Yes / Heaven & Earth (2014)

Nečekal jsem mnoho, a snad proto jsem byl příjemně překvapen. Člověk jen musí zapomenout na Turn of a Century, Awaken, Ritual, Gates of Delirium, Close to the Edge, Yours is no Disgrace, a další Bohem inspirované klenoty sedmdesátek, jejichž geniální samozřejmost se asi rodí jen jednou. Ale přesto je toto album, myslím, důstojné tradici Yes, podobně jako na kontroverzním Tormatu blahé paměti jsou některé skladby skvělé, některé průměrné, a někdy to bohužel i zaprudí.
Co na Yes mimo jiné obdivuji, je povětšinou povznesená, prosluněná nálada, pozitivní - hodná názvu kapely, energie a radost, která člověka v dobrém smyslu nakopne. A ta tu opět je cítit. Jon Davison se činí dobře, někdy je od Andersona téměř k nerozeznání, ale nemám pocit, že by se do jeho stylu nutil, takže má i vlastní polohy.
Album je vysloveně příjemné, jen je možné, že se dost rychle naposlouchá a .... oposlouchá.
Believe Again těží z osvědčených postupů starých Yes (v jednu chvíli snad i Genesis! - basa), ale i když nepřináší nic převratného, je to kvalitní vícevrstevná kompozice.
The Game mi připadá být z podobného soudku, jen trochu jednotvárnější, ale kytarové sólo s klávesami příjemně souzní. To následující Step Beyond je bohužel díky kolovrátkovým píšťalám tak trochu pouťová odrhovačka, které je tu na na tu délku brzy docela dost. Minutu a půl by člověk ještě skousl. Tady to s tím odlehčením docela přehnali, příliš to smrdí levnou popinou, umu Yesáků nehodnou.
To Ascend skóre zase vylepší, i když třeba k podobně laděné Onward se vztahuje jako McCartneyho Here There and Everywhere k Yesterday. Tedy poctivě a snaživě k nedostižnému vzoru.
In A World Of Our Own mi připadá, že více reflektuje rabinovské Yes, má hezké vokály a snovou kytaru, pěkná věc. Nasazenou laťku udrží následná Light of the Ages, spolu s titulní a poslední skladbou asi nejhezčí věc na albu, instrumentálně jsou to staří dobří Yes, byť jde výhradně o Davidsonovu skladbu. Bohužel naopak Howeova It was All We Knew se mi jeví jako výplňovka, i přes mistrovu tradičně hezkou kytaru, ale budiž ...
Poslední opus Subway Wall začíná slibnými klávesami, v prvních vteřinách dokonce pár akordů připomene Rickových Šest žen, než se motiv zlomí jinam. Paradoxně není tato jedna z nejlepších skladeb alba z dílny tvrdého jádra Howe - White - Squire, ale napovídá, že s Davidsonem by Yes mohli ještě tu pochodeň nést dál.
Celé album je vcelku spíše poklidné, bez větších vzruchů a odvazů. Ale je dobrým znamením, že jedna z největších legend rockové historie ještě své posluchače neopouští.

» ostatní recenze alba Yes - Heaven & Earth
» popis a diskografie skupiny Yes