Diskuze

« další předchozí »

Antony - 02.07.2023 14:23:21 #

Nic nového. Tohle dělá každý dýdžej při scratchingu.

Judith - 02.07.2023 14:09:19 #

Tohle může bolet - šlape se tu po gramodeskách. Stačí k umění takový "vznik něčeho naprosto nového"? Christian Marclay: Kroky (1989) Marclay vytvořil tuto instalaci, aby zkoumal vztahy mezi zrakem a zvukem. V celé své tvorbě ničí nahrávky, aby dal vzniknout novým zvukům, protože podle něj staré nahrávky působí jako něco už ztraceného, což jsou věci, které chce přivést k životu. Svou profesní dráhu strávil kombinováním hudby, performačního umění a odkazu Marcela Duchampa, aby dal vzniknout tomu, co nazýval "divadlo nalezeného zvuku". Marclay se umělecky inspiroval Josephem Beyusem a hudebně Johnem Cagem, ovlivnilo jej také hnutí Fluxus, které v 60. letech vzkřísilo duch dadaismu. Byl přezdíván jako "nevědomý vynálezce turntabilismu". V roce 1989 pokryl na šest týdnů podlahu galerie vinylovými gramodeskami, které z jedné strany obsahovaly nahrávky kroků. Návštěvníci museli po deskách přejít a stopy a oděrky, které bezděčně vytvořili, se staly součástí zvuku každé nahrávky. Po skončení výstavy Marclay 1000 z celkem 3500 desek prodal tak, jak byly, se všemi škrábanci, jako šokující záznam škod, které lidé páchají na světě. Autor popsal poškozený zvuk jako "expresivní sílu samu o sobě. Když se něco nepovede, stane se něco nepředvídatelného, něco nového a zajímavého." edit: Tady jedna z desek, ke koupi za 950 dolarů >> odkaz

Antony - 02.07.2023 14:03:05 #

Je o tom i pěkná písnička. Stroj na nic

Judith - 02.07.2023 11:51:07 #

:-D  Tak další. Jde o kinetické umění, existují i videa, do odkazu dávám přehled fotografií různých fází pro rychlou představu. Jean Tinguely: Pocta New Yorku (1960) Autor chtěl podrobit satirické kritice selhání a nepředvídatelnost strojů a naše spoléhání na ně a zaznamenat shovívavý přístup k násilí, jejž si společnost rozvinula a který si nadále udržuje. Dílo bylo sestaveno tak, aby fungovalo třicet minut a pak se samo rozpadlo. Představení díla na zahradě Muzea moderního umění začalo dobře: konstrukce se sama vznítila, zahrála několik tónů na piano, vysoukala ze sebe ruličky textu a způsobila výbuch smrdutých bomb. Poté místo aby se rozložila, jak bylo v plánu, začala hořet a museli být přivoláni hasiči. Nektěří diváci v tom spatřovali podobnost s nukleární katastrofou, jiní to považovali čistě za zábavu. Tinguely pouze poznamenal: "Nemůžete očekávat, že svět dopadne, jak chcete."  Tinguely byl přesvědčen o energii New Yorku a jeho schopnosti se sám obnovovat. Kritizoval filmy o atomových bombách, které v USA vznikaly na konci 50. let, jelikož podle něj znecitlivují lidem vnímání v otázkách násilí a ničení.

Antony - 01.07.2023 23:10:40 #

"je na divácích, nikoli na umělcích, aby rozhodli o tom, co vyjadřuje" To platí vždy, neb jde o jednu ze základních vlastností uměleckého díla. Sakra, musím jít zhasnout do koupelny, abych projevil minimalistickou metaforu svého života před ulehnutím.. :)

Judith - 01.07.2023 23:04:50 #

Tohle snad ani tolik práce nedalo... podle vyhledaných fotografií soudím, že dílo bylo od svého vzniku, kdy instalace vyhrála Turnerovu cenu, vystaveno ve více různých galeriích po světě. Martin Creed: Work No. 227 - Rozsvěcující se a zhasínající světla (2000) V pětisekundových intervalech jsou rozsvěcována a zhasínána světla v prázdné galerii. Tím autor přilákal pozornost diváků ke zdem. Místo aby sloužila jen jako podklad, samotná galerie se tak stala médiem a přiměla diváky zamyslet se nad významy, účelem a zavedeným přístupem k umění v muzeích. Dílo může být také vnímáno jako univerzální metafora lidského života. Autor vtipně navázal na minimalismus a konceptualismus a také znevážil povýšenost mnoha děl současného umění. Dílo bývá též řazeno do postkonceptualismu, protože - jak autor prohlašuje - je na divácích, nikoli na umělcích, aby rozhodli o tom, co vyjadřuje.

Antony - 01.07.2023 22:17:23 #

U spousty moderních výtvarných děl mne napadá okřídlené a vlastně již kasické - to muselo dát práce, přitom taková blbost.. Zajímavé, že u tzv. nemoderních děl mne to nenapadá.

Antony - 01.07.2023 22:15:03 #

Pegas: Díky za avizo Gigera, nevěděl jsem. Do Alšovy galerie jezdím rád, tuhle výstavu chci vidět.

Judith - 01.07.2023 21:25:24 #

Disclaimer: Dále uváděné texty nevyjadřují stanovisko pisatelky. Jde o parafráze argumentů z knihy Susie Hodge Proč je to umění. 100 moderních děl od Muncha po street art. Usedněte a žasněte! Giovanni Anselmo: Struktura, která jí salát (1968) Dílo vyjadřuje základní principy energie, zemské přitažlivosti, napětí a nekonečna. Dokud je salát čerstvý, konstrukce je vyvážená, jakmile však uvadne, dojde ke ztrátě napětí a menší blok sklouzne dolů do hromádky pilin. Žula odkazuje na klasické italské dědictví, zatímco změna, k níž dochází, ilustruje Anselmův zájem o proměny uvnitř organismů, vlád a kultur.

Pegas - 14.06.2023 21:41:41 #

H. R. Giger A teď něco pořádného pro oko na vlastní oči. V Alšově jihočeská galerii v Hluboké nad Vltavou se koná od 11.6. do 19.11. výstava díla známeho výtvarníka H. R. Gigera, autora monstra z filmu Vetřelec, ale i několika albových obálek a spousty podivností. Určitě stojí za to vidět to v originálech na vlastní oči, tak pokud vás alespoň trochu jeho tvorba oslovuje a máte to v dosahu, tak doporučuji. V roce 2005 byla podobná výstava v Praze a byl to zážitek. Více zde >> odkaz

« další předchozí »