Barock Project / Detachment (2017)

Napsal jsem dříve reakci na toto album o rozsahu plnohodnotné recenze, cítím tedy povinnost ji jako recenzi uvést, ale novými slovy. Ne že bych se předtím mýlil, v posluchačském úsudku se nepletu, revidovat není co. Jen chci sám na sobě vyzkoušet vývoj názoru, posun vnímání. Dále cítím povinnost respektovat moderátorské pobídnutí, které mne vždy na Progboardu tak výrazně vítá - "To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?" Jojo, souhlasím, bezobsažná nicneříkající recenze je stejný grc, jako taková hudba. Má-li mít moje psaní smysl, žádná dobromyslnost, ta vede jen ke znejasnění výpovědi.

Hledání dobré hudby je jako hledání drahokamů. I když znám naleziště a mám spoustu zkušeností, musím i tak přeházet tuny hlušiny, bláta a kamení. Je to dřina. Nález toho vzácného kamene však vždy stojí za to, a nemusí to být nutně diamant. Existují i méně drahé nerosty, důležité je, aby na hodnotící škále měly nadprůměrnou cenu. To mne pak dlouhé hodiny pátrání vůbec nemrzí.

Horší je, že se dá občas narazit na odpad, který se jako drahokam tváří. Než se přijde na to, že jde o bezcenný kus skla, pouhou lesklou strusku, může někoho splést. Obchodníků s falešnými kameny je plné tržiště. U byznysu na kvalitě nezáleží. Mně ano, mám vysoké nároky a radikální názory. Pokud je něco kvalitní, napíšu, že to je kvalitní. Pokud je něco odpad, napíšu, že to je odpad. Nic víc, nic míň. Natolik si vlastní objevitelské dřiny cením, než bych si vymýšlel.

Prázdnota Detachment nejlépe vynikne během přímého srovnání. Určitou náhodou mi před nimi hrálo album nevýznamné a zapomenuté progrockové skupiny CRAFT s roku 1984. Přerušil jsem je ve chvíli klavírní pasáže a pustil Detachment, který začíná také nějakým piánem. Tak brutální propad kvality by nikdo lépe nenarežíroval. Nastoupila do uší bující změna k horšímu. Klavírní kompozice lokální kapely CRAFT měla strukturu, živost, hloubku, což se náhle a nečekaně zlomilo do blábolivého mrtvolně prázdného klinkání od BAROCK PROJECT. Skladatelská a aranžérská bezradnost pokračovala dál i v následujících minutách. Klávesy v nástupu svými rozmázlými mňoukavými tóny připomínají Michala Davida, on akorát uměl lépe diskotékovou instrumentaci. Pak začalo hrát rozladěné rádio a chvíli trvalo, než mi došlo, že tohle bude nejspíš zpěv. Vokalista si asi moc nevěří, když musí svůj hlas přepasírovat přes telefonní sluchátko. Nebo jde o styl a trend? Co já vím, nebudu se v tom rýpat. Poslouchat se to ale nedá. Následující skladby dále rozvíjejí hloupou snahu o prvoplánovou atraktivnost až vlezlost. Přesně tak, jak je slyšno od všech možných gay-boy-bandů, co jich jsou mraky. Pocukrovaná líbivost za každou cenu. Melodie z kategorie, kdy ve srovnání s nimi je i Skákal pes učiněná symfonie. Kompoziční prázdnota. Nástroje, které parodují samy sebe. Mizerná produkce s osmdesátkovým zvukem. Skladby se bubblegumově táhnou k nesnesení.

Pop si občas poslechnu s chutí. Letošní ALPHAVILLE jsou bezvadní. Nepřetvařují se a dávají mi to, co žádám. Odlehčení, osvěžení, radost a zábavu. Nepřevlékají se do falešných šatů, aby někoho oslovili.

Ale poslouchat 75 minut falešné a pozérské hudby, to je utrpení. Ne a ne si zvyknout. Ne a ne se stát imunní. Ne a ne se zařadit do davu těch, kterým tento nablýskaný kousek skla přijde jako briliant. Ne a ne být dobromyslný.

Detachment je ultimátně špatné album. Vsjo.

» ostatní recenze alba Barock Project - Detachment
» popis a diskografie skupiny Barock Project