AC/DC - If You Want Blood (1978)

02.02.2023 hejkal | #

AC/DC je skupina, ktorej popularitu som nikdy nepochopil. Rozumiem tomu, že hrá chytľavú variáciu jednej podarenej skladby, ale to, že sa k nej hlásia poslucháči, ktorí sa inak rockovej hudbe vyhýbajú viac ako slovenský politik poctivosti, je pre mňa záhada! Každopádne, keď už si ju musím vypočuť, siahnem po nejakom koncertnom albume, pretože energia idúca z pódia je u tejto komerčnej veličiny veľkým plus.

If You Want Blood You’ve Got It je prvým koncertným dielom kapely. Čo vlastne napísať o muzike tohto zoskupenia? Kto počul, vie presne, o čo ide. A kto nepočul, zo slov sa to nedozvie. Desať skladieb je ostrých ako britva, energetická nálož pripomína ukrajinský protiútok na postsovietsku zberbu sadistických pedofilných netvorov maskujúcich sa za masových vrahov. Má všetko, čo má správna rocková muzika mať. Vôľu, srdce, gule, nezlomnosť a nekompromisnú odvahu neustúpiť za žiadnu cenu. Vôbec sa nečudujem, že sa album stal dovtedy najlepšie umiestneným dielom kapely v britskom rebríčku (bol trinásty). Okrem debutu tu má každá zo štyroch štúdioviek svoje zastúpenie. Zaujímavé je, že mi tam chýbajú niektoré „hity“ (It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock 'n' Roll), Dirty Deeds Done Dirt Cheap), set je preto vyskladaný zaujímavo.

Nie, že by čokoľvek chýbalo. Inak, to moje konštatovanie z úvodu, že hrajú jednu skladbu celý život, berte s rezervou. Tunajšia desiatka peciek je dostatočne pestrá, na bluesovom základe sa pretŕča ostrý hard rock. Napríklad Riff Raff akoby vypadla z raného albumu Led Zeppelin, The Jack zasa pomaly, ale nekompromisne bluesuje. Samozrejme, to, čo ide kapele najlepšie, bumčvachové rockovice stelesňované skladbami ako Hell Ain’t A Bad Place To Be, Bad Boy Boogie, Problem Child, to je skrátka bomba. AC/DC ide ako parný valec nekompromisne dopredu a ja veru neostávam pozadu!

Akokoľvek je prvá polovica albumu skvelá, od Whole Lotta Rosie nálada graduje. Rock ’N’ Roll Damnation, High Voltage, Let There Be Rock i Rocker to režú tak, že by prepílili hádam aj titánovú konštrukciu.

Keď AC/DC s Bonom Scottom, tak rozhodne naživo. Oproti štúdiovej produkcii je táto hudba nepomerne živšia a pre mňa príťažlivejšia. Pokojne by som zhltol i dvojalbum. Bezchybná rocková muzika!
reagovat

Judith @ 02.02.2023 17:26:02
Našla jsem na YouTube v komentářích osobní vzpomínku z koncertu AC/DC z této doby: "Nic moc jsme o téhle kapele nevěděli, předskakovali tehdy Aerosmith. Pamatuju si, jak na začátku jejich setu osamělý reflektor našel Bona Scotta, zatímco kapela za ním stále ve tmě začala budovat první skladbu, Sin City. To byl náš první pohled na tuhle neznámou skupinu z Austrálie. Nikdy nezapomenu na obří úšklebek na tváři Bona Scotta, jak si obhlížel dav před sebou. Uvědomoval si zatraceně dobře, že tohle město (Rapid City SD) nemá ani ponětí, jaké kladivo na ně za chvíli dopadne. Z tohoto vědoucího šklebu se mi okamžitě postavily chlupy v zátylku a zůstaly stát až do konce. (...) Během třetí skladby už bylo publikum jejich a podlaha se otřásala v naprosté synchronizaci s kapelou. Byla to nezapomenutelná podívaná a když dohráli, koukali jsme jeden na druhého s otevřenou pusou, co to sakra bylo. Aerosmith se snažili (aspoň Tyler, Perry vypadal sjetý), ale ani přes veškeré charisma velkých hvězd neměli tu energii nebo sevřenost, aby se AC/DC vyrovnali." >> odkaz

hejkal @ 02.02.2023 19:49:54
Kapely, ktoré vyšli z austrálskych pubov, museli byť ostré a drsné, čo som čítal, tak to bola v tých časoch divočina.

Každopádne mám rád kapely, ktoré vyšli z krčmového prostredia, nestratili kontakt s ľuďmi. A ten je pre hudbu veľmi dôležitý.

Antony @ 02.02.2023 21:40:33
Hm, jediné album z Bon Scott - ovské éry, které od AC/DC neposlouchám. Proč? Protože živák.
Na AC/DC jsem v roce 1980 začal s tvrdou muzikou. Na burzách jsem si sehnal první alba a znal je nazpaměť. Pak mi přišla do ruky tahle koncertní věc. Nic zlého netuše, jsem ji koupil. Katastrofa. Moje tehdy nejoblíbenější skupina na zeměkouli tam zní jako parodie sebe sama.

Nikdy nezapomenu, jak to bylo příšerné, tyto prazážitky zůstávají v paměti navždy.
Třeba skladba Rocker, živě totálně zničená, ze studia paráda. Atd..

Pokud AC/DC s Bonnem Scottem, tak jedině ze studiovek, což ostatně platí i pro libovolnou jinou skupinu. Na koncertech je už z principu všechno špatně.

Judith @ 02.02.2023 22:45:50
Koncerty jsou skvělé, když je člověk tam, to je naživo. Koncertní záznamy jsou specifický žánr a dají se podle mě chápat jako protažení osy, kdy je předstupněm souběžné nahrávání všech nástrojů a celých skladeb na jeden zátah, v jedné místnosti. Některé muzice to sedí dobře. A spoustu muzikantů kontakt s publikem vzpruží. Tady jsme zase u toho, jestli je umění (taky, mezi jiným) komunikace.

Antony @ 02.02.2023 22:58:33
Velmi zjednodušeně o koncertech:
Koncert je super jako společenská událost. Už méně super je jeho záznam, kde společenskost zmizí a zůstane jen hůře zahraná i nahraná muzika, než totéž ve studiu. Navíc rušená publikem. Tak proč jej poslouchat? Pokud se náhodou podaří živě zahrát a nahrát hudbu tak dobře jako ve studiu, tak proč si rovnou nepustit tu studiovku?

Velmi zjednodušeně o komunikaci.
Každé umění je o komunikaci. Ve smyslu komunikace autora se sebou samým. Intuitivní samomluva beze slov. Pokud některý druh a projev umění navodí dojem, že se jedná o komunikaci směrem ven, tedy dialog s pozorovatelem, je to asi stejná pravda, jako když stojící hodiny ukazují 2x denně přesný čas.

Judith @ 02.02.2023 23:47:22
Jestli jde hlavně nebo výhradně o komunikaci autora se sebou samým, proč potom výtvor nabízet publiku? Umělci to dělají dost vytrvale už pár tisíc let... (Z pohledu tvorby mi dává smysl, co píšeš, že jde o pocit "teď je to ono, tohle chci vyjádřit". Jen si nemyslím, že je to celé.) Nemusíme rozvíjet teď a tady, pojďme se normálně hádat o živáky :)

hejkal @ 03.02.2023 03:08:51
Antony - tvoj postoj ti neberiem, môj je diametrálne odlišný. A keďže sme na túto tému už niekoľkokrát diskutovali, ďalšie kolo nie je z mojej strany potrebné.

Antony @ 03.02.2023 10:06:44
hejkal:
To jistě ano, však se ani nehodlám do dalšího kola pouštět. Šlo mi hlavně o sdělení protinázoru k "Keď AC/DC s Bonom Scottom, tak rozhodne naživo.". Na koncert už jaksi zajít nejde, zvuková konzerva je zkažená (doporučuji srovnat obě verze skladby Rocker), studiovky nabízejí 10x více hudebního materiálu. Prostá fakta. Proto tvrdím: "Pokud AC/DC s Bonnem Scottem, tak jedině ze studiovek"
Tvůj postoj ti neberu, když se ti to album líbí. Mně vůbec, a to narozdíl od tebe popularitu skupiny zcela chápu a jejich BS alba považuji za daleko více, než variantu jedné skladby. Jo, kdyby se jednalo o blues, tam to platí..

07.04.2011 doctormilt | #

V roce 1978 byli AC/DC již renomovanou hardrockovou značkou. Nadešel tedy čas pořídit záznam živého vystoupení. A výsledkem je tato deska. Již první song nás zvedne ze židlí a celá deska je jako celek velmi dobře poslouchatelná. Skvěle fungující rytmika, excelentní sóla Anguse a dokonalý Bonův zpěv, nechybí tu nic co člověk od koncertu AC/DC čeká. Zajímavá je THE JACK, zde s alternativním - lehce sprostým - textem a skoro minutu a půl dlouhým Angusovým sólem. Zajímavostí je zařazení R´n´R DAMNATION, tato věc nebývala pravidelně v playlistu kapely. V následující klasické HIGH VOLTAGE je hezké rozezpívávání publika a následné sólo donutí snad každého si podupávat do rytmu. Vše se žene do závěru skladbami LET THERE BE ROCK a ROCKER. Ačkoliv byla deska nahraná v roce 1978, je až s podivem, kolik zde prezentovaných písní hrají AC/DC na svých vystoupeních dodnes.
Velice povedený živák!
reagovat

makrelaman @ 05.07.2020 18:23:35
Tak toto je klasický rockový nárez ako sa patrí! Tu sa jasne preukazuje, že AC/DC boli a sú nalsilnejší naživo. Tento živák u mňa patrí do top ten živých albumov. Na nič sa nehrá, je to čistý Rock & Roll očistený až na dreň, žiadne kudrlinky dlhé sóla a exhibície. Všetko tu sedí ako riť na šerbli. Verím, že v štúdiu sa robilo minimum dokrútok. Dôstojný zárez zo zlatého obdobia AC/DC. Nedá sa inak len za 5 hviezd. LET´S THERE BE ROCK!!!