Diskuze

« další předchozí »

Apache - 28.12.2023 23:00:26 #

zdenek (ad New York Dolls): Jasně. :-) Všechno má své kořeny a je jasné, že tam někde v té linii na jejímž druhém konci jsou mé oblíbené glam metalové osmdesátky, najde člověk na jejím počátku hodně zajímavých věcí, které tomu všemu předcházely a nějak to ovlivnily. To jsem si uvědomil už kdysi, cca v roce 1988, při čtení seriálu Metalový pravěk, kde šel Josef Vlček po kořenech veškeré tehdejší metalové muziky. V jednotlivých dílech psal o detroitské scéně, glam rocku, jižanském rocku, starém americkém punku, AOR a tak všelijak podobně. Padly tam v těch článcích jména, která jsem tehdy četl poprvé (MC5, Stooges, Steppenwolf, Amboy Dukes, Lynyrd Skynyrd, Allman Brothers Band, Blue Öyster Cult), jména, na která už jsem dříve narazil, ale zatím neslyšel a hodně mě zajímala (Blue Cheer, Grand Funk Railroad, Alice Cooper), i ta, která jsem už více nebo méně znal (např. KISS a The Who). Vlček to všechno dával do souvislostí, ukazoval kontinuitu vývoje, sem tam utrousil zajímavou poznámku nebo historku... Bylo to výživné. A tak jako mi KISS (a po nich mnoho dalších) o nějakých šest let dříve ukázali, že rock je skvělá věc, tenhle článek na pokračování mi předvedl, že i psaní o rocku může být vzrušující záležitost Člověk se díky němu může nejen hodně dozvědět o různých souvislostech, ale může být taky nasměrován / motivován k poznávání a objevování další skvělé muziky, klidně i z hluboké minulosti. Spoustu těch kapel, které jsem výše jmenoval a po kterých jsem pak díky tomu článku šel, jsem si oblíbil a některá z těch jmen patří dnes k mým vůbec nejoblíbenějším. New York Dolls samozřejmě v tom článku nechyběli - Vlček jim věnoval poměrně nemalý prostor. Zaujali mě a šel jsem po nich tak jako po těch ostatních. Konečně jsem se k nim dostal ale až v 90. letech, díky výběrovce Rock 'n' Roll, kterou mám dodnes. Nejvíce se mi tam líbí skladba Trash. Musím ale říct, že zrovna New York Dolls, i když chápu jejich význam a ikoničnost, mě na rozdíl od jiných těch kapel celkově moc neoslovili. Čekal jsem víc. Vím, že v tomhle budu asi výjimka a vím, že jsou uznávaní, ale kapely, které se jimi později inspirovali, mě obvykle baví víc. Třeba glam punkoví Hanoi Rocks jsou mi daleko blíž po všech stránkách. (Taky od nich mám všechno, co vydali do svého prvního rozpadu, a se zvýšenou pozorností sleduju i sólovou dráhu jejich frontmana Michaela Monroea.) Takže, abych to uzavřel, New York Dolls znám, mám, chápu jejich význam, ale jejich muzika mě (pro mnohé často překvapivě) až na pár songů nijak zvlášť nebere,

Apache - 28.12.2023 21:36:31 #

Byl to takový ten typ dokumentu, ve kterém se člověk dozví desítky drobných informací ze zákulisí vzniku alba a další o tom, co dělali lidé, kteří se na něm podíleli, v době před, při a po jeho vydání. Není tam skoro nic podstatného, protože ten film počítá se znalými diváky, kteří toho už ví hodně, ale chtějí se dozvědět ještě víc a víc. Nevidím na tom nic špatného. Problém je v tom, že je to film. Kdyby totéž obsahovala kniha, čtenář ji kdykoliv může odložit a pokračovat ve čtení později, vrátit se k informacím, které ho zaujaly, atd, atd. V případě filmu pozornost postupně ochabne, takže si to nejde moc užít jako celek - nefunguje to. Sledoval jsem to v práci online v "přímém přenose". Během toho jsem chodil kouřit, vyřizoval pracovní věci, sháněl informace o něčem úplně jiném ve druhém okně, takže chvíli jsem to poslouchal jako rádio, odskočil si a přesto jsem, neměl pocit, že by mi snad něco podstatného uniklo. Celkově filmové dokumenty nemusím a pokud jsem něčeho zanícený fanda nebo se o něco hodně zajímám, upřednostňuju čerpat informace z knih a publicistických článků. Je to pro mě mnohem praktičtější a příjemnější než se mořit sledováním podobných věcí. Podle mých zkušeností tenhle typ dokumentů, ať už jsou o čemkoliv, obvykle vyhledávají lidé, kteří nečtou, ale rádi by se něco dozvěděli. (Tím nechci nijak mířit do zdejších řad, myslím, že tady je drtivá většina lidí gramotných. :-) Mám na mysli hlavně mladší generace a obzvlášť filmové fanoušky (např. většina komunity na csfd), kteří jsou líní číst, takže jim podobné dokumenty vyhovují a upřednostňují je před knihami a články. Ti by mi mohli oponovat, že tam bylo pár zajímavých záběrů např. z různých dobových interview. S tím souhlasím. Ale zas toho nebylo tolik, aby stálo za to sledovat kompletní dokument. PS: Tipuju, že vím, kterou storku odtamtud ještě použije stargazer ve vlákně Historky o muzikantech. ;-)

stargazer - 28.12.2023 19:08:35 #

Ad Beatles : Taky jsem čekal, že dokument se bude točit okolo desky Serřanta Pepře, ale budiž, autoři to pojali jinak. Ale mě to přineslo mnoho dalších poznatků okolo Beatles, které de facto vůbec neposlouchám. Díky těm žvástům jsem zavěsil historku do vlákna o muzikantech a druhou zavěsím jindy. Osobně tyto dokumenty nenatáčím a ani nepojmenovávám, takže se za jejich obsah necítím být zodpovědný. Ani je nedoporučuji a nenutím ke zhlédnutí.

balu - 28.12.2023 17:43:14 #

AD -  Beatles a tajemství seržanta Peppera příšerná žvanírna, ze které si neznalý fanoušek téměř nic neodnese ...

zdenek2512 - 28.12.2023 17:12:39 #

Apache, říká Ti něco skupina New York Dolls, glam rock a pre punk dohromady.

Pegas - 26.12.2023 18:36:40 #

Přidávám se k doporučení Dne trifidů, jedna z mých nejoblíběnějších knížek. Ten příběh vůbec nestárne.

Apache - 26.12.2023 17:30:44 #

Charlie: :-)

chimp.charlie - 26.12.2023 16:49:24 #

Apache: Nějakou dobu jsem dumal, o jakého mého vzdáleného jmenovce by mohlo jít - než mi došlo, že mě znáš jen pod přezdívkou :D :D :D

zdenek2512 - 26.12.2023 14:29:57 #

Od Kurta Vonneguta jsem četl Snídani šampionů, tady si dělá legraci ze všeho co je Američanům posvátné, doplněné jeho unikátními ilustracemi.

Apache - 26.12.2023 13:36:35 #

charlie: Já moc nečet ani Kurta (pouze Matku noc), natož Marka. Ale vidím u toho tu noticku na Databázi knih a je mi jasné, kam asi míříš. :-) Komunity té doby a duševní choroby, o tom by mohl jistý tvůj vzdálený jmenovec něco vyprávět. A možná i vypráví, v pekle.

« další předchozí »