Riverside / Wasteland (2018)

Wasteland je album o ztrátě, trýzni, nejistotě. Osobní tragický rozměr nečekaného úmrtí jednoho z členů se Riverside rozhodli přetvořit v obecnější poselství. Před pěti lety tak pustili do světa kolekci devíti skladeb, kde se básní slovem i tóny. Nejvýraznější hudební složkou je samotný hlas Mariusze Dudy, který zde sahá k nezvykle hlubokým polohám, aniž by ztrácel melancholickou měkkost výrazu, a akustická kytara.

Ta vytyčuje základní linii, jíž se písně (až nezvykle mnoho skladeb zde má stavbu, jaké nejlépe sluší toto prosté označení) ubírají, zatímco její elektrická sestra se do textury alba vlamuje drásavými vpády a několikrát se rozběhne k sólu - křídla má však zlomená, z předešlých desek známé vzlety a mnohaminutová plachtění ve vzdušných proudech už se zkrátka nekonají. Piotr Grudziński tu chybí, a právě tato absence jeho kytarového trademarku je nejzřetelnějším odkazem úcty ke kamarádovi. Náladu podbarvují táhlé klávesy a na několika místech také hostující smyčce.

Tematicky je deska rozkročená poměrně široce - šestiminutová kompozice Acid Rain se dá chápat jako vyjádření osobní či společenské deziluze, stejně jako například žalu nad ničením přírody. Něžná Guardian Angel by se nejspíš mohla odehrávat v prostoru mezi znepřátelenými liniemi a závěrečné ukolébavce The Night Before naslouchá dítě v krátké chvíli bezpečí v uprchlickém táboře. Na několika místech mi album náladou připomíná westernové snímky, široký nehostinný obzor, kde se může stát cokoli a člověk je odkázaný na sebe a své kumpány.

River Down Below je o splnění posledního přání, nalezení místa odpočinku, než bude v následující Wasteland čas znovu se vydat na cestu; živí nesmějí v drsném a vrtkavém prostředí otálet příliš dlouho. Zmarněná, pustá země je doslova zemí nikoho, má ostré, drsné kontury a pohyblivý podklad - těkavě ujíždějící instrumentální party v prostřední části této skladby patří k tomu nejpůsobivějšímu, co album po hudební stránce nabízí, společně s mrazivou bezeslovnou The Struggle for Survival. Napětí, energie a atmosféra zápasu je příznačná i pro Vale of Tears, zatímco Lament už je (věrna svému názvu) spíš jen nářkem, voláním někam vzhůru.

Riverside natočili silnou desku, která zároveň působí unaveně a vyčerpaně - není divu při té náloži. Vnitřní prázdnota a bolest světa balancujícího na hraně s ozvěnami výbuchů není snadným soustem, pozornému posluchači se však odmění. Přesto pro mě vrcholem tvorby tohoto polského progresivního uskupení zůstávají jiné tituly.

» ostatní recenze alba Riverside - Wasteland
» popis a diskografie skupiny Riverside