Diskuze

« další předchozí »

Judith - 23.06.2023 13:30:12 #

Mně se právě do té abstrakce vlastně moc nechce, zajímají mě víc lidi. Ale odtržení pojmů a skutečnosti někdy rozvést můžu. Ono to je akademické, to je ten problém. Pojmy (v užším smyslu, jako odborné výrazy) jsou doma v akademickém kontextu. V reálu je můj oblíbený experiment požádat bez dalšího upřesňování o espreso a čekat, co se stane - jak obsluha zareaguje a co mi nakonec přinesou. Nikdy to není stejné.

Antony - 23.06.2023 12:32:19 #

Nekompatibilní pojmový aparát a jeho důsledky. Obzvláště v abstraktních tématech to bývá na závadu, i když se účastníci a priori domluvit chtějí. Akorát se nemají domluvit čím, nástroj nefunguje, jazyky jejich kmenů se od sebe příliš odlišují. Nechal bych to odležet..

Judith - 23.06.2023 11:38:49 #

Mě to taky vždycky překvapí, jak strašně moc si nerozumíme. Pořád ještě. Více jindy, možná. Možná to je úkrok.

Antony - 23.06.2023 10:31:33 #

Ale houby. Hledáš v tom moc vědu. Aby se lidi domluvili, musejí užívat pojmy ve stejných významech. Vzájemně kompatibilní pojmový aparát, chceš-li. Nemůže jeden říkat čtverci trojúhelník a druhej kolečko. Musí oba pod pojem čtverec vidět čtverec. Jinak nebudou vědět, o čem vůbec mluví, nemohou si předávat informace, nemohou polemizovat, nemohou se vzájemně obohacovat. Kua, to je přece základní podmínka známá každému, kdo se snaží komunikovat korektně. Proč to musím vysvětlovat zrovna tobě? Není to ani slovíčkaření, ani "nejdřív zmoudřet a potom žít". Neberu. To jsou únikové parafráze ve stylu Cimrmanovského úkroku stranou. Pojmy vzdalují od skutečnosti? No, nevím. Tato myšlenka by chtěla rozvést, jinak působí spíš akademicky, než reálně. Bez příslušného pojmenování věcí se nedokážeme bavit o ničem. I sebevětší imprese jsou pojmy. Bez "zpojmování" skutečnosti se z nás stanou autisté. Snažit se moudřet, abych byl přínosem. V průběhu toho žít. "každé dílo musí být zveřejněno" jsem rád, že tuto myšlenku nakonec reviduješ. Tedy, pokud to jako jistá revize bylo míněno..

Judith - 23.06.2023 08:42:56 #

Tak jo, jedno vybarvené rajčátko (píšu jenom podle toho, jak si to pamatuju). Představa, že si musíme nebo bychom měli "nejdřív ujasnit pojmy". To mi zní jako nejdřív zmoudřet a potom žít. I když chápeme pojem v širším významu jako obsah slova a ne jako termín (já jsem věděla, proč se mi do toho nechce), pořadí mi prostě nesedí. Mám své pochyby, že jde ujasňování pojmů takto vyčlenit, vyjmout před závorku, a i kdyby ano, tento postup má taky dost podstatné vady - slovíčkaření v diskusích umí být pěkně frustrující. No a pojem jako pojem... pojmy jsou základem odborného stylu. Vzdalují od skutečnosti. Člověk v tom není celý, když přemýšlí v pojmech. Nechci tenhle druh myšlení moc zapínat, když přijde na hudbu, na to je pro mě příliš důležitá. Taky by se to dalo říct takhle >> odkaz

hejkal - 24.02.2023 17:26:36 #

Toto je pre mňa podnetný článok, aj keď je o literatúre, myslím, že niektoré princípy fungujú aj v hudobnej kritike. Malé dejiny priblblých recenzií: >> odkaz

Judith - 18.02.2023 12:10:56 #

Budu pokračovat v mimoběžnosti - zrajou mi ještě nějaké další rajčátka, ale zatím jsou moc bledé. Vytáhnu z kontextu větu "každé dílo musí být zveřejněno". Když se to řekne takhle - hrozná představa! Něco jako "lidi si mají všechno říkat". To dělají na Facebooku. Brrrr. A i když má člověk v sobě i něco jiného než jen pytel víme čeho, kde je nějaké soukromí, tajemství? Bohyně mlčení mlátí hlavou do zdi... S ohledem na tvorbu, mně je vlastně nejsympatičtější, co dělají buddhisti s pískovými mandalami - dají si záležet, pokochají se a vysypou to do řeky. Proto se mi líbí představa dokončování kruhů. Aby všechno mohlo skončit.

Antony - 17.02.2023 12:41:46 #

Zajímavá úvaha: >> odkaz Opět, zdaleka ne se vším souhlasím, ale je to další úhel pohledu. Papouškování Mukařovského tomu však spíš ubližuje.

Judith - 16.02.2023 07:09:26 #

Možná. Kdo ví. Ale zase nenechat po sobě vůbec nic, nikoho neovlivnit, neudělat na světě žádný otisk je překvapivě těžké. Fakt je, že víme jenom o těch, kterým se to nepovedlo.

Antony - 15.02.2023 21:34:47 #

Schopnost vzbuzovat estetický zážitek tam je, tvrdím to od začátku, jde o zásadní vlastnost uměleckého díla. Autor jej má vždy, nevyhnutelně. Tato schopnost může, ale nemusí být využita třetí stranou, na věci se tím nic nemění. Viz můj příměr s židlí. Chápu idealistickou představu, že by mělo být co nejvíce vytvořeného zveřejněno, sám jsem ji kdysi měl. Dnes, na svém stupni poznání, jsem se od ní dávno oprostil. Nyní jsem přesvědčen nejenom, že zveřejňování není třeba, ale jsem si také jistý, že naprostá většina uměleckých děl nikdy zveřejněna nebyla. Známe jen špičku ledovce. Tvůrce je izolovaný už z principu. Dílo s samém prvopočátku vzniká v hloubi duše a tam jsme každý sám. Všechny další kroky vedoucí směrem ven jsou až následné, jsou něčím navíc, nikoli nezbytným. Opakuji, rozumím tvé představě. Kruh, kdy něco vzniklého se umocněno vnějším estetickým zážitkem vrací zpět, je krásná představa. Pohádka, přání, fantazie. Ale ne realita.

« další předchozí »