Yes / House Of Yes: Live From House Of Blues (2000)

Původně jsem recenzi na tento živáč psát nechtěl,protože mám veliký odpor ke koncertům Yes, ale nakonec jsem si řekl, že ano. Dům v Las Vegas bylo myslím trojvečerní představení v rámci turné alba The Ladder. Abych byl upřímný, tak mi teda vůbec koncertní provedení The Ladder nepřipadá tak bombastické jako album samotné. Tedy jak už jsem zmínil, koncerty Yes pro mě nejsou nic víc, než skvělé hudebníky vidět na vlastní oči a jít domů. Ovšem pozor, soudím jen pouze podle nahrávek. Ale teď k samotným skladbám na albu House Of YES:
Stravinského Pták Ohnivák otevírá, skoro jako vždy i tento koncert. Přes klávesy se krásně napojí efektní píseň Yours Is No Disgrace, která je určitě pomalejší, než na The Yes Album. Za to se mi ale daleko víc líbí Howeovy vyhrávky. Je to vlastně takový kytarový ohňostroj. Ačkoliv se při poslechu nějak nepřinutím skákat 20 metrů do výšky, tak na mě po poslechu první písně připadne pocit, že to byl fakt velkej nářez. Další Time And a Word v hodně zkrácené podobě je jakoby předehra k Homeworld. Homeworld není vůbec špatná píseň, ale tady teda nic moc. Je to pořád ještě dobré, proti tomu co ještě přijde. Ale Kohroschew hraje celkem dobře, o ostatních ani nemluvě, teda jenom hudba, zpěv je totiž hrozný. Anderson zpívá pořád hezky, ale taky mu to občas ujede. Za to ty ostatní rádoby zpěváci ho podporují úplně strašně.
Perpetual Change je docela slušná, nemá nic, co by oproti studiový verzi vadilo. Střed se trošku rozpadá, ale pánové už jsou taky starší.
Lightning Strikes: co to proboha je? To má být samba? Howe hraje nejistě, celkově je to bez energie, Anderson zpívá docela dobře, ale oni ho v tom zpěvu falešně podporují. The Messenger je ale 2x horší, žadná funcková šupa se nekoná. Refrén je chudý, zpívaný jenom Jonem, kdyby alespoň tady zpívali falešně,tak je to pořád lepší, než když nezpívají vůbec. Ritual je jenom oddechovka a jdeme na And You And I. Konečně nějaká pěkně zahraná muzika. Všichni tady kupodivu zpívají celkem čistě. Kohroschew dohání svým výkonem Wakemana, Squire hraje pěkně na harmoniku, ale hlavně ta nádherná atmosféra, lidi konečně tleskají do rytmu! 2. disk začíná rádoby ploužákem The River. Hrúza hrůzoucí!!! Teď i Anderson zpívá falešně.A vůbec tam chybí ta atmosféra toho klidu. To je jedna z těch nejhorších. Face to Face je jedna z těch průměrných. Nenaštve, nepotěší, ale chybí mi tam ty sbory s tím glissandem, vždyť je to takový prázdný, meli to asi dát na playback:-)
A je tu klavírní intro k Awaken zahrané skvěle, zase jedna píseň, která se povedla.Ty varhany mě vždycky dostanou a tentokrát jsou více slyšet,než normálně. Paráda!
Your Move - I\'ve Seen All Good People: tuto písničku jsem nikdy moc nemusel, takže jí často přeskakuji. Ale co jsem slyšel,tak to celkem šlo. V Cinema má prostor Billy Sherwood a Owner je nejlepší píseň na albu. Skoro bych i řekl,že tu hraje božský Rabin, ale je to Howe. Tahle šupa je ta pravá šupa!To je sakra náboj!!!
No a Roundabout se vzdaluje tomu,co jsme vždycky slýchavali. Bohužel tu schází to bombastické solo, které je tady docela o ničem a hlavně je ta píseň zkrácená. No a to Poslední, teda nevim nevim,ale být to asi nemuselo. Takže asi dám 2 bodíky, jednak za to, že nemám rád živáky od Yes a jednak za to, že mám rád The Ladder a né nějaké asi komické napodobeniny.

» ostatní recenze alba Yes - House Of Yes: Live From House Of Blues
» popis a diskografie skupiny Yes