Nico / Chelsea Girl (1967)

Brzy po vydání debutu Velvet Underground Nico opět zamířila do studia, aby za podpory svých kolegů z kapely, Lou Reeda, Johna Calea , Sterlinga Morrisona a písničkáře Johna Brownea natočila vlastní premiérový projekt. Z dílny uvedených hudebníků také pochází většina materiálu na albu.
Její představy o celkovém vyznění nahrávky však nebyly brány v potaz, producenti ignorovali její názory ohledně přidání rytmiky a zhutnění zvuku- naopak ( dá se snad i říct, že bez jejího vědomí) dodatečně přidali smyčcovou sekci a flétnu. Jak řekla sama Nico po letech v jednom rozhovoru, po prvním poslechu této nahrávky se rozplakala- ty smyčce a celkové aranže by prý ještě zkousla, ale ta flétna tam jí přišla strašná.
Mně osobně se tohle album docela líbí. Poklidná, komorně zaranžovaná folkařina místy směřující až k typické šedesátkové pop- music. Neškolený, jakoby ještě plachý, nesmělý hlas hlavní aktérky tomu všemu dodává zvláštní poetickou, nostalgickou atmosféru. A ta flétna mi tam sympaticky sedne.

Úvodní „ The Fairest Of The Seasons“ je prostě příjemná písnička se smyčci. „These Days“ s pěknou vybrnkávanou kytarou pokračuje ve stejném duchu. V „Little Sister“ jsou kytary a zpěv vkusně podmalovány klávesami, ve „Water Song“ se po trochu tajemném úvodu poprvé objevuje, v odpovědích na frázování vokální linky, Nico tolik nenáviděná flétna.
V „It Was A Pleasure Then“ (u níž je Nico uvedena jako spoluautor) ponejprv zaznívá pro Nico později tak typický táhlý zpěv s kolísavou intonací. Vůbec je tenhle nejdelší track „nejdivočejší“ z celé kolekce, také díky Lou Reedovi, jehož halucinogenní, jakoby tápající velvetovská kytara hojně okořeněná nekonečnými feedbacky tomu dodává ten správný šmrnc.
Následující titulní píseň se opět vrací k poklidnější, zasněné náladě.(samozřejmě se smyčci a flétnou). Moc pěkná, posmutnělá náladovka.
Dylanovka „I´ll Keep It With Mine“ je opět mohutně podpořena smyčcovou sekcí, ale myslím, že se podařila a vyznívá velice dobře.
Potom tu ještě máme „Somewhere There´s A Feather“ v takovém jakoby lehce muzikálovém duchu a nepříliš výraznou „Wrap Your Troubles…“.
Závěrečná „Eulogy To Lenny Bruce“ od Tima Hardina je snad zajímavá jen svou aranží, kdy dominantní zpěvaččin hlas jen zpovzdálí doprovází téměř neslyšitelná kytara.

Tahle deska není žádný rock, není to ani nic zvlášť progresivního, není to ta Nico, jak ji známe z jejích pozdějších, mnohem avantgardnějších a drsnějších projektů.
Je to deska, kterou si občas rád pustím, mám-li zrovna náladu na něco klidnějšího a konejšivého. Je to deska, která má svůj zvláštní půvab a atmosféru.

» ostatní recenze alba Nico - Chelsea Girl
» popis a diskografie skupiny Nico