Recenze
Jethro Tull / Songs From The Wood (1977)
Dovolím si úvahu. Struktura hudební skladby může být různá. Z hlediska vnímané melodie může být jedna výrazná na povrchu, a pod ní se mohou skrývat jiné další. Hrané na jiné nástroje, v jiné hlasitosti, vyplouvající na povrch jen místy. Posluchač všechno dokáže vnímat jen při soustředěném a pozorném poslechu, kdy jej nic nerozptyluje. Takový luxus si můžeme dovolit zdaleka ne vždy. Proto leckdy dojem z muziky trpí tím, že neslyšíme vše, co v ní je, a preferujeme skladby, v nichž jsou nosné melodie více vystrčené dopředu. Pominu skutečnost, že spousta současné hudby tyto vrstvy postrádá a je určená k rychlo poslechu, kdy se všechno musí rozbalit do deseti sekund naplno, aby byl instatní zážitek co nejúčinnější.
Z hlediska JETHRO TULL jsou v rámci výše zmíněné teorie alba pojata různě. Vždy tam ty vrstvy jsou, a bývá jich i několik, jejich desky jsou tímto k usebranému poslechu jako stvořené. I u alb, která mi zrovna nesednou, si jejich existenci uvědomuji, akorát se mi ty konkrétní melodie, harmonie, a jejich způsob provedení, nelíbí. V dosavadní chronologii není v jejich tvorbě moment, jemuž bych mohl vyčíst prvoplánovou plytkou líbivost. Avšak rozdíly v dávkování vrstev tu jsou značné.
Předchozí album s rokenrolem v názvu má na povrchu ve většině skladeb málo jasně zachytitelných a výrazných melodií. Významná část melodických harmonií se odehrává někde vzadu, a proto mi taky trvalo, než se je podařilo objevit. Teď už o nich vím, a je to žraso.. :) Při méně soustředěném poslechu si uvědomuji, jak lehce se síla těch skladeb ztrácí, jak jsou tím méně posluchačsky atraktivní. Je vyžadována aktivní spolupráce posluchače na celém procesu, aby bohatství díla bylo odhaleno naplno, a to není zrovna pohodlné. Proto má Rokenrol vlažnější přijetí, lidi jsou líní se zastavit, soustředit. Ta trocha aktivity, co by přinesla násobnou odměnu, se jim příčí.
Aktuální Songs From The Wood je pravý opak. V každé skladbě ta nosná melodie huláká naplno a dá se užít i při práci, i jako kulisa. Všeliké mnohostrunoklapkobřinkostroje se předvádějí okázale a nezakrytě. Je to těžkotonážní útok zástupu ukázněných dojmotvorných faktorů, nelze jim uniknout. Věřím, že i to jej jeden z důvodů, proč si Písně z lesa posluchače rychle a snadno získají a silně si ho podmaní. Tento přístup nehodnotím jako dobrý nebo špatný, je jen působivější, a pro širokou posluchačskou obec atraktivnější. Poslech prostě není taková zkouška pozornosti, muzika leze do uší sama v plné kráse. Ani v tom nevidím nějaký kalkul od Andersona a jeho boys, je to jiná umělecká technika, na jejíž volbu mají jako tvůrci a interpreti jednoznačně regulérní právo.
Ty melodie v pozadí tam samozřejmě jsou také, ale jsou chudáci hodně skryté. Přebité. Vnímané spíše podprahově. I ony se však podílejí na vyznění alba, pro citlivého a vnímavého posluchače zcela nepochybně. Songs From The Wood je skvělé album právě i tím, že se podařilo dát dohromady celek, co na povrchu i pod ním oplývá kvantem průrazného hudebního materiálu. A je úplně jedno, jak ten svébytný Tullí styl pojmenujeme. Atributy, pro něž je máme rádi, tam jsou v míře přebohaté, opět vše krásně zakomponované, pokolikáté již? Dokonalost i pro hledače a hloubače, i pro rychlý zážitek.
Dílo s velkým Ď.
» ostatní recenze alba Jethro Tull - Songs From The Wood
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull