Diskuze

« další předchozí »

stargazer - 15.02.2023 05:19:05 #

"Totálně předběhl svou dobu o spoustu let - o celá desetiletí".......Napoleon Murphy Brock - saxofon a backing vocal u Franka Zappy /Apostrophe a Over Nite Sensation /

stargazer - 14.02.2023 05:16:15 #

"Tomu, kdo ještě neslyšel Frankovu muziku, doporučím nejprve si poslechnout Apostrophe a Over Nite Sensation. Je tam naprosto všechno. Rock, jazz, funky, osbitost a humor".......Dweezil Zappa

stargazer - 13.02.2023 05:09:16 #

"Na mých albech je konzistentní jediné - každé z nich se zdánlivě vydává jiným směrem. Ovšem při bližším zkoumání zjistíte, že tvoří součást souvislého celku. Je to záměr"......Frank Zappa

Antony - 11.02.2023 19:21:54 #

My jsme nebyli ničím nápadní, - žádné skandály nebo výstřednosti, nás tehdy zajímala jen čistá muzika bez vnějších efektů a provokujících elementů. Žádné kostýmy, mlha nebo laserové efekty. Naše muzika byla atraktivní i za plného slunečního světla v pravé poledne. Proto zůstala jen v myslích skutečných hudebních příznivců, kteří se ke mně dodnes hlásí na většině štací, kam přijedu a připomínají mi k mému překvapení detaily z našich písní. Jednou jsme absolvovali jako hosté Vánoční turné Olympicu a Petr Janda nám neustále radil, abychom dělali muziku "jako oni" - to, že je základ úspěchu. Chtěl jsem mu taky něco poradit, ale nakonec jsem si to ušetřil. Jindřich Vobořil o skupině GEN.

Judith - 11.02.2023 15:52:16 #

Ráda občas něco vrátím tomuhle vláknu, které je každodenním zdrojem radosti :) Mě pobavil ten stadionový rock, tam to sedí přesně. Myslím, že tahle éra hraní pro velké davy (což byly hlavně osmdesátky) hodně ovlivnila třeba způsob zpěvu, aby se to neslo do prostoru, ale určitě i kytarová sóla... Postřeh z jiné strany, ale související: Operní zpěvačka Elizabeth Zharoff zmínila, že na jevišti musí zpívat podle dirigenta a ne podle toho, co slyší, protože to už by bylo pozdě (ozvěna ve velkém sále). To mi připadá extrémně náročné, celý večer ignorovat, co slyším.

Antony - 11.02.2023 11:51:36 #

Byrne má ve své úvaze pár zajímavých myšlenek a postřehů. Ve většině se s ním však mé poznání a zkušenosti zcela rozcházejí. Nejvíce mne pobavilo, jak horuje proti tradičnímu romantickému pojetí a článek završí odstavcem, který je čistě romantický.

stargazer - 11.02.2023 11:22:56 #

Přízpěvek od Judith o vyjádření Davida Byrne je zatím to nejlepší, co jsem četl na tomto vláknu - velmi zajímavé a poučné. Ď. E.

Judith - 11.02.2023 01:54:45 #

David Byrne: Jak architektura napomohla vývoji hudby - druhá polovina přednášky (odkaz níže) Změnu přineslo toto: rádio a mikrofon. Mikrofony umožnily zpěvákům, hudebníkům a skladatelům kompletně změnit typ hudby, jaký psali. Zpěváci jako Frank Sinatra mohli najednou dělat věci, které by bez mikrofonu byly nemyslitelné, a další zpěváci po něm šli ještě dál, najednou vám šeptají přímo do ucha a účinek je elektrizující. Živá a nahrávaná hudba se rozrůznily. Tady máme diskotéku a jukebox, máme tu bar, a najednou nepotřebujete živou kapelu, nemusí tam být žádní hudebníci, ozvučení (sound system) je mnohem lepší, a tak začala vznikat hudba přímo pro tyto podmínky. Stejně jako u jazzu tanečníci mají rádi určité sekce a jejich opakování, takže se v počátcích hip-hopu začal používat loop. Udělali se slovy totéž co jazzoví hráči s melodií. Vznikl nový druh hudby. Masová obliba živých vystoupení přinesla prostředí, které je akusticky patrně nejhorší na celé zemi: sportovní stadiony. Hudebníci, kteří se v tomto prostoru ocitli, dělali, co mohli - což je středně rychlá balada. Zrodil se arena rock (v podkresu U2: I Still Haven't Found...). Zní to mohutně, je to spíš sociální situace než hudební, a v tomhle kontextu tato hudba funguje dokonale. Jedním z nových prostředí pro hudbu je automobil. Spoustu věcí byste si doma nepustili, ale v autě zní skvěle. Obrovské frekvenční spektrum, hodně basů, nějaké výšky a hlas zní uprostřed. Je to hudba, kterou můžete sdílet s okolím. Dalším novým "koncertním sálem" (venue) je osobní MP3 přehrávač. V některých ohledech je jako Carnegie Hall, protože můžete slyšet každý detail. V jiných funguje jako africká hudba - potřebujete souvislou hlasitost. Hodně hudby, která dnes vzniká, je psáno pro tento druh přehrávačů, pro individuální poslech, kde můžete slyšet detaily, ale dynamika se tolik nemění. Zeptal jsem se tedy sám sebe: Je tohle nějaký model pro kreativitu, tyto adaptace, které jako hudebníci děláme? Děje se to i jinde? Podle Davida Attenborougha a dalších totéž dělají ptáci. U druhů žijících v hustých porostech je zpěv vysoký, pronikavý, krátký a repetitivní, a druhy žijící na zemi mají volání hlubší (low-pitched), takže se tolik nezkresluje, jak poskakují. Ptáci v savaně mají bzučivý tón - je to energeticky nejúspornější a nejvíc praktický způsob, jak přenést zvuk daným prostorem. Je to tedy tak, že děláme hudbu - minimálně po formální stránce - s ohledem na to, aby co nejlépe odpovídala danému prostoru a kontextu, stejně jako děláme umění pro zdi v galeriích a software pro existující operační systémy? Myslím, že ano. Je to evoluční a adaptační přístup. Ale potěšení, vášeň a radost jsou stále přítomné. Tohle je opačný způsob vidění věcí, než jaký nabízí tradiční romantické pojetí. To říká, že nejprve přichází vášeň a pak výlev emocí a pak se to nějak zformuje v určitý tvar. A já říkám, dobře, ta vášeň je pořád tady, ale prostředek (vessel) je instinktivně volen už na začátku. Od počátku nějak víme, kam tato naše vášeň směřuje. do jakého kontextu. Tento střet perspektiv je svým způsobem zajímavý a mohl by vysvětlovat, proč se někteří lidé rozhodují v rozporu se svými nejlepšími zájmy. Když slyšíme něco, co zní upřímně, neučesaně, máme za to, že je to autentické, vychází to přímo z nitra. Taková hudba má větší šanci na úspěch - a tento vzorec se dá kopírovat. Řekl bych, že vášeň a radost se navzájem nevylučují. Možná je čas uvědomit si, že jsme jako ptáci. Adaptujeme se na podmínky a pořád je v tom radost, i když forma se mění.

Judith - 11.02.2023 01:06:28 #

David Byrne: Jak architektura napomohla vývoji hudby (TED Talk) >> odkaz spíš volně tlumočím, je to docela dlouhé (má tam prezentaci s fotkami a ukázkami) Tohle je místo, kde vzniklo hodně z mé první hudby. Ten prostor zněl velice dobře se všemi nerovnými zdmi a spoustou nepořádku okolo. Když jsme pak začali hrát v jiných sálech, mnohdy "hezčích", všiml jsem si, že to někdy nebylo ono, naše hudba tam nevyzněla. Začal jsem přemýšlet, jestli existuje vztah mezi prostorem a kreativitou, jestli píšu pro nějaký konkrétní kontext? Většina populární hudby, jak ji dnes známe, má velkou část kořenů v západní Africe. Její nástroje, složité rytmy, způsob hraní - všechno to perfektně zapadá dohromady (pod širým nebem), není tam žádná místnost, která by vytvářela ozvěnu a zkreslovala rytmus, nástroje jsou tak akorát hlasité, aby nepotřebovaly zesílení, a tak dále. V jiném kontextu, například v gotické katedrále, by to byl totální zmatek. Tam je perfektní jiná hudba - dlouhé noty, beze změn tóniny, téměř žádný rytmus... této (chrámové) hudbě takový prostor velmi lichotí, vlastně ji zlepšuje. Tohle je prostor, v jakém skládal Bach pro varhany. Není tak velký jako katedrála, takže Bach mohl psát věci, které byly komplikovanější, mohl velmi inovativně měnit tóniny, aniž by riskoval obrovské disonance. A tohle je prostor, v jakém skládal Mozart - ještě menší, s menším dozvukem (less reverberant), takže mohl velmi svobodně psát hudbu, která je spletitá, a ono to fungovalo, sedělo to danému prostoru perfektně. Tohle je La Scala někdy kolem roku 1776. Lidé v těchto operních domech různě povykovali, ječeli po sobě i po hercích, jedli, pili... když se jim líbila árie, vyžádali si opakování, ne jako přídavek, ale hned. To byl zážitek z opery. Wágner zvětšil prostor pro orchestr, takže tam mohl mít víc low-end nástrojů. Tohle je Carnegie Hall - hudební představení získala na popularitě a sál se zase zvětšil. je v něm mnohem víc dozvuku než v La Scale. Zhruba ve stejné době začalo platit pravidlo, že publikum je zticha. Kombinace těchto dvou faktorů způsobila, že v tomto prostředí nejlépe vyzněl zase trochu jiný druh hudby. Mohla být extrémně dynamická, najednou byly slyšet i tiché pasáže, které by se v povyku publika utopily, ale kvůli většímu dozvuku hudba musela být trochu méně založená na rytmu a trochu více na textuře. Jazzová hudba se hrála na lodích a v klubech, pro tanečníky, a ti některé pasáže vyžadovali opakovat. To nejde donekonečna, takže hudebníci začali improvizovat melodie a zrodil se nový druh hudby. Ten se hrál v menších prostorech a publikum bylo opět hlasité, takže hudba musela být také. Na tom se v populární hudbě ve 20. století nic nezměnilo.

stargazer - 09.02.2023 04:44:30 #

"Byla to perfektní doba ! Bylo mi asi patnáct, udělal jsem svou první desku a začal jsem hrát v nočních klubech. Poprvé jsem měl drink ! Krásná doba. Všechno bylo takové nové.... jel jsem třeba na svý vystoupení a v rádiu jsem slyšel svou písničku. Byl jsem tehdy malý kluk, bydlel jsem doma a chodil do školy, ale hrál jsem přitom pro lidi a proháněly mě holky - no bylo to fakt skvělý"......Johny Winter

« další předchozí »