Diskuze

« další předchozí »

Judith - 25.06.2023 01:28:24 #

Mě to svým způsobem mrzí, nesoulad vždycky nechá jistou pachuť, jakkoli proběhne kultivovaně, ale vím úplně stejně jako s těmi popisnými recenzemi, že tohle teď není moje cesta.

Antony - 24.06.2023 21:43:16 #

Cizincům především umožňuji zachovat vlastní identitu. Jinak souhlas, je to zcela mimoběžné. A to tak zcela, že náměty ponechám žít svým vlastním životem. Dvě výjimky: "obšírně popisné recenze" - to nejsou recenze, to je čiré zlo. Jeden z vrcholných projevů neschopnosti. Literární patvar. Ideálně, když jsou otrocky chronologické a rozpitvávají skladbu po skladbě v pseudo muzikologickém vytržení. Takové hroudy zkamenělého slovotoku vždy přeskakuji. "Pojem vs. přímá zkušenost" Zde vnímám nejenom mimoběžnost, ale zejména patologické vykloubení meritu věci. Jsme přece o level jinde. Primární level - přímá zkušenost. Sekundární level - snaha o sdělení této zkušenosti pomocí pojmů. Celou dobu se právě o tomhle odstupňování bavíme. Takže včíl přijít se vskutku revoluční myšlenkou, že přímá zkušenost a pojem nejsou totéž, je jaksi dosti Divobijské.

Judith - 24.06.2023 14:09:00 #

Tak mě napadá, jak váš kmen zachází s cizinci? Pomůže, když přinesu ňáký korálky? Budu pokračovat v mimoběžnosti, dává mi to největší smysl. Včera jsem byla na tanečním představení, juniorský baletní soubor NdB. Na začátku třetí části promítli dokument o vzniku tohoto projektu a lidech v něm. Zajímavé, ale úplně mě to vytrhlo z nálady. Jako když je člověk do něčeho plně zabraný a někdo na něj začne mluvit. Třeba do poslouchání hudby. Hrozné, ne? Proč se doporučuje počítat do deseti (nebo i déle), když člověka něco vytočí? Není to jenom kvůli času, který si takhle dá. Je to proto, že se tím aktivuje neokortex, tedy schopnost racionálně uvažovat, a ztiší se amygdala, která reaguje na vnímaný pocit ohrožení s výbavou pračlověka (zaútoč, uteč, zmrzni). Neumíme moc být ve více modech najednou a přecházet mezi nimi plynule chce cvik, proto tolik lidí "neumí psát o hudbě" (že si to někteří jenom myslí, to je jiná věc). (O hudbě, ne o sledu zvuků, jak jdou po sobě - obšírně popisné recenze jsou fakt nuda, měly snad smysl v době, kdy bylo potřeba nahrávku přiblížit, protože shánění bylo obtížné.) Na pojem a na přímou zkušenost (nebo její zachycení uměleckými prostředky) prostě organismus reaguje úplně jinak. Srovnej v animovaném klipu níže definici tance a - tanec.

Antony - 23.06.2023 20:30:16 #

"Mně se právě do té abstrakce vlastně moc nechce," Říká autorka nejvíce abstraktních recenzí a glos na tomto serveru... :)) Navíc, abstrakce je správně. Obzvláště u něčeho tak nehmatatelného, jako jsou hudba a lidské pocity z ní. Jak je popsat? Opět jedině pojmy, pod kterými si dotyční lidé představí něco podobného. Ale k tématu. Mám rád jednoduché příklady, co jdou až ke kořeňovi. Akademické není používání pojmů pro popis v podstatě čehokoli, akademické je tvrdit, že jsou odtržené od reality. A včíl ten kořeň. Co třeba jmelí.. ne... zpět. Co třeba zima? Je "zima" pojem? Řekl bych že ano. Někomu je zima a řekne prosté - je mi zima. Popisuje svůj individuální abstraktní pocit pojmem označujícím stav, který je u každého člověka vyvolávaný relativně odlišnými okolnostmi. I kdyby toto dotyčná zmrzlá a stěžující si osoba řekla někomu, komu v danou chvíli zima není, nevadí to, neboť si to na základě pojmu zima dovede barvitě představit. Je to odtržené od reality? Naopak, dovoluje to tomu záhřevnému perfektně reálně pochopit pocity toho zmrzlého. Proto to není ani akademické, ani odtržené. Je to žádoucí. Jo, akademické by bylo, kdyby podchlazený chudák začal říkat něco ve smyslu - moje pocitová fyziologická teplota se snižuje a začínám vyvíjet nezvladatelné mikropohyby. Ten druhý by si uvědomil, že je prvnímu nejenom zima, ale že mu nejspíš z toho taky začíná hrabat v bedně. A ještě jeden příklad k zimě. Asi každý, komu někdy byla zima si dokáže živě představit jak je člověku, který tvrdí, že mu je zrovna zima. Ale, co s člověkem, který si pod pojmem zima představí třeba chleba s máslem? Skutečný význam výroku se zimou nepochopí, má pokažený pojmový aparát. Pojmy jsou sakra důležité.

Judith - 23.06.2023 13:30:12 #

Mně se právě do té abstrakce vlastně moc nechce, zajímají mě víc lidi. Ale odtržení pojmů a skutečnosti někdy rozvést můžu. Ono to je akademické, to je ten problém. Pojmy (v užším smyslu, jako odborné výrazy) jsou doma v akademickém kontextu. V reálu je můj oblíbený experiment požádat bez dalšího upřesňování o espreso a čekat, co se stane - jak obsluha zareaguje a co mi nakonec přinesou. Nikdy to není stejné.

Antony - 23.06.2023 12:32:19 #

Nekompatibilní pojmový aparát a jeho důsledky. Obzvláště v abstraktních tématech to bývá na závadu, i když se účastníci a priori domluvit chtějí. Akorát se nemají domluvit čím, nástroj nefunguje, jazyky jejich kmenů se od sebe příliš odlišují. Nechal bych to odležet..

Judith - 23.06.2023 11:38:49 #

Mě to taky vždycky překvapí, jak strašně moc si nerozumíme. Pořád ještě. Více jindy, možná. Možná to je úkrok.

Antony - 23.06.2023 10:31:33 #

Ale houby. Hledáš v tom moc vědu. Aby se lidi domluvili, musejí užívat pojmy ve stejných významech. Vzájemně kompatibilní pojmový aparát, chceš-li. Nemůže jeden říkat čtverci trojúhelník a druhej kolečko. Musí oba pod pojem čtverec vidět čtverec. Jinak nebudou vědět, o čem vůbec mluví, nemohou si předávat informace, nemohou polemizovat, nemohou se vzájemně obohacovat. Kua, to je přece základní podmínka známá každému, kdo se snaží komunikovat korektně. Proč to musím vysvětlovat zrovna tobě? Není to ani slovíčkaření, ani "nejdřív zmoudřet a potom žít". Neberu. To jsou únikové parafráze ve stylu Cimrmanovského úkroku stranou. Pojmy vzdalují od skutečnosti? No, nevím. Tato myšlenka by chtěla rozvést, jinak působí spíš akademicky, než reálně. Bez příslušného pojmenování věcí se nedokážeme bavit o ničem. I sebevětší imprese jsou pojmy. Bez "zpojmování" skutečnosti se z nás stanou autisté. Snažit se moudřet, abych byl přínosem. V průběhu toho žít. "každé dílo musí být zveřejněno" jsem rád, že tuto myšlenku nakonec reviduješ. Tedy, pokud to jako jistá revize bylo míněno..

Judith - 23.06.2023 08:42:56 #

Tak jo, jedno vybarvené rajčátko (píšu jenom podle toho, jak si to pamatuju). Představa, že si musíme nebo bychom měli "nejdřív ujasnit pojmy". To mi zní jako nejdřív zmoudřet a potom žít. I když chápeme pojem v širším významu jako obsah slova a ne jako termín (já jsem věděla, proč se mi do toho nechce), pořadí mi prostě nesedí. Mám své pochyby, že jde ujasňování pojmů takto vyčlenit, vyjmout před závorku, a i kdyby ano, tento postup má taky dost podstatné vady - slovíčkaření v diskusích umí být pěkně frustrující. No a pojem jako pojem... pojmy jsou základem odborného stylu. Vzdalují od skutečnosti. Člověk v tom není celý, když přemýšlí v pojmech. Nechci tenhle druh myšlení moc zapínat, když přijde na hudbu, na to je pro mě příliš důležitá. Taky by se to dalo říct takhle >> odkaz

hejkal - 24.02.2023 17:26:36 #

Toto je pre mňa podnetný článok, aj keď je o literatúre, myslím, že niektoré princípy fungujú aj v hudobnej kritike. Malé dejiny priblblých recenzií: >> odkaz

« další předchozí »