Diskuze

« další předchozí »

Judith - 28.08.2023 14:05:07 #

"Dobrý den" je děsně nebezpečná věc, na tu už dojelo spousta lidí!  Přemýšlela jsem, proč přesně lidem vadí číst negativní názory na hudbu, která se jim líbí - ono to vypadá úplně samozřejmé a vlastně to samozřejmé je (myslím tím, že je to lidské, stejně jako je lidské, tedy do velké míry přirozené odmítat odlišnost), ale pojmenovat si možné důvody do důsledků mi připadá zajímavé. Nicméně než se do toho pustím, vyvstává mi další potenciálně zajímavý bod a pro tuhle chvíli zůstanu u něj. Předešlu ještě, že jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná, i když veškeré obecné úvahy se pochopitelně dějí na základě toho, s čím se kdy člověk setkal a co si umí představit. (Spolier alert: Moje představivost nakonec stačit nebude.) Ta otázka zní, proč lidi píšou o hudbě, která se jim nelíbí, a proč ji soustavněji poslouchají? Tedy i poté, co si udělají představu a zjistí, že se jim nelíbí. Už tady vidím prostor pro potenciální nedorozumění ve smyslu různého přikládání váhy takovému aktu, jako je zabývání se něčím. Ještě před tím totiž stojí otázka, proč si lidé pouštějí něco, co (zatím) neznají. Ohledně tohoto bodu jsem vyrozuměla, že už rozhodnutí něco si pustit je pro někoho docela velká věc, zatímco jiný klidně neznámou kapelu prostě zkusí a přinejhorším po chvíli vypne. Tradičně patří k dobrému tónu v zájmových kruzích poslechnout si album celé, když už, a soustředěně - různí posluchači mají různá měřítka, co se vlastně počítá jako "opravdový poslech". I když internet spoustu věcí změnil, zjednodušil přístup k hudbě, čas a mentální kapacita jsou omezené (i tady jsou individuální rozdíly, někdy docela velké, ale své limity má každý). Vyvstává tu dílčí otázka "naposlouchávání" a mantra "tys tomu prostě jen nedal dost, jinak bys musel pochopit...", ale o tom třeba jindy. Myslím, že na to, aby člověk o něčem, co se mu nelíbí, napsal víc než krátkou noticku, tedy pár vět, komentář (pokud vůbec něco), musí být na pomyslné ose mezi fanouškem a znalcem, jak jsem je dříve popsala, blíž druhému pólu. Musí nějakým způsobem usilovat o ucelenost, úplnost - pro čistého fanouška je to prostě ztráta času, která mu na oplátku nic nedává, pokud nejde o primitivní uspokojení z toho, že si zanadává, takovým tím pavlačovým nebo facebookovým způsobem (vite pani, to je hrozný, že jo! - i toto je forma sociální lubrikace). Posluchač - fanoušek, který směřuje k soustavnosti, může mít ambici například poctivě zhodnotit všechna alba svých největších oblíbenců. Směřování k úplnosti ale může mít i podobu hledání hranic osobního vkusu, objevování určitých zákonitostí nebo tendencí osobního líbí / nelíbí a formulovat si vysledované souvislosti je tady důležité. Pořád se ale pohybujeme na rovině několika vět v poslechovém vlákně nebo krátkého komentáře u recenzí. Proč se tedy lidé zabývají soustavně a do hloubky něčím, co se jim nelíbí? Když tedy pomineme profesionální recenzenty, publicisty a podobně, u kterých se rozhodnutí, čemu věnovat pozornost, řídí i něčím jiným než vlastními preferencemi. Proč něco takového člověk dělá? Upřímně, nevím. Neumím si to představit, a to mám myslím docela slušnou představivost. Pro mě totiž na onom pólu nelíbí vlastně není o čem psát, není co zkoumat. Dokonce bych ho neviděla jako protilehlý konec jedné škály (i když nabízené hvězdičky se tváří přesvědčivě, že patří k sobě), ale jako samostatnou kategorii, v níž níže zmiňovaná metamorfóza zkrátka nenastala, nezdařila se. Není se do čeho nořit, což je věc, která mě na psaní recenzí právě baví - odkrývání dalších a dalších vrstev zážitku. Můžu jen zůstávat na povrchu a pokusit se emoce zarámovat nějakým přirovnáním, ale nevidím to ani pro sebe nakonec jako dvakrát smysluplné. Jistě, můžu nasázet pár jadrných vyjádření, ale osobně mi pocit uspokojení z toho, že jsem to někomu natřela, moc dlouho nevydrží a nechci si ho pěstovat - nakonec je to jen přikládání váhy něčemu, co ji zkrátka nemá. Takže, vlastně nevím. Nerozumím. Zajímalo by mě, ráda bych.

Antony - 24.08.2023 17:20:30 #

Je to dvousečné. Ostatně, co není? I "dobrý den" může být někdy záminka. Bez toho "proč" nedojde do finiše naše obrazotvornost, emoce létají nepochytány, dostáváme se jen k jalovým polotovarům jejichž metamorfóza není dokončena. Kukla se neproměnila v motýla. Recenze bez proč není recenzí. Tedy i s tím rizikem "Člověk má dojem" je třeba do toho jít. A učit člověky, aby si uvědomili právo na svůj vlastní názor, odlišný od recenzentova. V tomto smyslu je osvěta více než důležitá.

Judith - 24.08.2023 14:43:08 #

Když to je težké. Nemůžu úplně souhlasit, pokud zůstaneme u Grimspound, že jde čistě o neochotu jedné strany rozumět. Připadá mi trochu dvousečné právě to "proč" při uvádění názorů na hudbu. Pokud je formulováno souvisle a precizně, jeví se nejen jako zdůvodnění, ale vlastně taky jako argument. Člověk má dojem, že by tam přece měl vidět totéž co pisatel, měl by to vnímat podobně, když je to takhle "jasné". Možná by bylo lepší zůstávat jen u toho líbí / nelíbí, ale to bychom si moc nepočetli, stačily by nám hvězdičky.

Antony - 24.08.2023 12:25:21 #

To byla jen vedlejší poznámka k tehdejší úrovni. Obzvláště v kontrastu s tím, že dnes je tu znatelné vědomí práva na individuální posluchačský názor. Tehdy výrazně absentovalo. Je celkem jedno, jestli tady, či onde. Většinou bývá zdrojem kontroverzí neochota připustit existenci jiného názoru. Ostatní se od toho odvíjí. Třeba zahájit útok na nositele onoho odlišného názoru, podsouvat mu kdovíjaké úmysly, atd..

Judith - 24.08.2023 10:35:36 #

Ke včerejšímu hovoru o mravní úrovni osazenstva. Četla jsem podobných výměn víc a nejen tady. K většině jsem se proklikala náhodou a někdy i dost dávno. Klidně to nechme plavat, ale jsou to střípky i k vývoji tohoto vlákna. Ježiš, to je složité.

Antony - 24.08.2023 10:04:22 #

Souvislost mi uniká. K jakému tématu se replika váže?

Judith - 24.08.2023 09:52:16 #

Nechci zanášet pod recenzemi, dám off topic sem, svět je malý: rozhodně není mým úmyslem vytvářet nějakou mlhu, naopak ráda osvětlím, ať víme (a víme, že víme). Klidně i tady, každopádně v profilu uživatele je na mě mail. Pokud postačí ujištění o mé nezaujatosti a vědomí limitů při utváření závěrů, jsem v pohodě i s tímto.

Antony - 20.08.2023 22:45:58 #

Ano, to je dobré srovnání. Ve chvíli, kdy něco dokončím, hážu to za hlavu, aby mohlo vzniknout něco nového.

Judith - 20.08.2023 21:35:49 #

Myslím, že se tady hodně blížíme tomu, o čem jsem nedávno přemýšlela jako o opravdovosti - u případů výrazné změny stylu a podobných "nelogických" posunů. Zapadá mi do toho i jedna myšlenka z rozhovoru s Kostnatěním, že publikum má tendenci dílo vnímat na pozadí předešlé nahrávky, ale pro hudebníka (umělce) je minulé album nejmíň zajímavá věc na celém světě.

Antony - 20.08.2023 20:26:47 #

Rozvinu po svém. Abych předešel případné kontroverzi, zdůrazním, že se nejedná o protinázor. Možná jen říkám jinými slovy totéž. Možná ale ne.. Nesprávná cesta je ta, která přestává být cestou. Stane se z ní například stagnace, nebo na cestu si hrající póza. V takové fata morganě iluzorní cesty někteří interpreti stráví většinu své kariéry. Tento fakt se ale velmi těžko prokazuje. Je to takřka nerozpoznatelná skutečnost. Interpetem težko přiznaná. Naopak přiznané tvůrčí selhání za svérázný způsob cesty považuji. Protože reflektovaný.  "Protože nesprávná cesta (pro daného člověka) se nemusí projevit jako neúspěch ve vnějším světě" - zcela souhlasím. A doplním o pasáž, kterou jsem měl na mysli už při psaní svého komentu, ale kvůli údernosti nakonec vypustil - úspěch (komerční, všeobecná obliba, atd.) není pražádným příznakem cesty, a už vůbec ne té dobré. Ovšem není ani v rozporu. Jde o vedlejší faktor.

« další předchozí »