Diskuze

« další předchozí »

stargazer - 28.06.2023 04:59:50 #

"Jeho tón byl ten jediný, kvůli kterému jsem se zpotil".....B.B. King o Peteru Greenovi Udělám si ode dneška v citátech letní prázdniny, takže za mě, zase v září

stargazer - 27.06.2023 04:47:04 #

"Vždycky jsme měli k sobě blízko. Značně k tomu přispěl náš smysl pro humor. Chechtáme se stejným věcem a díky tomu je všechno jednodušší. Člověk se pak na společně strávený čas těší".....Alex Lifeson

stargazer - 26.06.2023 05:01:06 #

"Když jsem viděl svůj první koncert Rush, celou dobu jsem sledoval Geddyho Lee. Bylo tolik věcí, o kterých jsem nevěděl, že existují nebo jsou vůbec možné. Například i to, že existují věci jako kulaté struny. Přišel jsem po koncertě domů a okamžitě jsem se snažil znít jako Geddy Lee".........Les Claypool, Primus, baskytarista

Judith - 25.06.2023 00:58:25 #

Einar Solberg na otázku, jak objevil svůj jedinečný hlasový projev: "Jsou za tím roky a roky životních zkušeností, dělání toho, co dělám, důvěra v sebe - nesnažit se příliš být někým nebo něčím, jen dělat to, co je mi přirozené. Samozřejmě spolu se soustavným rozvíjením techniky a inspirováním se u jiných lidí. Nemůžete rovnou skočit do toho, že máte osobitý charakter a dobrou techniku. Existují zpěváci jako Kurt Cobain, kteří nejsou příliš hlasově trénovaní, zkrátka jen dělají to svoje a znějí pro někoho zajímavě, ale pokud chcete mít techniku i vlastní charakter, musíte začít technikou. Originalitu nevytvoříte silou. Jestli jste originální, to řekne čas.

Antony - 21.06.2023 17:41:15 #

To na Andersona sedí, což nevnímám nijak negativně. Člověk by měl poznat a hlavně přiznat sám sebe. V hudební historii lze nalézt tisíce příkladů, kdy se po složení nějaké skladby vynořily názory, kdo co vlastně vymyslel a nebylo mu to přiznáno. Nemá celkem cenu nad tím spekulovat, pravdy se tak jako tak nedobereme. Jedna věc je vliv, námět, inspirace, druhá věc je plagiát a okopírování nápadu. Pokud otázka zní - je potřeba živé hraní? - pak asi nikdo neodpoví, že ne. Vždycky se nějaký důvod najde. Z hlediska oněch třech odpovědí, každá z nich je svým způsobem pravdivá (ačkoli ke druhé mám silné výhrady), každá se týká jiné situace a každá má jiné souvislosti i důsledky. Záleží, jak si definujeme, k čemu má ono živé hraní sloužit.

Judith - 21.06.2023 16:46:05 #

Bruford má vynikající hlášky. A Anderson je idealista, ti bývají vznětliví :) U Milese Davise stargazer někde zmiňoval (bylo to u alba Mahavishnu Orchestra, z hlavy nevím kterého), že mu spoluhráči dodávali celé party, takže tam bych se trochu vymezila vůči pojmu řemeslník, pokud to takhle bylo, ale principiálně by šlo o (nepřiznané) spoluautorství, takže tahle případná výtka k příkladu v tuhle chvíli nic neřeší. To, na čem se diskuse pravidelně zasekává, je trochu jiná otázka - jestli je potřeba živé hraní. Jeden říká, že hudba vzniká v hlavě a vychází výhradně z tvůrce, takže fáze provedení je v principu něco navíc a když už na ni dojde, měla by se co nejpřesněji blížit původní představě. Druhý říká, že jenom na jevišti je to to pravé, protože se ukáže, co v hudebnících doopravdy je, bez manipulativního vylepšování ve studiu. Hypoteticky by se tyhle dva pohledy mohly potkat na hodnotách jako je opravdovost, individualita, autenticita, tam někde v mlhavé dálce vidím úběžník. No a třetí říká, že čistě sám ze sebe nikdy nikdo nic nevymyslel, že i ten osamělý génius vede vždycky dialog pokud ne s druhými v reálné situaci (což se stýká s představou společného živého hraní jako něčím potenciálně plodným), tak s celým dosavadním dědictvím uměleckého druhu a se všemi vlivy, které ho jako člověka formovaly. Přičemž třetí a první mají odlišnou představu o obsahu pojmu dialog a o užitečnosti pojmů v něm. Víc dneska nevypotím, ty tekutiny by mi vzhledem k počasí chyběly.

Antony - 21.06.2023 15:07:55 #

Od Bruforda jsem zase četl, že svůj odchod od YES komentoval i jako - abych si mohl zahrát i falešně, když chci. On Anderson byl docela despota, to při vší jeho esoteričnosti nutno míti na paměti.

Antony - 21.06.2023 15:05:32 #

Ještě k tomu Davisovi. Podle dokumentů, které jsem o něm viděl a literatury, kterou jsem o něm i od něj četl, nepatřil mezi kolektivní tvůrce. Když popisoval, jak tvořil, mluvil výhradně o sobě. Ostatní hráče používal téměř výhradně k realizaci vlastních nápadů. Že museli být dostatečně zdatní, o tom nelze pochybovat. Ale sebezdatnější řemeslník nenahradí samotného tvůrce, tohle se dost často zaměňuje a je to chyba. Vůbec moment tvůrčí, kdy z ničeho vzniká něco nového, a moment interpretační, kdy z něčeho vzniká něco stejného, jsou úplně odlišné momenty. V muzice samozřejmě více než kdekoli jinde můžeme najít tvůrčí tandemy až kolektivy. Vyplývá to z jejího charakteru. To ale nijak nevyvrací myšlenku - málo autorů, hodně interpretů. Interpretační mistrovství je pěkná věc, nenahrazuje však autora. Sebekvalitnější a sebeosobitější operní diva se nedostane do autorské anotace, ať je její vklad jakýkoli. Nevymyslela to. Jakákoli snaha, plynoucí z obdivu k ní, přiznávat jí autorské zásluhy, je mylná.

Judith - 21.06.2023 11:15:00 #

Den hudby? Sem s ním, jsme připravení! Ještě pár střípků k tomu spolutvoření v hudbě - vybavilo se mi, že Frank Zappa ve zmiňovaném dokumentu říkal, že si vždycky vybírá instrumentalisty, kteří jsou osobnosti. Že i když je pro něj hlavní samotná kompozice (jeho syn tam zdůrazňoval, že FZ byl především skladatel, až v druhé řadě performer, jak ho má většina lidí zafixovaného), považuje za důležité a dobré, aby v prvním provedení skladby byl už navždy otisk konkrétních lidí a jejich jedinečnosti. Tady se bavíme o interpretačním přínosu k individuálně zkomponované hudbě, to je jasné. Taky je jasné, že FZ neuspokojovalo mít hudbu jen na papíře nebo v hlavě, chtěl jí dát vnímatelnou podobu. Pak se mi vybavilo, co říkal Bill Bruford na otázku, proč odešel od Yes, když se jim tak skvěle dařilo - byl to velký profilový rozhovor pořízený nedávno, citátem z něj jsem tohle vlákno zakládala. Říkal, že byl velmi mladý, když s Yes začali, a chtěl poznat, jaké to je hrát s někým jiným. Teď na wiki čtu citát, že si u Yes vyvinul styl hry se specifickým rozložením důrazu, aby byl vedle Squirea slyšet. Yes by prostě hráli a zněli jinak, ta hudba by byla jiná, kdyby se tam sešly jiné hudební osobnosti, i když autorský kredit má BB jen u několika málo skladeb. (Nejdřív ze všeho ovšem Bruford na otázku, proč odešel od Yes, odpověděl: "Abych se konečně mohl dát ostříhat." A proč se přidal ke King Crimson - opět čtu na wiki citát: "Bylo to jedno z mála angažmá pro rockového bubeníka, kde jste mohli hrát v 17/16 taktu a pořád bydlet ve slušných hotelích.") No a teď poslouchám kousky rozhovoru Einara Solberga, který na otázku, jaké pro něj bylo pracovat na vlastním projektu, sám za sebe, odpovídá: "Je to skvělý pocit, protože jsem vždycky potřeboval hodně tvůrčího vybití (creative outlet), a i když jsou Leprous hodně aktivní skupina, máme taky období, kdy na ničem nepracujeme. Vždycky jsem chtěl zkusit i něco jiného, s jinými lidmi. Jsem v Leprous od šestnácti, doufám, že spolu vždycky budeme, miluju hraní s těmihle kluky, pořád máme skvělé tvořivé vibrace a dobře spolu vycházíme, přesto - je dobré dostat občas odlišný vklad (different input)." Na jiném místě říká, že jde o silně kolaborativní projekt a že také proto je album tak různorodé. On o tom vůbec nepřemýšlí jako o něčem, co udělal sám.

Mohyla - 21.06.2023 05:50:18 #

Počujem v rádiu, že dnes je Deň hudby!

« další předchozí »