě umělcovo jméno (v té době pop artoví umělci pracovali s obaly). Nejistota, zda plechovky skutečně obsahují Manzoniho výkaly, stále trvá, jelikož otevřením by dílo ztratilo na hodnotě.

« další předchozí »