Yes / Going for the One (1977)

Toto album je podle mne takovou dělící čárou a posledním z řady těch velkých skupiny Yes (i když dozvuky a ozvěny minulosti se sem tam ještě vynoří-ale už to bude něco trošinku jiného). Jasně- sedmdesátá léta se přehoupla do své druhé poloviny a k více srozumitelnějším a stravitelnějším skladbám se uchylovalo víc uskupení.
Úvodní a zároveň titulní skladba začíná tak trochu šedesátkovou rocknandrollovou kytarou Steva Howa ale jakmile se přidá Jon Anderson se svým naléhavým zpěvem tak jsou to staří dobří Yesáci i když se přiznám že tato skladba mě nijak moc za srdce nechytla.
Zato následující pomalu se rozjíždějící a pomalu gradující Turn of the Century je nádherná- o vzpomínání, o budoucnosti... krásná intimní záležitost (v remasterované a o bonusy rozšířené bonusy také v dosti syrové podobě).
Vše pokračuje skladbou Parallels- dost nezvyklá (u Yes není asi ale nic nezvyklé) souhra majestátních chrámových varhan a elektrické kytary,ale proč ne- rozhodně to skladbě sluší víc než klávesy.
Wonderous stories je pro mne taková sladká (možná až moc- jak hudbou tak zpěvem i textem), ale jakoby připravovala a uklidňovala posluchače před závěrečným veleopusem Awaken.
Skladba která má snad vše co se mi na Yes tak líbí- fantazii, překvapení, jemnost i tvrdost, monstróznost, grandióznost i uklidnění zasněnost a intimnost. Možná místy trochu ponurou atmosféru vzápětí však překonanou jistou nadějí v hudbě.

Excelentní. Možná však škoda že Roger Dean ho nevyzdobil nějakým obrázkem, protože právě toto je album které člověka unáší v představách tam někam jinam... (mimochodem- nemohl jsem si nevšimnout bublinek kolem mužského pozadí na obalu alba- vychází opravdu z tama z kama myslím?)

» ostatní recenze alba Yes - Going for the One
» popis a diskografie skupiny Yes