Yes / 90125 (1983)

Jako milovník Yesáků od jedničky po Going for the One naprosto bez výhrad a Tormata s výhradami se snažím už nějakou dobu naposlouchat další studiová alba, zvláště poté, co je řada recenzí mnohdy dost chválí.
Možná jsem toto album ještě neslyšel tolikrát, jako třeba Dukea od Genesis, kterého jsem si nakonec oblíbil. Ale stejně jako mezi Dukem nebo And then .. a třeba Foxtrotem pro mne asi navždy zůstane nutností neporovnávat a brát je jako nesouvisející díla, bude to zde asi podobné. Že je to hudba kvalitní, virtuózní, energická, není pochyb, ale tak trochu pro mne postrádá odvahu vstupu do neznámých vod - je zde příliš mnoho sázky na jistotu, což ovšem lze pochopit v době, kdy šlo o samu existenci kapely.
Jde taky o moment, kdy člověk slyší hudbu a okamžitě si řekne, to jsou přece Yes! Samozřejmě, Anderson se zaměnit nedá, ale je to zřejmě syndrom doby, že i třeba tehdejší Queen by byly bez typického Freddieho hlasu anonymnější a zaměnitelnější.
Jistě, moje recenze je více o pocitech, ale postrádám zde ono "odvanutí do snu", tolik přítomné na Tales, Going nebo Close. Nebo něco tak křehkého jako Soon na Relayeru.
Ale je to bezesporu poctivá deska, na nic si nehraje, jako to dělá tak trochu Tormato, a z muzikantského hlediska jí lze těžko něco vytknout. Možná to chce více poslechů?

» ostatní recenze alba Yes - 90125
» popis a diskografie skupiny Yes