Recenze
New York Dolls / New York Dolls (1973)
I když to ve své době málokdo ocenil, androgynní cherubíni New York Dolls na svém debutu neopakovatelným způsobem propojili prvky britského glamu se zvukem amerického garážového rocku. Do jisté míry se tak se svou syrovou energií stali předchůdci punku o dost dříve, než vůbec vznikli třeba takoví Ramones. Nevěříte? Pusťte si třeba uhánějící dupárny Personality Crisis nebo Trash. Na žádné kytarové finesy tu není čas, důležitější je hutný riffový či akordový podklad, do kterého může zpěvák David Johansen hulákat své znepokojující slogany. I v takové jednoduchosti a přímočarosti ale zbylo místo na melodické nápady, příkladem za všechny budiž šestiminutové monstrum Frankenstein (Orig.). I s odkazem na mistry starého blues si kapela poradila po svém – z calypsem ovlivněné pohodovky Bo Diddleyho Pills Dolls stvořili syrově zalykavou jízdu, kterou může člověk buď milovat, nebo nenávidět.
» ostatní recenze alba New York Dolls - New York Dolls
» popis a diskografie skupiny New York Dolls