Diskuze

« další předchozí »

stargazer - 29.04.2023 09:44:35 #

Tak to je hóoódně,,,,,hodně něco neuvěřitelného. Steve a celý tým u mě povýšili, jako nikdo jiný. Doufám, že i v Praze budou mít plno. Moc jim to přeji - celému týmu.

Judith - 29.04.2023 09:36:02 #

Hydra se samozřejmě předvedla :) cca čtvrt hodiny před koncem, což byla bohužel přesně ta doba, kdy spousta lidí musela jít, aby se dostali domů. Vytahovaly se hojně mobily a celkově jsem tuhle vsuvku vnímala spíš jako narušení toku večera. Ale měli krásně vymyšlené, že před to zařadili sólo na bicí a to bylo opravdu takové vyvolávání a hecování, jako u nějaké kmenové hostiny. Celkově chci říct, jelikož se mi to trochu rozleželo - tohle byla od začátku malá a řekněme méně významná zastávka turné. Že odehráli naprosto stejnou show jako před desetkrát větším publikem, se stejným nasazením, to by bylo na klobouček i za normálních okolností. Ale že deset hodin jednali s maďarskými celníky zrovna proto, aby stihli zahrát pro pár stovek lidí v Brně (a maďarský celník pustil americké hudebníky přesně tak, aby i při nejlepší snaze měli skluz přesně ty dvě hodiny, co koncert normálně trvá... no nic...), že to jednání měl na hrbu stejný člověk, který potom naprosto dokonale akci nazvučil, že stihli postavit scénu v rekordním čase (za deset osm venku ten kamion ještě nestál) a kdo ví jestli se vůbec měli kdy najíst, a že to zrovna za těchto okolností proběhlo v takové pohodě a radosti, to prostě nemám slov. Vai po skončení osobně pomáhal uklízet a bourat a ještě tam rozdával podpisy. Jsem maximálně spokojená a vyladěná, akorát tam fakt byl průvan (jinak bychom se asi kolektivně uvařili ve vlastní šťávě) a spala jsem tři hodiny, takže dneska asi budu mít v poslechovém vlákně absenci, pěkně mi třeští kebule. Kromě šesti skladeb z alba Inviolate hráli po jednom nebo dvou kusech skoro ze všech ostatních desek, byl to moc pěkný průřez.

stargazer - 29.04.2023 08:07:45 #

Zdravím Judith. V první řadě díky za dojmy s koncertu mého oblíbence Steva Vaie. Já tohle turné vynechám, jelikož se účastním jiné akce a Steva jsem vidél naposledy, kdy prezentoval výročí vydání slavného Passion and Warfare. Někde jsem zaznamenal, že Steve bude hrát na turné k Inviolate i na kytarový speciál Hydra. Nevím, jestli to platí po celou koncertní šňůru, nebo jen pro určité země. Otázka : Viděla Hydra Moravu nebo ne?

Judith - 29.04.2023 02:38:52 #

Steve Vai v Brně - Semilasso 28/4 To nejdůležitější na začátek - bylo to absolutně boží, nejen díky hudbě, ale taky pro to, jak umí Vai pracovat s energií v sále. Cítím se, jako bych absolvovala nějakou harmonizační seanci. Asi bych mluvila jinak, být odkázaná na veřejnou dopravu do odlehlejšího místa, protože koncert začal s téměř dvouhodinovým zpožděním (skončil o tři čtvrtě na dvanáct a kolem půl se sál začal zřetelně vylidňovat, nehledě na pár nešťastníků, kteří odcházeli už před jedenáctou). Když jsem před osmou hodinou dorazila na místo, visela u vchodu cedule, že z logistických důvodů je začátek posunutý na 21:30 - nakonec se začalo hrát asi o tři čtvrtě na deset. Jako motorizovaný obyvatel nejbližšího maloměsta jsem se prostě na hodinu otočila doma a naporcovala kuře na polívku, byl to teda nezvyklý pocit. Vůbec jsem cestou tam (poprvé i podruhé) měla dojem něčeho neskutečného. Královo Pole je historická dělnická čtvrť, kde dodnes podél hlavní třídy stojí domy z vepřovic a na místě kulturního domu Semilasso stával před dvěma stovkami let zájezdní hostinec; více o historii včetně vysvětlení zvláštního názvu na Wiki >> odkaz Jde o kulturní stánek, kam jezdí kočovné herecké společnosti, den před Vaiem tu koncertovala Olga Lounová a na nedělní odpoledne je plánováno odpolední posezení u dechovky. Kapacita pro koncerty je 600 lidí a můžu říct, že bylo plno. Lístky se prodávaly bez dalšího rozlišení, kolem ochozu na balkóně byly židle (dámy usazené hned u pódia měly rozhodně blíž k sedmdesátce než k šedesátce), za nimi stály další dvě tři řady lidí a dole bylo plno až dozadu, opravdu impozantní pohled. Odvrácenou stránkou bylo vedro v sále (představte si rozměrově trochu lepší tělocvičnu) a vzhledem k odloženému začátku pochopitelné, ale dost nepříjemné mocné pivní výpary. Když se pak začaly sundávat svrchní vrstvy, bylo té člověčiny místy až příliš. Po půl hodině naštěstí asi někde něco otevřeli, zacítila jsem průvan a bylo to lepší. Po příchodu zaměřena následující loga a obrazy: Frank Zappa na mikině takřka v životní velikosti, to bylo milé. Kšiltovka Suicidal Tendencies, triko Uriah Heep, Dream Theater - třikrát, King Crimson Tour 2016 (sprostě jsem záviděla), Vai samozřejmě taky, Iron Maiden, moc pěkná mikina Animals As Leaders (člověk si uvědomí, že má na světě přátele), Metallica, vtipně univerzální Heavy Metal atd. Věkově byla asi nejsilněji zastoupena kategorie Vaiových vrstevníků a pak cca čtyřicátníci, ale i pár vysloveně mladých tváří se našlo. Žen tak desetina (paní vedle mě si o půl dvanácté četla esemesku: Vrať se nám, maminečko!). Nikdy jsem si nevšimla, kolik máme na Moravě vysokých chlapů. Jinými slovy: prd jsem viděla. Naštěstí Vai nastoupil v zářivě zelené košili a svítily mu pražce, takže jsem ho na moment zahlédla. Zavřela jsem si radši oči a kochala se vnitřním zrakem dlouhou linií portálů, které slibovaly vystřelit mě každý do jiného neskutečna. Váhala jsem trochu moc dlouho, po třetí skladbě se začalo řečnit. Vai je skutečný gentleman. Nejprve varoval přítomné dámy před svým kytaristou Dantem, prý stačí Ahoj a jste v jináči. Děkoval zvukaři a tour managerovi v jedné osobě, který na maďarské celnici deset hodin udatně bojoval, aby je pustili. Představoval spoluhráče a o něco později pozval dva (asi) techniky a monitor engineera, aby si taky zahráli - kytar bylo k dispozici dost, takže na scéně přibyli tři další kytaristi a předvedli malou choreografii; inženýr později i zpíval a za svůj téměř operní projev sklidil velké ovace. Někde po tomhle prvním zastavení jsem si všimla zajímavé věci. Na začátku atmosféra připomínala spíš fotbal (ne že bych někdy na nějakém byla) - lidi byli dost nabuzení, nervózní, strkali se... Po dvaceti minutách jsme se všichni jakoby natočili stejným směrem, najednou zavládl klid a prostorově jsme do sebe zacvakli jako na grafice M. C. Eschera. Vzpomněla jsem si na jeden článek, jak se chovat v náročných situacích: hoďte se do pohody a potom svým klidem nakazte ostatní. Vai tohle umí. Byl naprosto vycentrovaný a uvolněný, užíval si každou vteřinu s tím svým úsměvem Mony Lisy. Každou skladbu prožíval a párkrát si na konci vysloveně zavýskl: Jo! Mně pár citoslovcí a mimovolných výkřiků (kromě těch aktivně vedených) později taky uniklo, takže ho naprosto chápu. Nebo s jakou hrdostí se díval na toho svého mladého kytaristu, když hrál sólo... fakt je to formát největší. Zvuk byl čistý jak studánka, bylo slyšet každou strunu a taky všechny ty momenty, kdy nástroje jako by úplně zmizely a existovala jenom hudba, čirá a všudypřítomná. Na straně, kde jsem stála, bylo trochu hůř slyšet basu, celkově se mi nejvíc zdály vytažené bicí. Byl to prostě nářez, žádné zjemnělé preludování - podlaha vibrovala a tělní dutiny si užívaly každý úder do kopáku. Pokud jde o setlist, dá se dohledat (celé turné jede podle téhož plánu), poznala jsem akorát skladby z alba Inviolate (bylo jich pět nebo šest) a Tender Surrender, která byla uvedena jménem. Během ní publikum znatelně zjihlo a chlapík za mnou ji celou "odzpíval" nebo spíš odmňoukal se setinou vteřiny předstihu, nezvyklý sonický zážitek. Koncert byl doprovázen světelnou show, která se poměrně často obracela do publika, a video projekcí, jaká by u každého jiného umělce působila kýčovitě. Velehory, katedrály, ohnivé růže, děti cachtající se ve vodě, animace spermií kroužících kolem vajíčka a následně vývoj plodu včetně detailního zobrazení rostoucího penisu, záběry hrajícího Vaie v mladších letech s bujnou hřívou... Dneska už je zubem času zřetelně poznamenaný a auru ušlechtilého hřebce nahradila vlídná moudrost, která si ze sebe umí udělat srandu. Ten člověk je klubko holých drátů, nejživější jasné energie, a něco z něj na okolí ulpívá. Nemyslím, že dneska vůbec usnu, ale jdu to zkusit. Jsem ráda, že jsem byla u toho.

Judith - 15.04.2023 17:23:09 #

Jo, listování v archivované diskusi už nefunguje, ale modrou šipkou nahoře se dá přepínat na další stránky. Dobré něco, fakt díky!

loutkář Cvak - 15.04.2023 17:08:51 #

Tady ještě o něco novější příspěvky: >> odkaz

Judith - 15.04.2023 16:53:58 #

Díky loutkáři Cvakovi nalezena archivní stránka Progboardu - zde vlákno Dojmy z koncertů a festivalů, poslední příspěvek listopad 2017 >> odkaz

Judith - 10.03.2023 23:29:26 #

Pegas: Až teď koukám, že už je tady i tvoje reportáž z koncertu - no tomu se tedy říká zážitek, uf uf! Dvě předkapely se mi obecně zdá moc, je jasné, že publikum potřebuje rozehřát, a není špatné poslechnout si něco nového a třeba i objevit další oblíbence (což se, jak vidím, podařilo), ale hlavní hvězdy večera a důvod, proč lidi na koncert vyrazí, jsou obvykle dané, tak proč to hlavní zbytečně oddalovat. Leprous mě při zkusmém poslechu úplně nechytli, hudba zajímavá, ale moc mi nesedl zpěvák - je dobrý, to určitě, ale má v hlase ten typ emocí a naléhavosti, že kdyby na mě tímhle tónem někdo spustil do telefonu, leknu se, že se někomu něco stalo. Popravdě si ale ani nevzpomenu, které album jsem si pouštěla, zkusím jim s odstupem dát ještě šanci. No ale prosím tě - opatruj se, odpočívej... i rychlé bacily, co jsou brzo pryč, mají někdy dlouhé pracky. Nebo to byla alergická reakce na metal (myslím ty Monuments - to musím teda taky prozkoumat :))

Pegas - 10.03.2023 20:26:39 #

Leprous + Kalandra, Monuments Praha, Palác Akropolis, 8.3.2023 Přidávám pár dojmů ze středečního koncertu Leprous v Praze v Paláci Akropolis Na stejném místě jsem už jednou byl na Riverside, takže jsem věděl, že zvukově to tam může být hodně dobré (i když předkapela tenkrát nebyla moc dobře nazvučená a než nastoupili Riverside, měl jsem z toho obavy). Tentokrát jsem ale nešel do přední části a usídlil se kousek před placem pro zvukaře, což je tam ale stále relativně blízko, takže je dobře vidět. Časový rozvrh se v podstatě držel oznámeného plánu, žádné zdržení, jenom vždy nutná pauza na přípravu pódia pro další kapelu, odhaduji kolem 20 minut. Předkapely obecně spíše nemám rád, tady to bylo tak napůl. První nastoupila o půl sedmé formace Kalandra, o které jsem dříve neslyšel, jenom jsem si prošel pár skladeb a zjistil, že to by mohlo být zajímavé. Ale že to bude tak moc hezké, to jsem nečekal a byl jsem opravdu mile překvapený. Kapelu tvoří čtveřice muzikantů z Norska a Švédska a Kapela je asi z Norska a jejich hudba je vychází ze severského folklóru s prvky popu a rocku, je silně melancholická a atmosférická, zároveň melodická a často chytlavá a v zajímavých aranžích, rozhodně ne jenom nějaký akustický folk. Zajímavé je, že mají dva kytaristy plus bubeníka a žádnou baskytaru ani klávesy. Silnou devizou je charismatická zpěvačka s andělsky čistým hlasem, která s ním dokáže výtečně pracovat a znít křehce i silně. V jedné instrumentálce (nebo to bylo nějaké delší intro?) vyměnil jeden z muzikantů kytaru za jakýsi roh a rázem z toho bylo zase trochu něco jiného. Kalandra má na svém kontě jedno pár singlů, jedno EP, jedno plnohodnotné album a ještě asi soundtrack k počítačové hře (ten jsem neslyšel). Kromě té instrumentálky (asi) byly skladby pochopitelně vybrané z desky The Line a krásně ukázaly různé tváře jejich tvorby, každá skladba jiná, ale krásně na sebe navazovaly a celkově postupně gradovaly. Zvuk byl docela dobrý, občas se mi zdálo, že moc neslyším jednu z kytar, ale celkově spokojenost a hlavně se mi to fakt líbilo, klidně bych je poslouchal dál a ani samostatný koncert by nebyl marný. Škoda, že tam neprodávali CD, nebo jsem ho přehlédnul (po koncertě už jsem se u stánku nezastavoval). Předpokládám, že pro většinu přítomných to bylo také první setkání s Kalandra a rozhodně si hned získali pozornost a sklidili zasloužený aplaus po každé písni. Další na řadu přišly Monuments, o kterých jsem také nic nevěděl. Myslel jsem si, že jsem si od nich něco poslechnul pár ukázek jen tak z rychlíku a usoudil, že to by šlo. Ale buď si to s něčím pletu, nebo jsem trefil zrovna ukázky, které nebyly zrovna reprezentativní. Přišlo totiž peklo a já se ocitnul na koncertě, kde bych nikdy nechtěl být. Uřvaný přetechnizovaný metal/hardcore, chaos, ve kterém jsem se celou dobu snažil něčeho chytnout a identifikovat, co se hraje. Zpěvák střídal melodický hlas (který se ztrácel) s nesrozumitelným řevem v různých odstínech. Z hudby šla velká agrese a nedokázal jsem ocenit vůbec nic z toho, co se na pódiu i pod ním odehrávalo. Zároveň to mělo velkou energii, ale víte co, když si šáhnete do zásuvky, také dostanete plno energie a není to nic příjemného :-). Hodně lidí si to fakt užívalo a klepači a skákači se vyřádili a já byl jenom rád, že jsem po první předkapele neuskutečnil myšlenku na přesun blíže k pódiu. Protože vytipované místo by bylo zhruba uprostřed vzniklého, tzv. mosh pitu, nebo jak se té bláznivině říká, a to bych se teprve divil, protože bych na rozdíl od jiných ustupujících netušil, co se chystá :-). Naštěstí jsem byl v bezpečné vzdálenosti a vlastně ani nevím, proč jsem si nešel odpočinout do předsálí (což by se později ukázalo asi jako velmi prospěšné). I když to nechápu, musím uznat, že kapela na sebe od začátku strhla pozornost těch, kterým její hudba vyhovuje a asi se nejedná o neznámou kapelu, přeci jen hraje už nějaký ten pátek a na svém kontě má několik alb. Vždycky mě ale na rockových koncertech fascinuje, jak si i znalí dokáží užívat hudbu, která se v tom hluku ztrácí. Bylo to hodně hlasité, ale nebyla to taková ta zvuková koule, tady to šlo prostě až moc nadoraz. I když mě zpěvákův převládající řev vůbec nezaujal, měl hlas i v těchto polohách asi dost pod kontrolou, což asi také není žádná sranda. Muzikanti si to užívali, dost diváků také, já byl mimo. Za mě byla tohle volba mimo a místo Monuments bych bral všema deseti nějakou stylově odlišnou kapelu (nebo bych je vynechal úplně, ostatně původně byla oznámená jenom Kalandra). Když po skončení fanoušci skandovali „one more song“, říkal jsem si jen to ne a hřálo mě vědomí, že u předkapel (no vlastně ani u hlavních) se na tohle nehraje a vymezený čas je jasně daný. Doma jsem si pustil asi dvě skladby v původní studiové podobě a je zajímavé, jak to zní hodně jinak. Ne že bych se stal fanouškem, ale hudba z desky byla mnohem snesitelnější na orientaci, řev mě nezaujal ani z desky, ale ty čistě zpívané pasáže působili normálně. Naživo to bylo mnohem tvrdší, hlasitější, agresivnější a otravné. Zase tedy nutná pauza na přípravy a kolem čtvrt na devět se zase setmělo a nastal čas pro Leprous. A žádná vypalovačka na úvod, naopak velmi pomalý až ambientně elektronický rozjezd Have You Ever? A byla to bomba. Hned od začátku luxusní zvuk (pověst nelhala), který je pro hudbu Leprous tak důležitý. Jak se přidal Solberg se svým specifickým zpěvem také krásně slyšitelný, uši a srdce zaplesaly. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že i v hlasitějších a tvrdších částech to nebude na úkor kvality zvuku. Bicí často rvou uši, zde i ty rázné údery zněly parádně, a to do toho bubeník jde hodně silově. Famózní byl i zvuk kytar, kdy byly snad rozeznat jednotlivé struny a celkově zvukové detaily, tolik toho snad není slyšet ani při poslechu desky přes sluchátka. I doprovodný vokál byl krásně čitelný a srozumitelný. To bylo neuvěřitelné. Proč to někdy jde na jedničku a proč jsem často z ozvučení zklamaný, slyšíme výmluvy na akustiku sálů a hal…? Evidentně to není jenom prostorem, ale i prací zvukařů a zde to bylo na jedničku. Jediné drobné připomínky ke zvuku snad jenom k tomu, že Solberg se mi zdál trochu stažený, ale ne že by nebyl slyšet, jenom bych čekal, že bude ještě o trochu víc nahlas. Jeho hlasový projev byl naživo stejně skvělý jako ve studiu, neuvěřitelné, co dokáže odzpívat. Na turné doprovázel Leprous i hráč na cello, což je fajn, ale ten byl podle mě fakt zastřený a když už byl víc slyšet, nevím, jestli to byl on, nebo to bylo ze syntezátorů. Kapela je na tom po technické stránce bez chybičky, neuvěřitelně šikovná a sehraná parta a všechno klapalo, jak mělo. Po vizuální stránce to bylo také fajn, žádná bombastická show, ale velice efektní hra světel a mlhy, k tomu v pozadí jednoduchý obrys pyramidy z obálky poslední desky z ledkových pásů, několik dalších pásů po stranách. Muzikanti vystupovali často jenom jako siluety. Dohromady s hudbou povedená práce. Jedna skvělá skladba střídala druhou, největší prostor patřil deskám Aphelion a Pitfalls, což jsem vítal, párkrát se šlo více do minulosti. Na setlist jsem se trochu díval předem, ale kapela ho v průběhu turné dost obměňuje, tak snad na každé zastávce je alespoň částečně jiný. Došlo i na moje oblíbené Alleviate a Castaway Angels a to byl zážitek, přídavek tvořila monumentální The Sky Is Red, ke které jsem si nejprve hledal trochu cestu, než jsem ji docenil, nyní jsem se na ní těšil. V jednom okamžiku jsme měli dokonce možnost zvolit si jednu ze čtyř nabídnutých písní, hlas lidu jednoznačně určil Restless z druhé desky Bilateral, kterou jsem neznal. Ale většinu ostatních i starších jsem alespoň trochu poznával, a to je vždycky lepší. No, jenže zhruba s Restless nebo následující Out Of Here, to už nevím přesně, to pro mě byla konečná zážitku. Najednou jsem pocítil, že na mě jde nějaká slabost a zavelel jsem si k ústupu a stažení do zadní části, abych si sednul. Kdybych udělal dva kroky dozadu a opřel se o hrazení u zvukařů, udělal bych asi lépe. Jenže já se vydal po tmě davem ke stěně nevelkého sálu, ale už cestou jsem cítil, že je zle, začal jsem ztrácet vidění, nějak jsem se dopotácel ke stěně, to už jsem moc nevnímal a chtěl jsem pokračovat dál dozadu a v tom jsem sebou seknul. Což mě ale asi zároveň probralo a klečel jsem na koleně. Vlastně ani nevím, co se odehrávalo, ale bylo to jenom chvilkové, vzadu jsem si chvíli sednul a už bylo lépe, vím, že hráli Slave a bylo mi to jedno. Poblíž stojící dívka mi nabídla pomoc a potom mi donesla vodu, ani nevím, jestli jsem jí poděkoval, mám to celé takové zamlžené. Po skončení, když už se odcházelo, tak se mě ještě někdo také ptal, jestli už je to dobré. Zbytek jsem tedy odseděl vzadu a moc neviděl, pak už jsem stál opřený o zeď, nicméně koncert už jsem tolik nevnímal. Bylo fajn, že tam profukoval chladnější vzduch, ale předtím uprostřed jsem neměl pocit, že by tam bylo přetopeno, vydýchaný vzduch, nebo velká mačkanice… Ale aspoň jsem zjistil, že i vzadu v rohu byl zvuk stále parádní. Celou záležitost přikládám mojí celkové únavě a ještě oslabení z nějakého bacilu, co na mě asi minulý pátek náhle vlezl, ale po víkendu už mi bylo dobře. No, stalo se a doufám, že podobné zážitky už nebudou. Koncert končil zhruba v deset, jak bylo oznámeno. Cesta na vlak a potom domů už bez komplikací, kromě toho, že jsem měl na trase o obou vlaků částečné výluky, takže se přesedalo na autobusy, ale vyšlo to, že jsem nemusel jít ještě deset kiláků pěšky, což byla nouzová varianta (a kdyby nepršelo, tak bych asi i šel) místo čekání na další spoj. I s tou mojí nehodou jsem si stihnul užít Kalandru, znechutit Monument a zůstat čumět na umění Leprous. A vřele je naživo doporučuju všem, hrají u nás docela často, tak doufám, že si je dám ještě někdy znovu a už od začátku do konce. Setlist Leprous: Have You Ever? The Price Illuminate Salt On Hold Castaway Angels From The Flame Alleviate Restless Out Of Here Slave Below Nighttime Disguise --- The Sky Is Red

Pegas - 10.03.2023 18:57:47 #

Bez komerce a peněz to samozřejmě nejde, jenže sociální sítě jsou prolezlé sdílením, šmírováním, reklamou, informačním balastem a všemožné doporučování čehokoliv mě také štve, nějak se trefuje úplně mimo. Ale s tím nic nenaděláme, trend je jasný a když zajde FB, rozmůže se (rozmohlo se) něco jiného.

« další předchozí »