Diskuze

« další předchozí »

balu - 08.11.2023 19:16:43 #

U mne ve třetí třídě E. T. Seton - Dva divoši

zdenek2512 - 08.11.2023 19:02:39 #

Pro mě prvotina ve druhé třídě jsme si četli Bílého tesáka, potom Robinson Crusoe, Rychlonohý lišák, Poslední Mohykán, Poklad na ostrově na delší dobu Vinnetou. Moje nejoblíbenější kniha Hlava XXII ve slovenštině (pro výstižnost, kefovačká, náčelník Billy mustang zní lépe než náčelník Bílý polohrubé apod). V současné době moc nečtu na rozdíl od manželky.

hejkal - 08.11.2023 18:22:15 #

To neviem. Dedo so mnou lúskal knihy odmala, čítal som od štyroch rokov. Už ako krpec som miloval Čin-Čina a tá mega kniha bola najskôr od Ruda Mórica - Z poľovníckej kapsy. Ale ktovie. Miloval som knihy od leporela.

Judith - 08.11.2023 18:20:43 #

Mě asi nedostala ani tak knížka, ale čtení jako takové. Fakt, že ta papírová věc najednou mluví a nějak to zřejmě dělám já, vidím něco, co tam předtím nebylo! Nikdo mi to nevysvětloval, nejspíš jsem vůbec nevěděla, co dělám... prostě jsem naráz měla superschopnost a úplně sama! Upřímně, ta knížka byla pěkná blbost :-) Tvůj zážitek je taky moc hezký, je znát, že máš knížky opravdu rád!

Judith - 08.11.2023 17:57:49 #

Moje zlomová knížka byla ta úplně první. Naučila jsem se číst sama, ještě než jsem šla do školy - nějak jsem asi slova a písmenka odkoukala, ale nedocházelo mi, co umím. Pak jsem si začala listovat knížkou a zjistila jsem, že jí rozumím. Přečetla jsem ji celou na jeden zátah a v hlavě se mi rozsvítil lunapark. Bylo mi jasné, že TOHLE CHCI, že je to bomba věc, někam si zalézt a toulat se ve fantazii kdovíkde. Knížka se jmenovala Juliánek a skřítek a byl to opravdu slušný trip - skřítek se chlapci zjevuje ve snech a vodí ho po různých dobrodružstvích. Pamatuju si na bílé vrány, které se živily melounovými semínky. Prostě dobrá psychedelie pro můj mrňavý mozek. Pěkných pár desetiletí mě to nepustilo.

Judith - 08.11.2023 13:26:32 #

Jeden hospodský Vít Slíva pro podzimní náladu: Génius noci   Když městu srší v mracích troleje a reflektory aut se s křižovatkou skously, podvečer se deštěm naleje do srdce jak do ztrhaných houslí.   Jdu – : belhavě a vratce vrávoravě, plískanici, která měsíc rozepírá, a přes houkání lokomotiv slyším pískat v hlavě myšlenku jak klikatý let netopýra.   Slyším ji jak hrobníkovu holínku, když mumlá v zaplyněném jílu: „Truhlář možná měří poslední tvou hodinku a seřizuje motorovou pilu.“ * Radši se vrať a poseď až do rána. Jediné, co se teď dá ještě zmoci, je otevřít víno, vzpomenout na Pána a nechat se upíjet Géniem noci.

Antony - 08.11.2023 12:37:08 #

Na tom rozhovoru je ještě zajímavé, že proběhl jen dva týdny před Žilovým úmrtím. Proto zmínky o spolupráci s ním mají zvláštní účinek, když je čtu.

Antony - 08.11.2023 12:29:25 #

Tady jsme každý v jistém smyslu statistická chyba. Naštěstí, jinak bychom zde nebyli.

hejkal - 08.11.2023 12:23:44 #

Rozhovor a posledné dve otázky, teda hlavne odpovede sú super. Ja poéziu milujem. No a čo, že som štatistická chyba. :)

Antony - 08.11.2023 12:12:40 #

A protože jej mám otevřený v okně, pošlu sem odkaz na rozhovor s KAZACHSTÁN. Takový dobrý střet maistreamu s artem. Obzvláště poslední dvě otázky a odpovědi jsou dobré. Rozhovor

« další předchozí »