Diskuze

« další předchozí »

zdenek2512 - 27.10.2023 22:51:52 #

Každý má svůj příběh, já ten svůj bych nazval měnič, bigbít jsem začal poslouchat z rádia v létě lásky. Začátkem sedmdesátek jsem si koupil magnetofon B 400 a začal jsem si nahrávat co se mi líbilo, ze začátku mono, později stereo. Dotáhl jsem to na 150 pásků většinou značky BASF za 155,- Kčs prázdný, po návratu z roční vojenské služby jsem pásky prodal, koupil jsem si gramofon NC450 a kupoval si vinyly, převážně ty, které vydával Supraphon. O kazetách jsem neměl valné mínění, ale někdy v roce 1986 mi kamarád nabídl kazetový magnetofon SONY s Dolby C, a já začal nahrávat kazety, opakovalo se to samé co s pásky, hromadit jsem nahrané kazety, po revoluci mi kamarád z hlavního města nabídl nový přehrávač CD Technics a já začal hromadit CD, kazety jsem prodal, rozdal. Taky jsem se vrátil k vinylům, v současné době je můj stav cca 3000 CD, většinou japonská mini LP komplety oblíbených  skupin v promo boxech a ty pro mě nejdůležitější mám dublované na vinylech. Spoustu CD v jewel case jsem po zakoupení mini LP věnoval dcerám, to samé s vinyly, měl jsem čtyři komplety Beatles na vinylech, nechal jsem si japonské vydání a vydání od MFSL. To by asi stačilo.

Antony - 27.10.2023 22:47:32 #

Apache Pokud máš na mysli originální mgf kazety, vyskytovaly se ojediněle a nepamatuju, že by je někdo z tehdejších hudebních fandů kupoval. Domů se nosila pouze deska. Podomácku nahrané kazety prodávané na burzách měly za zdroj zase jenom právě ty desky. Tyto samodomo mgf jsem si taky nekupoval, ani mne to nenapadlo. Měl jsem několik desítek až stovku vinylů už tehdy. Je pravda, že ceny vinylů a potom CD se pohybovaly od 300,- do 600,-. Taková byla krutá realita. Všechny prachy šly do muziky. Nebylo to ani tak o bohatství, jako o prioritách. Žádný chlast, motorky, rozhazování. Muzika byla nejvíc.

Judith - 27.10.2023 22:34:01 #

Hezká debata. Pro mě je akt pořízení dvojím: výrazem mého vztahu k albu nebo skupině a výrazem vděčnosti či úcty za stvořenou hudbu, tedy poděkováním autorům v mezinárodně srozumitelné řeči. Podpora umělců nebo i prodejců je v mém rozhodovacím procesu, zda a co koupit, významný argument. Pokud jde o první jmenované, někdy je to výraz důvěry na základě předchozích zkušeností (předem neposlouchám a rovnou koupím), jindy spíš lístek do památníku a stvrzení společných chvil, které už proběhly. Vlastně je mi dost jedno, jestli si kupuju fyzický nosič nebo jedničky a nuly na Bandcampu, to je pro mě taky přírůstek. A kolik toho člověk stihne, kolik toho má smysl mít? Toť otázka. Každá deska má v sobě pro každého posluchače určitý potenciál, silně individuální. Je vždycky smutné, když se nějaký vztah kvůli nepříznivým okolnostem nenaplní tolik, kolik by mohl, ale je to život, a na druhou stranu i ojedinělé letmé setkání může člověku něco dát, co by jinak nebylo a co s ním půjde dál. Stejně tak mi něco může dát i hudba, kterou jsem pustila stisknutím tlačítka v počítači a ne na přehrávači. Fyzické nosiče pro mě kromě vizuální stránky (kterou ocením, když je povedená) mají ještě jednu výhodu. Plné balení líp než čistě digitální stopa smyslově zpřítomňuje, jak ohromná porce krásy před člověkem leží a kolik mentální práce a úsilí za jejím vznikem je. Pomáhá mi mít to před sebou takto hmatatelně, abych si lépe uvědomovala, co všechno se chystám absorbovat. Protože pravda je, že můj denní limit jsou tak tři alba. Když to třeba o víkendu natáhnu, už musím jiný den ubrat. V mém případě nejde ani tak o čas jako spíš o prožitkovou kapacitu. Víc už si prostě tolik neužiju.

Antony - 27.10.2023 21:35:04 #

Každý to máme jinak a každý po svém správně.. Pravda je, že jsem asi 2x za posledních 10 let byl na tom tak zdravotně špatně, že jsem ani muziku nemohl poslouchat, ale to jsou zmíněné okolnosti, nikoli volba.

chimp.charlie - 27.10.2023 21:16:32 #

Antony: S přírodou jsme v naprosté shodě! Ale pokud jde o poslech hudby, víc jak dvě alba soustředěně za večer nedám. A když jsem teď byl doma s bronchitidou a měl móóóře času, neměl jsem vůbec náladu na jakoukoli hudbu a jediné, co jsem byl schopen absorbovat, byly pokleslé televizní seriály - což lze brát i jako můj příspěvek do diskuse na téma "Hranice hudby" :-)

Antony - 27.10.2023 20:58:36 #

chimp.charlie: Asi su divnej, poslouchám pořád, a pořád nemám dost. Fakt se mi nikdy v životě nestalo, že bych nechtěl poslochat. Někdy poslouchat nemůžu kvůli okolnostem, jasně. Ale dobrovolně se poslechu vzdávám v jediném případě. V přírodě. Ta je víc než hudba, příroda je největší zázrak vesmíru. Jak jsu do lesa, poslouchám les.. Elpíčka mají nesmírnou přitažlivost, kouzlo, je to pohádka. I přes to praskání, které mne jako starého digitálistu vytáčí. Trochu se gramofonem vracím do časů, kdy to byla jediná možnost jak si něco pořádného poslechnout. Nosili jsme si desky z burzy jako poklady. To nikdy nevymizí.

chimp.charlie - 27.10.2023 20:53:02 #

Antony: Naprosto Tě chápu - elpíčko, obzvláště pokud se povede i obal, je opravdu komplexním umělekým dílem a i poslech je něco úplně jiného. Jenže já si nemůžu pomoct, mě to věčně sr.ní (pardon, ale všechny spisovné výrazy mi přijdou jako pouhé eufemismy) s tím, aby to nepraskalo atd. mi tak lezlo na nervy, že jsem vděčný za digitální formáty a oželím to ostatní.

chimp.charlie - 27.10.2023 20:52:59 #

chimp.charlie - 27.10.2023 20:48:50 #

Mohyla: Přesně, naprosto přesně takhle (jsem též cyklista) jsem si to taky představoval - jenže záhy jsem zjistil, že moji bližní (zejména ti v přímé linii) mají o mém volném čase představy naprosto odlišné. A to se bojím pomyslet na manželku, která jde do důchodu teď :-) A pak ty prachy! I když CD stojí mnohem míň než třeba čtyřpístkové XT (zatím poslední upgrade mého miláčka) - však to určitě znáš taky :-)  Apache a Hejkal: Pánové, nezbývá mi než Vám tiše závidět, protože já na to ten prostor a čas navzdory důchodu nemám (vizte i výše). Navíc s dobrou muzikou to mám jako s dobrým chlastem (o sexu nemluvě :-)): musím na to mít náladu a pohodu, pokud nejsou, nefunguje to (to, ani to, ani to) - nejsem například schopen poslouchat v autě, ani v pět ráno, jako někteří zdejší členové, před nimiž smekám.

Antony - 27.10.2023 20:47:01 #

Podařilo se mi zhruba do roku 2010 nasbírat 4 tisíce CD. Poměrně velkou část tvořily japonské sběratelské raritky v boxech. Někdy v té době jsem začal jít cestou životního minimalizmu a omezil hmotné věci. Během dalších deseti let jsem nagraboval všechna CD na hard disky a prodal. Uvolnila se spousta životního prostoru. Na tom bylo zajímavé, že jsem narazil na člověka, který ode mne koupil prakticky polovinu všech věcí, a formou dočasně výměny mi poskytnul svoji sbírku. Takže dalších 4 tisíce CD mám nagrabovaných od něj. Od té doby přibylo další množství alb koupených, nagrabovaných a prodaných, případně stažených z legální placené distribuce. To znamená že mám přibližně deset tisíc nahrávek, které jsem si vlastnoručně uložil. Fyzické materiálno mi nikdy nechybělo, potřebu vlastnit mám duševní, nikoli fyzickou. Zvuková produkce, která przní digitální mastery a remastery k neposlouchání, mne donutila, abych se přede dvěma léty vrátil k vinylům. Navíc spousta nahrávek je stále jen na deskách, digitálem nedotčena. To způsobilo, že jsem postupně propadnul kouzlu tohoto formátu a užívám si jej. Mám teď cca 600 desek a poslouchám je pro radost. Vlastně novinky si pořizuji z většiny na vinylech, a jen cca třetinu digitálně. Pořád se něco mění, stále něco objevuji. Nikdy bych to neřekl, ale poslech z desky dělá hudbu jaksi muzikálnější, uvolněnější, přirozenější a přítomnější.

« další předchozí »