Jethro Tull - Songs From The Wood (1977)

05.04.2024 Antony | #

Dovolím si úvahu. Struktura hudební skladby může být různá. Z hlediska vnímané melodie může být jedna výrazná na povrchu, a pod ní se mohou skrývat jiné další. Hrané na jiné nástroje, v jiné hlasitosti, vyplouvající na povrch jen místy. Posluchač všechno dokáže vnímat jen při soustředěném a pozorném poslechu, kdy jej nic nerozptyluje. Takový luxus si můžeme dovolit zdaleka ne vždy. Proto leckdy dojem z muziky trpí tím, že neslyšíme vše, co v ní je, a preferujeme skladby, v nichž jsou nosné melodie více vystrčené dopředu. Pominu skutečnost, že spousta současné hudby tyto vrstvy postrádá a je určená k rychlo poslechu, kdy se všechno musí rozbalit do deseti sekund naplno, aby byl instatní zážitek co nejúčinnější.

Z hlediska JETHRO TULL jsou v rámci výše zmíněné teorie alba pojata různě. Vždy tam ty vrstvy jsou, a bývá jich i několik, jejich desky jsou tímto k usebranému poslechu jako stvořené. I u alb, která mi zrovna nesednou, si jejich existenci uvědomuji, akorát se mi ty konkrétní melodie, harmonie, a jejich způsob provedení, nelíbí. V dosavadní chronologii není v jejich tvorbě moment, jemuž bych mohl vyčíst prvoplánovou plytkou líbivost. Avšak rozdíly v dávkování vrstev tu jsou značné.

Předchozí album s rokenrolem v názvu má na povrchu ve většině skladeb málo jasně zachytitelných a výrazných melodií. Významná část melodických harmonií se odehrává někde vzadu, a proto mi taky trvalo, než se je podařilo objevit. Teď už o nich vím, a je to žraso.. :) Při méně soustředěném poslechu si uvědomuji, jak lehce se síla těch skladeb ztrácí, jak jsou tím méně posluchačsky atraktivní. Je vyžadována aktivní spolupráce posluchače na celém procesu, aby bohatství díla bylo odhaleno naplno, a to není zrovna pohodlné. Proto má Rokenrol vlažnější přijetí, lidi jsou líní se zastavit, soustředit. Ta trocha aktivity, co by přinesla násobnou odměnu, se jim příčí.

Aktuální Songs From The Wood je pravý opak. V každé skladbě ta nosná melodie huláká naplno a dá se užít i při práci, i jako kulisa. Všeliké mnohostrunoklapkobřinkostroje se předvádějí okázale a nezakrytě. Je to těžkotonážní útok zástupu ukázněných dojmotvorných faktorů, nelze jim uniknout. Věřím, že i to jej jeden z důvodů, proč si Písně z lesa posluchače rychle a snadno získají a silně si ho podmaní. Tento přístup nehodnotím jako dobrý nebo špatný, je jen působivější, a pro širokou posluchačskou obec atraktivnější. Poslech prostě není taková zkouška pozornosti, muzika leze do uší sama v plné kráse. Ani v tom nevidím nějaký kalkul od Andersona a jeho boys, je to jiná umělecká technika, na jejíž volbu mají jako tvůrci a interpreti jednoznačně regulérní právo.

Ty melodie v pozadí tam samozřejmě jsou také, ale jsou chudáci hodně skryté. Přebité. Vnímané spíše podprahově. I ony se však podílejí na vyznění alba, pro citlivého a vnímavého posluchače zcela nepochybně. Songs From The Wood je skvělé album právě i tím, že se podařilo dát dohromady celek, co na povrchu i pod ním oplývá kvantem průrazného hudebního materiálu. A je úplně jedno, jak ten svébytný Tullí styl pojmenujeme. Atributy, pro něž je máme rádi, tam jsou v míře přebohaté, opět vše krásně zakomponované, pokolikáté již? Dokonalost i pro hledače a hloubače, i pro rychlý zážitek.

Dílo s velkým Ď.

reagovat

hejkal @ 05.04.2024 11:28:38
Na to, aká je to zložitá muzika, je to zároveň veľmi prístupný album. Aspoň sa mi taký javí. Hrať titulnú skladbu je pre bubeníka veľká výzva. Tu už Jethro Tull idú úplne svojskú hudobnú škatuľku, v ktorej s nimi nie je nikto. Zúfalí škatulkovaši sa vytasili s folkom, ale to je podľa mňa dosť mimo, skôr zúfalá snaha zaradiť nový hudobný žáner zvaný Jethro Tull do existujúceho pojmnového aparátu. :)

Antony @ 05.04.2024 11:46:03
hejkal:
Tos shrnul pěkně a výstižně. Zcela souhlasím. 
Zmíněná mimožánrovost je mimo jiné příčinou skutečnosti, že skupiny, co hrají jako JETHRO TULL, jsou velmi vzácné. V tomhle mají dost společného s GENTLE GIANT.

stargazer @ 07.04.2024 18:40:47
Moje první setkání s JT se konalo o prázdninách v roce 1986 právě tímto albem, nahraném z první ruky ve vysoké kvalitě a na kvalitní kazetě Maxell /na druhé straně bylo JT - A/. Nikdy na to nezapomenu, jak si mě tahle hudba okamžitě podmanila. Tehdy mi bylo 14 let. SftW je naprosto ikonická deska a potvrzuji to i v době, kdy jsem už překročil padesát křížků.

chimp.charlie @ 07.04.2024 20:42:52
stargazer: Padesát křížků? To to jsi teda sakra kmet! :) :) :)

Antony @ 08.04.2024 12:36:37
:)) Ještě jednou tolik a trumfne Metuzaléma..

Jarda P @ 08.04.2024 14:00:57
Toto album jsem si vzal na kazetě na dovolenou u Balatonu, kde jsem ji pod stanem poslouchal až do zblbnutí. Proto se mi tehdejší zážitky navždy budou spojovat s tímto skvělým albem. 

stargazer @ 08.04.2024 14:41:30
Jarda P : Tvůj vstah k tomuto albu jsi vyjádřil podobně jako já, ale mě budou spojovat tady už jen s Metuzalémem a kmetem. Co se dá dělat, příliš starý na rokerol, přílš mladý na skon.

Judith @ 08.04.2024 15:12:35
stargazer: Já jsem si musela poposednout, když to chimp.charlie napsal, ale myslím, že se křížky počítají desetiletí, čili jich máš jen pět :-) Vždycky si ráda přečtu, jakým způsobem se kdo dostal k té které kapele, jaké s ní má spojené vzpomínky...

chimp.charlie @ 08.04.2024 17:32:59
Judith a stargazer: Ano, právě takto to znám - jeden křížek = desetiletí. Nevím, jestli to je zrovna od toho odvozené, ale odpovídalo by to i římské X. Doufám, že jsem kromě lehkého OT vybočení nenapáchal jiné škody ;-)

Apache @ 08.04.2024 17:51:37
charlie: Samozřejmě, jeden křížek na hřbetě znamená deset let. To znamená, že stargazer má 500 let.

jiří schwarz @ 25.04.2024 01:33:52
Už jsem svůj povšechný názor na album dal pod Stevovu recenzi. Jen dnes jsem si uvědomil jednu asociaci, a to, jak basa zde určuje chod těch písní (nejvíc otvírák) Jak kopie postupů Steeley Span (měl jsem je ale moc rád). Folk-rock se staroanglickým nábojem, nejzaškatulkovanější album JT, byť jsou JT hodně samostatná škatulka.

11.01.2017 steve | #

Jsem velkým fandou sedmdesátých let, ale cesta k folkové a originální partě kolem excentrického lídra Iana Andersona byla během na dlouhou trať s řadou oklik, plnou vynucených předsudků a stylových mantinelů. Několik let jsem se sice pohyboval v užším sepětí s kapelou, ale do její blízkosti jsem se zdráhal proniknout a spíš z povzdálí sledoval činnost kolem a připomínal si pouze ty "nejklasičtější" alba skupiny.
Ono těžko říct nejklasičtější, spíš nejznámější, nejdoporučovanější, do dalších jsem neměl chuť ani odvahu proniknout a proposlouchávat se. Tu mi dodala až nová přítelkyně, která kapelu vzývala a pánové pro ni byli modlou, sama jakožto vášnivá hráčka na příčnou flénu měla a má k Andersonovcům velice blízký vztah. Díky jejímu přispění jsem je začal víc objevovat. Musím říci, že zmíněný projekt (stejně jako mnohé další) mi skutečně vyrazil dech.

Tahle deska se liší od ostatních daleko větším příklonem k folku, melodie jsou vkusně originální a čistě krystalický zvuk všech těch španělek, mandolín a ostatních strunných nástrojů je úchvatný, dodává celku na obrovské škále barev. Další zvláštností alba je použitý specifický zvuk kláves evokující kostelní varhany. Snad s každou skladbou si člověk připadá jako součást Robinovi družiny, účastní se kdejakých slavností potulných kejklířů, hradních turnajů, divokých pitek a prodejních trhů na nádvořích chrámů.
A zdejší písně? Prostě paráda. Zpěvná, nástrojově barevná titulní věc, srdci blízká Jack-In-The-Green ve které Anderson krásně trhá hlasivky, varhaní Hunting Girl s cválající rytmikou a mistrným rockovo klasickým riffem, z lůna přírody vylouplá Velvet Green v níž Barre i Anderson notují jako nerozluční bratři. Dramatický začíná The Whistler a vyznívá pro mě jako vrchol desky, pochody bicích v doprovodu flétny, Glascockova basová figura a velice zpěvný tón, zkrátka blaženost. A po muzíkálně a pateticky teatrální Pibroch (Cap In Hand), přichází na řadu pohlazení v podobě Fire At Midnight s níž tahle pohádka o Robinovi a jeho družině končí.

Dost možná se jedná o nejlepší nahrávku kapely, ale ono jich bylo v tom plodném desetiletí nespočet.


reagovat

jiří schwarz @ 12.01.2017 00:20:28
Hezky napsaná recenze. Souhlasím, příjemné poslouchání, krásně udělané, zaranžované… ale to je tak všechno. Řadou desek Tullové posunovali svou tvorbu dál, ale tahle to jistě není – konzervace 1-2 svých dřívějších poloh, malinko mě nudí, vracím se k ní výjimečně, nepřirostla mně k srdci. Ten pocit mám z ní už od doby, co vyšla, dnešní poslech mě nechal při starém.

dan @ 12.01.2017 07:11:14
S Jiřím S. souhlasím jen v bodě -hezky napsaná recenze, dál má autor pravdu pravdoucí, dokonce bych desku označil jako nejfolkovjatější albem v historii a i nejlepším.

Petr_70 @ 12.01.2017 09:47:16
Bezpochyby jedno z nejlepších alb skupiny v její dlouhé historii. Tahle folkrocková poloha s prvky staroanglické hudby se mi velice líbí, třebaže se s ní dostali na pomyslný vrchol již dříve, v letech 71 a 72 na albech Aqalung a Thick as a Brick.

horyna @ 12.01.2017 12:05:59
Díky bohu za takhle zdařilou konzervaci :-)

02.09.2016 Martin H | #

Album Písně z lesa konečně ukazuje Jethro Tull v té jejich nejpřirozenější poloze. Zapomeňme na blues rock, na přílišnou artrockovou komplikovanost a vyrazme do přírody, na místa, kde se to hemží elfy, skřítky a kouzly všeho druhu. Občas kolem proběhne veselá zbojnická cháska ze Sherwoodu, což není na škodu, neboť středověké inspirace patří k Ianu Andersonovi stejně neodmyslitelně jako toulec plný šípů a dlouhý luk k Robinu Hoodovi.

Od úvodního skvostu Songs From The Wood až po závěrečnou píseň Fire At Midnight se jedná o album plné silných a neotřelých melodií vycházející tu více, tu méně z keltských motivů. Jenomže to by nesměli být Jethro Tull, aby výsledný tvar místy neobalili i varhanním kabátem a nedodali tomu všemu mírně pompézní barokní atmosféru, což je patrné především v písni Hunting Girl a předposlední rozsáhlé kompozici Pibroch (Cap In Hand). Ale nelekej se, milý posluchači, pořád jsou to ti Andersonovi Jethro Tull, jak je známe. Atributy známé z dřívější tvorby zůstaly, a kdyby se opomnělo na příčnou flétnu, byla by to snad svatokrádež. K tomu však se připojují zvuky různých zvonců, kteréžto jenom zdůrazňují pohodovost celé nahrávky. V mé oblíbené skladbě Velvet Green na začátku zazní zvuky cembala, což jen podtrhuje hravost celé písně. Samozřejmě nemůžu zapomenout na milovanou skladbu The Whistler, již jsem slyšel v dobách gymnaziálních studií v rámci soutěže Anglická píseň v podání starších studentů. Tenkrát jsem o Jethro Tull neměl ponětí, ale už tenkrát mě velice zaujala její „irská“ skočnost a rozvernost.

Album Songs From The Wood je pro mě vskutku posledním vynikajícím albem, které vytvořila parta kolem Iana Andersona. Počínaje následujícím Heavy Horses mi na ostatních nahrávkách vždy něco chybí, nebo přebývá, což je vždy na škodu věci.

reagovat

alienshore @ 02.09.2016 13:09:59
jednoducho a pekne napísané Martin H, tento album je vskutku výnimočný svojim poňatím aj zvukom, mali sme nejakú novšiu nemeckú edíciu a tá hrala priam božsky, najviac ma však brala práve tá úžasná paleta roznorodých melódií z pera Iana Andersona, práve tu doslova čaruje :-) ...

horyna @ 02.09.2016 13:10:04
Krásná hudební výpověď poukazující na tvůj niterný vztak ke kapele, potažmo k albu samotnému, které i já počítám do nejvyšší ligy J. T. a jehož nálada je tak přirozeně mazlivě přítulná, jak jen samotní hudebníci svým lesáckým vzezřením působí.

Voytus @ 02.09.2016 14:10:22
Jethro pro mě byli vstupenkou do britského folku, který naplno objevuji až v poslední době. Například Roye Harpera, který byl i pro Andersona velkou pěveckou inspirací, přes přístupné Fairport Convention až k Bertu Janschovi a jazz-folkovým Pentangle, zapomenutým Lindisfarne nebo romantickému hrdinovi Nicku Drakeovi a k acidfolkovému Comusu nebo Spirogyra - za to vše vděčím Andersonovi a jeho družině.

Zrovna Songs from the Wood jsem si před nedávnem poslechl znovu a stále na mě působí jako před nějakými patnácti lety, kdy jsem se do této party naplno zažral. Dodnes asi nejoblíbenější skupina, protože mi vždy v prvotřídní kvalitě poskytnou sbírku všeho, co mám v britské hudbě rád: ať už je to hard-, art-, prog-, folk-, blues- a tak dál.

Martin H @ 02.09.2016 14:27:45
Pánové, děkuji vám všem za reakce a kladné ohlasy.

Balů @ 02.09.2016 17:16:50
Tato deska mne dostala svým obalem-pařezový gramofon
to je úžasný nápad ( kromě hudby samozřejmě).

Jinak folkové prvky jsou téměř na všech počátečních albech z 60/70 let. Ano v různé míře.
Ian Anderson v tomto období neměl nikdy nouzi o nová hudební témata.
Slabší chvilku si vybral na Passion play, po které přišlo přerušení činnosti a pak na následné War child.
Obdivoval jsem na nich, jak mají každou desku jinou
a přitom výsostně tullovskou.
A pro mne je nejdůležitější, že mne přivedli k artrocku. Na Aqualungu jsem obdivoval hardrockovou polohu a když jsem později slyšel Stand Up, tak to byla přímo rána mezi oči-mix folku, blues a rocku.
Hard rock se solovou flétnou to bylo něco.
Stal se ze mne tullovský fanatik a prosazoval své nadšení ve svém okolí.
Však také bývalý spolužák zakládal později oficiální fanklub J.Tull pro ČR.

EasyRocker @ 02.09.2016 17:46:13
Pro mě asi jedno ze tří-čtyř top alb JT. Neskutečná folk-rocková bašta s keltským a staroanglickým odérem. Divoký tanec u ohně, jako na obalu.

Jardo @ 02.09.2016 21:42:56
Neskutočne nádherná hudba. Jeden zo mojich top favoritov.

Voytus: ak chceš, tak skús aj Dando Shaft alebo Dulcimer.

Petr_70 @ 02.09.2016 22:33:54
Do "Top5" kapely se tohle album vejde bezpečně.
Anderson ovlivněn přírodou skotského venkova napsal nádhernou kolekci písní, i když je pravdou, že druhá strana původního vinylu mi přijde hudebně výraznější té první.
Obzvláště "Velvet Green" je neskutečně nádherná.. tu renesanční, staroanglickou vsuvku jsem si pokaždé vracel neustále dokola a nikdy se mi nepřestane líbit.

Jarda P @ 04.09.2016 06:13:35
Červenec 1977, Siofok, pomaturitní dovolená u Balatonu s budoucí manželkou (se kterou jsem dodnes), kde jsme mimo jiné 2x navštívili koncert maďarských Skorpió. Na polském kazeťáku hrají čerstvě vydaní Songs From The Wood a Firefly od Uriah Heep stále a stále dokola. Zatímco Firefly už u mě zapadli do zapomnění, Songs patří stále k mým nejoblíbenějším deskám a Jethro Tull k mým top 5 kapelám.

Balů @ 04.09.2016 08:25:15
Zdravím Jarda P
První Skorpió mám dodnes na vinylu a já se v maturitním roce 1975 opájel albem Minstrel... a čerstvě nahráným modrým výběrem Beatles.
-:)

kamila @ 04.09.2016 13:13:32
Písně z leda byla má první recenze tady a ani dnes bych na ní zhola nic neměnila. Stále č.1 jejich kolekce. Před pár dny jsem zkoušela nějaké nahrávky z osmdesátých let a třeba Under Wraps i Crest of a Knave mě nejen zvukem bicí dost odradili

Balů @ 04.09.2016 13:28:44
Zdravím kamilo
Písně z lesa a Tažní koně je pro mne stejná linka.
A Stormwatch-prog rock jako řemen.
Z 80tek u mne vede Broadsword...
-:)

kamila @ 04.09.2016 13:32:39
Ahoj Balů: S Heavy Horses jsem kdysi začínala, je to má srdcovka, desky následující už neznám, ale chtěla bych. Říkáš tyto dvě zkusit, nějak počítám že budou ještě dobrý, proto byla výzva poznat až ty následující a to bylo teda vystřízlivění.

Balů @ 04.09.2016 13:57:35
kamilo
deskou Stormwatch končí staré obsazeni Tullů.
Pak je deska A- hodně experimentální, a po té je Broadsword and The Beast.
Zde jsou také el. bicí ale deska má velmi kvalitní hudbu a P.J. Vettese kouzlí na klávesové nástroje.
Mě to album udělalo velkou radost.
A již se těším na vinylovou reedici Písni z lesa ( příští rok ).
-:)

Voytus @ 04.09.2016 14:18:07
Stormwatch je odpovědí na to, za co dostali JT grammy koncem 80. let v kategorii heavy metal, viz takové Dark Ages. On už obal napovídá, že hudba na tomto albu bude poněkud temnější.

kamila @ 04.09.2016 14:27:53
V plánu mám přikoupení nějakýho alba tullů, to rozhodně, jen ještě nevím přesně který to bude, nabídka z osmdesátých i devadesátých let je veliká a vypadáto, že až na dva tituly výše uvedený bych vedel šlápnout neměla:)

bullb @ 05.09.2016 06:44:23
kamila: ak možem poradiť, tvorba Jethro Tull je omnoho zaujímavejšia zo začiatku 70-tych rokov. Čo tak Minstrel in the Gallery, chronicky známy Aqualung, alebo nenápadný ale o to lepší album Benefit ?

Petr_70 @ 05.09.2016 07:46:58
Na Benefit mi chybí nějaká výraznější skladba, celkově na mne působí poněkud nudně, což se mi u desek J.T. moc nestávalo.
Pokud si mohu dovolit Kamile poradit, tak bych se zaměřil pouze na alba 70-tých let, tedy Stormwatch konče.
Ta následující jsou hodně syntezátorová, takže asi nic pro ni, třebaže např. Broadsword je vynikající.

P.S. a pokud máš třeba ráda blues resp. bluesrock, tak by tě mohl oslovit třeba Catfish Rising z roku 1991.

kamila @ 05.09.2016 08:57:09
Děkuji pánové za typy, ze sedmdesátých let mám od J.T. většinu stěžejních desek. Láká mě teď asi nejvíc Stormwatch.

Luboš @ 05.09.2016 09:08:39
Kamila: Jethro Tul je kapela o které se mluvilo po vydání první desky jako o nových Cream. Pro mě jsou skvělé první tři desky, Thick As A Brick a právě Songs From The Wood, ale doporučil bych ti Living In The Past, dvojalbum výběr , ale jsou tam dost singly a ukázka z koncertu. Jestli se ti Jethro Tull z počátku sedmdesátých let líbí , tak vyzkoušej Blodwyn Pig, zvláště druhou desku Getting To This, to je kapela Micka Abrahamse, původního kytaristy Jethro Tull a možná by byla pro tebe skupina Wild Turkey, kde hraje pro změnu baskytarista Glen Cornick.

Balů @ 05.09.2016 10:43:16
kamilo
Stormwatch je skvělá volba.

A první dvě desky Blodwyn Pig jsou také skvělé, pokud se ti líbí
Tis Was od Tullů.
-:)

Voytus @ 05.09.2016 13:49:44
Petr_70: A já třeba mám Benefit mezi tím nejlepším, odvážil bych se tvrdit, že výrazných skladeb je tu dostatek: With you there to help me, To cry you a song, For Michael Collins, Jeffrey & Me.... Ale nic proti, každý máme své favority.

Petr_70 @ 05.09.2016 17:14:06
Voytus:
jen velmi krátce: "With you there to help me" je opravdu pěkná, mám ji rád... pokud se týče těch ostatních jmenovaných, viz má předchozí odpověď...

catcher @ 05.09.2016 17:27:29
Petr_70: To Cry You a Song považuju za jednu z vůbec nejlepších věcí JT, album Benefit obecně pak za mimořádně soudržné, podle mě nedoceněné. Vyšlo v roce,(1970)kdy se skvělé muziky vyrojily mraky a navíc hned následujícím albem JT mu dal sám autor fleka... Ale je natrvalo zapsáno v diskografii kapely, a kdo chce, cestu si k němu najde.

Mayak @ 05.09.2016 18:21:39
Petr_70: album Benefit je práveže doslova nabité mimoriadne výraznými skladbami, mám samozrejme hodne rád "Songs From The Wood" a viažu ma k nemu osobitné nostalgické spomienky (spolu s "Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die" prvé dva albumy, čo som mal kedysi na vinyle), ale "Benefit" je pre mňa minimálne o triedu lepší, významnejší a zásadnejší album, ako "Songs From The Wood" celkom jednoznačne ...
...čo človek, to názor ...

Balů @ 05.09.2016 18:23:24
catcher
Benefit vyšel mezi skvělejma deskama Stand Up a Aqualung, které jsou jaksi hitovější.
Ale jeho síla je v soudržnosti celého alba.
Sdílím tvoje nadšeni z desky.
-:)

catcher @ 05.09.2016 18:42:09
Balů : vystihls to přesně, Benefit je na pů cesty mezi Stand Up a Aqualungem, a je to v kompozici skladeb slyšet. Je tam víc elektrické kytary a sevřenější, rockovější aranže a přitom to kouzlo folkrockových JT z konce 60's tam je ještě patrné (třeba v nádherné Inside).
Ale hodnotit které album JT z jejich počátků je "lepší", tomu se vyhýbám. Mám pro ně slabost, prostě po Stormwatch je beru bezvýhradně.
Někdy se připojím, až se rozvíří diskuze k Passion Play (třeba příští velikonoce), protože tohle album se mi navzdory kritikám líbí taky dost a to tak že hodně, včetně Králíka, co ztratil brýle.
Pokud jsme ve vlákně SFTW, tady bych superlativy rovněž nešetřil, myslím že je skvělé i když jinak než Benefit. Mám v oblibě i Čůrací pauzu, která je na albu trochu stylovým vybočením (Pibroch = Pee Break). Tohle album, i s tím pařezem, prostě nemá chybu !

Balů @ 05.09.2016 19:09:20
catcher
A passion play je dobrá deska, ale těch pět před ní je o něco silnějších.
Tak to cítím já. Někdo to může mít jinak.
-:)

Voytus @ 13.10.2016 13:47:40
Jen tady vyvrátím "Pee break". Pibroch je hudební forma, populární ve Skotsku, skladba pro dudy >> odkaz

01.08.2016 kamila | #

Tak jsem se konečně odhodlala na tyto stránky přispět menší recenzí, jelikož jako matka na mateřské dovolené jsem neměla zatím moc času tu něco víc i psát, občas jsem pouze reagovala, čtu si tady už dlouho (chyběla asi odvaha) a jelikož mrňous teď spí, řekla jsem si že to zkusím.
Nečekejte ode mě sáhodlouhé elaboráty na každou vteřinou písně, takový dar nemám (spisovatelkou jsem se nikdy stát nechtěla:) a nemám ani tolik času, spíš se bude jednat o subjektivní názor a vyjádření emocí z určité desky.

Nejraději mám 70 léta a tak bych ráda psala hlavně o nich. Nedávno se tu někdo vyslovil, že je zbytečné o staré hudbě psát pořád dokola, jiný říká opak, osobně si ráda přečtu jak o novinkách které neznám, tak o věcech mě blízkých, co poslouchám léta a znám je dobře. Třeba bude někoho zajímat i názor druhého pohlaví, tak málo v umělecky rockové hudbě zastoupený.

Song From the Wood je momentálně moje nejoblíbenější deska Jethro Tull. Dokonalejší atmosféry se jim na žádném jiném albu v tak velkém měřítku dosáhnout snad nepodařilo. Keltské mýty, středověké anglické vesnice, okolí Nottinghamu, lesy a louky Sherwoodu, průzračné bystřiny tu protékající a chudí potulní mířící každé ráno za svou obživou. Přesně takové pocity mě oblažují při poslechu tohoto skvostu. J. T. miluji dlouhá léta, tuto nahrávku znám teprve chvíli, o to intenzivnější dojem na mě stále dělá. Písně mám ráda všechny, ale ty sudé ještě nějak víc: Jack-In-The-Green, Hunting Girl, Velvet Green plus The Whistler to jsou hotové balzámy pro moje uši. Ian Anderson se svými kolegy tenkrát tvořili mě velmi blízkou muziku (a dokázali oslovit každým albem, pořád si říkám, jednou musím zkusit i něco jiného než desky ze 70 let, teda krom posledních dvou co vydali a líbí se mi), kterou hodnotit míň jak za 5 bych si teda neodpustila.
reagovat

Martin H @ 01.08.2016 09:41:23
Kamilo, je dobře, že jsi se odhodlala k napsání recenze. Osobně doufám, že nezůstane jen u této jediné. A že nerozebíráš každou vteřinu písně? To nechme povolanějším, nás tady zajímají hlavně ty pocity, které v každém z nás konkrétní nahrávka vyvolává. Dobrá práce a piš dál.

Luboš @ 01.08.2016 09:53:34
Rád jsem si přečetl o oblíbeném interpretovi i desce, která spolu s následující Heavy Horses patří v diskografii Jethro Tull k těm lepším. Co se týká staré a nové hudby, tak na to bych se vykašlal a poslouchal to co tě zajímá bez ohledu na dobu vzniku. Co se týká tvého psaní, jen tak dál. Písničky, které jmenuješ patří také k mým oblíbeným.

tykeww @ 01.08.2016 11:28:52
Subjektivní pocity jsou to nejhezčí, co se dá o hudbě přečíst, protože u každého jsou jedinečné - osobně to mám mnohem radši než suché fakty, které stejně všichni známe. A zrovna u Jethro Tull je pocitů požehnaně. Stejně jako ty mám rád atmosféru staré Británie (a Irska!), které se JT na Písních z lesa přiblížili asi nejvíc. A The Whistler je snad moje nejoblíbenější písnička od JT vůbec, hlavně ten refrén jako vystřižený z rozdováděné irské hospody :)

horyna @ 01.08.2016 12:10:06
Vítej nový milovníku (vlastně milovnice) staré dobré muziky, s pocitami se musí ven, jen je sem syp a v pořádných dávkách, osobně si rád čtu o kvalitních albech.
Jinak Songs From the Wood si u mne stojí na hodně dobré pozici, úchvatná hudba ducha lidové dobové Anglie :-)

vmagistr @ 01.08.2016 15:23:47
O hudbě, která Tě baví a zajímá, rozhodně piš dál. Ono totiž žádné "pořád dokola" neexistuje, každý subjektivní náhled na to či ono album je svým způsobem unikátní. A ačkoli mě Jethro Tull (jako jedna z mála rockových kapel té doby, co znám) zatím nedokázali moc zaujmout, recenzi na jejich album si přečtu rád - co kdyby mi to zrovna díky ní třeba náhodou "sepnulo"?

kamila @ 01.08.2016 16:41:39
Děkuju všem lidičkám za kladnou podporu mého prvního vstupu mezi vás, protřelé hudební bardy a boardovské profíky. Určitě ze sebe zase něco vyplodím, protože dobré muziky je kolem spousta.

EasyRocker @ 01.08.2016 16:59:02
Taky vítej a určitě ještě přihazuj písmenka, hudba má neomezené kouzlo :-)

PaloM @ 01.08.2016 19:26:51
Považujem za najdôležitejšie, keď mladí ľudia počúvajú starú, kvalitnú hudbu. Je to dôkaz, že táto hudba má stále čo povedať. A to je potešujúce.
Vďaka a píš ďalej.

16.03.2014 Walrusa | #

Tahle deska mi přirostla k srdci docela pevně a od té doby, co mám tu čest ji vlastnit na vinylu se láska k ní zakořenila ještě pevněji. Začíná jaro, a ačkoliv je příroda notně unavená po neprospané zimě, nezahálí a jarní květiny se předhánějí, která z nich vyhraje jarní soutěž krásy. Ideální období pro poslech této hudby.
Když zavřu oči a zaposlouchám se do této desky, nechám se unášet přirozenými a lahodnými tóny flétny, hlavou mi začně běhat neskutečně mocný proud představ: víska s doškovými střechami, barevné kroje, rozkvetlá třešeň třepající ve větru, rytířský turnaj, mladý rytíř v pestrobarevném oblečení si právě přiklopil hledí své přilby a uchopil dřevec, barevný průvod jezdců na koních, zřícenina zarostlá bujnou vegetací, pupeny prodírající si cestu ke sluni, nezkrotná jarní řeka, unášející pyl, ten zvláštní zvuk hlubokých lesů.
A to je asi jen setina toho, co mi běží hlavou. Nejvíc mě uchvátila Hunting girl a Velvet green. A nejen díky tomu ji mám od Jethro Tull radši než třeba Aqualung.
A na závěr musím poděkovat Michalovi (tykeww), za to, že mi tuto desku doporučil.
Pět zářících hvězdiček!
reagovat

tykeww @ 16.03.2014 09:44:56
Doporučoval jsem ti ji? To si ani nevzpomínám :D Ale je to možné, také ji mám moc rád. Po každém poslechu mi zní Whistler v uších ještě týden :)

Petr87 @ 16.03.2014 10:12:18
Pěkná recenze, palec hore..;)
Tohle vynikající album jsem už neslyšel, ani nepamatuju..
Hned to musím napravit...díky za připomenutí, už oprašuju CD..:)

PaloM @ 16.03.2014 10:26:53
Ano, je to o prírode, folku, len niekde je tých flautičiek a píšťaliek "přespříliš" :-) Bolo to zlaté obdobie skupiny, keď som o nich odvšadial počul. O trošku viac mám rád Heavy Horses. Štúdiovky som na LP nemal, ale kúpil som si 2LP Bursting Out, ktoré veľmi slušne mapuje 70. roky a pre mňa jeden z najlepších live albumov prog rocku.
Vďaka za tvoj pohľad na vec a prajem príjemné jarné zážitky.

Snake @ 16.03.2014 11:14:13
Už jenom samotný začátek alba je parádní, není - liž pravda ? Radostná skladba s tuze pěknými a harmonickými multi vokály, zvoněním akustických kytar a poměrně komplikovaným rytmem napoví, o čem to celé bude. Mě tahle prog - folková poloha Jethro Tull sedí. Koupil jsem si jednoduchý 2cd set obsahující nahrávky "Heavy Horses" a "Songs From The Wood" a ve chvílích pohody rád je poslouchám...A ano, největším šlágrem je tady "celtic rockový" odzemek The Whistler. Dávám 4,5 a děkuji za připomenutí !

Voytus @ 16.03.2014 15:45:37
Skvělá deska! I když, pokud jde o Jethto Tull, tak jsem poměrně neobjektivní, tahle skupina pro mě byla hodně dlouho úplně nejoblíbenější. U nich nacházím většinu toho, co mám v britské hudbě rád - rozevlátý art rock, hard rockové až metalové riffy, folk, ono typické britské pojetí blues i jazzu... Co dodat, dodnes po nich sáhnu rád, až na pár drobných přešlapů můžu jejich tvorbu vpodstatě komplet.

alienshore @ 17.03.2014 20:57:34
Mal som asi 14 rokov keď som prvýkrát počul album Songs From The Wood, zároveň som aj videl svoj prvý koncert a boli to práve Jethro Tull. Musel som túto nahrávku počúvať veľakrát, aby som sa vtedy do toho dostal. No ten zážitok z tej hudby si pamätám dodnes, skutočne kolosálne dielo progresívneho rocku.

vdeck @ 17.03.2014 21:40:32
V době vydání série tullovských alb, mezi které patří, vedle Songs from The Wood i Heavy Horses, živák Bursting Out a Stormwatch, jsem byl skálopevně přesvědčen, že tohle jsou ti praví tullovic potomci. Po mnohaleté přestávce jsem se k poslechu JT vrátil a svatokrádežně prohlašuji, že vedle prvních klasických alb, které vrcholí vydáním Minstrel in The Gallery, mě baví až čtyři alba, která vydal Anderson po vyhazovu "staré party". Tudíž chápu, proč lidé, jako je Ian, musí, pokud chtějí jít dál, udělat takový radidální řez. Kdyby Tulls dál pohodlně šmrdlali tuhle směsku (Woods, Horses a Watch), tak se pravděpodobně živili cca pět let, ale potom by skončili na smetišti dějin.

S přihlédnutím k výše uvedenému dávám Songs poctivé tři hvězdy, více si tenhle profesionálně obrobený výlisek nezaslouží.

P.S.
Chtěl bych ale také zdůraznit, že Bursting Out je v mých uších stále jeden z nejlépe znějících živáků 70. let!

Voytus @ 21.03.2014 15:09:17
Vdeck: Pro mě byl Minstrel dlouhou dobu nejlepší. Pak jsem si hodně oblíbil Benefit, o Aqualungu, Thick as a Brick a prvních dvou albech platí to samé - i když do Stand up jsem se dostával o něco déle. Bursting out je parádní, energické, skupina na vrcholu sil. Proto mi chvíli trvalo, než jsem přišel na chuť umírněnější studiové podobě některých písní. Stormwatch jsem opět docenil až o něco později. Co se týče výměny sestavy koncem 70. let, tak je věčná škoda, že se zbavil i Barlowa, protože tak dobrého a vynalézavého bubeníka už pak na žádné desce neměl.

10.10.2012 nowhere_man | #

Keď už sa tu tvoria nejaké tie sväté trojice albumov interpreta, tak prihodím aj ja. V prípade Jethro Tull je u mňa svätá trojica Aqualung, Thick as a brick a Songs from the wood. Song from the wood je prekrásny album a priznám sa, že keď som ho šiel počúvať prvýkrát, tak som si ho nahodil do mp3 prehrávača a šiel s ním na prechádzku po lese. A je to pravda, naozaj ten názov má niečo do seba.
Album otvárajú nádherné vokály skladby Songs from the wood a vlastne celý zvyšok skladby je nádherný. Pokračuje sa skladbou Jack-in-the-Green. Túto skladbu považujem za klasiku kapely, navyše veľmi vydarenú klasiku. Môj favorit albumu je skladba Cup of wonder, ktorá pôsobí na mňa veľmi optimisticky a zároveň v určitých chvíľach tajomne. Nasleduje Hunting girl, ktorá je opäť veľmi podmanivá s nevysvetliteľnou atmosférou. No a prichádza jedna z najlepších vianočných rockových skladieb Ring out, solstice bell s krásnym refrénom. Trochu nám album zvážnie skladbou Velvet Green s krásnymi až klasistickými vyhrávkami. Tajomnosť nás neopúšťa ani v prípade skladby The whistler. Najdlhšia skladba albumu je Pirbroch, ale to vôbec nie je na škodu. Sú v nej krásne sóla a veru by kľudne mohla byť aj dlhšia. Album uzatvára skladba Fire at midnight, dôstojná rozlúčka za prekrásnym albumom plným tajomna a zvláštnej nádhernej atmosféry.
No a samozrejme tu máme i bonus, tentokrát jeden, a to skladbu Beltane, v ktorej kapela oproti zvyšku albumu pritvrdila.
Songs from the wood je jedno z vrcholných diel kapely Jethro Tull. Viac dodávať netreba.
reagovat

nowhere_man @ 12.10.2012 08:34:59
A ešte som zabudol jednu vec - obal je krásne magický, môj najobľúbenejší od Jethro Tull.

18.12.2008 EasyRocker | #

Podle mého skromného názoru velmi nedoceněná deska JT. S velkou grácií a nadšením vystřižená rocková hudba s notnou dávkou folkových inspirací, které jako jemná nitka prostupují celou deskou. Skladby jsou vzácně vyrovnané, do jisté míry snad vyčnívá skočná sedmička The Whistler, jejíž hospodská melodie vám skutečně dlouho nepoleze z hlavy. Kapela se nezřekla své rockové minulosti, jen prostě celou věc uchopila jinak a mě to připadá naprosto nenucené a přirozené. Anderson byl folkem ovlivněn vždy a tady prostě svým inspiracím z této oblasti popustil uzdu naplno. Album sice nepatří do mého úplně nejvyššího Top X, nemám však proti němu absolutně žádných námitek.
reagovat

22.02.2008 hejkal | #

Ian Anderson to opäť dokázal. Vytvoril geniálne dielo a posunul sa v hudobnom vývoji. Dnes sa s týmto už moc nestretávam (ak nepočítam nemenovanú slovenskú skupinu, ktorej Russel Crow vyfúkol meno, ktorá pôvodne hrala metal, keď prišiel do módy brit pop, hrala brit pop, keď príde do módy popíjanie vlastných výkalov na pódiu, bude popíjať výkaly...).

Ako celok to má silno rustikálny nádych, ale nazvať to folkom je, podľa mňa, dosť nepresné.

Geniálne dielo.
reagovat

martin69 @ 17.12.2009 10:50:34
hejkal : souhlasím že je to geniální dílo ,jen bohužel nedoceněné a skryté v discografii J.T.

pito63 @ 11.10.2010 18:12:29
Samotná skupina ho má na svojich stránkach zaradené medzi "Folk or Acoustical Rock"...
Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie, výborný album. Oplatilo sa dať na odporúčania kolegov z Progboardu. Vďaka!

14.02.2008 Ondra | #

No, tahle deska mě moc nezaujala, sice je nahraná perfektně, zvuk je barevný, ale jinak je to s nulovou invencí stále jeden motiv dokola na celé desce, prostě nuda, ničím mě to nenadchlo. Jsitě, neberu příznivcům této desky její oblibu, nechci nikoho napadat, ale každý je jiný a ve mě tento styl nevyvolal žádnou emoci, bohužel...
Zato Stand Up, to je jiná kvalita, invence prýští ze všech směrů, a hlavně je to hudebně (nikoliv zvukově) a autorsky pestré. S každým poslechem se zážitek na SU prohlubuje.
reagovat

19.12.2007 vkal | #

Hodnotím jako nejlepší album JT, ke kterému se postupně propracovali přes Aqualung a Minstrel. Není tu žádná prázdná skladba, vše drží jasně pohromadě, skvěle aranžováno a zahráno (a také brilantně technicky sejmuto). Myslím, že žádné další album Jethro Tull už takové kvality nedosáhlo.
reagovat

17.07.2007 peters | #

Tohle album bylo první, které jsem od J.T. slyšel někdy kolem roku 1981, a od té doby je mou J.T. jedničkou, přestože jsem později poznal dalších 8-10 jejich alb. Za nejlepší skladbu považuji Hunting Girl, i když je tak trochu "punk", ale právě ty prosté hádky bustrované kytary s gumovou basou protkávané kaskádami bicích mi velmi imponují...
reagovat

30.04.2007 Luka | #

Nádherné album už z trošku jiné etapy JT kdy sama kapela se vrátila ke svému tradičnímu zvuku a myslím že jí to pomohlo získat spoustu nových fanoušků. Pro mě typické folk-progres-rockové album s čímsi mystickým. Zkutečně jak z lesa- vyrovnaná hudba s nádhernými texty, které ve mě vzbuzují neskonalý klid a pohodu a touhu vypadnout někde do lesa...Zhudebněné jaro, kdy všechno kvete a probouzí se a láka člověka se na chvíli zastavit a vychutnávat to.
reagovat

26.04.2006 Cmaj13 | #

Fakt jeden z najlepsich albumov od Jethro Tull . Andersonovi pobyt na jeho vidieckej usadlosti evidentne prospel . Od uvodnej Songs From The Wood az do konca vam neda vydychnut . Najviac ma oslovila tato skladba , hlavne pre mnozstvo drobnych napadov a zvukovu farebnost . O rytmickych zmenach nehovoriac , tie su naozaj krkolomne . Druha absolutna pecka je akusticka Velvet Green . Podla mna to je jedna z najuzastnejsich veci , ake kedy napisal . Navrstvene gitary , klavesy , prelinacky melodickych motivov , modulacie do roznich tonin v priebehu jednej frazy... Za takuto skladbu by sa nemuseli hanbit ani stari renesancni majstri .
reagovat

@ 31.01.2007 00:00:00
naprosto souhlasím, J.T.jsou nadčasové !!