Dream Theater / Falling into Infinity (1997)

K tomuto albu mám zvláštní vztah. Měl jsem ho jako první od Dream Theater a v té době jsem ještě vůbec netušil, že existuje PROG METAL. I proto si moje staré uši a můj mozek bez problémů zařadily tuhle kapelu do úplně jiné škatulky (pamatujete, jak jsem tady s tímhle albem neustále někdy před půl rokem opruzoval a tvrdil, že je to PROG, event. ART ROCK ?)

NEW MILLENNIUM
Nádherná skladba, motiv se střídajícími se takty na osm a sedm dob, gradace v prvních dvou minutách, do nástupu LaBrieho, je skvělá. Připomíná mi svou stavbou Pull Me Under. Po pěti minutách začíná instrumentální část, nejprve s krátkým sólem na klávesy, poté společné vyhrávky kytary, kláves a basy s perfektními stop-timy, nečekané přitvrzení a finále s přidáním LaBrieho.

YOU NOT ME
Tady fakt žeru ten hlavní motiv, hraný nejprve čtyřikrát po minutě a půl a potom téměř celou poslední minutu. Jinak bych řekl výborná, HARDROCKOVÁ skladba.

PERUVIAN SKIES
Skladba má dvě polohy, v první polovině klidnější, s klávesami, které mi připomínají trochu Doors, trochu Pink Floyd, ve druhé pak hutnou a gradující.

HOLLOW YEARS
Někde jsem četl, že pomalé skladby na tomto albu jsou špatné, že se na něj (nebo pro Dream Theater) nehodí. Nevím, tahle je výborná. Krásná, smutná, se silnou melodií, na závěr s pěkným klavírem a vokály. Sežral jsem jim to i s navijákem :-)

BURNING MY SOUL
Slabší moment alba – dle mého.

HELL´S KITCHEN
Skvělá instrumentálka, Dream Theater se vším, co na nich tolik miluju, atmosféra, dynamika, změny rytmů (5, 6 dob) a pochopitelně vynikající výkony všech muzikantů. Je to vlastně taková instrumentální předehra k následující ...

LINES IN THE SAND
Delší kompozice, i když na Dream Theater nic neobvyklého. Opět je tu takové množství nápadů, že by z toho jiná kapela byla schopna udělat celé album. Když jsem u toho, Falling Inti Intimity má téměř osmdesát minut, Awake sedmdesát pět, takže jsou to vlastně dvojalba.

Skladba začíná zvuky syntezátoru, slyším Pink Floyd, Animals. Razantní nástup ostatních nástrojů. Po dvou slokách a neobyčejně silných refrénech následuje po pěti a půl minutách zklidnění a kytarové sólo, při kterém si opět nemohu nevzpomenout na Pink Floyd. V posledních dvou minutách návrat k motivům ze začátku skladby, samozřejmě s příslušnou gradací. Myslím jedna z nejlepších věcí na albu.

TAKE AWAY MY PAIN
Genesis jako vyšití :-)

JUST LET ME BREATHE
Je to vlastně skvělá skladba, které nelze nic zásadního vytknout, ale mám pocit, a není to poprvé, že po úvodní „smršti“ jde úroveň dolů a souvisí to i se zmiňovanou délkou alb, je náročné poslouchat přes hodinu takhle složitou muziku.

ANNA LEE
Trochu Queenovská a trochu slabší věc.

TRIAL OF TEARS
Opakuji, že mám podobný pocit, jako u Awake, konec dobrý, všechno dobré.

Poslední a zároveň nejdelší skladba na albu vrací muziku na úroveň z úvodu. Od času 6:30 kytarové sólo a la UK, fakt nádhera, gradace vskutku strhující.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Falling into Infinity
» popis a diskografie skupiny Dream Theater