Diskuze

« další předchozí »

Antony - 30.10.2023 20:27:10 #

Judith: Změna v devadesátkách je rozhodně dobrý a správný objev. Tehdy začalo docházet na hudební scéně ke skutečně rozsáhlým změnám v některých oblastech, do té doby nemyslitelným. Moje poznámka chtěla zdůraznit, že ona zmna nepřišla po období neměnného klidu jako nějaké náhlé a ojedinělé cuknutí. Jak sma dřívepíšeš, všechno na něco navazuje. I tehdy tomu bylo tak. Už konec osmdesátek mnohé naznačoval a v devadesátkách se to rozjelo do mnoha proudů a směrů. To naštěstí nepřetržitě platí dodnes. Mám pocit jako by vše neustále akcelerovalo a mám z toho radost. Vlastně si posledních 20 let stále častěji říkám - konečně! Generační ovlivnění svoji roli hraje, ale je to jen jeden z mnoha aspektů. Jak sama vidíš i zde, vrstevníci, pocházející ze stejného prostředí a z velké části prošedší (to slovo jsem si právě vymyslel a moc se mi líbí ;)) podobným vývojem mohou mít na hudební dění diametrálně rozdílný názor.  Dědkování je pro mne označením pro stagnaci. Ve své věkové kategorii (sám jsouce dědkem několikanásobným) si tyto soudy mohu dovolit, je v tom velká sebereflexe a vidím to naprosto markantně. U sebe bych takové zaslepené lpění na minulosti a pohrdání současností, považoval za totální životní prohru. Jak jsem nemilosrdný k sobě, tak se dívám i na projevy ostatních. Jdu dopředu, dívám se kolem i dopředu, s dobrým vědomím toho, co je vzadu. To nejlepší je přede mnou, tím jsem si na 100% jistý. Současně uznávám tvoji obhajobu těchto postojů, u někoho se to tak prostě semele. Ale je rozdíl říct, že mne nějaká epocha nechává chladným (musel bych ji tedy mít naposlouchanou), nebo tvrdit, že v těch epochách nic dobrého není, bez relevantní osobní zkušenosti. To je předsudek, odsudek, dědkování. Dobře. Na otázku, jak se pozná znalec, jsem se dozvěděl, že má přehled. A teď, jak se pozná, že někdo má dostatečný přehled, abychom jej mohli považovat za znalce, tedy, že bude funkčním kamínkem mozaiky?

Antony - 30.10.2023 20:06:20 #

hejkal: Domnívám se, že výsledné dílo je pak ovlivněno zásadním způsobem. Změřit se to pochopitelně nedá, navíc nikdy nemáme obě varianty, abychom mohli srovnávat, ale k ovlivnění dochází. Tam kde je zájem na úspěchu a srozumitelnosti vstupují do tvorby jiné mechanizmy, než když je sledován jediný cíl - něco svobodně vytvořit, bez další angažovanosti.

Judith - 30.10.2023 18:18:42 #

Antony, jo, to jsem spletla dohromady já, živé a dobré. Zní až komicky, že jsem se dobrala k "objevu", že se v nějaké etapě něco v hudbě změnilo. Myslím, že pomůže nedívat se na věc jen jako na otázku osobního vkusu a preferencí, na to tu změnu vnímalo až příliš mnoho lidí. Spíš si to představuju jako záhadu podobnou té, kdy třeba zvěř změní své migrační trasy, přestane vyhledávat určitá napajedla...  Částečně asi půjde o generační otázku, ale vnímat ji čistě takto se mi zdá zužující - znamenalo by to, že člověka formuje převážně jeho okolí, a to se mi zdá nepřesné. V člověku jsou nějaké sklony nezávislé na tom, s čím se kdy setkal, a vliv vnějších okolností může být velmi různý. Proto bych ani nesklouzávala k soudům o zakrňování a dědkovatění. Vím, že to míníš jinak než čistě věkově, ale připadá mi to příliš zjednodušující a podobně nefér, jako někoho odmáznout coby esteticky ztracený případ, jelikož dospíval v osmdesátkách. Jak jsem psala už v jednom z prvních příspěvků k tématu, člověk se může v jistou chvíli přiklonit k určité epoše, protože je to v souladu s jeho vnitřním založením, a jiné epochy jej budou nechávat chladným. Nemusí to nutně znamenat, že rezignoval na vývoj, časová shoda může být náhodná. Znalec a milovník je pro mě někdo, kdo má zájem a přehled... Právě pro nevypočitatelnost lidského aspektu je takový člověk v hodnotových otázkách důvěryhodný. Nic jiného než kamínky do mozaiky k dispozici nemáme.

hejkal - 30.10.2023 17:52:15 #

To je možne, ale je to podstatné pre výsledné dielo? To je, ako vravíš, nemerateľná vec. Ako všetko v umení. Čo je fajn. V podstate by ma nebavilo, keby sa umenie dalo merať.

Antony - 30.10.2023 17:39:51 #

Ano, člověk je nedokonalý, je to nejméně dokonalé, co příroda stvořila. Naštěstí. Díky tomu se může vyvíjet. Máme sklony vše posuzovat podle sebe, objektivita je v podstatě nemožná. Kdo touží po moci, předpokládá takovou touhu u všech ostatních. Koho nezajímá veřejný úspěch, také se podiví, když po něm někdo baží. Netvrdím, že část lidí pochvala nepotěší. Ale moc dobře vím, že existují typy lidí, kteří o ni nejenže nestojí, a už vůbec ne v okamžiku tvorby, ale že je spíše obtěžuje.

hejkal - 30.10.2023 17:16:40 #

Človek je tvor nedokonalý a z princípu sa čistému umeniu môže iba priblížiť, nikdy ho nedosiahne. Extrahovať ľudské vlastnosti z umenia ho podľa mňa dezintegrujú. Jasné, ja napríklad necítim potrebu vydať knihu (i keď som o tom párkrát uvažoval) a svoje dielo dávam na net zadarmo, pričom ho ani veľmi nepromujem. Kto chce, nájde si ho. Ak chce. Nikoho nenútim. Ale klamal by som, by som tvrdil, že ma nepoteší pozitívna spätná väzba. Nie je mi hlavným dôvodom pre tvorbu, ale v kútiku duše sa na ňu teším. :)

Antony - 30.10.2023 17:05:14 #

hejkal Nelidské? Já takové umění považuji za nejčistší a nejkrásnější. Na světě existuje mnoho povah, kterým je veřejné uznání a obecná pozornost nepříjemnou představou. Každý nepotřebuje být za hvězdu.

Antony - 30.10.2023 17:01:19 #

Judith S Wilkinsonem souhlas zcela. S 90. léty souhlasím a dodávám, že změna se děje kontinuálně. Je jen na nás, nakolik ji dokážeme zaznamenat. Znalce je třeba sledovat, ovšem. Jejich názory však nelze přebírat otrocky, je to jen jejich pravda. Jako kamínek do mozaiky poslouží ale dobře. Jen mne napadá, jak se pozná znalec? Každý známe něco. I když s někým nesouhlasím, nemyslím si, že by neznal nic. V něčem může každý každého obohatit. Uvedená fáze přednosti je důležitá, nepochybně. A, ehm, krátké spojení mezi kvalitou a živostí způsobila osoba, která tvrdí, že neinvenční hudba je mrtvá.

hejkal - 30.10.2023 16:56:36 #

Umenie pre umenie považujem za neľudské, a teda ma v princípe nezaujíma. Neverím, že existuje človek bez túžby po uznaní a po pozornosti, keď čosi stvorí. I keď uznávam, že môžu byť tieto potreby u vybraných jedincov mikroskopické. Ale nemôžu absentovať. To by ten jedinec nič nestvoril. Načo.

Antony - 30.10.2023 16:52:45 #

hejkal, Jak jsem zde již několikrát uváděl, definici uměleckého díla mám jasně stanovenou, vím co je, vím co není. V něčem se v ní shodneme, v něčem ne. Ani já se nebojím umělé inteligence atd, neboť tyto procesy se zcela vymykají podstatě umění. Základem je touha a iracionální nepragmatická potřeba. Ale nic transcendetálního, to je jen symbol. Jakmile se tam vloudí potřeba získat moc a úspěch, začíná se umění posouvat k řemeslu. Protože vím, že ne každý touží po moci a veřejném úspěchu, je mi jasné, že mnoho uměleckých děl nikdy veřejnost nespatří. Možná většinu. Moje zkušenost to jen potvrzuje.

« další předchozí »