Yes / Magnification (2001)

Je tu zatím poslední studiové album YES. Tentokrát však trošku jinak, se symfonickým orchestrem. Už to tu jednou bylo-Time And a Word, ale ne s takovým využitím. Při prvním poslechu jsem si říkal, to je ale strašná nuda, ale po pár dalších jsem mu začal trochu rozumět. YES hlavně nikdy pořádně s orchestrem nehráli. Je to trošku jinak, musí mu dát větší prostor, a to je možná ten zádrhel. YES nemohou plně využít své energie a síly. Musí ztlumit. ,,Alane, nemlať tak do těch bicích, vždyť ten orchestr není vůbec slyšet.“ řekne Howe. No a Alan na to samozřejmě kývne. Bohužel tady tedy nemůžeme najít žádný opravdový nářez. Vše se točí v jednom kruhu. Finally či New State of Mind opravdu nečekejte. Mám někdy i při poslechu tohoto alba pocit, že je to muzika do auta, nějak to odsejpá, nic moc se tam nedějě. Další zápor alba je ten, že už nám YES nic nového nepřinesli. Už to prostě jede v nějakých ,,yesovských“ kolejích a tím pádem už víme co bude dál. Otázkou je, jestli jde ještě něco na tomto světě nového vymyslet? Bohužel, kladů moc není. Zápor je i ten, že to tak nějak hraničí s filmovou hudbou. Přece takhle nezní zvuk orchestru, ale syntezátory v amerických filmech. YES jsou celé album v popředí, a orchestr dělá jen takové křoví za kapelou. Ale teď už k samotným skladbám:
Magnification: milá, útulná skladbička, která se stále snaží nějak rozjet, ale nejde to. Orchestr dělá jen taková glissanda a vlastně si tu jinak ani nevrzne. Píseň Magnification bych dal raději někam do prostředka alba. Jako začátek se to nehodí. Muzikanti v kapele nehrají špatně, ale jsou stísněni, nemohou to rozjet. Škoda..možná příště. Spirit Of Survival: plynule navazuje na úvodní píseň. Naznačuje pochmurnou atmosféru. Anderson zpívá ale nádherně, u Howea to docela dost vázne a White se Squirem hrají stále stejný motiv. Orchestr se zapojuje daleko lepší než v první písni. A jdeme na Don´t Go, která opět navazuje na předchozí píseň. Není vůbec špatná, ale průměrná yesovská písnička. Skvělý nápad s vokodérem. Konečně přijatelná délka skladby. Give Love Each Day začíná pro mě příšernou předehrou orchestru. Kdo tohle mohl napsat, skoro to hraničí s kýčem. Co ale začne hrát kapela, tak je to zase průměr tohoto alba. Mám pocit ale, že jsem to už nikde slyšel, no jo, to je něco z Ladder, určitě! Can You Imagine zpívá doufám Squire. Hlasy v kapele, není moje silná stránka. Ale je to taková zvláštní píseň, taková podivínská…jednoduchá. We Agree začíná irskou předehrou na kytaru a Howe má značné problémy. Jenom nastoupí Squire a je to úplně jiné kafe. Mám ji moc rád, ačkoliv jsou tam akordy, které mě ničím nepřekvapí. Je to taková hezká muzika. Soft As A Dove fakt nemusim.Dva akordy, zvládnou Olympic taky, a ještě mi vadí ten rytmus. Nejslabší na albu. Dreamtime je hezky udělaná a vymyšlená, ale čas od času mě docela nudí, a zase kýčovitý konec orchestru. Howe tady kupodivu hraje velmi dobře. Orchestr nám už dlouho nic neukázal, zkrátka křoví.. In The Presence Of je velmi vydařená. Hlavně konec stojí opravdu za to, pořád to narůstá, ale vrcholu to nikdy nedosáhne. Celkově mi na albu vede. Je vidět, že alespoň na této písní se trošku vyřádili. No a Time Is Time patří mezi typické yesovské konce a tyto písně většinou potěší. Nikdy se jim nedá nic vytknout.
Tak a máme za sebou nepříliš vydařené album, které je určitě pro fanoušky přijatelné, ale pánové už jsou staří. Už to tak dobře nejde, ale s tím se musí počítat. Dám tedy dvě hvězdičky, album totiž kazí i strohý obal. Příště to ale určitě bude lepší!!!!!

» ostatní recenze alba Yes - Magnification
» popis a diskografie skupiny Yes