Diskuze

« další předchozí »

Judith - 31.01.2023 12:21:22 #

Jinak moje fantazie opět zapracovala a předhazuje mi obraz Neználka, jak si s kamarády prozpěvuje We don't need no education :D Ve Francii vycházela před sto lety umělecká revue Le Grand Jeu ("vysoká hra" - česky vyšla knížka s tímhle názvem) a ti se třeba snažili odnaučit číst, nelíbilo se jim, že je škola proti jejich vůli doživotně deformovala. Toužili po čistém, absolutním poznání (silně jeli v různých substancích)...

Judith - 30.01.2023 21:39:19 #

Ono se na té první straně desky jde od rána do večera a od narození až někam, to je pravda. Taky jsem vždycky měla dojem, že The Great Gig navazuje na předešlou skladbu, že ten zpěv jsou vlastně ona předtím zmíněná "kouzelná zaříkadla" (softly spoken magic spells), nějakého druhu ceremonie. Nebeskou geometrii bych si pro svoje chápání alba ponechala, je tyhle abstraktní věci zajímaly. Slunce jsem prostě vypsala v (téměř) kompletní podobě, vedle Gerryho překladatelského veledíla je to fakt jednohubka - dají se z toho vytáhnout tak dvě tři významové linky, všechno to význam určitě nemá.

Pegas - 30.01.2023 20:23:32 #

The Great Gig je o umírání. S tím sluncem v textech podle mě hledáš význam tam, kde není. Myslím si, že slunce je tak běžné slovo, zvlášť v textech písní, že na tím tvořit nějaké teorie nemá smysl.

Antony - 30.01.2023 20:20:41 #

S tím gigem a dalšími záhadnostmi to mohlo být daleko prozaičtější: “Tak a teď si vymysli rým na slovo slunce,“ řekl Květík. “Blunce,“ odpověděl Neználek. “Blunce?“ podivil se Květík. „Copak je vůbec takové slovo?“ “A není?“ “Samozřejmě že ne.“ “Tak tedy žblunce.“ “A co je to, žblunce?“ divil se znovu Květík. „No přece když něco spadne do vody, tak to žblunce,“ vysvětloval Neználek. Stejně tak tento klasik, v podstatě nepochopený proto-rocker, zakusil trampoty nesprávných výkladů textů: „Nejdřív verše o Všeználkovi: Šel Všeználek na procházku, vedl ovci na provázku.“ “Cože?“ začal křičet Všeználek. „Kdy že jsem vedl na procházku ovci?“ “Ale to jen tak v těch verších, kvůli rýmu,“ vysvětlil mu Neználek. “Tak ty si myslíš, že o mně budeš skládat kvůli rýmu kdovíjaké nesmysly?“ rozzlobil se Všeználek. “A proč ne,“ odpověděl Neználek. „Proč bych měl skládat pravdu? Pravda se skládat nemusí, ta je i tak.“ “Jen se ještě jednou opovaž, uvidíš!“ pohrozil mu Všeználek. „Tak říkej dál, co jsi složil o ostatních!“ “Teď poslouchejte o Čiperkovi!“ řekl Neználek. „Čiperka za malou chviličku spolk z hladu horkou cihličku.“ “Kamarádi!“ volal Čiperka. „Co to o mně složil? Žádnou horkou žehličku jsem přece nespolkl!“ “Nekřič,“ řekl mu Neználek, „to jsem přece řekl jen tak kvůli rýmu, že jsi spolkl horkou cihličku.“ “Jenže já žádnou cihličku nespolkl! Ani horkou, ani studenou!“ křičel Čiperka. „Však taky neříkám, že studenou, tak proč se rozčiluješ?“ povídá mu Neználek. „A teď si poslechněte verše o Jaktíkovi: U Jaktíka na židli leží buchta s povidly.“ Jaktík šel ke své židli, podíval se a povídá: „Nesmysl! Žádná buchta tam není.“ “Ty zkrátka vůbec nerozumíš básnictví,“ řekl mu Neználek. „To se přece říká jen tak kvůli rýmu, že leží, ale ve skutečnosti samozřejmě neleží. Ještě jsem složil něco o Pilulkinovi.“ “Kamarádi!“ volal doktor Pilulkin. „Copak se necháme takhle ostouzet? Copak budem klidně poslouchat, jak tu o nás lže?“ “Dost!“ křičeli všichni. „Nechceme už slyšet ani slovo!

Gerry - 30.01.2023 19:23:58 #

Judith - ano, mohlo by to tak být. Každopádně to dává smysl ... :-)

Judith - 30.01.2023 18:32:26 #

A moje myšlenka: podle mě je The Great Gig in the Sky o západu slunce - v celku alba (na první straně LP, pokud se nepletu) jasně jdeme od rána k večeru, druhá strana už je pak jiná. To "veliké nebeské představení" je samotný západ, velká podívaná. A "kočár na nebesích" může být narážkou na řecký mýtus o bohu Heliovi, který putuje po obloze ve svém slunečním voze - mezi albem Meddle a Dark Side k řecké mytologii silně přičichli, to víme. Takže by se tady potkávaly a křížily dva významy slova Gig. A pracovalo by se jednak s pohybem nebeských těles - skrze připomínku, jak si to lidé vykládali dříve (tahle nebeská geometrie Pink Floyd zajímá, viz zde na albu to zatmění, ale i jinde), jednak skrze nacházení určitého významu v konkrétním bodě téhle podívané, západ slunce je takovým polidštěním nebeských těles, je to vesmírná scéna prodchnutá emocemi. Myslím si, že k celé té mentální erupci sklonku 60. let významně přispěly lety do vesmíru - že to zásadním způsobem lidstvu rozšířilo obzory, posunulo hranice toho, co je možné myslet. Je to impuls srovnatelný se zámořskými plavbami, které odstartovaly éru humanismu a renesance, úplně změnily lidské myšlení. A nutily lidy, aby si k těmto novým skutečnostem našli osobní vztah, nějak je zahrnuli do své představy o světě - někdo na to šel víc racionálně (obrovská vlna sci-fi), někdo poeticky (úplnou novinkou téma v umění samozřejmě není). A někomu se ty hranice mysli posunuly až příliš. Co myslíte? Nijak na tomto svém výkladu nelpím :)

Antony - 30.01.2023 18:21:55 #

Dává to nějaký smysl? Jasan. PINK FLOYD byli prostě vodjaktěživa sluníčkáři.. :)

Judith - 30.01.2023 18:15:14 #

Takový nápad. Využila jsem skvělý Gerryho songbook a vyhledala všechny výskyty slova slunce a odvozenin (sluneční a podobně) v textech Pink Floyd. Je jich docela hodně (55), určitě jde o jeden z významných motivů - už v názvu prvního LP je ostatně svítání, východem slunce tedy albová diskografie začíná. I na pozdních albech je vždycky slunce zastoupeno aspoň jednou a obvykle podstatněji než jen jako součást nějaké fráze, mihne se i v jediné zpívané skladbě na Endless River. S jednou výjimkou: na albu Obscured by Clouds (Zahaleno mraky) prostě nesvítí, tady slunce chybí. (Tohle sotva bude náhoda.) U raných singlů se na sluníčku nejspíš tak leží nebo prochází (Candy and Currant Bun, Apples and Oranges), případně jeho paprsky vstupují do pokoje (Julia Dream), má veskrze pozitivní asociace. Na Piper at the Gates of Dawn je tedy v názvu svítání a dál vidíme v názvech skladeb astronomii, mezihvězdné přelety... tady začíná to zaobírání se vesmírem, slunce je tady už víc jako nebeské těleso - v Chapter 24 máme západ a východ slunce a slunovrat. Na Saucerful of Secrets je slunce stejně jako ve skladbě Time (Dark Side) spojeno s představou ubíhajícího času a omezenosti lidského života - zkus chytit slunce, proč se nemůžeš dotknout slunce (Remember a Day), pak je tu skladba Set the Controls for the Heart of the Sun - Nastavte ovladače do srdce slunce. Ummagumma - tady jen svítí na Granchester Meadows, ale svítí! Na More je na slunci kráter a ostrov a nějaká slečna tam má sluneční světlo v očích. Zabriskie Point - v Crumbling Land do slunce vlétne orel. Atom Heart Mother - opět se leží na slunci, ale už jen ve vzpomínce a přání (Summer 68), ve Fat Old Sun je celý text o západu slunce. Meddle - opět zapadá slunce (a vyje pes), v Echoes pak "nikdo nelétá kolem Slunce" a pak se ke slunci vztahují ty "miliony zářivých ambsadorů rána". Obscured by Clouds - je tam nebe, dálka, vítr, ale slunce prostě ne, ani jednou. Zato tu hoří ohně a září svíce. Ve Stay je "konec dne" i ráno (svítání) ale jen se tu půlnoční modrá mění v šedivou a žlutý měsíc chladne. V Childhood's End je "jeden muž pod oblohou"... oni to slunce prostě vynechávají schválně. Dark Side - Breathe - zapomeň na slunce, Time - unavení z ležení na slunci (to je úplně jiný pohled na tuhle dříve tak oblíbenou a příjemnou "aktivitu"), utíkáš, abys dohonil slunce, slunce je stejné, jen ty jsi starší... No a pak Eclipse: vše pod sluncem je v souladu, ale slunce je zatemněné měsícem. (Z tohoto obrazu mi vždycky vystupoval jako zajímavý fakt, že odvrácená strana Měsíce při téhle konstelaci planet není temná, ale to zakryté Slunce je stejně důležité.) Wish You Were Here - Shine On ... - když jsi byl mladý, zářil jsi jako slunce - obraz vyhaslé (rockové) hvězdy Animals - Dogs - vše pod sluncem je hotovo The Wall - tady je na více místech trochu posměšně použité slovo Sunshine jako označení osoby (co je to s tebou, Sluníčko), potom ve skladbě Vera opět ironicky "řekla, že se zase sejdeme, jednoho slunného dne" (to je citát z písně, která se zpívala vojákům na rozloučenou) Final Cut - Two Suns in the Sunset, dvě slunce - to je evidentně o hrozbě atomového výbuchu Works - Embryo - sluneční představení A Momentary Lapse of Reason - Yet Another Movie - závěr - as he fades into the setting sun - padá do vycházejícího slunce (Gerry překládá jinak! Hm hm hm, to slunce je tu důležité, myslím...) Division Bell - Coming Back to Life - zíral jsem přímo do zařícího slunce (to je v místě skladby, kde se poprvé jakoby pookřává), na konci se pak přímo do zářícího slunce zamíří The Endless River - Louder than Words - v dešti, za slunce nebo v bouři - střídání počasí vyjadřuje ve svém součtu "vždy a za všech okolností" Přijde mi to dost zajímavé. Třeba jen to, jak četné slunce je v tom raném Barrettovském období, v jednu chvíli se jim Syd a slunce prostě spojí - na úvodu WYWH se s ním jakoby rozloučí, v tomto významu se pak plně vrací nejspíš na Coming Back to Life. V Louder than Words je to takové stvrzení. Dává to nějaký smysl? Nabízím každopádně jako ukázku, že je zajímavé dívat se na proměny motivů na větší ploše, rozumět textům neznamená jenom jet prstem po řádku.

Judith - 30.01.2023 09:54:43 #

Ono je obojí, v různých poměrech, a ještě pár věcí navíc.

Antony - 30.01.2023 07:34:22 #

Tuto úvahu bych podepsal, obzvláště její první část. Vidím to prakticky stejně. Zejména " Autor není u díla rozhodující instance." patří zarámovat. Jen místo "Umění je sdělení." já mám "Umění je vydání sebe". Jinak, super.

« další předchozí »