Diskuze

« další předchozí »

Judith - 10.11.2023 11:42:19 #

Tak s těmi tlačítky si to možná pletu s jiným experimentem - četla jsem o nějakém, kde šlo o dávání úderů stále silnějším elektrickým proudem. Lidé, kteří rány dostávali, reakce jen předstírali, žádný proud do nich nešel, ale někteří účastníci dávající domnělé rány šli i za hranici, která by člověka zabila. Zimbardo sám může být předmětem přemýšlení, šílený vědec je představa stará jako... Frankenstein? :D  Mně přijde důležité nehroutit se z toho, jaké jsme v jádru zrůdy (jsme, svým způsobem) a prostě se poučit. Společnost se vyvíjí rychleji než příroda i než dříve osvědčené chování. Člověk prostě je napůl naprogramovaný a napůl naučený například k tomu, aby sežral, kolik jen může, když natrefí na něco dobrého, protože zítra třeba nebude. Příroda s geny ani babička s naběračkou netušily, že jednou bude všeho dost a že existuje něco jako "příliš mnoho dobrých věcí". Nevěděli jsme to. Už to víme. Potřebujeme se zařídit jinak.  Ve skupině, ve funkci, v anonymních podmínkách, zvnějšku daném uspořádání, na dálku přes obrazovku atd. si lidi dovolí i věci, které by si v reálu k druhému nejspíš nedovolili, zvlášť ne jeden na jednoho. Do určité chvíle to nikdo nemohl vědět (krom toho s tou skupinou teda, to je staré jak lidstvo samo, funkce jsou o trochu mladší). Moderní společnost vytváří nové formy potenciální krutosti. No, už to víme. Můžeme se poučit. Už jsem jednou někde zmiňovala, že na jednom diskusním fóru jsem roli moderátora dostala. Začala jsem se z pocitu nějaké vyšší zodpovědnosti chovat jako debil. Prostě mi to neudělalo dobře a předem to nikdo netušil (znaly jsme se s většinou i osobně z různých srazů). Holky mi řekly prosím tě, co blbneš, funkci mi vzaly a všem se ulevilo. Průšvih je, když se to takhle zvrtne a není nikdo, kdo by řekl to "prosím tě, co blbneš".  Mluvím o diskusních fórech obecně - můj muž třeba jednu dobu dělal admina leteckým modelářům, já jsem v té době chodila do parfémových skupin (ještě úplně jiná věc, než o které píšu výše) a ty historky a typy povah byly jak přes kopírák.

Antony - 10.11.2023 10:45:59 #

Zpochybňovaný byl, nikoli přesvědčivě. Zpochybňovaná je i kulatost zeměkoule, zastánci její placatosti. Samotné zpochybňování nemá vypovídající hodnotu.

hejkal - 10.11.2023 10:42:00 #

Inak, ten experiment už bol celkom presvedčivo spochybnený, Zimbardo dozorcov manipuloval a nútil takto konať a následne sfalšoval výsledky. Avšak, stále platí, že tie výsldky odrážajú realitu veľmi verne.

Antony - 10.11.2023 10:37:07 #

Stanfordský vězeňský experiment Žádná tlačítka. Během šesti dnů skupina zdravých a psychicky vyrovnaných studentů v roli dozorců málem zabila studenty ze druhé skupiny v roli vězňů. "Experiment nabral směr, který nikdo nepředvídal. Musel být ukončen již po šesti dnech, a to proto, že dozorci se uchylovali ke stále častějšímu a krutějšímu trestání vězňů, a vězni dokonce vyvolali vzpouru; jeden z vězňů se psychicky zhroutil. 5 vězňů během této doby taky experiment opustilo. [1] Způsob, jakým bylo v krátké době změněno chování především dozorců, byl zcela šokující jak pro ně, tak pro Zimbarda samotného. Ukázalo se, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době." Nijak se to nevymyká poznatkům z libovolných prostředí, kde panuje role nadřazenosti a podřízanosti. Škola, výchovný ústav, úřad, okupace, totalita, vojna, atd..  "Hlavní závěr, který Zimbardo učinil z tohoto experimentu, byl názor, že brutální zločiny například v době války nejsou dílem žádných psychopatů ani lidských zrůd, ale obyčejných lidí, vystavených nepřekonatelnému tlaku okolností. " Stačí se podívat, co s člověkem udělá, když získá moderátorská práva.

Judith - 10.11.2023 10:21:48 #

Vytanula mi historka - jednu takovou pí ředitelku (to pí není zkratka pro paní ;-)) jsem zažila a později jsem se dozvěděla, že v rámci nějakého teambuildingu "pro dobro skupiny", aby dostali body a vyhráli (v úplně fiktivní, pitomé umělé soutěži) snědla brouka, normálně ho rozkousla a spolkla. Tak nějak to pro mě tu osobu vystihuje.  Ještě doplním, že ty moje tři body se vztahovaly spíš k tomu, jak člověk jde životem, i když si nedělám iluze, že v sobě nemám ve stopovém množství cokoli, co má v sobě ten největší hajzl.

Judith - 10.11.2023 09:08:17 #

S vrozenou krutostí na tom něco je, určitě. A taky hodně dělá pocit odcizenosti od vlastních akcí - v tom vězeňském experimentu myslím mačkali tlačítka, nebili vězně fyzicky. A uplatnil se tam i moment uzavřeného prostředí. Matně si vzpomínám, že to pomohl zastavit někdo zvenčí, kdo přišel na návštěvu, i samotným výzkumníkům, kteří experiment řídili, se rychle posunulo vnímání, co je ok a co už ne.

chimp.charlie - 10.11.2023 06:57:20 #

Před lety uskutečnili ve Státech psychologický experiment, v němž na normálních dobrovolnících z řad studentů simulovali vězení: umístili je do uzavřeného prostoru a z poloviny udělali vězně a z poloviny bachaře. Experiment měl trvat měsíc, ale v půlce musel být přerušen pro stupňující se krutost bachařů. Patrně nebudu sám, kdo se nemůže zbavit pocitu, že se člověk Přírodě - která jinak dokázala celý systém geniálně vybalacovat - jaksi nepovedl. Pominu-li úvahy typu, že to má nějaký vyšší, možnostem našeho poznání nedostupný smysl, mě napadá jen jedno vysvětlení: při takové nadprodukci se asi nelze vyhnout zmetkům.

hejkal - 10.11.2023 05:10:21 #

Judith - je viacero teórií, napríklad Kresťania veria, že je to preto, lebo sme na obraz boží. Ja sa nazdávam, že sme prirodzene sebeckí, túžime po úspechu, moci a bohatstve a ideme cez mŕtvoly. Robiť druhým zle je tak príjemné! Škodoradosť, závisť, výsmech, je toho zoľko, čo nás napĺňa. Napokon, už deti fascinuje mrzačenie hmyzu, zvieratiek, musíme ich prirodzenej zvieracej násilnosti odučiť. Pestovať vyššie morálne hodnoty a stáť na strane dobra, to je vedomé rozhodnutie a ide proti prirodzenosti. Preto toľkí zlyhávame. Napokon, spoločnosť funguje preto, lebo máme zákony a zložky, ktoré nám hrozia trestom. Utópie mieru a lásky, akonáhle sme sa vymanili z kmeňových skupín, nemajú šancu na úspech.

Judith - 10.11.2023 00:46:29 #

Jo, asi jo. Potom už mi přijde zajímavější ptát se, kde se bere ta pokřivenost, uskřinutost, co se v různých situacích ukazuje. Jak se z člověka stane svině? Ale taková debata by asi byla hodně hypotetická. Přihodila bych do ní svou nedávnou myšlenku, že člověk je balíček, který rozbaluje sám sebe, je sám sobě překvapením - mnohdy ani on neví, co v něm je, dokud se do nějaké situace nedostane. A taky myšlenku, že nakonec je to všechno tak trochu jedno, kulisy a události, protože hlavní je zkušenost, a zkušenost se dá získat kdekoli. Do třetice bych přihodila podotek, že selhání nejsou zdaleka tak strašná věc, jak se někdy jeví, ale to už mi běží jiná úvaha, kterou zatím neumím zachytit. Moc v tomhle směru diskuse ale teď necítím život, jen to nechám viset ve vzduchu. Brou!

Antony - 09.11.2023 23:54:56 #

Člověka prověří jak bída, tak bohatsví. Jak podřízenost, tak nadvláda. Jak opovržení, tak úcta. Jak zapomnění, tak sláva. Myšlenka je zřejmá.

« další předchozí »