Diskuze

« další předchozí »

Judith - 30.10.2023 16:41:14 #

Pokusím se o shrnutí k Wilkinsonovi. Knihu jsem nečetla, asi jako poslední, koukám. Takže. Ne všechno, co řekne (hudební) vědec, je věda - což tady vůbec nevadí, protože otázka dobré nebo špatné hudby není otázka na vědu. Vědeckost autority je v tomto případě argumentační vahou rovna bílému plášti v reklamě na zubní pastu - ale to vůbec nevadí, protože otázka stojí mimo vědu. Osobní názor někoho, kdo se v hudbě dobře vyzná, stojí za zvážení právě proto, že je to osobní názor. Asi se můžeme shodnout na tom, že se v jednu chvíli během 90. let v hudbě něco podstatného změnilo. Říká to dojem, pocit. A není to pocit jenom jednoho znalce a milovníka hudby. Ok. Kdo má kromě pocitů i hlubší znalosti hudební teorie, může nějak popsat, co se v dané době změnilo například po kompoziční stránce. Nakolik to bude lícovat se zmíněnými pocity, to je ovšem hodně složitá otázka, tady bych byla velmi !!! opatrná s vyvozováním "argumentů".  Máme-li jiného modelového znalce a milovníka hudby, který nepřestal soustavně sledovat vývoj hudby na historické ose, byť třeba nemá soustavné znalosti hudební teorie (což je vzhledem k otázce kvality irelevantní), máme člověka, který disponuje zase jinou sadou znalostí. Též bych mu naslouchala. Část libosti se dá vztáhnout k faktu, že člověku je něco známé, ačkoli to nevysvětlí všechny případy - existuje spousta lidí, kteří pro něco zahořeli a šli za tím, i když v tom nevyrostli. Na druhou stranu, jiný způsob, jak si něco oblíbit, je být s tím v kontaktu - i když každému se všechno líbit nebude, neustálé opakování u jedněch vyvolá dojem příjemné známosti, jiné otráví. Ale tyto mechanismy existují a jsou popsané. Nic jsem nevyvodila ani nedoložila, ale to považuju v téhle fázi za přednost. Nezaujatým zrakem lze snad sledovat, že tu běží několik linií, které se různě přibližují, ale úplně nekryjí ani neprotínají. Ještě upozorním, že jsme v toku řeči vyrobili krátké spojení mezi dobrostí (kvalitou) a živostí hudby. Na rozvíjení otázky nijak nelpím, jestli zmínka o Wilkinsonovi přilákala do krčmy nové štamgasty, splnila účel :-)

hejkal - 30.10.2023 16:38:14 #

Z mojej skúsenosti, tí, čo tvrdia, že im je to jedno, jednoducho pózujú a jedno im to nie je. V princípe tohoto imaginárneho utajeného tvorcu nikto z nás nesmie spoznať, či? Bolo by po jeho existencii.  To, že dielo kdesi existuje a ako autor sa ho dotýkam a dávam mu tvar, je taká fajnová ezoterika. Verím, že sa to deje ( ja svoj tvorivý proces neviem takto vzletne vyjadriť, prebieha podľa všetkého inak, len na to nemám správne slová), ale v rovine viery, transcendentálnej úrovni. Je to viera v čosi nadpozemské, nič proti nej. Ja si myslím, že je to vedomá ľudská tvorivá činnosť ( a preto ma nestraší umelá inteligencia a ani opica za klavírom, nespĺňajú túto moju definíciu umenia), a teda prízemnejšia zmes túžby, moci a chuti úspechu. A pokojne to môže byť len úspech, že som vôbec čosi dokončil a viem o tom len ja a môj pes.

loutkář Cvak - 30.10.2023 16:35:59 #

Apache: To je mi jasný, že je to zábava, jenže mě jejich způsob zábavy nepřijde úplně zábavný :-) Hvězdné manýry typu vyhazování televizí z oken a tak, tohle je vlastně ještě naprosto neškodný... Ohledně nepodobnosti herce s hudebníkem, to je jako když někdo natočí film podle knihy, musíš to brát jako samostatné "dílo", když si budeš každou minutu stěžovat, že "takhle to autor nemyslel" (nebo že takhle ta postava nevypadala; sakra, Michael Shannon hrál Elvise! A George Jonese!) apod., zničíš si zážitek. Jo, takhle jsem to začal praktikovat a jsem najednou mnohem šťastnější :-) Film o The Doors jsem viděl, ale vybavuju si z něj jen Nico. Nevzpomínám si, že bych v poslední době viděl nějaký film o hudebnících. Film o hudbě, která mě nebere, mě může bavit víc než o oblíbenci. Maren Ade, Angelopoulos, Bunuel, Cassavetes (!!!), Pedro Costa, Claire Denis, Philippe Garrel, Greenaway, Mike Leigh, Robbe-Grillet, Rohmer, Alain Tanner, Truffaut. Tyhle jména si teď v rychlosti vybavím, možná řeknou, co za filmy mám rád. I v Americe dělají dobré filmy, ale ne v LA (výjimek je málo; jo, viděl jsem jich hodně, mám tam oblíbené - nejmenuju - herce). U mě jdou literatura/film/hudba (myslím) jinudy, nedokázal bych třeba číst to, co by se v souvislosti s těmito druhy filmů nabízelo (Robbe-Grillet je i oblíbený spisovatel, to je trochu jiný případ). Jo, jasně, z hudby, literatury i filmu mám rád okrajovější věci, ale to je (zase jiný případ). Čtu hodně, koukám na hodně filmů, poslouchám hodně hudby - nejraději bych jen četl.

Antony - 30.10.2023 16:22:54 #

Muzikologické rozbory skladeb v té knize jsou (netuším nakolik odpovídající). Takhle lze rozebírat libovolnou hudbu, avšak vlastní rozbor nemá hodnotící aspekt. To, že mu tento aspekt autor přikládá, považuji za projev onoho amatérsky nadšeneckého písání. Seriózní publikace těmito nesouvisejícími veličinami svoje rozbory nedevalvují. Gramatickým rozborem také neurčíme hodnotu literárního díla.

Antony - 30.10.2023 16:16:46 #

hejkal Nejde o to, jestli ti "domasedové" časem něco někomu ukážou. Na mysli jsem měl prvotní potřebu vzniku díla a to je síla umění už od podstaty. Těžko v takovém momentu řešili nějakou srozumitelnost. Já znám zase takové, co jim to je opravdu jedno. Jestli si věří nebo nevěří můžeme jen spekulovat.

balu - 30.10.2023 16:11:07 #

Podle mne chtěl svým vzpomínkách dodat seriózní rámec a jasně se vymezil k albům po Sabotage. Jinak si vzpomínám, že Ozzy někde uvedl jak jednoho dne přišel do studia a tam byl zasranej symfonickej orchestr ( nahrávali She ´ s gone )

balu - 30.10.2023 15:51:21 #

Tu knihu Paul Wilkinson: Rat Salad, mám . Je to o tom jak teenager začal poslouchat a kupovat desky Sabbatů. Já se u toho docela bavil.

hejkal - 30.10.2023 14:51:30 #

Ja len skromne dodám, že Wilkinsonova kniha je tá najlepšia, akú som o Black Sabbath a ich najlepších dielach čítal. A áno, je tam veľa subjektívneho, ktoré so mnou súznie. Zasa, rozoberá skladby aj z faktografického notového zápisu, z pohľadu teórie hudobnej i kompozičnej. A tam je brilantný.

Antony - 30.10.2023 14:39:55 #

Judith: Inkriminovaná pasáž je v oné publikaci (first published in Great Britain by Pimlico 2006) hned v předmluvě, není třeba hledat dlouho. Wilkinson tam typicky dědkovsky skuhrá o tom, jak dřív bylo všechno lepší a dnes je všechno špatně. Tím projevuje pouze frapantní neznalost současné hudby, je zcela uzavřen ve své sentimentální skořepině a podléhá vlastní zaslepené verzi reality. Na nadšeneckém písání nevidím nic špatného, ale závěry se nedají brát seriózněji, než jako soukromý názor hudebního fandy s velice úzkým zorným polem. S fundovaným vědeckým názorem to má společného asi tolik, jako Honza Nedvěd se Santanou.

loutkář Cvak - 30.10.2023 14:38:38 #

O tom filmu se hodně psalo, neviděl jsem ho, zajímají mě jiné filmy. Životní styl těchhle hvězd je mi celkem protivný (stačí si přečíst pár historek ze sousedního vlákna), počítám že je to právě o tom, ne o hudbě. Tolik za mě :-)

« další předchozí »