Diskuze

« další předchozí »

Judith - 08.01.2023 14:18:19 #

Dám to i sem, citátové vlákno má jinou peristaltiku a spojitost by se časem vytratila: Keiji Haino (co ho níže zmiňuje Poki) hovoří o svém přístupu k hudbě >> odkaz "Pro hraní je potřeba vědět, kam chce zvuk jít. Zvuk nikdy nechce zůstat v klidu. Pohyboval jsem rukama právě takto, protože cítím, že tento zvuk se chce volně pohybovat všemi směry. Neměl bych pokud možno dominovat nad jeho přirozeností. Zvuk vzniká, když je vyslaný do vzduchu. Jestli si myslíte, že můžete slyšet zvuk na počítači /míní při tvorbě, otázka byla na elektronickou hudbu/, jste blázni. Zvuk potřebuje být vystavený vzduchu, aby bylo možné jej zakusit nebo vtělit. Jinak nemůžete zjistit, kam chce jít. Věřím, že každý zvuk má svou vůli, já mu jen trochu pomáhám." "Učit se hrát na hudební nástroj mi nedává smysl. Já potkávám nástroje na svých cestách po světě - dívám se do výlohy a přemítám, jak bych na ten který nástroj hrál. Pak si ho nechám ukázat a zeptám se ho: Půjdeš se mnou domů? Když řekne ano, koupím ho. Někdy mi chvíli trvá, než zjistím, jak na něj hrát. Zkouším foukat, poklepávat a podobně a průběžně zvuku naslouchám. To mě těší. Kdybych se učil, jak na nástroj hrát, nikdy bych mu nemohl plně naslouchat a vyjádřit to, co po mně chce, naplnit jeho možnosti. Školení hudebníci hrají jen tóny, které jsou na stupnici, ale žádný tón není špatný. Myslím, že profesionál by měl umět zahrnout do své hry každý tón. Pak bude jeho nástroj šťastný." Něco ve mně koukalo celou dobu s otevřenou pusou, jak je tohle vůbec možné (nejen si myslet, ale ještě to takhle důležitě prezentovat - pochopila jsem, že Keiji je v jistých kruzích velmi respektovaný), a něco jiného celou dobu rylo: A proč vlastně ne, můžeš mi říct jediný rozumný důvod??? Každopádně jsem u jeho líčení, jak se sbližuje s hudebními nástroji (předtím zmínil, že má doma i slovenskou fujaru), slzela smíchy, a možná to bylo osvícení, kdo ví. Jo a prý se dostal k hudbě díky The Doors, to byl jeho iniciační zážitek.

Antony - 07.01.2023 19:34:33 #

A ještě jeden filologický bonmot, který si prostě nemohu odpustit: Hranice hudby? Šibenice rozumu! :)

Antony - 07.01.2023 19:32:33 #

Celý život je o miliónstopadesátkrát dokola promletých tématech. A pokud náhodou někdo nové téma vymyslí (ale ukažte mi někoho takového, prosím), je to jen díky tomu, že ona promletá témata zpracoval. Všechno vzdělání, celá kultura, věda, veškeré poznatky, jen historicky nekonečněkrát opakovaná témata. Tak proč netrpělivost, když to jinak nejde.

Judith - 07.01.2023 15:39:13 #

Bože, tak mi ten pocit chvíli nech... :) Tohle je asi nejlepší věc, co mi došla: že nemusíme všecko vyřešit ani vypovědět hned, protože tenhle prostor nikam nezmizí, a bude to čím dál bohatší o ten další čas. Do zápisu chci nicméně uvést, že u toho, jak jsem v mezičase vydatně nasávala tyto stránky, jsem mnohokrát ocenila, jak jste tady víceří trpělivě vypisovali (a taky co všechno jste neřekli, byť by se to nabízelo), protože jsem se opravdu neomylně trefovala do stopadesátkrát promletých témat. Vidím a cením!

Antony - 07.01.2023 09:07:44 #

Netřeba se nechat ukolébat dojmem dosažení, neboť: "Toto jsou jen části učení obsažených v Zhuan Falunu. Vnitřní významy a moudrost v něm obsažená je mnohem hlubší a dalekosáhlejší, zahrnuje koncepty, které přesahují možnosti popisu lidským jazykem a mohou být pochopeny jen tím, kdo jej doopravdy studuje. Vzhledem k tomu, že nám Mistr dal vše co potřebujeme vědět, abychom dosáhli svatosti, nebylo by moudré dodržovat principy vyučované v Zhuan Falunu a dobře využít náš čas?" Cesta života (Lao Tze)

hejkal - 07.01.2023 06:54:37 #

Poki - to je fakt, ja hrám blues rock a v odposluchoch potrebujem počuť hlavne ostatné nástroje a spev. Seba vnímam aj bez odposluchov. 🙂

Judith - 07.01.2023 00:25:27 #

Mám dojem, že toto vlákno právě dosáhlo nirvány :)

Poki - 06.01.2023 22:44:28 #

Judith - k těm odposlechům na koncertech - je hodně variant toho řešení, ale principiálně jde muzikantovi o to nejlépe slyšet svůj nástroj kvůli tomu, aby podal 100% výkon - musí slyšet přesně co hraje včetně jemných nuancí. S in-eary je to jednodušší, protože se netvoří na pódium "koule" hluku kombinací toho, že každý chce slyšet sám sebe ideálně :) A pak taky záleží na způsobu užití - kamarád bubeník rád hraje s klikem v uších izolovaný od ostatních - je to složitější muzika, ale pevně daná bez větší improvizace, tedy se snaží s citem ale jinak strojově dodržet to, co je na nahrávce. Já osobně mám sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku, které můžu jednoduše snižovat/zvyšovat a snažím se o ideální mix mě a zbytku kapely. Oba ale hrajeme tvrdší žánr. Čím více je improvizace a méně předem nalinkovaného (řekněme více k blues, jazzu), tím více je důležité slyšet a vnímat ostatní. A ono je to tam tedy také jednodušší - protože v metalu když se rozjede dvojšlapka a dvě ostré kytary tak obvykle na pódiu neslyší nikdo nic :) K diskuzím a stránkám - díky za příspěvky, nápady a ženský prvek :) I když se často neozývám, tak se snažím většinu číst, vstřebat a sem tam i něco poslechnout. A abych napravil ten off topic: Já vždycky vnímal 2 oblasti hudební tvorby - ta kde stačí pudy (kde se jednoduše pobavím, zaskáču, zahulákám) a ta kde k vnímání potřebuju zapojit i mozek :) A jestli je někde hranice, tak jí dosáhl Keiji Haino - >> odkaz (vtip)

Antony - 06.01.2023 22:33:42 #

Hudba, jako každé umění, je mimosmyslový zážitek. Samotné smysly slouží pouze jako receptory. Zážitek vzniká až posléze. Hudba, jako každé umění, přináší konkrétní dojmy. Ty jsou však zcela subjektivní, nepřenosné a téměř nesdělitelné. I ten o hmatatelnosti. Dobrá hudba, jako každé umění, má tolik definic a podob, kolik je posluchačů (vnimatelů). Proto sice lze říkat, co má mít kdo rád, ale význam to má nulový. Rockový koncert je živá amplifikovaná hudba, která vzniká v témže čase. Poslech CD, LP, digitálních souborů, atd. je amplifikace zvukového záznamu, který vznikl dříve. Objevování je základ. Jinak přichází stagnace. V ní se dá vcelku pohodlně žít, ale je to jistým způsobem popření základní lidské touhy, zvídavosti. Tolik k předchozím cca čtyřem příspěvkům. A ještě sem zopakuji základní pravdu, byť již zazněla jinde, neboť sem patří nanejvýš nezbytně: Pravá svoboda ducha nastane, až člověk pochopí to jediné, co jest třeba pochopiti. Tedy, že umění pochopit nelze. Dokud se bude snažit umění nějak "rozumět", jen si zavazuje oči, uši, srdce i duši.. :)

Judith - 06.01.2023 21:58:07 #

stargazer: To je moc pěkné, když má někdo s albem spojený příběh, místo, období... a časy, kdy se člověk musel po každé nahrávce pídit, dobře pamatuju, možná i proto jsem teď tak nadšená, že stačí pár kliknutí. Sama jsem zvědavá, jak dlouho to budu takhle hrnout ze všech stran :) A ty známé věci člověka naplňují zase jinak než objevování. Když už jsme v tomhle tématu, včera mi přišlo u alba Drum Poems, že je to spíš smyslový zážitek, nějakým způsobem prapůvodní a strašně jednoduchý - když jsem tedy rezignovala na přemýšlení, co skladby "znamenají". Prostě se to jen tak dělo, úplně samo. (Teď už rozvíjím myšlenky dál, ale tohle album fakt doporučuju zkusit.) Poslední dobou se cukám, když někde čtu, že je hudba naprosto abstraktní. Je v tom smyslu, že ji netvoří ustálený znakový systém jako třeba řeč, ale jinak mi hudba připadá velmi konkrétní, prakticky hmatatelná.

« další předchozí »