terka - @ 09.06.2018 | #

Magnification. Jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek od Yes. Spojení rockové kapely se symfonickým tělesem mi nepřipadá úplně šťastné. Je klidně možné, že podobnou nahrávku už doma nenajdu, teď si fakt nejsem jistá. Ale to je vedlejší. Muzice Yes totiž symfonický kabát sluší. Aranžmá nejsou bombasticky přehuštěna, kapela i orchestr dostávají podobně stejný prostor a v hudebních výměnách se spolu vzájemně střídají. Vyniknou jemné nuance jak velkého tělesa, tak třeba Howeovy kytary nebo Andersonovy fistulky.

Bližší příčinu vzniku tohoto projektu neznám. Z Yes odešel klávesák Igor Khoroshev a je možné, že kapela - než aby hledala jeho nástupce - se rozhodla ke spolupráci s celým orchestrem. Tento krok je mi přes určitou nedůvěru nakonec sympatický. Hudba Yes si o podobné zpracování říká sama. Pokud se podaří vyměřit aranžmá v rozumné součinnosti kapela-orchestr, je částečně vyhráno.

Yes zkomponovali chytré skladby s rozmanitou strukturou. Album se nese v art rockovém duchu. Pop vytěsnily nádherné harmonické rozhovory, bicí a basa jsou výrazné jako v minulosti a Jon Anderson zpívá zase skvěle. Jednotlivé skladby jsem si nazpaměť nikdy nezapamatovala. Zase tak moc desku neznám, přiznávám. To snad tolik nevadí. Ale jedna výjimka se najde: je to píseň Dreamtime. Ta je rockově a hlavně symfonicky naprosto strhující. Mohutné dechové nástroje, které duní na pozadí Steveových vyhrávek, ve mě evokují návrat černokněžného krále Angmaru z Tolkienova prstenu. Pokaždé se přede mnou zhmotňuje magická temnota tak silně, že dostávám strach.

Magnification mám stejně ráda, jako jiné důležité nahrávky Yes. Proto ta známka.

PaloM @ 10.06.2018 07:48:09 | #
Vladko, myslel som to trochu ako vtip a vypálilo to naopak :) Moja vina. Ale bolo to na niečo dobré, ráno som vytiahol knihu od Chrisa Welcha a prečítal som si udalosti, ktoré viedli k nahratiu Magnification s orchestrom.
S Rickom ani neuvažovali, ten mal svoje projekty rozbehnuté naplno. V r.1998 vážne ochorel (komplikovaný zápal pľúc). Po prepustení z nemocnice sa starala o neho manželka, o dva roky sa s ňou rozviedol. Ďalší rok veľmi ťažko znášal.
Yes mali okolo rokov 1998-99 veľmi šťastné obdobie, tvorivo aj ľudsky. Kapela šlapala, mali veľkolepé plány. Do toho začal blbnúť Igor Khoroshev a musel opustiť skupinu (nasilu bozkával v zákulisí ženy, no natrafil na policajtku a zabásli ho).
Vtedy starých Yesákov napadla myšlienka nahradiť klávesáka orchestrom. Mali skúsenosti spred 30 rokov (Time and a World), šli do toho a s obrovským úspechom počas turné.
A Rick po prekonaní choroby, rozvodu a ťažkosti s financiami (drahý rozvod) sa k nim vrátil na spoločné koncerty...
Úžasná kniha a obávam sa, že je vypredaná:
Chris Welch: Na samém kraji útesu. Volvox Globator 2009.