Diskuze

« další

stargazer - 21.01.2023 09:15:07 #

V roce 2022 jsem pořídil tyhle iterprety : JOE SATRIANI - tHE ELEPHANT OF MARS, za mě vinikající a jednička roku 2022 STEVE VAI - INVIOLATE, taky skvělé, ale Satriani mě nadchnul loni o něco víc DI MEOLA, McLAUGHLIN, DE LUCIA - SATURDAY NIGHT IN SAN FRANCISCO, návaznost na jejich FRIDAY IN SAN FRANCISO. Vcelku dobré, ale nic nového pod sluncem. ERIC JOHNSON - YESTERDAY MEETS TODAY / THE BOOK OF MAKING, slyšel jsem dvakrát a je to zatím ten nejklasičtější průměr, jaký jen může být. Doufám, že se to odstupem zlepší, ale u tohoto druhu hudby u mě většinou rozhoduje první, možná druhá dobrá. JOHN SCOFIELD - bez názvu. Tohle považuji za to nejnudnější, co kdy Scofield vytvořil. Propadák roku 2022.

Judith - 20.01.2023 12:21:28 #

Mně asi v tuhle chvíli překvapí, když se vůbec s někým na něčem potkám, jelikož třeba z hejkalova žebříčku neznám lautr nic, akorát tři názvy kapel jsou mi trochu povědomé :) Těším se na tvůj seznam, pokud sepíšeš!

loutkář Cvak - 20.01.2023 11:54:11 #

Mají tady zmínku, to se cení :-) Každopádně ta předkapela se sem totálně nehodí: Cate Le Bon. Právě proto mě ... překvapuje, že mě to nepřekvapuje, protože Cate Le Bon by mě tady překvapila :-) Na druhou stranu je asi celkem časté, že předkapely (nebo tohle bylo jako double-bill, ale prostě kdo hraje první je předkapela, ať si každý říká co chce) jsou dost odlišné od hlavní hvězdy.

Judith - 20.01.2023 11:38:05 #

K objevení se na Rockboardu je ještě dlouhá cesta, profil tu zatím nemají :) ale mezi těmi různými žebříčky, které spíš působily jako snaha o vzájemné odlišení se, se tohle jméno opakovalo asi nejčastěji, společně s albem Tiktaalika Charlieho Griffithse, což je kytarista Haken, tak ho ještě uvedu jako čestnou zmínku. Z toho, co jsem shrnula do přehledového příspěvku, znám zatím jen Porcupine Tree, Meshuggah (některé starší desky) a slyšela jsem album Rocking Horse Music Club: Circus of Wire Dolls, to bylo koncepční album o výrobci loutek, kterému se to nějak vymklo. Co to bylo za předkapelu, kvůli které jsi tam šel?

loutkář Cvak - 20.01.2023 11:17:14 #

Black Midi jsem nedávno viděl naživo a dost vážně jsem uvažoval, že během první skladby odejdu. Hudba by mě snad i bavila, ale tak hlasitý koncert jsem nezažil. Dokážu si představit, že se špuntama v uších bych něco slyšel, ale tohle bolelo. Jinak žádné studiovky jsem neslyšel (na ten koncert jsem šel kvůli předkapele), ale vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že se na Rockboardu ta kapela objevila. Hodí se sem. Mimochodem nevím, jestli to je běžná součást jejich koncertů, ale kromě hudby to bylo docela i divadlo (vedle kapely se tam motali dva mimové a celé to vlastně začalo probouzením frontmana). Divadlem a tancem apod. se mnozí snaží zakrýt hudební neschopnost, ale tahle parta hrát umí.

Judith - 20.01.2023 10:49:44 #

Album roku 2022 - kategorie progrock a progmetal - pár odkazů (v prvním je jen video, další linky jsou bohatší textové seznamy) Prog Report Awards >> odkaz Porcupine Tree: Closure / Continuation Rate Your Music >> odkaz "Black Midi: Hellfire" Heavy Music HQ >> odkaz Persefone: Metanoia Pop Matters >> odkaz …And You Will Know Us by the Trail of Dead XI: Bleed Here Now ProgRadio >> odkaz Rocking Horse Music Club: Circus of Wire Dolls Metal Hammer >> odkaz Meshuggah: Immutable (desítka bez pořadí, tohle jmenují jako první) Progressive Rock Central >> odkaz iNFiNiEN: Beyond the Veil (též desítka bez pořadí, tohle první jmenované)

Judith - 19.01.2023 23:09:53 #

Tak já mám TOP 7 - jsou i desky, které vyšly loni, mám je v uchu a do žebříčku se nedostaly... tři nebo čtyři :) Moje hodnocení je pocitové a čistě osobní, spíš "to nejmilejší", nejživější. 7. Fren: All The Pretty Days (Téměř) instrumentální album, které si mě omotalo nenápadně, ale o to pevněji. 6. Devin Townsend: Lightwork Připomínka, že být sám sebou je nejen čestný závazek, ale taky to může být dost velká zábava. 5. Big Big Train: Welcome To The Planet Pocit, že jsem na světě doma, mi už dlouho nepřipadal tak přijatelný. 4. King Buffalo: Regenerator Nejzvláštnější vertikála, jakou jsem kdy potkala. 3. Collage: Over And Out Velké plátno plné zářivých barev, mnohotvárných krajin, povědomých postav. 2. Elder: Innate Passage Vyklidněný stoner rock v propracovaných, do sebe zavinutých kompozicích. Album, které nekřičí, nedrásá, nenaléhá, jen zve do svého světa. Krasohled v tónech sypké zeminy a tyrkysového nebe s tepajícím jádrem. 1. Marillion: An Hour Before It's Dark Bez přemýšlení, mimořádně vydařené album skupiny z nejmilejších. Marillion patří k těm, kdo si z covidového období vzali porci naléhavosti a chuti do života. Albu to dodalo ohromný vztlak, náboj, uvěřitelnou dramatičnost a emocionální katarzi. Covid se rozhodli i tematizovat a zvládli to nakonec nad očekávání dobře. Rozumím, co chtějí sdělit, a děkuju nebesům, že to někdo uměl takhle vyslovit.

hejkal - 19.01.2023 21:13:34 #

Môj tohtoročný hudobný rebríček Top Ten 2022 mám hotový. Umiestnenie je skôr orientačné, ak nepočítam medailové priečky, nech sa páči, poďme na to zostupne. 10. John Mayall – The Sun Is Shining Down Deduško a bluesová legenda John Mayall nahral ďalší z jeho štandardných albumov, s kopou hostí, všetko príjemne plynie a fanúšika blues nudiť nebude. 9. Robin Trower – No More Worlds To Conquer Legendárny gitarista si už roky ide svoje, v pokojnejších polohách bluesuje i rockuje a znie uveriteľnejšie než zástup súčasných hviezd. 8. Arthur Brown with Rick Patten – Long Long Road Časy hitu Fire sú preč, ale Arthur Brown stále hrá zmes hardrockovo-psychedelického rocku a ide mu to veru prekvapivo dobre! 7. Steamhammer – Wailing Again Toto je comeback 21. storočia! Výborná, ale nie príliš známa anglická kapela, ktorá nahrala na prelome 60. a 70. rokov štyri peckové albumy, sa po dekádach vrátila na scénu chutným hardrockovým dielom. 6. Jethro Tull – The Zealot Gene Ian Anderson sa po takmer dvoch dekádach rozhodol oprášiť svoju domovskú kapelu Jethro Tull a vydal nerušivú, ale príjemnú kolekciu skladieb, ktoré ma baví počúvať. Nehľadám originalitu pre originalitu, vyhovuje mi potešujúce poznanie, že muzikant hrá a tvorí, pokým vládze. Azda budem tiež vládať, až budem senior. 5. Colosseum – Restoration Po smrti Jona Hisemana som nečakal, že britská jazzrocková legenda niečo vydá. A stalo sa! Clempson, Clarke a Farlowe doplnili zostavu o nových hráčov a hrajú divoko, ako už dávno nie! 4. Corky Laing – Finish Sessions Náhodná akvizícia, vďaka Múzeu obchodu a koncertu Corky Laing’s Mountain som si tento samizdatový album kúpil a hoci je krátky, hard rock z neho buráca silou uragánu! 3. Birth Control – open up Prekvapenie roka. Hard rock párplovského strihu od nemeckej legendy tromfol posledné počiny britskej veličiny a ukázal, že klasický gitarovo-klávesový hard rock nemusí zachraňovať iba Uriah Heep. Vynikajúca záležitosť! 2. Magnum – The Monster Roars Pre mňa osobne ponúklo toto dielo prekvapujúce zmierenie sa s kapelou, ktorá tvrdohlavo hraje to svoje rockové cítenie korenené 80. rokmi. Zamiloval som si ho! Hard rock, kde nič nevyčnieva, ale aj tak sme na vrchole! (Zaujímavé je, že so staršou produkciou sa stále míňame) 1. Edgar Winter – Brother Johnny Nakoľko Kim Simmonds so Savoy Brown vlani nevydal žiadny album, nemá pocta brata zosnulému bratovi v bluesrockovej produkcii minulého roka konkurenciu. Priehrštie hostí (Joe Bonamassa, Robben Ford, Joe Walsh, Keb’ Mo’, Ringo Starr, Warren Haynes a mnohí iní) si Edgar ustrážil a dodal na pulty sedemnásť skladieb z portfólia Johnnyho Wintera. V podobe, ktorá je živá, pútavá, neodolateľná. Album roka! P.S. Postupne dopíšem recenzie, kde som tak ešte neurobil.

hejkal - 19.01.2023 21:12:31 #

Zakladám nové vlákno, azda bude vláčne.

« další