Diskuze

« další předchozí »

chimp.charlie - 12.07.2023 08:01:41 #

Ale jo, Antony, já si naopak myslím, že to často funguje právě podle vysvětlení, jež jsme všichni tak často a tak rádi používali v dětství: Ono to samo! A k tomu hledačství: jsi o 9 let mlasdší než já, takže k tomu možná teprve dojdeš, ale možná taky máš štěstí a jsi jinak založený (což by Ti moc přál), ale mě už nebaví (a taky už nemám tolik času) hledat, protože než člověk najde klenot, vymete spiustu slepých (pro něj) uliček. Proto jsem taky vděčný za to, že jsem před lety objevil Progboard/Rockboard jako zdroj inspirace - časem jsem zjistil, jak se vkus těch kterých členů shoduje s mým, a řídil se tím - a jen málokdy jsem litoval.

Antony - 11.07.2023 23:03:12 #

Jde možná o základní postoj. Tvořím pro vyjádření sebe sama, pro vnitřní potřebu, z přetlaku, z nezbytnosti? Nebo tvořím pro slávu, úspěch a popularitu? Podle mne těch prvních je daleko víc a proto zastávám dříve zmíněnou teorii, že většina uměleckých děl nebyla nikdy veřejnosti představena. Jejich hlavní úkol byl naplněn vlastním vznikem. Ničeho více netřeba. Je málo lidí, které sláva nepoznamenala, když jí dosáhli, je mnoho lidí, kteří ji nedosáhli a v klidu žili dál. O těch druhých akorát nevíme. U posluchače, nebo obecně vnimatele, jako klíčové vidím aktivní hledání a přijímání zážitků. Přímo hladovou touhu poznávat nové a nové. Jako horolezec na ten kopec musí vylézt, nemůže si pomoct, jen aby zase slezl, a pachtil se na další pořád dokola, seč síly stačí. Pasivita je kontraproduktivní, doslova takového člověka vyřazuje z řad opravdových zájemců. Nikdo za tebe nenajde to, co můžeš najít jedině sám. Z toho se odvíjí odpověď na otázku "Jak může člověk přijít na něco, na co by jinak nepřišel? Jak mě může napadnout něco, co by mě nikdy nenapadlo? " Neustálou otevřeností k podnětům a inspiracím může člověk najít to, co by jinak nenašel. Samo to nepřijde.

Judith - 11.07.2023 19:06:15 #

chimp.charlie: Jaroslav Seifert má takovou báseň - slyším, co jiní neslyší :) (bosé nohy chodit po plyši, vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se...) Smyslem je vlastně objevit něco, co bude originální, ale zároveň pořád ještě srozumitelné, a taky smysluplné a hodnotné. No a k těm objevitelům talentů, jak jsi psal - jo, ve zmíněných případech to zafungovalo dobře, ale pak se to taky nějak zvrhlo... všichni ti producenti a různé přísavky... Každý navíc nemusí toužit být objevený, resp. to umělce může překvapit nemile. Sledovala jsem v jednu chvíli na Bandcampu kapelu s názvem Adapter Adapter, partička z amerického maloměsta, jejich kamarád například provozuje vynikající, ale naprosto utajený podcast Where The Living Room Used To Be, to jsem taky nepochopila - u rozhovoru právě s lídrem Adapter Adapter jsem byla první posluchač, několik měsíců po zveřejnění (možná jen na YouTube, asi mají i jiné kanály)... no zkrátka tady tihle dvojití Adapteři se nějakým řízením algoritmů stali velkou hvězdou v Německu a krom toho, že tu slávu málem neustáli, se jim to, jak jsem pochopila, vlastně moc nelíbí, cítí se tlačení někam, kde být nechtějí... je to složité.

chimp.charlie - 11.07.2023 17:21:31 #

Judith: To vůbec nemusí být známka uměleckého nadání, ale duševní choroby :) :) :)

Judith - 11.07.2023 16:24:01 #

V hledání, co poslouchat (nebo třeba číst) mi svým způsobem připadá klíčová úplně stejná otázka jako v tvorbě: Jak může člověk přijít na něco, na co by jinak nepřišel? Jak mě může napadnout něco, co by mě nikdy nenapadlo?

chimp.charlie - 11.07.2023 16:13:02 #

Ještě k tomu popostrčení: já bych si troufl říct, že správný čas a správné místo - a v neposlední řadě správní lidé, které v těchto souřadnicích potkáme -, jsou nejen pro umění, ale pro cokoli v životě tím nejdůležitějším, talentu a schopnostem navzdory. Občas si svatokrádežně říkám, jestli bychom někdy slyšeli o Beatles nebo Stones, nebýt pánů Epsteina a Oldhama. Že prostě kvalita sama o sobě nestačí.

hejkal - 11.07.2023 15:36:12 #

Súhlasím. Ja sa priam tvrdohlavo vyhýbam náhodnému počúvaniu pripravených playlistov z netu. Nie, že by ma niečo nemohlo zaujať, ale vnímanie hudby (umenia) chcem robiť vedome, mať nad tým akú-takú kontrolu.

Antony - 11.07.2023 11:45:53 #

Přetlak je ve všech uměleckých oborech. Proto lidé, myslím diváky, posluchače, pozorovatele, často sahají po nějakém zjednodušujícím řešení. Streamují cizí playlisty, čumí na Netflix podle nejsledovanějších snímků, stanou se konzumenty markeningu. Opravdových hledačů je málo, přitom dnes hledat je nutno více než kdy jindy. Svoboda ve tvorbě dává vzniknout obrovské vlně balastu. Tolik pohled z druhé strany.. Pro jistotu dodám, že tvůrčí svobodu považuji za naprosto žádoucí. Jen se tomu musí dokázat přízpůsobit i vnimatel.

hejkal - 11.07.2023 11:38:49 #

Ono sa to príliš nezmenilo. Nahrať je síce jednoduchšie, ale uspieť, to je stále vec konexií, úsilia, peňazí, vôle a náhody. Dnes sa dá zapadnúť v mase slobodných nahrávok ľahšie ako by sa zdalo. Hudby je skrátka priveľa, tvoriacich jedincov zástupy, ešte aj ten figliar fanúšik už hudbu často nemá ako životnú esenciu, ale iba ako doplnok mnohorakých impulzov.  Za mňa - sloboda v tvorení a možnosti sebaprezentácie sú aktuálne také, aké v histórii nikdy neboli. Nemám dôvod si sťažovať. :)

Antony - 11.07.2023 11:26:45 #

Moje řeč. Popostrčení je žádoucí. V historii každého, kdo něco dokázal, lze takový moment, někdy i víc momentů, najít. Dnes je to naštěstí jednodušší. Dříve ono popostrčení často znamenalo otevřít zavřené dveře, dát ekonomický impulz, něco organizačně podpořit přes známého. Dnes díky technologiím nahraješ i vydáš svoji tvorbu daleko lehčeji. Jednoalbové projekty - někdy smolaři, co nezávisle na svém talentu nebyli ve správný čas na správném místě a tak to zabalili. Někdy ti druzí, co neměli ani schopnosti, jen se zkusili svézt na vlně. Každý příběh je originální a baví mě je číst v bookletech archeologických edic zapomenutých kapel.

« další předchozí »