Diskuze
| « další předchozí » |
| Judith - 26.07.2023 14:22:57 #
|
| Ano. Oficiálně prohlašuji, že jste jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet! Připíjím na zdraví netopýřích uší a jdu se poválet ve zvratcích (sory, tomuhle jsem nemohla odolat zase já :)). |
| Antony - 26.07.2023 13:35:47 #
|
| balu: Sestra Judith ti ji vystaví, mrkni na "Judith - 24.07.2023 23:16:40 #" Sorry, neodolal jsem.. :) |
| balu - 26.07.2023 12:53:53 #
|
| Antony, mám to trochu podobně, ale bez té diagnozy :)) |
| Antony - 25.07.2023 10:36:34 #
|
| No, tak když teď víš, že su magor (dokonce s diagnózou HSP.. :)), tak můžeš být shovívavý k mým plkům.. :) |
| hejkal - 25.07.2023 10:17:35 #
|
| Áno, zliatie písmen alebo zlá sadzba, kedy namiesto slov budú len zhluky písmen, to je konečná. Jasné, že zvuk je dôležitý, s tým súhlasím. |
| Antony - 25.07.2023 10:03:35 #
|
| Každé přirovnání zobecňuje a současně je vystaveno riziku, že si je každý vyloží po svém. Proto jsem dal návodný podtitul "kterak nevadí to, co by vadit mělo", aby čtenář netápal. Šlo mi skutečně výhradně o vyobrazení toho vadí/nevadí. Každý člověk má jedinou míru věcí - sám sebe. Co jednomu vadí, je druhému lhostejné. Co jednomu nevadí, je pro druhého nesnesitelné. Jiná symbolika v textu nebyla. Asociací se dají vymýšlet tisíce a je to v pořádku. Pomáhají ozřejmit to, co by se jinak těžko sdělovalo. Jsou překážky, které se překonat dají. Jsou překážky, které blokují přístup k dílu. Každý nějaké takové překážky známe. Dobrý zvuk nepovažuji v žádném případě za formalitu, to bychom z něj udělali zbytečnost. Dobrý zvuk je základ, obzvláště při poslechu hudby, neboť je jejím nositelem. Má rozhodující vliv na posluchačský zážitek. Jeho absence se rovná nepřekonatelné překážce. Dbát na zvuk není starost o něco luxusního, od toho máme jiné merchandise okolo médií. Pokud bys v té nově vytištěné knize měl písmena a slova slitá barvou, nešla by číst. Jak se z knihy vytratí čitelnost, nezáleží na tom, jestli je nová, stará, luxustní, nebo obyčejná. Neplní funkci, tím končí. Totéž nečitelný a slitý zvuk. Každopádně, díky za reakci. Tvůj názor si vždy rád přečtu. |
| hejkal - 25.07.2023 08:23:12 #
|
Napadla mi bližšia asociácia. Román vydaný v nie najlepšom preklade, s malým fontom, v šalatovom vydaní. Napriek tomu viem takú knihu prečítať a jej obsah, podstata, ma napĺňajú. Nemusím mať po ruke iba a len bibliofilské vydanie v top stave. Poteší ma, ale dielo samotné je pre mňa dôležitejšie. Preto sa teším zažltnutým knihám z antikvariátu, ale aj parádnym súčasným vydaniam. A aj tým menej dokonalým s nedostatkami. Neochudobňujem sa o výnimočný čitateľský zážitok, ak kniha nespĺňa vysoké fyzické a formálne nároky. |
| hejkal - 25.07.2023 07:40:57 #
|
| Tieto prirovnania... :) Príbeh poučný, i keď mu uniká podstata. Plastová stolička je ekvivalentom Justina Biebera. Vždy mám možnosť voľby. Zvratky nie sú jej neoddeliteľnou súčasťou, možno ich umyť, zaznamenaný zvuk nie. Jeho nosič je jeho neoddeliteľnou súčasťou, matéria, stavebný prvok. Pokiaľ mám na výber a vidím pohodlné kreslo a drevenú lavicu, vyberiem si kreslo. Ale keď nie je po ruke, nepohrdnem ani lavicou. Keď som dva dni na nohách, sadnem si aj na zem a nedehonestuje to moje vnímanie. Naopak, dobre padne. Kontext, situácia, všetko hrá rolu. Ak sa umývam iba najkvalitnejším mydlom vo vode so správne vybalancovaným PH a špecifickou teplotou, a zrazu príde vojna a neumývam sa pár mesiacov, dobre padne akýkoľvek kúpeľ. Skrátka, súhlasím s tým, že zvuk je problém, ale podstata dobrej muziky nie je v jej technických parametroch, je v niečom inom. Aspoň pre mňa. Som schopný vnímať hudbu aj spoza zatvorených dverí, zahrabanú pod nánosmi nekvalitného zvuku atď. Samozrejme, ak sa dá, uprednostním kvalitu reprodukcie v čo najširšom zmysle slova. A rešpektujem aj to, že pre teba je forma vstupnou bránou k hudbe a ak v nej leží prekážka, nezdolávaš ju a ideš inde. |
| Antony - 25.07.2023 07:11:47 #
|
| Nehledě na veškerou zvýšenou citlivost na podněty, problém se zvukem nahrávek objektivně existuje. Spousta lidí jej eviduje, dá se změřit, technicky definovat, dá se zobrazit, spektrálně charakterizovat a analyzovat. Na schopnost vnímat a nevnímat jsem před časem napsal mikropovídku "Šavle efekt". Je poněkud neuctivá, zato pravdivá a ze života. “ŠAVLE EFEKT” (kterak nevadí to, co by vadit mělo) Bylo to ještě za hlubokého totáče, jel jsem nočním rozjezdem šalinó na poslední autobus. Vracel jsem se tehdá z nějakého koncertu, už si nepamatuju, o jaký šlo. Šalina byla plná různě přiožralých dlouhovlasých borců v džískách, ti šťastnější seděli, jedno místo u dveří zelo prázdnotou. Tím pádem tam vždycky někdo přivrávoral, že si jako sedne, ale zarazil se a nesednul. V té sedačce bylo velmi vydatně nablito, celá ta umělohmotná vanička určená k usednutí (tehdy bez polstrování) byla naplněná kvalitním hustým biologickým materiálem. Za pár zastávek jsem se probral z klimbání a vidím, že na tom místě někdo spokojeně sedí. Dívám se, jestli mě nemate zrak, a fakt tam seděl celkem normálně vypadající borec. Nad ním zavěšený týpek v ten moment taky otevřel oko, pak zvedl obočí, a říká: „Ty volé, sedí se ti dobřé?” Sedící boriš se nechápavě dívá nahoru a praví: „Jo, v pohodě. Proč jako?” „Jo? Tak nic, dobrý, seď dál”, říká ten nad ním, usměje se a pokračuje v pospávání. Na další zastávce se ten na sedačce zvednul a vystupuje. Šavli měl rozmázlou a nalepenou na celé riflové prdeli… Když jsem asi o tři zastávky dál vystupoval já, seděl na tom místě zase další exot, taky spokojeně, jako by vše bylo v naprostém pořádku. A vlastně bylo, alespoň pro ty dva, co si v šavli hověli. Od těch dob jsem si na tu historku mockrát vzpomenul. Kdyby mi ji někdo vyprávěl, řeknu, že si ji vymyslel. Ale je 100% pravdivá. Taky od těch dob vím, že osobní pohoda je věc naprosto individuálně odlišná, nezávislá na vnějších okolnostech, nepřenosná. Ničemu se nedivím. Pokud mi někdo tedy tvrdí, že muzika s DR6 a nižším, je v pohodě, a nechápe, co je špatně, taky se nedivím. Ozvěna „Jo, v pohodě. Proč jako?” doznívá do současnosti. Prostě “šavle efekt”… Nevím, jak bylo těm dvěma pak doma po vystřízlivění, když si šáhli do té zkázy na gatích. Ale téměř jistě vím, že ze “šavle efektu” způsobeného zpraseným DR se vystřízlivět nedá. Tam jde o pohovění si navěky. |
| Antony - 25.07.2023 00:01:32 #
|
| S Wilsonem mám jasno dlouhodobě, je mi svojí tvorbou nepříjemný. Místo zpěvu kňourání, atd. Ale já za hudebně nepříjemné považuji i jiné obecně populární persony, např. Hogartha, Bowieho, atd.. Když jsem se jako děcko učil na kytaru, učitel tvrdil, že mám dokonalý hudební sluch. Ale taky, že jsem nešika, což je pravda. Proto jsem se na nic hrát nenaučil, ale slyším všechny tóny.. Jedním z mých největších životních objevů bylo, když jsem si postupně uvědomil, že naprostá většina lidí neslyší zdaleko to, co já. Což mne tehdy velmi udivilo, ale i zde nezbývá, než respektovat odlišnou realitu. Tento svůj talent se snažím využít pro psaní o muzice. Baví mne hudba a psaní, obecně dva velcí koně. Plus spousta dalších, ovšem.. :) Poslední odstavec - samozřejmě, tak to je. Umím s tím žít. Trvalo sice dlouho, než jsem se to naučil, ale teď - pohoda. |
| « další předchozí » |