Diskuze

« další předchozí »

Judith - 08.03.2025 10:00:43 #

Trochu z jiného soudku: Narazila jsem nedávno na zajímavou myšlenku, že virtuozita v hudbě je vedená snahou vyrovnat se sportu. Možná spíš poháněná stejným puzením jako sport, ale i zvědavostí. Na rockový svět by se daly vztáhnout i silové a vytrvalostní tělesné disciplíny vedle technických. Koncert jako desetiboj křížený s gymnastikou :-) Vedle konceptuální představy rituálu s důrazem na stavy vědomí, jimiž hudba provází, nebo pojetí divadla s akcentem na výpravnost, předvádění, show, je to způsob uvažování, který v některých případech dobře zachycuje, co se tady děje.

hejkal - 08.03.2025 04:55:46 #

Možno je tento rozpor v tom, že nie je možné skúmať umenie metódami exaktných vied. Ale strašne sa o to (prakticky všetky) humanitné vedy snažia, čím vzniká prirodzený paškvil, skreslenie, chybný výstup.

Antony - 07.03.2025 23:35:04 #

Celé to nebude nikdy, ani to není podstatné. Důležité je průběžné zkoumání a uvědomování si skutečných souvislostí. A naprosté relativity hodnot. Proto ani tak nepřemýšlím, co mi tady nesedí, ale spíš podrobuji sebevědomě se tvářící teze zkouškám funkčnosti. Jsou předkládány s takovou samozřejmou jistotou své pravdy, že si o to doslova koledují. Většinou se úplně rozsypou při prvním nárazu do reality. Vzniká paradoxní situace. Místo aby věda něco zkoumala a překládala nám řádně prokázané a důsledně ověřené výsledky, my musíme zkoumat vědu, zda vůbec zkoumá dobře a jsou-li ty výsledky k něčemu. Říká se tomu ztráta důvěry. Někdy mi to připadá, že akademik hlásá plochou Zemi, a já jej jako laik musím přesvědčovat, že je kulatá. No, není to divný?

Judith - 07.03.2025 20:30:06 #

V průběhu každé cesty se utvoří názor a ten pak směřuje další kroky. Je to nezbytné, jinak by se člověk v bezbřehosti informací skutečně utopil. Akademické prostředí jsem poznala i zevnitř a s mnohým řečeným souhlasím, mám ale také dojem jisté zúženosti obzoru - která je snad osobním rysem charakteru víc než jeho vadou (viz četné diskuse, zda se kapely na albech opakují, nebo zkrátka drží svůj styl), neměla by však zůstat nevědomá. Když přemýšlím, co mi tady nesedí, zjišťuji, že v samém základu tázání tuším trochu jinou otázku a motivaci: na základě čeho se opovažovali soudit hudbu ti, kdo ji posuzovali? Kdo určovali, často s tragicky konkrétními dopady, co je "hodnota" a co "odpad"? Ale tady se neptáme, jak funguje věda. Ptáme se, jak funguje totalitní mašinerie, které se část vědy v části světa a jistém období nezdráhala sloužit. Můžeme odhalit pragmatické mechanismy a také možná identifikovat, jaké rysy akademického světa jej činí zranitelným vůči podobným požadavkům a mnohdy neschopným vnímat realitu. Jsou to důležitá zjištění, ale není to celé.

Antony - 07.03.2025 17:38:17 #

Judith: Přečíst vše není v lidských silách, tedy bez třídění pomocí vyhledávacích hesel není možné pracovat. Hledal jsem například pomocí hesla "hodnocení uměleckého díla", ale i dalších. Ovšem to byl jen jeden ze zdrojů poznatků. Dalšími zdroji jsou jednak publikace vyhledávané s tématem hudby dlouhodobě obecně (kde k hodnocení uměleckých děl prakticky vždy dochází) a dále nastrádané poznatky z oblastí mimo ucelená knižní vydání, napříč časovým obdobím zhruba 40 let. Co mi uvízlo v paměti z internetových diskuzí, rozhovorů v médiích, účastí na přednáškách, a podobně. Ty zdroje jsou bohaté a rozmanité. Pro sebe hledání považuji za dostatečně rozsáhlé až vyčerpávající, a s výsledkem jsem se podělil jako v jistém smyslu uceleným. Nemůžu se zabývat jenom tímto, takže tohle bádání zase na chvíli opouštím. Skutečně jsem nikdy nenarazil na někoho natolik zralého a oduševnělého, aby mu vysoká erudice nekladla více mentálních překážek než prospěchu. Jako by se z hloubkou poznaného uzavírali do neprodyštné škatule, z níž není cesty ven. Světlou a zcela ojedinělou výjimkou byl pan Miloš Navrátil, pokud mohu soudit podle jeho excelentní knihy "Dějiny hudby". Pokud ty spousty dalších vědců existují, pak se mi podařilo jim nějakou záhadou vyhnout. Ať nemluvíme jen o neschopnosti akademiků proniknout do jiné hudby než klasické a okrajově snad jazzové. Platí to i naopak a platí to nejen pro akademiky, ale vysoce zkušené znalce. Například pan Jiří Černý, i když u klasické hudby zamlada začínal, během následujícího půlstoletí se jí programově vyhýbal. A o kamarádech a obzvláště nežijících jen dobře, ale konrétně vynikající znalec rocku Jarda Merhaut měl na klasickou hudbu názory úplně mimózní. Vedl jsem o tom s ním párkrát diskuze, a nemělo to cenu. Uzavřená rocková škatule, za jejíž hranicí je pustina.

Judith - 07.03.2025 15:46:17 #

K odkazu na heslo Value: dvakrát nebo třikrát se mi ukázalo celé heslo, teď už mi to píše, že je nutná registrace. Tak jestli uvidíte text celý, radši si ho zkopírujte, mě to nenapadlo a teď už ho nevidím. Za některými zdroji se pořád musí do knihovny... nebo mít licenci. Není všechno k dispozici zadarmo a to je ok, je v tom obrovská práce spousty lidí.

Judith - 07.03.2025 15:35:09 #

Antony: Nevím, kolik jsi těch akademických pojednání přečetl, ale jestli jsi je vyhledával podle uvedených pojmů, našel jsi zkrátka jen ty, které se těmito pojmy zabývají. Může existovat spousta dalších vědců, kteří si pokládají otázky úplně jinak, zkoumají to, co se zkoumat dá, a nesmyslné bitvy neprovozují. Za relevantní mapování terénu bych považovala vycházet z publikace tohoto typu: Encyclopedia of Aesthetics má 815 hesel a lze říci, že pokrývá podstatnou část teoretického myšlení o umění a kultuře. Zadání pojmu do (českého) Googlu dá jen dílčí představu. Tvoje vývody se mi zdají místy dost radikální. Přinejmenším bych se ohradila proti házení všech akademiků do jednoho pytle. Se zmíněnou knihou pracují studenti estetiky na MU celý jeden semestr, dělají si základní rámcový přehled o směrech bádání. Půl roku v prváku, než se vůbec začnou nějak ptát a něco sami hledat. To je daň za nezjednodušující přístup, který respektuje, že se disciplína nedá redukovat na pár všeobecně platných jednoznačných pouček.  Tady máme třeba heslo Value - hodnota. Na konci je seznam nejdůležitější literatury.

Antony - 07.03.2025 14:42:44 #

Judith: Přesně tak. Jenže právě tohle uvědomění je málo akademické, a tedy v určitých kruzích nepopulární až nepřijatelné. hejkal: Ano, rozumím, neprosto souhlasím.

hejkal - 07.03.2025 13:39:43 #

Tiež súhlasím, že sa dá do istej miery zovšeobecňovať a existujú aj ťažko uchopiteľné, ale prítomné vyššie princípy. Skrátka netreba tieto výroky vydávať (a konzumovať) ako absolútnu exaktnú vedu. V momente, keď niekto uverí vo svoju jedinú pravdu, nemá zmysel viesť diskusiu o umení. A pritom práve diskusia je často obohacujúca. Súhlasím s tým, že v umení môžeme vnímať nejakú hierarchiu, akurát to nie je ani bodovaná súťaž a ani exaktná "veda". Je to skrátka súhrn osobných preferencií, pričom ani masa jej nedodáva väčší punc, ako keď sa niekomu čosi páči hoci len jednému.

Judith - 07.03.2025 13:31:21 #

Uměnovědy vznikaly jako historické disciplíny. Periodickou tabulku prvků z nich nikdo neudělá, což si někteří odmítají připustit - přitom zjištění, že něco nejde, je z odborného pohledu stejně relevantní jako prokázat platnost hypotézy. Já s Jiřím souhlasím v tom, že nějaká nadosobní měřítka existují, byť se dají jen obtížně zobecnit a popsat. Master's Hammer jsou kapela světového formátu, kupříkladu. Jak to víme? Kdo to určil? No víme. Dost lidí, kteří se v metalu vyznají, se na tom shodlo, dostatečně se to rozkecalo a vidí to i lidi, kteří je osobně neposlouchají. Takhle umění prostě funguje.

« další předchozí »