Diskuze

« další předchozí »

Judith - 30.01.2023 18:32:26 #

A moje myšlenka: podle mě je The Great Gig in the Sky o západu slunce - v celku alba (na první straně LP, pokud se nepletu) jasně jdeme od rána k večeru, druhá strana už je pak jiná. To "veliké nebeské představení" je samotný západ, velká podívaná. A "kočár na nebesích" může být narážkou na řecký mýtus o bohu Heliovi, který putuje po obloze ve svém slunečním voze - mezi albem Meddle a Dark Side k řecké mytologii silně přičichli, to víme. Takže by se tady potkávaly a křížily dva významy slova Gig. A pracovalo by se jednak s pohybem nebeských těles - skrze připomínku, jak si to lidé vykládali dříve (tahle nebeská geometrie Pink Floyd zajímá, viz zde na albu to zatmění, ale i jinde), jednak skrze nacházení určitého významu v konkrétním bodě téhle podívané, západ slunce je takovým polidštěním nebeských těles, je to vesmírná scéna prodchnutá emocemi. Myslím si, že k celé té mentální erupci sklonku 60. let významně přispěly lety do vesmíru - že to zásadním způsobem lidstvu rozšířilo obzory, posunulo hranice toho, co je možné myslet. Je to impuls srovnatelný se zámořskými plavbami, které odstartovaly éru humanismu a renesance, úplně změnily lidské myšlení. A nutily lidy, aby si k těmto novým skutečnostem našli osobní vztah, nějak je zahrnuli do své představy o světě - někdo na to šel víc racionálně (obrovská vlna sci-fi), někdo poeticky (úplnou novinkou téma v umění samozřejmě není). A někomu se ty hranice mysli posunuly až příliš. Co myslíte? Nijak na tomto svém výkladu nelpím :)

Antony - 30.01.2023 18:21:55 #

Dává to nějaký smysl? Jasan. PINK FLOYD byli prostě vodjaktěživa sluníčkáři.. :)

Judith - 30.01.2023 18:15:14 #

Takový nápad. Využila jsem skvělý Gerryho songbook a vyhledala všechny výskyty slova slunce a odvozenin (sluneční a podobně) v textech Pink Floyd. Je jich docela hodně (55), určitě jde o jeden z významných motivů - už v názvu prvního LP je ostatně svítání, východem slunce tedy albová diskografie začíná. I na pozdních albech je vždycky slunce zastoupeno aspoň jednou a obvykle podstatněji než jen jako součást nějaké fráze, mihne se i v jediné zpívané skladbě na Endless River. S jednou výjimkou: na albu Obscured by Clouds (Zahaleno mraky) prostě nesvítí, tady slunce chybí. (Tohle sotva bude náhoda.) U raných singlů se na sluníčku nejspíš tak leží nebo prochází (Candy and Currant Bun, Apples and Oranges), případně jeho paprsky vstupují do pokoje (Julia Dream), má veskrze pozitivní asociace. Na Piper at the Gates of Dawn je tedy v názvu svítání a dál vidíme v názvech skladeb astronomii, mezihvězdné přelety... tady začíná to zaobírání se vesmírem, slunce je tady už víc jako nebeské těleso - v Chapter 24 máme západ a východ slunce a slunovrat. Na Saucerful of Secrets je slunce stejně jako ve skladbě Time (Dark Side) spojeno s představou ubíhajícího času a omezenosti lidského života - zkus chytit slunce, proč se nemůžeš dotknout slunce (Remember a Day), pak je tu skladba Set the Controls for the Heart of the Sun - Nastavte ovladače do srdce slunce. Ummagumma - tady jen svítí na Granchester Meadows, ale svítí! Na More je na slunci kráter a ostrov a nějaká slečna tam má sluneční světlo v očích. Zabriskie Point - v Crumbling Land do slunce vlétne orel. Atom Heart Mother - opět se leží na slunci, ale už jen ve vzpomínce a přání (Summer 68), ve Fat Old Sun je celý text o západu slunce. Meddle - opět zapadá slunce (a vyje pes), v Echoes pak "nikdo nelétá kolem Slunce" a pak se ke slunci vztahují ty "miliony zářivých ambsadorů rána". Obscured by Clouds - je tam nebe, dálka, vítr, ale slunce prostě ne, ani jednou. Zato tu hoří ohně a září svíce. Ve Stay je "konec dne" i ráno (svítání) ale jen se tu půlnoční modrá mění v šedivou a žlutý měsíc chladne. V Childhood's End je "jeden muž pod oblohou"... oni to slunce prostě vynechávají schválně. Dark Side - Breathe - zapomeň na slunce, Time - unavení z ležení na slunci (to je úplně jiný pohled na tuhle dříve tak oblíbenou a příjemnou "aktivitu"), utíkáš, abys dohonil slunce, slunce je stejné, jen ty jsi starší... No a pak Eclipse: vše pod sluncem je v souladu, ale slunce je zatemněné měsícem. (Z tohoto obrazu mi vždycky vystupoval jako zajímavý fakt, že odvrácená strana Měsíce při téhle konstelaci planet není temná, ale to zakryté Slunce je stejně důležité.) Wish You Were Here - Shine On ... - když jsi byl mladý, zářil jsi jako slunce - obraz vyhaslé (rockové) hvězdy Animals - Dogs - vše pod sluncem je hotovo The Wall - tady je na více místech trochu posměšně použité slovo Sunshine jako označení osoby (co je to s tebou, Sluníčko), potom ve skladbě Vera opět ironicky "řekla, že se zase sejdeme, jednoho slunného dne" (to je citát z písně, která se zpívala vojákům na rozloučenou) Final Cut - Two Suns in the Sunset, dvě slunce - to je evidentně o hrozbě atomového výbuchu Works - Embryo - sluneční představení A Momentary Lapse of Reason - Yet Another Movie - závěr - as he fades into the setting sun - padá do vycházejícího slunce (Gerry překládá jinak! Hm hm hm, to slunce je tu důležité, myslím...) Division Bell - Coming Back to Life - zíral jsem přímo do zařícího slunce (to je v místě skladby, kde se poprvé jakoby pookřává), na konci se pak přímo do zářícího slunce zamíří The Endless River - Louder than Words - v dešti, za slunce nebo v bouři - střídání počasí vyjadřuje ve svém součtu "vždy a za všech okolností" Přijde mi to dost zajímavé. Třeba jen to, jak četné slunce je v tom raném Barrettovském období, v jednu chvíli se jim Syd a slunce prostě spojí - na úvodu WYWH se s ním jakoby rozloučí, v tomto významu se pak plně vrací nejspíš na Coming Back to Life. V Louder than Words je to takové stvrzení. Dává to nějaký smysl? Nabízím každopádně jako ukázku, že je zajímavé dívat se na proměny motivů na větší ploše, rozumět textům neznamená jenom jet prstem po řádku.

Judith - 30.01.2023 09:54:43 #

Ono je obojí, v různých poměrech, a ještě pár věcí navíc.

Antony - 30.01.2023 07:34:22 #

Tuto úvahu bych podepsal, obzvláště její první část. Vidím to prakticky stejně. Zejména " Autor není u díla rozhodující instance." patří zarámovat. Jen místo "Umění je sdělení." já mám "Umění je vydání sebe". Jinak, super.

Judith - 30.01.2023 01:56:58 #

A jak jsem psala o tom balancu mezi vědomou a nevědomou složkou - důležité jsou obě, jak to, že se "něco děje skrze mě" (a já vlastně jen čumím), tak to, že tomu dávám nějaký tvar. Když chybí inspirace, vzniká maximálně řemeslo, třeba i dobré - to je pro mě třeba Alan Parsons jako autor, bez tvůrčího génia, kterého by vlastně "jen" pomáhal usměrňovat, což je produkční práce, ve které byl skvělý. Když na druhou stranu chybí vůle a schopnost dát tomu, co skrze vás přichází na svět, nějaký tvar... dopadnete jako Syd. Zaplavení nerozlišitelnými a nesdělitelnými obrazy, třeba krásně barevnými. To je ta přehrada, která se protrhla, tajemství odhalené příliš brzy. U Dark Side vnímám velmi silně, že si Pink Floyd dali sakra záležet, aby tomu dali tvar. Aby bylo poznat, že za tím je nějaké jednotící autorské gesto, záměr. Že to není jenom hromádka lesklých kamínků - i když tam toho nacpali požehnaně, vrchovatě. Je to silně inspirované, mnohovýznamové dílo, a taky dílo precizně dotažené s ohledem na to, aby bylo sdělné, aby zaujalo. Myslím, že jim to nakonec podrazilo nohy, protože se tím, jak to celé bylo monumentální a zajímavé, místy i chytlavé, dostali daleko mimo svůj okruh publika (a taky spadli do mlýnku nahrávacího průmyslu). Dostali se do pasti neporozumění způsobeného ne tím, že tvoříte zaumné surrealistické obrazy, ale tím, že si váš text všichni prozpěvují a pochvalují a nikdo ho vlastně doopravdy nevnímá. Proto je pro mě důležité, že se tady snažíme společně vědět a rozumět, co vlastně udělali a sdělili, na Dark Side i jinde. Ne kvůli nějaké intelektuální exhibici, ale prostě proto, že je to velký kus umění, za který někdo krvavě zaplatil. To pořád ještě nejsou ty moje slibované myšlenky :) jenom řeknu, že ten GIG mi dává velmi dobrý smysl minimálně ve dvou ze tří zmíněných výrazů.

Judith - 30.01.2023 01:19:58 #

Gerry: Ano, objevila, a jelikož jsi nechal téma otevřené, dovolila jsem si přinést pár švestiček z vlastní zahrádky :) a ještě dám chvíli průchod mojí profesní deformaci, protože to jsou obecnější a důležité věci. Jak říkáš, že se můžeme jen domýšlet - to je pravda a je dobré to mít na paměti. Ale není to tak, že by šlo o to vědět, "jak to myslel" autor, tedy v tomto případě Waters. Autor není u díla rozhodující instance. Není to tak, že "bychom se museli zeptat jeho" nebo - dotaženo do důsledku - "když se nemůžeme zeptat autora, jak to myslel, nemůžeme vědět, o čem to má být". To bychom byli totálně v háji třeba s celou středověkou literaturou, kde autora neznáme (protože pro ně autorství v tomhle smyslu nebylo důležité), nebo s lidovou hudbou. Za podstatnější ale považuju argument, že autor sám nemusí úplně "vědět". Může třeba jenom tušit, a potom je tady taky otázka inspirace jako nějakého vdechnutí odněkud... Kdyby mělo platit, že autor dokáže své dílo bezezbytku vyložit, znamenalo by to, že ho plně vědomě sestavil jako nějakou skládačku, vykonstruoval, a to prostě v umění nefunguje, takhle vzniká masová komerce a kýč. (Vědomé gesto se uplatňuje při výběru a sestavení finálního tvaru, umění je balanc mezi - říkejme tomu tak - nevědomou a vědomou složkou. Když tam ta volná imaginace a inspirace chybí, bývá to poznat.) Můžeme zkoumat vlivy, genezi díla... ale je to jiná práce než posluchačské vnímání a interpretace. Ve chvíli, kdy autor dílo zveřejní, přestává být důležité, že tam něco dal proto, že ho naštvala manželka nebo ho bolely zuby. Důležité je, jak to funguje jako celek, a relevantní kontexty - třeba další díla téhož autora, žánru... Tam má smysl hledat nějaké souvislosti. Není potřeba dumat, "co chtěl autor říct". Stačí se dívat, co řekl. Umění je sdělení. Chce něco říct. A protože to není nákupní seznam, potřebuje toho dívání trochu víc, potřebuje posluchače jako někoho, kdo se mu dá k dispozici, poskytne mu rezonanční desku. Jinak by to byla ta pověstná tleskající ruka, kterou nikdo neslyší. Dobré je taky mít na paměti, že autor může něco prostě jen plácnout. Může to být momentální nápad, vtip. Všechno fakt nemá hluboký skrytý smysl. A podstatné u hudebních textů stejně jako u poezie je, že něco prostě třeba jen dobře zní. Ta zvuková stránka je důležitá, dokonce i u názvu instrumentální skladby, protože některé věci prostě znějí a vypadají líp než jiné a umělci bývají estéti.

Pegas - 29.01.2023 22:58:52 #

Gerry: Ale tak dnes už vím, že je to úplně o ničem jiném, ale na mě tenkrát působila ta hudba a zvukové efekty v ní. Nerozumněl jsem ničemu, neměl jsem si o tom kde přečíst, nebylo mi ani patnáct roků.

Gerry - 29.01.2023 20:00:43 #

Pegas: Ne, DSOTM nemá se sci-fi nic společného. Jednotícím prvkem jsou temné stránky lidského života - to je ta odvrácená (temná) strana měsíce. Třeba Breathe je o dětství a nadějích, On the Run o tom jak je člověk štván svým okolím, Time o utíkajících letech života, Money je honba za penězi, Us and Them je o válce, Brain Damage o šílenství ....

Antony - 29.01.2023 19:44:01 #

Názvy skladeb jsem si vinou pouze částečné znalosti angličtiny většinou ve své hlavě reinterpretoval pomocí impresí, podobně jako muziku. Tedy, pokud jsem si jich vůbec všímal. Rozhodně jsou pro mne takové přebásněné obrazy pravdivější a zábavnější, než hloubat, zda se básník vskutku chtěl státi trpaslíkem. Takže konkrétně The Great Gig In The Sky pro mně bude navždy hezky po našem - Velké hópanec do nebe. Ani už nevím, jestli jsem si to vymyslel sám, nebo někde obšlehnul. Popravdě, je mi to jedno.

« další předchozí »