Diskuze

« další předchozí »

Antony - 23.10.2023 14:45:49 #

Obal Svaneborg Kardyb je dobrý. Ten si umím představit samostatně. Bez potřeby hudebního doprovodu. Což mi připomíná, že mnoho fotek z dílny ECM jsou mistrovské kousky, nebo Miróovský design vydavatelství ACT by také roli výtvarných děl v galerii splnil. Jo, a vždycky záleží na tom, co se s tím udělá. Vo tom to celý je.. :)

Judith - 23.10.2023 14:31:50 #

A neonovou páskou přes oko Znáte z TV...

loutkář Cvak - 23.10.2023 14:24:14 #

Nejhorší jsou obálky knih s fotkou z filmové adaptace...

Judith - 23.10.2023 14:17:20 #

Grand Funk Railroad! Zlatá je vyloženě nenápadná, jednoduchá, nelíbivá barva :D Ještě ve spojení s názvem alba z toho stříká sebevědomí proudem. Vizuálně minimalismus, energeticky maximalismus. Jo, to je kumšt. Mně se líbí jednoduché obaly, třeba i s nějakým grafickým prvkem, nebo čistě typografické (myslím hlavně na knížky, takové, které nemají na obalu "něco"), které za sebou tiše zavírají dveře a říkají: Nenechte se rušit. Tohle (Grand Funk) je jako tygr uprostřed pokoje. Minimalisticky ve smyslu energie na mě působí třeba tohle, ještě ve spojení s clear vinylem obojí navíc hudbu přesně vystihuje. (Dnešní móda barevných vinylů... sleduju jeden kanál, kde ukazují jejich výrobu, a vždycky si vzpomenu na Krtečka, jak měl lízátko...) Asi je jasné, že jsem se opět přepnula do modu nesouvisejících výkřiků - než mi ta chytrá vlna definitivně zmizí za obzorem, jen špitnu, že v podstatě souhlas, Antony, ten můj pohled byl dost extrémní, spíš jen teoretická možnost. Ale velikostí vypůjčeného bych originalitu nepoměřovala, záleží na tom, co se s tím udělá...

Antony - 23.10.2023 13:52:01 #

hejkal Tohle rozhodně ano! Miluju minimalizmus.

hejkal - 23.10.2023 13:40:04 #

Mňa bavia aj obaly, ktoré dávajú ranu na solar ľúbivosti. Napríklad We're an American Band od Grand Funk bol úmyselne jednofarebný, monotónny, s prostým čiernym nápisom. V záplave pestrofarebných, artovo fantazijných a pod. obalov sa zrazu v ponuke vynímal. >> odkaz

Antony - 23.10.2023 13:35:10 #

Judith: Vypůjčené dílo z osvědčeného originálu, viz velice oblíbené leckdy fragmenty z pláten Hieronyma Bosche nebo obou Breughelů, považuji za zjednodušení celého procesu. Samotné dílo již ve zkoušce časem uspělo, tak co na něm zkoumat? Kdežto originál vytvořený speciálně pro album, ten ať pěkně ukáže, co umí.. Z hlediska analogie se nebavíme se o tomtéž slovu, nýbrž o tomtéž románu, či několikastránkovému úryvku z něj. Umělec má možnost dát vzniknout orginálu, nebo si nějaký vypůjčit. Obojí je plně relevantní, avšak z hlediska posuzování funkce životaschopnosti coverartu (a o tom je teď řeč) to převzatá díla mají výrazně jinak. Ve spojení vizuál+hudba se mohou významy násobit, posouvat, atd., to nezpochybňuji. Ostatně, to už musíme do problematiky zahrnout i vnitřek obalu, použitý font, celkovou grafickou koncepci, to všechno funguje. Ale opakuji, téma mých myšlenek je o životaschopnosti obrázku na obalu samostatně. Apache: Ano, to mám samozřejmě stejně. Podle obalů se vybíralo, a podle obalů se dalo mnohé vytušit. To mi funguje dodnes celkem spolehlivě. Mohu jen zopakovat, že ačkoli obal vnímám jako samostatné umělecké dílo, zdaleka ne vždy takto obstojí z hlediska plnohodnotnosti. Když si odmyslím hudbu, výtvarné dílo ztrácí veškeré kouzlo. hejkal: V pořádku. Nějak jsem z předchozího textu vyrozuměl pravý opak, ale už to nebudu hledat.. :)

Judith - 23.10.2023 12:53:36 #

Vypůjčená výtvarná díla bych z obalů nevyjímala. Často jde o výřez, což obnáší autorské rozhodnutí, stejně jako samotné gesto transpozice, kdy z něčeho - obrazu, grafiky - uděláme něco jiného: obal desky. Není to totéž, stejně jako slovo svým způsobem není totéž slovo, když stojí v jiné básni. Vyhraněná myšlenka, uznávám, naplní se jen u významově silně zatěžkaných struktur, ale kdyby neměla platit, veškerá tvorba a interpretace by byly jen otázkou kombinatoriky, a to nejsou, přestože si umělec vlastně vždy vybírá z existujících prostředků a možností (na úrovni hmotného nositele, tedy barev, slov, tónů...).  Navíc použitím konkrétního výjevu u konkrétní hudby (alba) může nejen hudba, ale i výtvarno dostat úplně nový rozměr, je v nich najednou možné uvidět něco, co tam předtím zřejmé nebylo... trochu jako o tom píše ten Petříček.

hejkal - 23.10.2023 12:27:03 #

To nie je narozdiel, samostatne stojaci výtvarný počin z obalu je znakom výnimočnosti.

Apache - 23.10.2023 12:26:01 #

Antony: Já osobně vnímám obaly desek jako samostatná umělecká díla, ke kterým není potřeba slyšet obsah alba, aby člověka zaujaly, potěšily, fascinovaly. Za totáče jsem chodil na černé burzy jako na výstavu - prohlížení obalů desek patřilo k mé hlavní doplňkové náplni návštěvy takového místa. Dá se říct, že to bylo nepřímo právě výtvarné umění, co mě kdysi v mých čtrnácti patnácti letech dostalo k rockové hudbě.

« další předchozí »