Riverside - Wasteland (2018)

18.01.2023 Judith | #

Wasteland je album o ztrátě, trýzni, nejistotě. Osobní tragický rozměr nečekaného úmrtí jednoho z členů se Riverside rozhodli přetvořit v obecnější poselství. Před pěti lety tak pustili do světa kolekci devíti skladeb, kde se básní slovem i tóny. Nejvýraznější hudební složkou je samotný hlas Mariusze Dudy, který zde sahá k nezvykle hlubokým polohám, aniž by ztrácel melancholickou měkkost výrazu, a akustická kytara.

Ta vytyčuje základní linii, jíž se písně (až nezvykle mnoho skladeb zde má stavbu, jaké nejlépe sluší toto prosté označení) ubírají, zatímco její elektrická sestra se do textury alba vlamuje drásavými vpády a několikrát se rozběhne k sólu - křídla má však zlomená, z předešlých desek známé vzlety a mnohaminutová plachtění ve vzdušných proudech už se zkrátka nekonají. Piotr Grudziński tu chybí, a právě tato absence jeho kytarového trademarku je nejzřetelnějším odkazem úcty ke kamarádovi. Náladu podbarvují táhlé klávesy a na několika místech také hostující smyčce.

Tematicky je deska rozkročená poměrně široce - šestiminutová kompozice Acid Rain se dá chápat jako vyjádření osobní či společenské deziluze, stejně jako například žalu nad ničením přírody. Něžná Guardian Angel by se nejspíš mohla odehrávat v prostoru mezi znepřátelenými liniemi a závěrečné ukolébavce The Night Before naslouchá dítě v krátké chvíli bezpečí v uprchlickém táboře. Na několika místech mi album náladou připomíná westernové snímky, široký nehostinný obzor, kde se může stát cokoli a člověk je odkázaný na sebe a své kumpány.

River Down Below je o splnění posledního přání, nalezení místa odpočinku, než bude v následující Wasteland čas znovu se vydat na cestu; živí nesmějí v drsném a vrtkavém prostředí otálet příliš dlouho. Zmarněná, pustá země je doslova zemí nikoho, má ostré, drsné kontury a pohyblivý podklad - těkavě ujíždějící instrumentální party v prostřední části této skladby patří k tomu nejpůsobivějšímu, co album po hudební stránce nabízí, společně s mrazivou bezeslovnou The Struggle for Survival. Napětí, energie a atmosféra zápasu je příznačná i pro Vale of Tears, zatímco Lament už je (věrna svému názvu) spíš jen nářkem, voláním někam vzhůru.

Riverside natočili silnou desku, která zároveň působí unaveně a vyčerpaně - není divu při té náloži. Vnitřní prázdnota a bolest světa balancujícího na hraně s ozvěnami výbuchů není snadným soustem, pozornému posluchači se však odmění. Přesto pro mě vrcholem tvorby tohoto polského progresivního uskupení zůstávají jiné tituly.
reagovat

05.10.2018 horyna | #

Jedním z nejočekávanějších počinů letošního podzimu je pro naprostou většinu prog-rocku holdující populace čerstvé album polských krajánků Riverside. Tři roky od předešlého a - nutno poznamenat - stále famózního díla Love, Fear And The Time Machine tito věrozvěsti temných nálad a sofistikovaných postupů přicházejí znovu s kůži na trh. V mezičase sice vyšel ještě experimentální kompilační nosič Eye Of The Soundscape, ale tím podstatným v životě celé kapely byla spíše skutečnost, která dokáže neblaze zasáhnout každého alespoň trochu citově založeného člověka - úmrtí jednoho z členů hudební rodiny Riverside.

21.února 2016 zcela nečekaně skonal kytarista Piotr Grudzinski, jehož tělo podlehlo náhlé zástavě srdce. Tohoto přítele, kamaráda a v neposlední řadě také skvělého kytaristy, jehož překrásné a komplexní táhlé melodie a sóla byly v charakteru kapely prioritní a z velké části určovaly celkový tok jednotlivých songů, už v nové hudbě Riverside nikdy neuslyšíme. Kapela se po počátečním šoku znovu zformovala a rozhodla se pokračovat jako trio. V koncertním programu jim prozatím vypomáhá člen Quidam Maciej Meller, který studiově vypomohl i několika kytarovými sóly, avšak většinu těchto partů vzal na svá bedra leader Mariusz Duda.

A ptáte se, jaká že nová deska je? Vlastně zde byla tato otázka už několikrát zodpovězena samotnými posluchači, kteří ji nějaký čas bezpečně vlastní a naposlouchávají. Jejich reakce jsou pouze a jen pozitivní. Pozitivní v tom pravém slova smyslu, protože "čaro" hudby Riverside neustává. Pokračuje dál, vyvíjí se a konstatování o dosazení desky na pozici adepta roku musím potvrdit rovněž i já.

Každý posluchač pochopitelně čekal, že noví Riverside budou zase jiní. A to nejen z pozice ztráty na kytarovém postu, ale už jen z dlouholeté zkušenosti, díky které divák tuší, že tito Poláci přinejmenším v případě posledních třech desek procházejí neustálým a celkem markantním vývojem. Počáteční trilogie byla napevno svázaná silnou pupeční šňůrou, ale nejpozději od nahrávky Anno Domini High Definition pravidelně dostáváme jiné a zcela čerstvé nositele progresivních hodnot.

Deska Wasteland se však od všeho, co doposavad kapela napsala, liší naprosto diametrálně. Kytarové eskapády Piotra Grudzinského chybí a to doslova na celé čáře. Riverside museli začít psát novou kapitolu, která je dnes posouvá do odlišné a pro posluchače neznámé pozice. Předně se změnil celkový charakter většiny skladeb. Gilmourovsko-rotheryovský styl zcela vymizel a kapela musí bojovat v docela jiných segmentech. Co tedy z původních Riverside zůstalo? Především všem známé překrásné akustické pasáže, něžná hudební zákoutí, opět velice sugestivní melancholická nálada a také něžný Mariuszův vokál, který se dnes dokáže vyvarovat jakékoliv drsnosti či agresivního patosu.

Nahrávka ve svém textovém poselství nese odkaz osudovosti a nevyvratitelnosti stavu věci, které se před nedávnem udály a už navždy zůstanou s kapelou spojeny. Ona osudovost je cítit i v muzice, která je místy hodně depresivní, smutná a jako každý životní úděl logicky nepředvídatelná. Za velké plus nahrávky označuji účast houslisty Michala Jeloneka, jehož nástroj přináší do nových skladeb další velice poutavý rozměr. Jediné, co mi u letošních Riverside malinko schází, je nějaký na první dobrou zapamatovatelný, nakažlivě eruptivní song ve stylu Panic Room, Deprived nebo Addicted (bráno po jednom kuse z posledních třech studiovek).

Laicky řečeno: Wasteland nelze porovnávat s ničím, co doposud Riverside stvořili. Při přímé konfrontaci s albem dnes už předposledním - Love, Fear and the Time Machine, které bylo jasně nepřístupnější nahrávkou souboru a v dobrém slova smyslu snad i trochu komerční, zní novinka jako naprostý protipól. Vnitřně semknutá, uzavřená, plná bolesti a trýzně nad ztrátou přítele a kamaráda.

Riverside patří k nejtalentovanějším a nejznámějším kapelám nejen v Polsku. Svým sedmým studiovým albem nás o tom znovu a bez skrupulí dokázali jasně přesvědčit. Jejich prostřednictvím mluví nejen hudba, ale především pocity v jejím jádru obsažené - a ty můžeme letos doslova nahmatat.
reagovat

Mayak @ 05.10.2018 19:25:23
... veľmi trefná, vlastne dokonalá recenzia, Marku, klobúk dole ...

steve @ 06.10.2018 10:45:46
Souhlas, recenze se horynovi povedla. Deska samotná je pro mě malým zklamáním. Takový obrat o 180° jsem nečekal. Je až zarážející, jak důležitou osobou Piotr byl. A to se nikdy nepodílel na psaní materiálu. Autorem je takřka výhradně znovu Duda, tak proč musel měnit základní pravidla? Riverside už nejsou Riverside, přitom materiál to špatnej není.

Brano @ 06.10.2018 11:25:03
horyna,parádna recenzia!

horyna @ 06.10.2018 19:00:16
Kluci díky za uznání, opravdu potěšilo.
Stíve, Riverside jsou pořád tou kapelou kterou dobře známe. Když si pozorně poslechneš např. skladbu/instrumentálku č.6 - The Struggle For Survival, uslyšíš v ní postupy, které tě vrátí až někam do dob trilogie Reality Dream. Akusticky baladické songy, kterých je na desce celkem dost, v sobě rovněž nesou trademarkt Riverside. Ale chápu tě, a píši o tom také, medově táhlé melodické vyhrávky odešli společně s Piotrem a jak je slyšet, kapela se je nepokoušela kopírovat, ani nahradit něčím nápodobným.

Riverside zkrátka otevřeli novou kapitolu svých dějin, které je nutno se přizpůsobit (pokud je chceš i nadále poslouchat).
Chápu, že pro někoho může být těžké nový směr přijmout.

northman @ 07.10.2018 04:39:46
Po přečtení pěkné recenze jsem si s pocitem, že si poslechnu něco skutečně zajímavého tuhle desku pustil, abych ji po deseti minutách vypnul. Nuda. Pějete chválu na Poláky a tuzemské kapely, které hrají mnohem zajímavější hudbu vám unikají, zkuste se zaměřit třeba na Už jsme doma, Jiříkovo vidění a B4 v Čechách, nebo na Lahkou múzu na Slovensku.

Carloss87 @ 07.10.2018 05:57:53
Pěkná recenze, z desky mám také pozitivní pocit,ale hodnocení si nechám na delší dobu až to pořádně naposlouchám. :-)

Zdeněk @ 07.10.2018 07:22:27
S každým poslechem lepší

Mayak @ 07.10.2018 07:55:17
... pochválil som skvelú recenziu Horynu, ale nie samotný album ...
Po šiestich posluchoch mám pomerne rozpačité pocity - iste je to dobrý, možno aj veľmi dobrý album ... ale celkom určite žiadny album roku a subjektívne - žiadny krok vpred, na vyšší piedestál.
Vnímam to tak, že Mariusz Duda vydal vlastne ďalší sólový album, tentokrát nie ambient pod hlavičkou Lunatic Soul, ale rockový album pod logom Riverside.
Piotr Grudzinski okate chýba, skladateľsky a aranžérsky je to produkt M.Dudu s minimálym prispením klávesistu Michala Lapaja.
Môžem špekulovať, ale vnímam to tak, že keby bol Maciej Meller stabilným členom kapely a mal možnosť skladateľsky a aranžérsky zasahovať do štruktúry novinky, bolo by to dielo (s veľkou pravdepodobnosťou) o nejaký level lepšie, výraznejšie ... skutočne progovejšie ...
(Maciej Meller bol spolu s klávesákom Zbyszekom Florekom majoritný skladateľ hudby QUIDAM, čo je u mňa ešte významnejšia poľská kapela, ako Riverside).
Videl som M. Mellera hrať aj s Quidam, aj s Riverside a jeho aktívny prínos skladateľský i aranžérsky by bol iste len a len pozitívom pre Riverside ... zatiaľ sa tak nestalo (rešpektujem aktuálny vzťah zvyšného tria k pamiatke na Grudzinského) ...

Brano @ 07.10.2018 12:06:26
Album je výborný a nemá slabé miesto!Skupina Riverside je na takej svetovej úrovni,že žiadna súčasná česká ani slovenská kapela sa im ani zďaleka nevyrovná,ba ani nepriblíži.To ani omylom!Ani B4,ani Jiříkovo videní,ani ľahká či ťažká múza...to je piata liga oproti Riverside.

Zaphirus @ 08.10.2018 07:23:30
Prva polka albumu ma taky uspavaci charakter a na vyraznejsie napady je skupa ale od skladby Lament album dostava tvar a je co pocuvat. Ano, Grudzinskeho sola tu citelne chybaju. Obavam sa, ze prve tri albumy zostanu neprekonane. Za mna 4/5 nakolko album nie je zly.. ale od priemeru to vytiahla prave druha polka.

Petr87 @ 08.10.2018 07:54:59
Noví RIVERSIDE jsou přesně takoví, jaké jsem je čekal: bolestní, melancholičtí, atmosféričtí a sakra dobří! Jsem zvědav na další vývoj... Deska mne ani v nejmenším nezklamala. K podzimu naprosto ideální soundtrack.

northman: Zdravím, on je trochu problém v tom, že interpreti, které jsi vyjmenoval, jsou spíše avantgardní a experimentální, což znamená, že nemusí sednout každému, jelikož se jedná o katakombový underground...
V hudbě mi nezáleží ani tolik na originalitě jako spíše na tom, jak na mne zapůsobí, a deska "Wasteland" na mě sakra působí, a to mi bohatě stačí. :)

Jinak za sebe bych z novinek ještě doporučil např. poslední CRIPPLED BLACK PHOENIX, jejichž poslední deska "Great Escape" má podobnou melancholickou potemnělou atmosféru, a je samozřejmě taky výtečná!
>> odkaz

northman @ 08.10.2018 08:22:54
Petr 87: zdravím, máš pravdu Riverside interpretují tak zvaný neo prog, podobný tomu co hráli dinosauři (Yes, Genesis, Pink Floyd) v sedmdesátých letech a s čím pokračovali další dinosauři(Marillion, Dream Theater) v letech osmdesátých, v podstatě nezajímavou líbivou muziku, která se nemůže srovnávat s tím co dělá například Lahká múza. To je jako srovnávat jablka a hrušky. Vím, že tenhle zkostnatělý styl má své příznivce.

horyna @ 08.10.2018 08:42:48
...ale tak northmane, nepruď. Víš, ona i tahle " v podstatě nezajímavá líbivá muziku" má své příznivce, kterých se podobné komentáře dotknou, tak jako tebe rčení, že Swans jsou odpad.

EasyRocker @ 08.10.2018 08:53:50
Zase dokola zbytečné provokace. Já mám prostě z toho tady v poslední době neuvěřitelná deja-vu u jistých osob, nechám si to hluboko pro sebe, protože bych si nejspíš vysloužil ban. Ale prostě hluboko uvnitř jsem o jistých věcech tak přesvědčen, jak o máločem. A teď zpět k hudbě, která za to bohužel nemůže.

PaloM @ 08.10.2018 09:36:26
horyna pekne si to napísal, cítiť z tvojho textu veľkú lásku k tejto hudbe.
Ešte som nemal čas si CD vypočuť, však mi to neutečie.

EasyRocker: dlhoročným tréningom ("pobytom" na internete") získaš imunitu, ver mi.

Petr87 @ 08.10.2018 10:19:43
northman: Nic ve zlém, ale z tvého příspěvku cítím jistou dávku arogance... Samozřejmě po tobě nikdo nechce, aby jsi vesloval s ostatními na vlnách této hudby, ale nesouhlas jde vyjádřit přece i méně konfliktní formou.
Já si taky občas rád poslechnu spoustu interpretů z oblasti experimentálního/avantgardního rocku (kolikrát jsem to tady v minulosti už prokázal) tzv. "hudbu pro 3% posluchačů", ale nikdy jsem v sobě neměl potřebu živit nějakou formu despektu k jiným "né tak náročným a originálním" žánrům...; sakra, vždyt' já si občas poslechnu i umělce z oblasti hudby, z kterých by vyznavači avantgardních směrů dostali pásový opar! Nepěstuji v sobě, co se týče hudebního vkusu, žádnou formu "jinakosti". Proč taky? Líbí se mi to, poslouchám, a ani zbla neřeším originalitu či neoriginalitu.
Jsem v tomto možná v některých očích prachsprostý hudební konzument, ale mně to tak vyhovuje. :)

horyna @ 08.10.2018 11:08:54
Palo: ano, mám Riverside rád, obzvlášť v jejich silně melancholické a něžné poloze. Ta je na novince představována opravdu často. Však až poslechneš, rád si přečtu jak budeš desku hodnotit.

Miro: už několikrát jsem si všimnul, že máš svá kritéria kvality a originality nastavena o něco výš, než mnozí z nás na tomto fóru. Samozřejmě to nemyslím pejorativně, jen konstatuji a poměřuji:-)
Myslím, že přesně chápu tvé výroky na adresu alba, stejně, jako v případě nových Mystery. Obě desky mají něco společného - jsou trochu jiné, než na co jsme od obou kapel byli zvyklí, u jedněch vynuceně, u druhých naopak. Neviděl bych v tom úbytek kreativity a invence. Asi nejde o krok vpřed, na nový vrchol, jen úkrok jinam, na stejně vysoké úrovni. Avšak vše je individuální a o náladě, možná taky o očekávání.

Brano @ 08.10.2018 12:14:34
Iba na okraj...považujem za mylné tvrdenie že progresívne je len to,kde nie je žiadna melódia iba zhluk rôznych náhodných často industriálnych zvukov sústredených do jedného celku bez ladu a skladu,bez akéhokoľvek aranžérskeho usporiadania,čo v konečnom dôsledku vytvára zvukový chaos.

Aj v progresívnom rocku musia platiť určité pravidlá,kompozičné postupy aby to malo celé hlavu aj pätu.Nebránim sa ani neobvyklým postupom,ale musí to byť v prospech celku a zapadať do hudobnej mozaiky.Hudba nie je chaos!A ja počúvam hudbu :-)

horyna @ 09.10.2018 06:25:16
Dnes ráno tedy naposledy a do sluchátek, než bude odloženo k několikatýdenní hybernaci. Zhruba desátý poslech byl pro mne zatím největším zážitem.
Desku mám rozdělenou na 1-2-2-1-3.
Nejspokojenější jsem zatím s tracky 2,4,5,7-9.
4.Guardian Angel, 5.Lament a 7.River Down Below jsou jasné srdcovky.
Naopak nejnudnější a zbytečná mi přijde šestá instrumentálka The Struggle For Survival.
Sugestivní je rovněž začátek alba s úvodní předehrou a následovnicí Acid Rain a to hudebně i texty.
S opakovanými poslechy pak dorůstá také závěr Wasteland a The Night Before.

b.wolf @ 09.10.2018 17:34:28
Pro mě naprosto šokující deska. CD Riverside vlastním v elegantních digipackoch a na každou desku jsem netrpělivě čekal.Fakt nechápu, kde se v Polsku berou takoví borci, a nejen Riverside, mám rád Naamah, Indukti, etc. A novinka? Riverside v téměř akustické zvukomalbě, parádní sóla jsou sice minulostí, ze smutného důvodu úmrtí P. Grudzińskeho, ale kvalita zůstává a zvlášť poslední The Night Before, to je dokonalost sama. Čekal jsem hodně od nové fošny a dostal jsem nálož. To horyna: výborná recenze 👍. Desku nelze jinak hodnotit-5/5

PaloM @ 10.10.2018 16:03:54
Pred chvíľou som dopočúval Wasteland, prvý raz a hneď 2x za sebou. Prvé dojmy sú veľmi dobré a to znamená že (ešte) nie výborné. Príjemne sa to počúva, dobrá práca akustických gitár, pekné melodické harmónie, Meller odviedol poctivú hru, ako vždy. Viem si predstaviť hypotetický stav, ako naznačil Mayak, že by album mohol byť výrazne lepší, ak by Meller dostal časť "skladateľského priestoru". Mimo reči, album Meller Gołyźniak Duda je výborný >> odkaz
Momentálne mám podobné pocity ako keď som prvý raz počul Wish You Were Here, keď Pink Floyd po najslávnejšiom albume urobili tiež radikálnu zmenu. Chce to veľa posluchov a časový odstup na zhodnotenie. No najbližšie mám v pláne vypočuť si dve predošlé štúdiovky, pre porovnanie.
... a tiež si myslím, že na album roka Wasteland nemá.

Petr59 @ 10.10.2018 21:34:19
Já mám na album rok(c)ku zatím jiného, jasného kandidáta, přesto bych poslední album Riverside na stupně vítězů šoupnul. Toto album jsem očekával s napětím, po smrti kytaristy Piotra Grudzinskeho jsem absolutně netušil, co mohu očekávat. Nestahoval jsem, vydržel jsem a počkal jsem si, až dorazí Mediabook a budu mít sbírku kompletní. Vynikající zpracování a konečně i solidní mastering jen dokresluje skvělou muziku. Album jsem slyšel již 3x, postupně jsem si pro okamžité porovnání poslechl "Love, Fear And The Time Machine" a následně i "Shrine of New Generation Slaves". Nádherný den, prosluněný jak paprsky za oknem, tak tím, co se na mě valilo z reprobeden. Až bude venku sychravo a kabely zahořeny, dám si komplet "Reality Dream Trilogy" a zavzpomínám na Piotra. Riverside patří mezi mých TOP5 aktivních kapel.

horyna @ 14.10.2018 07:20:17
Petr59: "Já mám na album rok(c)ku zatím jiného, jasného kandidáta" - můžeš nás inspirovat? Nebo jen pro porovnání, jestli už není ten kus dávno v mé cd-skříni :-)

horyna @ 26.02.2019 07:16:59
Zhruba týden před koncertem Riverside v Praze, jsem si dnes ráno poslechově připomenul jejich poslední desku a musím konstatovat - výborné, opravdu výborné. Po jejím odložení stranou a opětovném návratu, jsem na poměrně hodně místech zažíval ten příjemně opojný pocit spojený s kvalitní muzikou, co vás nějakým způsobem oslovuje.

Balů @ 17.03.2019 06:11:56
Pro mne je to zajímavá deska a příjemné překvapení. Kapelu jsem neznal a teprve na apel kamaráda jsem jí poslechl. Výsledkem je spokojenost. Tituly rok(c)ku již dávno neřeším. Pohybují se na stupnici líbí - nelíbí.
Protože poslední dobou poslouchám hlavně bluesy a jazzy je to pro mne progové probuzení :)