Petr Gratias - @ 01.06.2013 | #

C a K Vocal bylo originální hudebně-vokální sdružení, které významně poznamenalo normalizovanou domácí hudební scénu sedmdesátých let. Vnímal jsem je poprvé na albu Petra Nováka Kráska a Zvíře a také na prvním albu Vladimíra Mišíka (později pojmenovaném Stříhali dohola malého chlapečka), jejich samostatný koncert jsem ale tehdy neviděl a tak jsem měl pouze jakousi představu, jako tohle sdružení zní naživo a z jejich vokálního podílu jsem byl jednoznačně nadšen. Prolínání ženských a mužských hlasů bylo výtečně zaranžováno, podepřeno kvalitním hudebním doprovodem a neméně kvalitními texty. Když se objevilo jejich první album Generace, tak jsem si ho hned pořídil… A myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Výsledek samotný mě o tom jednoznačně přesvědčil….

RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ – zajímavé kytarové intro melancholických obrazů a pak už se ozve mocný nástup hudebního tématu, tak důvěrně známý z podání Flamenga a je tady silný vokální podíl ženských a mužských hlasů. Je fantazie pozorovat, s jakou vervou, energií a mocným feelingem. Hraje zde studiová skupina labyrint Pavla Fořta, složená z renomovaných hráčů, kteří zde zanechají výrazný podíl, ale strhující je opravdu ten vokální podíl. Vnímám zde dnes zapomenutou Helenu Arnetovou, Ladislaba Kantora, Jířího Cerhu a všechny ostatní, kteří sem vkládají skutečně pořádný vokální pilíř. Řekl bych, že tohle je velmi povedená coververze a dokázal bych si představit jejich účast i na samotném originálu… Jednoznačně hodno pochvaly…

NA KRAJI – tady patří vůdčí hlas Jiřímu Cerhovi. Má jasný tenor, který vládne velkou srozumitelností a opírá se o výtečný text kolegy Ladislava Kantora. Rockové základy jsou dobře prošpikovány rytmickou jednotkou percussion, které sem vkládají santanovský náboj a udržují zde napětí a dynamiku. Vokální scatování a sborové koloraturu v pozadí se sem velmi dobře hodí a dokážu si představit, že na pódiu to muselo vypadat jako uprostřed ohně. Pavel Fořt sem vkládá svoje přiostřené kytarové party a s basy „Gumy“ Kulhánka a bicími Tolji Kohouta se tady pracuje jako o život…

LÁSKO, LÁSKO…– ten úvodní riff na kytaru zní jaksi rozostřeně a v playbacku jaki nedoupraveně, ale pak další postupy v ryze hardrockových obrazech tak trochu mírně v pojetí Black Sabbath nám nabídne kytarista Ota Petřina. Vokální podíl zvolna graduje. Ženské hlasy jsou opravdu podmanivé, ale je tady v roli sólisty i Luboš Pospíšil. Jeho tetelivý tenor má vibráto, které mě ne vždy sedí, ale nemohu mu upřít profesionální zanícení a ponor do Kantorova textu. Hudba se více méně kolovrátkově opakuje (v tom dobré slova smyslu) a je doplňována občasnými synthesizerovými efekty. Jak bych zde cítil prolínání předkřesťanských hudebních vlivů v pohanství, kdy se lidé klaněli přírodním silám, s postpsychedelií. Myslím, že by po instrumentální, ale i vokální stránce mohla být tahle hudba použita ke Štorchovým filmům Na Veliké řece, Osada Havranů….. Věru zvláštní atmosféra se line z této hudby. Na bicí zde hraje Vlado Čech, rytmický pilíř Modrého Efektu (!) Petřinovo kytarové sólo zní zajímavě, ale chybí mi u něho nějaké barevnější odstín. Myslím, že na Super-robotovi se jako tvůrce kytarového tónu předvedl o level výše, aniž bych chtěl snižovat jeho hráčskou potenci. Hypnotický rytmus zní hodně minimalisticky, jakoby tohle téma nemělo nikdy skončit. Myslím, že skladba patří k nejpůsobivějším okamžikům na albu…

DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY – a opět je zde staré dobré Flamengo…. Tedy v coververzi C a K Vocalu. Hudební složka je opět výtečně vypilovaná, nepřebíjí vokální party, které zde jednoznačně vévodí. Střídání střídání sólový vstupů Cerhy, Kantora a Pospíšila zde slaví opravdový úspěch, včetně ženských sborů. Pavel Větrovec sem vloží v mezihře výtečné jazzující klopotavé tóny elektrického piana Fender-Rhodes, dobře spojeného s výbušnou rytmikou. Fořtovy party jsou profesionálně nedotknutelné, i když zde chybí větší dravost ale obecně jsem s tímto coverem hodně spokojen. Pamatuji si, jak jsem si tehdy po sobě pustil originál a tenhle cover a byl jsem opravdu mile překvapen, to vzájemnou symbiózou.

GENERACE (ŽIVOTOPIS) – pravděpodobně nejsilnější skladba na albu. Strhujícím způsobem interpretováno i zahráno a cítím vnitřní souznění s Kantorovým textem, který zde působí jako mluvčí jedné generace a zpívá o mých pocitech a prožitcích.. Kytarové rozklady Pavla Fořta přes phaser Small Stone jsou velmi typické pro svou dobu a sem se velmi dobře hodí. Vnímám zde i Petrů Janů, která byla součástko tohoto sdružení, než se v ydala stejně jako později i Pospíšil na sólovou dráhu. Synthesizer, hammondky, elektrické piano, pořadně prokreslené rytmické party jsou ve výtečném souladu. Cerhova hudba je zde uchopena ve velmi přesvědčivém poměru k interpretaci. Opravdu velmi věc po všech stránkách….

CHOROVOD – tohle je coververze od významného polského autora a interpreta Marka Grechuty. Další velmi zdařilý počin na albu. Výtečný český text Ladislava Kantora čiší latentní energií a odbojností a myslím, že při schvalování museli mít soudruzi hodně zasmušilé tváře, protože ta rebelie a „neangažovanost“ z něho přímo tryská a my tehdy mladí, jsme tomuto poslání hned napoprvé porozuměli. Fantastická vokální linka Heleny Arnetové ve sférických výškách ve spojení s průraznými Kulhánkovými basy a perfektně šlapajícími bicími nástroji a percussion. Hlasy se prostě odvážou nebývalou měrou a přesahují žánry. Cítím zde podíl fusion music, latinskoamerické hudby – Floru Purim, ale i Polku Urszulu Dudziak. Tohle je prostě vokální orgasmus první kategorie a zhmotnění lidské extází s výbušnými emocemi. Viděl jsem tohle ztvárnění naživo v Poraze v Lucerně později a myslím, že i když ta koncertní verze byla asi ještě přesvědčivější, i tady se podařilo ve studiu zázračně propojit živly do jednoho strhujícího proudu lávy a divoké povodně.

Není to asi nejsprávnější příměr, ale C a K Vocal mi byli vždycky bližší než Spirituál Kvintet. Oba soubory samozřejmě vládnou vysokou profesionalitou, ale po pocitové stránce tak jak vstřebávali C a K Vocal rock, jazz, blues, soul jsem u nás nic podobného nezaregistroval. Spirituál Kvintet se za minulého režimu hodně angažoval na všelijakých politických festivalech a to se mi nelíbilo, třebaže chápu, když chtělo tak velké těleso přežít, muselo dělat řadu ústupků, ale v případě Spirituál Kvintetu jich myslím bylo více než dost. C a K Vocal v sobě živil jakousi odbojnost a zřejmě jse z jejich hudby cítil podobnou touhu po nezávislosti a profilování vlastní tváře, tak jako třeba u Marsyas nebo Nerezu. Tohle nepíšu jako hudební srovnání, ale jako pocitové souznění a zdůrazňuji, že C a K Vocal a Spirituál Kvintet nejsou ideální pro srovnávání, protože každé těleso reprezentovalo jiné umělecké směřování, ale ten příměr jsem zvolil záměrně, abych prokreslil tu pocitovou rozdílnost…
Nevýhodou C a K Vocalu a mnohdy hodně citelnou byla olkolnost, že pokud by tohle těleso mělo být životaschopné na řadu let, muselo by vedle řady vokalistů být přítomno i hudně aktivních hudebníků a protože se muselo už i tehdy počítat, tak začal C a K Vocal pak vystupovat jenom jako vokální těleso s hudebními základy ze záznamu a to nebylo šťastné řešení, protože divák chtěl vidět i živou kapelu, ale chápu Cerhovu (principál) pozici, obhájit jejich projekty obchodně bylo obtížné a objednat si koncert téhle kapely bylo mnohdy nad finanční možnosti pořadatelů…
Taky si ale uvědomuji, že pro mě a moje tehdejší vrstevníky znamenalo album Generace ještě jakousi náhradu za Kuře v hodinkách. V dané době jsme měli jistotu, že po emigraci Ivana Khunta a Jaroslava „Erno“ Šedivého album nevyjde a že zviditelnění písní se konat nebude. Generace ale přinesla dvě skladby z Kuřete v hodinkách a navíc se v doprovodné kapele obejevili někteří hudebníci z Flamenga, což bylo povzbudivé. Dneska už taková poznámka vypadá úsměvně, ale v r. 1977 panovala úplně jiná situace a cokoliv, co mohlo připomenout legendární album československého rocku bylo zažehnutím nového ohýnku tiché vnitřní rebelie nejenom dlouhými vlasy, existencionálními texty, džínami, hospodami, ale i pohrdání režimem, který v dané době vládl totální kontrolou nad domácí hudbou…
Pět hvězdiček!

PaloM @ 01.06.2013 11:05:26 | #
To je zaujímavé, nikdy ba ma nenapadlo, že niekto počul skôr C&K Vocal verziu ako Flamengo.
Jednu dobrú vec, čo mohol Supraphon urobiť a neurobil - vydať 2CD s českou a anglickou verziou (pre Artia).
To mi je veľmi ľúto. Vôbec, z toho mála, čo si pamätám, diskografia tejto špičkovej skupiny bola vydávaná chaoticky na LP, ale aj na CD. Nie som odborník, no chýba mi mnoho materiálu, čo nahrali pre Laterna Magica. Znalci, opravte ma, ak kecám, prípadne doplňte. Vďaka.
Petr, ďakujeme za recenziu.