Diskuze

« další předchozí »

Antony - 08.09.2023 13:02:57 #

Po odstavcích: Ano. Ano.

Judith - 08.09.2023 12:58:36 #

Dá se to vztáhnout i na vnímání, tady ten rozpuk - některé věci prostě zůstanou zavřené, i když je člověk projíždí zleva zprava. Není to nutně špatně, řekla bych.  A ano, významy a hodnoty se dneska ukrývají jinak: všem na očích. Překvapivě efektivní způsob.

Antony - 08.09.2023 12:10:03 #

Ano, tak nějak to je. Role umění se v průběhu staletí diametrálně měnila. K dnešku se otočila na hlavu. Pan Proust ještě mohl dílo naivně obdivovat a dávat mu významy, které dnes již většinou nemá. Příčina je jediná. Co bylo dříve předmětem naprosto exkluzívní výlučnosti (a to mělo vliv na vnímání procesu vzniku, kvality i právě té role), je dnes masové profánní zboží. Proto vzletný romantizmus vnímám jako odtržený od reality a zkoumám jej prismatem vlastních zkušeností. Napsal jsem toho dost, abych něco o "uzrávání z aury věci, rozpuku a rozvinutí ve stránky" věděl. Tím to nechci popírat, pouze korigovat.

Judith - 08.09.2023 10:57:12 #

O darech moje kávová sedlina nic neříká, sory! :-) Vylupování nebo vystupování z jednolitosti hmoty je hezký příměr (trochu to posouvám, vím) - Marcel Proust měl představu, že kniha uzrává z aury věci, která v jednu chvíli svého života rozpukne a rozvine se v stránky. Souvisí to podle mě právě i s hmatatelností hudby, co a jak se z reproduktorů vyřine a kde v prostoru se to nakonec usadí. Protože zvláštní je, že ty hodně intenzivní věci se vlastně zachycují mnohem hůř než nějaký dech na skle.

Antony - 08.09.2023 08:00:02 #

Ejhle! Jak jsem to včera napsal, řekl jsem si, teď někdo přijde s AC/DC. No nic, dary noste do Delf.. :) AC/DC mne doprovázejí od roku 1980. Velmi intenzívně jsem poslouchal prvních osm alb a vyrostl jsem na nich. Slyším v nich jednoznačný vývoj a stylovou rozmanitost. Každá skladba má v sobě kus neopakovatelné osobitosti. Jestli začali být jednotvární, nastalo to mnohem později.  Někdy možná dojem stejnosti je důsledkem nedostatečného ponoru posluchače. Nebo tím, že si autorský rukopis vyloží jako opakování. Ale to neznamená, že tomu tak není. Jde o schopnost přitáhnout pozornost. Mně také některé skupiny přijdou rutinně se opakující a je to možná dáno tím, že mne nepřitahují, tak se poslech slévá v jednu hmotu. Ale troufám si tvrdit, že ucho mám docela dobře vycvičené..

Judith - 07.09.2023 23:08:16 #

Antony, s touto charakteristikou kreativity - emoce a vývoj - by mě (příležitostně) hrozně zajímalo, co všechno slyšíš u AC/DC. Narážím na diskusi u recenze živáku If You Want Blood, kde jsi zmínil, že BS alba považuješ za daleko víc než variantu jedné skladby. Dějiny kráčely jinudy, pokud jde o diskusi, ale tohle mi už tehdy připadalo jako zajímavý moment a pohled, o kterém bych chtěla vědět víc. Patřím k těm, pro které jsou AC/DC dost monochromatičtí.

Antony - 07.09.2023 21:59:56 #

Včera jsem byl v Bratislavě v audio studiu Dream Audio. Skvělý zážitek, velmi příjemní a otevření lidé, fantazie. Poslouchal jsem víc jak hodinu muziku na aparatuře, za kterou by se dala postavit luxusní vila. Což je vedlejší. Podstatné bylo, co jsem prožíval. Na tu hudbu se dalo opravdu sáhnout. Bylo to ultimátní. V ten moment jsem bezpečně věděl, že hudba žádné hranice nemá. Hranice máme jenom my. Nesmírná katarze.

Antony - 07.09.2023 21:55:48 #

O emocích to celé je. Bez nich není v umění nic. A bez vývoje. Ano, kdybych měl charakterizovat kreativitu, tak jsou to emoce a vývoj. V podstatě totéž čekám, že jako posluchač (vnimatel) obdržím. Pokud ano, jsem spokojený. Každý ty emoce čerpá jinde a jinak, prochází si svým vývojem, V tom se každý umělec liší a musí to tak bejt. Jak není, vzniká uniforma, vytrácí se umění.

Judith - 07.09.2023 20:03:53 #

Teď mě napadá, že tady ta emocionální stránka vrhá zajímavé světlo na vyčerpání kreativity u některých umělců - takové té prvotní dávky, co vystačí obvykle pro tři čtyři alba. On by se tím formulováním, zpracováním a ventilováním člověk měl posouvat, vyvíjet. Měla by tam být nějaká katarze. Tohle přesně říkal Devin Townsend na námitky, proč už dělá jinou hudbu, že člověk prostě nemůže být věčně nasraný. Portnoye jsem v jednu chvíli začala podezírat, že už si ty dramata tahá z prstu. Na tom se dá vypěstovat slušná závislost, jak to bouchá, jsou to silné momenty. Žili šťastně až do smrti už prostě dramaturgicky zajímavé není. Einar Solberg před pár týdny sdílel svatební fotky. Jeden komentující vyjádřil obavu, aby tak ještě nepřestal mít deprese a melancholické nálady. (Snad se i v manželství něco najde, držme hudbě palce.) Jako posluchač se člověk asi taky může zaseknout na určitém typu prožívání, to jsou pak ty případy, kdy čeká od kapely pořád to samé. Umělci, co si desetiletí drží stejný styl a náladu, jsou fakt trochu podezřelí... A dává to smysl i s "oposloucháváním" oblíbených desek - v jednu chvíli se ta porce energie prostě vyčerpá, vzájemné prolnutí (já jsem takový posluchač romantik) se naplní...

Judith - 07.09.2023 17:12:16 #

O řvoucích dětech ve školce jsme teď v jiné mojí bublině vedly mnohastránkovou diskusi. Byl zaznamenán případ davové hysterie, kdy brečelo naráz všech dvacet dětí ve třídě, a rodič posílající dovnitř své dítko se nechal slyšet, že on by tam teda nevlezl. Děti jsou drsné - myslím na tu holčičku na koncertu Disturbed, s kterou si přišel pokecat zpěvák a s ní to neseklo. V dotyčné diskusi jsem projevila obdiv, jak leckterý tříleťák umí pustit emoce na veřejnosti a pro mě je to novinka v pětačtyřiceti :-) Proč to říkám. Mám trochu potřebu zvýšit karmu ženskému pokolení, které občas rádo řeší a ony jsou tyhle emocionální výlevy pro okolí prostě náročné (jednou ze základních emocí je i znechucení, proto jsou asi tak působivé některé recenze). Emoce jsou nakažlivé, a stejně tak je nakažlivý klid. Je skvělé, že spousta lidí je prostě spokojená s tím, co znají a mají rádi, a šíří kolem sebe pohodu. Ale emoce jsou jenom emoce, proplynou, udělají svoje a zmizí. Má to svůj konec - když se na nich člověk nezasekne. Já už dneska fakt nevím, co mi to vlastně vadilo, a jestli někoho z nakukujících tyhle tahanice baví, obávám se, že už jsem pomalu vyčerpala témata. Je to v pohodě.

« další předchozí »