Diskuze

« další předchozí »

Antony - 09.11.2023 17:09:23 #

Jako nihilista poznamenávám, že nejlepší vlastností života je, že je konečný.

Judith - 09.11.2023 17:04:13 #

chimp.charlie: To je krásná myšlenka... a moudrá :-) Můj jazykový šotek si jen dovoluje mírně upravit formulaci: Nejstrašnější a nejkrásnější vlastností života vůbec je, že vůbec je. Jé, jé, jé!

chimp.charlie - 09.11.2023 16:57:27 #

Apache 09.11.2023 08:58:28: Ne, myslím to, že jsem se naučil číst až ve škole :-) JInak Tři mušketýry jsem poprvé četl asi v 10 letech v nějakém sešitovém vydání na pokračování s ilustracemi jako z verneovek (podobně i Posledního Mohykána, kolem r. 68 tyhle věci vycházely) a pokud si vybavuju, byl to nějaký jiný překlad, než o mnoho let později koupené výpravné vydání z r. 1987, s překladem - jak jsem právě nahlédnutím zjistil - Jaroslava Janů (ten má copyright 1971 a 1987).  Judith: Nejstrašnější a nejkrásnější vlastností života vůbec je, že je - dle mého :-)

Antony - 09.11.2023 12:18:48 #

Judith: lépe bych to neřekl.

Judith - 09.11.2023 11:29:05 #

Antony, jo. Člověk nikdy neví. To je nejstrašnější a nejkrásnější vlastnost života vůbec, dle mého.

Judith - 09.11.2023 11:10:44 #

A k tomu blues - třeba se náš vkus jednou protne u nějakého žánru, který teď ještě ani neexistuje, co víš? Určitě nemám k blues aktivní nechuť, spíš ho nevyhledávám. Od hejkala už jsem nasála spoustu tipů, nějaké naše vzájemné shody určitě budou. Nechejme se překvapit :-)

Judith - 09.11.2023 11:06:00 #

Jé, Óin. Ahoj! Apache, knihkupecký učňák v Luhačovicích svého času sloužil jako útočiště pro spoustu učitelů se špatnými kádrovými materiály - byla to taková odlehlá výspa a lidi tam byli posílaní "za trest". Myslím, že si museli hodně hlídat, aby se přiliš zřetelně neprofilovali jako "protistátní" prostředí. Věř tomu, že je mrzelo, že tě odmítají. Já už jsem tam zažila generační obměnu, pokud jde o učitele, ale duch té školy byl úžasný. Kdybychom v sedmé třídě nedostali na matiku debila, který mi zprotivil můj do té doby nejmilovanější předmět (fakt! Knížky mě bavily, ale matematika přitahovala jasností a komplexností), taky bych byla úplně jinde. To jsou ty zvraty.  Včera jsem byla přezouvat auto, s pánem vždycky pokecám, za víc než deset let se dvě setkání ročně hezky nasčítají. Je to úžasný chlapík s velkým přehledem a má velice bystrého synka (párkrát tam pomáhal), kterého baví historie, o prázdninách prováděl po hradech a zámcích atd. Sledovala jsem průběžně, jak ho to táhne k humanitnímu vzdělání a jak ho táta naviguje na technický obor... a má samozřejmě pravdu - ne každý "dopadne" jako hejkal :-) Je to těžké. Ale pak aspoň člověk narazí na otevřenou, zvídavou a sečtělou hlavu i někde, kde by to úplně nečekal (jako v pneuservisu). Chtěla bych přijít do hotelu, kde není na recepci unylá slečna s prázdným pohledem!

Antony - 09.11.2023 10:56:21 #

Profesní vývoj je nepochybně u každého zajímavý. Nebývá častý případ člověka, kterého osobně znám. cituji - "V šestnácti mě tata přivedl k tomuto ponku, dal záhlavec, ať poslóchám. Teď je mně sedumdesát a furt tady makám". V mých čtrnácti moji rodičové usoudili, že musím bez ohledu na jakékoli vlastní zájmy jít na strojní elektro, tak jsem vystudoval tento obor. No, a dneska mne projektování v oblasti elektro slušně živí. Člověk nikdy neví, kam dojde.

Óin - 09.11.2023 10:41:07 #

Ještě se vrátím k debatě o čtení a prvních knihách. Já jsem jako správný hyperlektik začal číst už někdy ve třech letech, mezi mé první knihy, které jsem četl pořád dokola, patřil například Zajíček hrdina od Jozefa Cígera Hronského a Bohatýr Jan od Sándora Petöfiho :-)

hejkal - 09.11.2023 10:01:58 #

Apache - no, tiež by som asi dopadol podobne, keby neprišla Nežná revolúcia. Neúspešný pokus o emigráciu našej rodiny v druhej polovici 80. rokov by určite kádrovému profilu nepomohol.

« další předchozí »