Dream Theater / Falling into Infinity (1997)

Tahle řadová deska je po metallicovském Load dalším krásným příkladem alba vnímaného v době vydání kontroverzně, pro které jsem si ale vypěstoval ohromné sympatie. Myslím, že ta pestrost se desce vyplatila a škoda, že bylo jedinou zastávkou pro klávesáka Dereka Sheriniana.

New Millennium dýchá od počátku Shirleyovým novým, vzdušným zvukem, který také spoustě lidí nesedl. Výrazné melodické linie probíjející se prostorem, skvělá práce rytmiky, oproti Awake vyloženě prosvětlení, nechybí ale ani moderní metalový důraz.

You Not Me má modernististický, alternativnou a metalovou modernou vyleštěnou tvář a explozívní melodický stadionový refrén, kontrastující s temnými Sherinianovými linkami v mezihrách.

Jedním z progresívně založených skvostů je Peruvian Skies s melodickýmis kytarovými střípky, spláchnutými ostrým, metallicovsky poučeným riffem mistra Petrucciho, naléhavou a těžkou atmosférou. Výtečně tu osciluje mezi jazzem a floydovskými náladami Derek Sherinian a vše korunuje zlatý slavík James LaBrie.

Tolik pošlapávaná a kritizovaná Hollow Years patří k mým nejzásadnějším položkám - krásný akustický motiv s exotickými dotyky latina a skvěle harmonické propojení a ohromný hudební prožitek. Nemyslím si, že by podobný typ skladby DT neměli i na dalších deskách - spíš mě připadá, že se Falling... stalo jakýmsi obětním beránkem.

Další četně diskutovaná skladba, Burning My Soul, to schytala jistě hlavně za svou odezvu metalové moderny, která v ní zcela jasně dřímá. Nekompromisní, až brutální palba, opentlená razantní zvukovou modernou a devastující Myung.

Krásně melodicky vystavěná instrumentálka Hell´s Kitchen si mě získala snad už při prvním poslechu. Křehká zákoutí až hackettovského tónu, jemné otisky tónů kláves a kytar, dokonalá hudební říčka.

Studené řeky Sherinianových kláves a moogů startují jeden z nosných opusů alba, Lines in the Sand. Sekané kytary přivolají temnotu Awake, i když vše přece jen krotí přístupnější zvuk. Léty konstruovaná kovová divadelnická formule a nekončící Petrucciho sóla se tu skvěle propojují s odkazy floydovské psychedelie a působivými atmosférickými mezihrami. Nepochybně dvanáct minut na hudebním vrcholku.

Také Away my Pain je další po předchozím vypětí odpočinkovou a melodicky vytříbenou skladbou. Rozumím ale tomu, že ji někdo může označit za podbízivou. LaBrieho výkon je tu pro mě vynikající, až skvostný, pozitivní nálada drhnoucí o paprsky slunce.

Přiznávám, že Just Let Me Breathe byla pro mě vždycky slabší položka. Až numetalový tvar mi nevadí ani tak jako jednotvárně bušící rytmus a nedostatek nějaké podstaty či ducha, i když LaBrie to kladivo v refrénech trochu otupuje hladivostí.

Anna Lee je další tklivou baladou. Nezaujala mě tolik jako Hollow Years, schopnost divadelníků napsat podobný model a propojit ho do funkčního celku je ale bez diskuse - kampak s tím na dnešních albech. Příjemná záležitost se skvělým LaBriem, podobně umí třeba strýček Ozzy.

Na závěr pak klasicky po divadelnickou náleží druhý tématický vrchol, třídílná třináctiminutová suita Trial of Tears. Vyvedena v elitních progmetalových měřítkách a dokonalých konturách. Krásně ohýbané melodie tvoří v prvním dílu čarokrásný hudební příboj korunovaný nepřehlédnutelným LaBriem s jeho halasným pokřikem It´ raining. Nový zvuk opět pomohl krásnému průniku rytmické sekce na povrch. Přes mohutnou bouři Deep in Heaven, opět s fantaskním výkonem zpěváka a Portnoyovou demoliční kanonádou přichází v podobě The Wasteland bleskurychlé, skoro až ambientní doznění...

Kapela byla obviňována ze změkčení zvuku, snad dokonce z nějakého zaprodání se. Po velmi temném Awake, obtížně prostupném, i když geniálním albu, musela přijít nutně cesta určitého prosvětlení. A balady? Nenechte se vysmát, najdete je vlastně na každé řadovce, Another Day počínaje a nějakou Goodnight Kiss či Through My Words konče. Podobně jako Metallica na Load tu máme citelný otisk dobové hudby, který ale považuju spíše za plus.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Falling into Infinity
» popis a diskografie skupiny Dream Theater