Diskuze

« další předchozí »

Judith - 08.11.2023 18:20:43 #

Mě asi nedostala ani tak knížka, ale čtení jako takové. Fakt, že ta papírová věc najednou mluví a nějak to zřejmě dělám já, vidím něco, co tam předtím nebylo! Nikdo mi to nevysvětloval, nejspíš jsem vůbec nevěděla, co dělám... prostě jsem naráz měla superschopnost a úplně sama! Upřímně, ta knížka byla pěkná blbost :-) Tvůj zážitek je taky moc hezký, je znát, že máš knížky opravdu rád!

Judith - 08.11.2023 17:57:49 #

Moje zlomová knížka byla ta úplně první. Naučila jsem se číst sama, ještě než jsem šla do školy - nějak jsem asi slova a písmenka odkoukala, ale nedocházelo mi, co umím. Pak jsem si začala listovat knížkou a zjistila jsem, že jí rozumím. Přečetla jsem ji celou na jeden zátah a v hlavě se mi rozsvítil lunapark. Bylo mi jasné, že TOHLE CHCI, že je to bomba věc, někam si zalézt a toulat se ve fantazii kdovíkde. Knížka se jmenovala Juliánek a skřítek a byl to opravdu slušný trip - skřítek se chlapci zjevuje ve snech a vodí ho po různých dobrodružstvích. Pamatuju si na bílé vrány, které se živily melounovými semínky. Prostě dobrá psychedelie pro můj mrňavý mozek. Pěkných pár desetiletí mě to nepustilo.

Judith - 08.11.2023 13:26:32 #

Jeden hospodský Vít Slíva pro podzimní náladu: Génius noci   Když městu srší v mracích troleje a reflektory aut se s křižovatkou skously, podvečer se deštěm naleje do srdce jak do ztrhaných houslí.   Jdu – : belhavě a vratce vrávoravě, plískanici, která měsíc rozepírá, a přes houkání lokomotiv slyším pískat v hlavě myšlenku jak klikatý let netopýra.   Slyším ji jak hrobníkovu holínku, když mumlá v zaplyněném jílu: „Truhlář možná měří poslední tvou hodinku a seřizuje motorovou pilu.“ * Radši se vrať a poseď až do rána. Jediné, co se teď dá ještě zmoci, je otevřít víno, vzpomenout na Pána a nechat se upíjet Géniem noci.

Antony - 08.11.2023 12:37:08 #

Na tom rozhovoru je ještě zajímavé, že proběhl jen dva týdny před Žilovým úmrtím. Proto zmínky o spolupráci s ním mají zvláštní účinek, když je čtu.

Antony - 08.11.2023 12:29:25 #

Tady jsme každý v jistém smyslu statistická chyba. Naštěstí, jinak bychom zde nebyli.

hejkal - 08.11.2023 12:23:44 #

Rozhovor a posledné dve otázky, teda hlavne odpovede sú super. Ja poéziu milujem. No a čo, že som štatistická chyba. :)

Antony - 08.11.2023 12:12:40 #

A protože jej mám otevřený v okně, pošlu sem odkaz na rozhovor s KAZACHSTÁN. Takový dobrý střet maistreamu s artem. Obzvláště poslední dvě otázky a odpovědi jsou dobré. Rozhovor

Antony - 08.11.2023 11:52:03 #

Vyčítavě koukající prase tady mám taky. Jdu mu dát přes čumák..

Judith - 08.11.2023 11:24:12 #

O la la. Ukládám. Ještě doplním jedno jméno - kdo má rád v poezii víc páry a vření, doporučím Brňáka Víta Slívu. Též češtinář, učil na několika gymnáziích. Jednou prý v hodině zpacifikoval nedovírající dveře od třídy tak důkladně, že do nich prokopl díru. Nerušená atmosféra ve výuce je posvátná věc! A teď už jdu vážně něco dělat, práce už se na mě kouká hodně vyčítavě.

Antony - 08.11.2023 11:03:40 #

KAZACHSTÁN - V hrudi pták (2011) je téměř dokonalé album. I díky textům. Malebné slovní spojení "bojím se bát" mi přijde Topolovské jako "čas má svůj čas". Edit - teď se dívám, že Boj​í​m se b​á​t je jejich EP z roku 2008. A je hudebně to nejlepší, co udělali. Bandcamp

« další předchozí »