Diskuze

« další předchozí »

Judith - 19.10.2023 14:36:37 #

Já bych měla dilema Filip, nebo Josef, hlavně kvůli dramatům, ale Jáchym je mi určitě nejmíň blízký. Sestru jsem vzdala v cílové rovince - pár stránek před koncem se dostavil silný pocit, že je úplně jedno, jestli tu knihu dočtu. Dodnes nevím, jestli to byla rezignace, nebo prozření.

Antony - 19.10.2023 14:02:56 #

Rod Topolů byl vydatný. Jachymovu prózu mám, ale jde poněkud mimo mne. Filip se trefoval jako skoro nikdo. Jednou jsme seděli asi metr od sebe. Jeho hudbu si pouštím jen občas, je strašně silná.

Judith - 19.10.2023 13:45:05 #

Chlast je metafora... Špiritus. Spirit. Od Filipa Topola mám moc ráda Střepy, závratně mrazivé. Kousek zpaměti z jedné básně Josefa Topola (otec Filipa a Jáchyma): Shořel jsem Snězte si mě Nejsem sen Nesu símě Dodoutnávám Uhasí mě? A ještě výraz češtinářky na základce, když byl třídní výlupek předvolán k tabuli, aby vymyslel souvětí s vloženou uvozovací větou a demonstroval pravopis uvozovek. "A tam dál," zpívá Topol, "už není žádný život." Učitelka očima prosila o malé t, on trval na velkém, my jsme nechápali.

Antony - 19.10.2023 13:15:51 #

Vždycky jsem v těch věcech mimohudebních cítil jakési zvláštní napojení na Filipa Topola. Jeho alba mi dávají strašně moc, úplně všesmyslově i nadsmyslově. Jak na koncerty nechodím, byl jsem na něm asi 5x. Měl dlouhou pauzu, pak se v roce 2013 prodávaly lístky na brněnský koncert. Jenže náhle umřel. To bylo špatný, moc špatný. Hrál jsem potom jeho různá cédéčka v autě aspoň dva měsíce nonstop. Filmy a knihy o něm a od něj mi daly hodně, dokresily jeho příběh, vhled, postoje. Měl jsem je po svém rozkódované z jím stvořené hudby, ale takové doplnění bylo pro mne žádoucí. Informace o chlastu jsou pro mne vedlejší.

Judith - 19.10.2023 12:58:42 #

Jindřiška Smetanová má v jedné povídce muže, který kdysi obcházel malostranská pohostinství a za drobnou úplatu návštěvníkům vystřihoval siluetky z černého papíru... to mi evokoval hejkalův smajlík :-) Ok. Jelikož se mé zkušenosti s tímto typem podniku omezují na zprostředkovaná svědectví, lehce v duchu scény Návštěvníci pod vedením akademika Richarda přijíždějí do městečka Kamenice, budu posedávat v koutě a trousením mimoňských poznámek přivádět řeč, kam by se sama nedostala (ona je bez lidí úplně namydlená), a třeba dojde i na veselé historky z natáčení. Zatím mě napadá jediné. Neznám lepší způsob, jak mluvit o hudbě, než popisovat pocity. O ty v ní přece jde - stejně jako ve všech bohatýrských historkách o nezřízeném životě hvězd nejde o drogy, chlast, sex a rokenrol, ale o pocity a stavy, které skrze ně přicházejí (nebo by přicházet měly)? Klást u hudby důraz na něco jiného než právě na vnitřní stavy mi připadá jako zkoumat sklenici, případně trubky nebo povětrnostní situaci kolem pivovaru, a opominout nápoj... Tohle je nakonec i podstatou historek, tady to jo, tady jsem byl, to bylo tenkrát... Proto jsou příběhy zajímavé. Jsou to lahvované zážitky.

Antony - 18.10.2023 22:52:55 #

Apache Tohle je i můj příběh. Král je mrtev, ať žije král. Jiní lidi, jiná atmosféra. Dá se pokecat. Návraty jsou vždycky dobrý, ať jim říkáme jak chceme.

hejkal - 18.10.2023 18:12:39 #

Judith - to je zaujímavá historka s papalášskym telefonátom. 🙂

Judith - 18.10.2023 16:51:59 #

Přesně, myslím, že je přirozené, když člověk chce vědět víc o něčem, co ho zaujalo (kdežto opačně to fungovat spíš nebude)... Apache, tak co jsi naposledy zajímavého zjistil ty? A co tě vůbec přivedlo zpátky do těchto končin?

Antony - 18.10.2023 13:51:27 #

Judith Ne, nezměnila. Byly to vždy "jen" informace o okolnostech. Na líbí/nelíbí se to neotisklo. Ale bylo si o čem vykládat, těžko budeš v hovoru jen popisovat pocity.  Navíc se to sakra hodí při psaní recenzí a obzvláště biografií. Mezi uchem a duchem se vnímání musí odehrávat výhradě. Kdo tam cpe rozum, vnáší zkreslení. Vlastně mne ty věci kolem zajímají až potom, co mne muzika zaujme. Jak mne samotná hudba nebere, všechno ostatní je nadbytečné.

Judith - 18.10.2023 13:34:53 #

Apache, už se nese! Antony, a změnila někdy nějaká faktografická souvislost tvůj pohled na hudbu samotnou? Protože tím se utěšuju já jako neználek, že to hlavní se odehrává mezi uchem a duchem... Mě spíš mrzí, že nemám tolik naposloucháno, abych uměla rozeznat specifický styl nějakého muzikanta napříč různým účinkováním například. Že pak člověk vidí jméno a umí si rámcově něco představit (a pak být překvapený). Pro mě je to kolikrát jak titulky u venezuelského artového snímku, když vidím u alba obsazení. Nic mi to prostě neřekne.

« další předchozí »