Diskuze

« další předchozí »

stargazer - 13.10.2024 13:08:50 #

Gong - I See You /2014/ Nestává se mi zrovna často to, že na základě nejakého obalu desky si musím vyposlechnout i její hudební poselství. V případě kapely Gong a tohoto alba to byla vyloženě povinnost. Album /fotky vinylu/ jsem si našel na discogs a bylo jasno. Spotify album mají ke stažení a já to prubnul a dal dva poslechy. Nebetyčná atmosféra nahrávky, psychadelie, space a art rock mě dostala především svým datem vydání 2014. Ta hudba mě vrátila zpět do první půle sedmdesátých let mezi muzikanty, které je zbytečné jmenovat, protože je všichni známe. Jsem ochuzen o textovou část, jelikož neumím tak dobře anglicky, ale text mi přípomíná něco jako fantasy pohádku. Hudební děj je tak zajímavý a rozmanitý, že mi zaměstnává mozek víc než Rubikova kostka. Pro názornost : obsazení a nástroje jsou u nas v databázi, tak to tu rozebírat nebudu. Asi za nejlepší část považuji poslední dva songy, Thank You a Shakti Yoni & Dingo Virgin.  Samotný obal 2 LP je zajímavý tím, že se skládá pouze ze tří side. Tu čtvrtou nelze přehrát, protože na ní není žádný záznam. Je tam prostě jen grafické ztvárnění. Tohle dělám jen velmi zřídka, ale desce uděluji plný počet *****z*****

stargazer - 22.09.2024 09:20:41 #

GTR /1986/ Spojení dvou kytarových veličin mě přimělo si kdysi tohle cd zaopatřit. Před mnoha lety jsem poslouchal hodně Steva Howe a kupoval jsem si jeho sólovky. Když jsem se dopídil k informaci, že Steve Howe nahrál desku se Stevem Hacketem, bylo rozhodnuto. Aniž bych slyšel jedinou skladbu /tenkrát byl internet batole v plenkách/, sehnal jsem album a pln očekávání jesm se chystal k prvnímu poslechu. Byl to malý obřad. V bytě, kde jsem bydlel ještě s jinými lidmi jsem si zajistil privátní atmosféru. Láhev vína, cigarety /tenkrát jsem hodně kouřil, dnes už ani vajgla/ a cd v high-endovém stereu. První skladba jako otvírák ok. Pak přišlo neskutečné zklamání z hudby, která mi absolutně nic neříkala. Howeho kytarové party, které jsem měl tak rád, byly rozmělněny. Cd jsem jako blázen posluchal pořád dokola, jestli vykřešu jiskřičku naděje pro tohle album. Nikdy se nic nedostavilo.  Dnes jsem si album poslechl opět. A zase se nic nedostavilo, i když, trochu mě oslovila skladba Jekyll and Hide pro kytarovou spolupráci obou pánů kytaristů, která je za mě to nejlepší na albu. GTR je klasický AOR, ten kdo má tento hudení styl rád, možná si přijde na své.  Za mě - nejlepší počin na bázi dvou kytaristů a doprovodu je jednoznačně album Love Devotion & Surrender /1973/ - Carlos Santana a John McLaughlin.

Antony - 25.08.2024 16:21:22 #

Mají "to" tam, hoši. Na albu True vyvolali ducha starých YES daleko autentičtěji, než ti, co drží práva na název souboru. Nikdo mi nenamluví, že to je náhoda. Anderson chtěl ukázat co umí, a ukázal. Bacha, pokud někdo propadne představě, že i předchozí sólo Anderson díla budou v něčem podobná, rychle narazí. Nejsou ani náznakem. New-age ethno přeslazené kuňkání.

stargazer - 25.08.2024 14:32:21 #

Judith : Já děkuji Tobě, že jsi Andersona zde zavěsila a hlavně za ten text, který se mi stal inspirací k poslechu. Nebýt těch pár řádků, co jsi k tomu napsala, asi bych tohle album dlouho přecházel a to by byla škoda.

Judith - 25.08.2024 14:14:53 #

stargazer: Mám velkou radost, že se ti deska líbí! Pro mě též jedno z alb roku, tolik už vím jistě. Taky jsem si při poslechu několikrát vzpomněla právě na The Ladder...

stargazer - 25.08.2024 14:08:53 #

Jon Anderson - True /2024/ Jestli někdo chce slyšet hudbu Yes v současné době a podobě, tak jedině tak, že si pustí Andersonovu desku True. Je tady všechno, co Yes znamenali od alba Talk, Open Your Eyes, Magnification a The Ladder. Ať už začnu u samotného Andersonova zpěvu a vezmu to přes basovou linku, inspirující se hrou Chrise Squirea nebo bicí Alana Whitea, kytary a'la Steve Howe a Tony Kaye, k tomu bohatý klávesový rejstřík a'la Rick Wakeman a zakončím to orchestrem a sborovými refrény, které byly tak typické pro Yes, vychází mi jen jedno : Anderson to na své sólovce po hudební i autorské stránce natřel partě, která těží z minulosti a hlavně jména a jejich hudba je poslední dobou úplně mimo toho, co hlavička Yes je.  Pro mě objev roku.

stargazer - 11.08.2024 12:59:53 #

Gov't Mule featuring John Scofield : Sco-Mule /2015/ Záznam koncertů /rok 1999/ z Atlanty a Athens je v podání Johna Scofielda s Gov't Mule opravdu bez nadsázky vynikající. Gov't Mule neznám, ale Scofielda mám komplet a docela ho jedu. John tady mírně pozměnil svůj osobitý kytarový feeling a zvuk, aby souhra s GM byla co nejpřímější. /Scofielda tady jakoby neslyším, kdybych nevěděl, že je součástí koncertu, vůbec bych ho nezaregistroval, ale když soustředím poslech, řekl bych, že hraje z pravé strany/ Sco-Mule je směsící jazzu, blues a rocku. Je hutná, dravá muzika, která jede na plný koule od á až do zed. Skupinu Gov't Mule musím poslechově prověřit. Na tomto 2cd live mě ta kapela nadchla.

stargazer - 16.07.2024 12:26:40 #

Coryell - Mouzon : Back Together Again /1977/ Skvělá spolupráce. Osobně Larryho Coryella moc neposlouchám, ale tady se musím pozastavit nad zajímavým kytarovým projevem. Ale kterým. Album totiž nahráli pro kytarový part dva kytaristi. Coryell vedle sebe angažoval Phillipa Catherineho, který ho na albu doprovází.  Alphonze Mouzon předvádí hru na bicí, o které já si osobně myslím, že je jeho nejdominantnější a tou je funky. Nedá se však paušálně tvrdit, že album je vyloženě funky hudba. Je to fůze rocku, jazzu a funky. Vokály ke konci jsou příjemným bonusem. Dramaturgicky jednoduché album - kytary, basa a bicí - plus trochu toho zpívání, ale i technika hry hudebníků a jejich přednes je tutový poslechový zážitek.

stargazer - 21.06.2024 14:52:57 #

Joe Cocker - Cocker /1986/ Album jsem měl nahrané na kazetě ve vysoké zvukové kvalitě a hlavně v roce vydání 1986. Bylo mi 14 let a já byl z této hudby odvařenej. Deska je narvaná hity, nemá slabší místo a ty "druhořadé songy" zní taky skvěle. Píseň You Can Leave Your Hat On byla použita ve slavném filmu 9 a půl týdne. Cocker nahrával tohle album ve více studiích a na desce se promítla práce pěti producentů. Velmi podmanivý a vkusně zpracovaný střední proud.

stargazer - 01.05.2024 16:04:54 #

Gary Moore - Scars /2002/  Velmi zajímavá deska. Zpočátku jsem ji zavrhoval / hlavně ta první část alba, ale něco mi říkalo , dej si to ještě jednou/. Na první poslech se mi líbil závěr alba, ten úvod byl nic moc. Gary se v úvodu otřel o grunge a trochu alternativy, ale pak z toho nějak - a hlavně z lehkostí jemu vlastí - vybruslil k hudbě, která ho proslavila. Ať už Gary nahraje cokoliv, jako kytarista bude mít vždy velké jměno a to i když se zrovna studiové album nijak nepovede. Ale já jsem se Scars spokojený.

« další předchozí »