Flying Colors - Flying Colors (2012)

Minulý týden se tady diskutovalo o Nealu Morsovi. Vzápětí jsem si vzpomněla na kapelu, které pomáhal vdechnout život. Ta se jmenuje Flying Colors a tvoří ji různí lidé z branže, se kterými snad vyjma Mikea Portnoye Neal nemá nebo zatím neměl co do činění.

Jejich hudba na mě působí ozdravujícím dojmem a progrock takového druhu tady dlouho chyběl.
Parta akademiků v čele s Nealovým jmenovcem Stevem Morsem u vesla to dokáže pořádně rozbalit. Však si poslechněte takovou divočinu, jakou je píseň Shoulda Coulda Woulda a budete možná překvapeni, jak tvrdě může znít progresivní super-group, složená z lidiček, kterým dvacítka na krku už dávno nevisí.

Zpěváka Casey McPhersona tady slyším poprvé, ale působí na mě jako právě objevený idol rockového nebe. Nenápadný, běžně vypadající pomenší chlapík. Když otevře svá muzikantská ústa a spustí refrén ke skladbě Kayla, jde mu to samo a skvěle. Zní poměrně originálně - netuším, ke komu bych jeho výraz měla přirovnat. Pokaždé mě dostane svými zpěvnými výpady na visuté hrazdě při skladbě Forever in a Daze. Tady musím smeknout i před bubenickým esem Portnoyem a exkluzivním sólem na basu Davea LaRue. To je pořádná vichřice. Všechny skladby jsou něčím zajímavé. Všechny jsou výrazné a každá má svou vnitřní osu. Jedna zapadá vedle druhé, jako ozubená kolečka klapkostroje.

Kapitola téhle osvěžující kapely se dnes pomalu uzavírá. Její aktéři mají své práce dost a těžko nachází volný čas k další společné spolupráci. Zanechali po sobě dvě výborná progresivní alba, která nemám důvod vám nedoporučit.
reagovat

Pegas @ 24.06.2018 08:35:21
Skvělá deska, měl jsem obavy z dalšího projektu Morse/Portnoy, protože Morsovy sólovky mě už nebaví, ale tady do toho evidentně mluvili i ostatní a na výsledku se to pozitivně projevilo. A také mají skvělého zpěváka, Morse by to neutáhnul. Ale všechny skladby nejsou zajímavé, Fool In My Heart zpívaná Portnoyem tam nemá co dělat. Ten se hodí tak na doprovody, ale ne jako hlavní zpěvák.
Jinak myslím, že Flying Colors není uzavřená kapitola a se třetí deskou se tak nějak počítá.

terka @ 24.06.2018 08:42:25
Ahoj Pegasi. Přesně o tom píši. Tady neměl N. Morse hlavní slovo a proto to dopadlo tak dobře.
Já si vůbec nevšimla, že něco zpívá i Portnoy osobně, tak díky za upřesnění. Vždyť on je spíš řvoun, než zpěvák. No a jestli někdy vyjde ještě třetí deska, nebudu proti, jestli bude tak dobrá jako tyto dvě. PaloM píše ve své odpovědi na DP něco o zdravotních problémech Steva Morse, tak uvidíme.

Pegas @ 24.06.2018 09:17:53
Steve Morse hraje už delší dobu s nějakou rukavicí nebo ortézou na pravé ruce, ale stále dost aktivní s DP. Oni už vlastně třetí desku měli začít připravovat koncem roku 2016, ale pak to zase utichlo. P5edpokládám, že největší problém bude čas a koordinace s jinými aktivitami všech členů.

yngwie3 @ 24.06.2018 09:30:18
Steve Morse, si pri páde zlomil zápästie pravej ruky ...

PaloM @ 24.06.2018 10:22:43
Pekne Terka, máš dobrý vkus a to je podstatné.
Všetkým vám prajem príjemné letné dovolenky.

Pegas @ 24.06.2018 10:58:17
yngwie: Já myslím, že jde spíš o kloubní onemocněnÍ, říkal to v nějakém rozhovoru.

yngwie3 @ 24.06.2018 12:34:59
to Pegas: Info o Steveho zlomenine, som sa dozvedel z Music Store, kde autor článku Uwe Filter napísal, citujem " že i se zlomeným zápěstím (k němuž přišel při skejtování se svými dětmi) vyrazil v srpnu na turné, na němž vystupuje hned se 2 kapelami ", koniec citátu ...
Ale samozrejme to kĺbové ochorenie môže byť príčinou toho, že Steve má na pravej ruke akúsi bandáž, ktorej som si všimol už dávno, no nepátral som po príčine ...
Asi toľko ...

PaloM @ 24.06.2018 13:11:44
Ako som písal pod recenziou Terky k Purpendicular. Skúste si nájsť dokument k nahrávaniu Deep Purple - Unfinite. Morse tam hovorí o ruke, zmene techniky hrania. Podrobnosti si nepamätám.

Mayak @ 24.06.2018 13:15:48
Casey McPherson sa aktívne zúčastnil aj nahrávania celkom čerstvej novinky The Sea Within (už je na svete aj na nete), ako druhý spevák, mimo Daniela Gildenlöwa, dokonca ich prvý koncert za necelé tri týždne na NOTP v Loreley odspieva ako hlavný spevák asi sám (!!). Aj táto jeho aktivita (mimo problémov Steve Morse-a, ten bude aj tak teraz na turné s DP) a mnohých terajších aktivít Neala Morse-a sú dôvody "nečinnosti" Flying Colors ...

Voytus @ 25.06.2018 10:24:38
Steve Morse má osteoporózu nebo nějakou takovou zlou věc. Mluvil o tom v dokumentu Deep Purple o natáčení Infinite. Proto je na dvou posledních albech kytara poněkud upozaděna. Proto hraje s tou bandáží. Ve své podstatě za to může jeho způsob hry na kytaru, který je sice možná osobitý a jemu naprosto vlastní, ale také poměrně tvrdý - hraje celou rukou, trsátko nedrží dvěma prsty, ale třemi (což docela "znehybňuje" ruku). Navíc si všimněte, jak hraje takové ty rychlé běhy při sólech. Nemá volné zápěstí a hraje celou rukou. Nějakou dobu takhle můžete hrát, ale koledujete si o různé záněty šlach, či ještě horší věci, viz. právě Morse. Se zánětem šlach mám zkušenost, jako celá řada mých známých kytaristů a basáků a nikomu bych to nepřál zažít. Natož pak to, co má Morse. V tom dokumentu navíc zmiňuje, že ho to donutilo změnit způsob hry, což musí být po tolika letech něco nepředstavitelného. Takže můžeme být rádi za každé album, na kterém se ještě objeví, protože tady se opravdu nedá odhadnout, jak dlouho bude moct ještě hrát.

yngwie3 @ 25.06.2018 11:06:26
Ten pocit poznám dôverne ... najprv sa mi na ľavom zápästí hore urobí veľká bolestivá hrča a pohyb je ten tam ... nepomáha mi už ani žiaden Fenistil a pod, jedine absolútny kľud od hrania ... na pravej ruke podobné problémy nemám ...

Malé zjevení, nebo malý zázrak, tak nějak na mne působilo vydání debutového alba all-stars projektu Flying Colors roku 2012. Že se dá pořád něco zajímavého na poli inteligentní hudby zkompomnovat a slušně zahrát, nejen o tom mne kolekce jedenácti, dá se použít termín nabušených melodických, přesto svobodomyslných skladeb z valné části přesvědčila.
S nadšením jsem kvitoval účast Casey McPhersona za mikrofonem, na úkor všudemožně se probíjejícího N. Morse, opravdu velmi osvěžující výkon, především na místech bez hudební složky, vyniká jeho muzikantská jedinečnost, zajkímavá barva i značný elán. Přesto největším lákadlem a magnetem hudebních person zde představených, byl pro mne Steve Morse, miláčekl šestistrunky a pohodový maník z tábora D. P. Dave a Neal odvedli oba přesvědčivé výkony a tady jsem s nimi moc spokojen a ani světoběžník za bicími pan Mike tu pracuje max pro celek a je krutě nad věcí.

Silně prog-rockový charakter Blue Ocean- unáší na svých bedrech Daveův basový tep a pěkné Stevovy akordické značky, od doby co Casey otevře ústa začínají se dít divy a poloviny zázraku je hotova, tu další půli plní kreativita a hráčské schopnosti zbytku ansámblu, což ale vždy nestačí, melodie a jímavé hudební struktury jsou tu přítomny v množství dostatečném pro spokojený posluchačův úsudek.
Shoulda Coulda Woulda- se stará o to ,aby stereotyp neměl na nahrávce své místo a drsným vzezřením se jí to daří na výbornou.
Poctu S. Morsovi vysekne Kayla- obdařena dokonalou výstavbou i perfektní melodickou prací nejen v refrénu, opět poklona panu pěvci colorsovskému.
Střed alba nabízí opravdu rozmanitý hudební koktejl, roztodivnou, dynamicky bouřící The Storm, fusion hody Forever in a Daze (že to kapele ale šlape na výbornou) v níž se chorusově ladí do patřičných emocionálních hodnot, Queenovsko broučí začátek Love is What I’m Waiting For, i sedmou dekádou inspirovanou Everything Changes- v níž je sentimentu až příliš. To osmá Better Than Walking Away- přiváží maximálně dojemné chvíle v minimalistickém balení, kde v přední linii stojí kytaristova práce a zpěvákův vokál. Z mírné letargie nás doslova vykopávají Portoyovy bubenické kreace a jasně nápaditá hra rozprostřena do rázně odpichnuté jízdy All Falls Down- velká paráda. A Steve je tu opět, tentokrát vykukuje zpoza svého nástroje v moc příjemné písničce Fool in My Heart- kde se ozývá i jeho jmenovec, vše je ale ošetřeno pod rockovou hvězdou, s přehledem a dostatkem nápaditosti i pěkných melodií. V závěru Infinite Fire- vítězí artové a progové složky nad těmi rockovějšími, ovšem rozhodně ne na škodu věci, promíchaný drink šmakuje na výbornou a ty instrumentální orgie v druhé části, pastva pro uši.

Pán producent Peter Collins, dobře jsi chlapíky k sobě vybral a poskládal, dobře vyprodukoval, dobrý materiál hudebníci složily. Vlastně výborný, dobrý je za tři a já si alba cením mnohem, mnohem více, tahleta muzikla mne prostě baví poslouchat.
reagovat

PaloM @ 22.08.2016 05:44:50
Mne sa toto CD dobre počúva, príjemná muzika, ale že by to bol malý zázrak, to ma nenapadlo. No, ale tvoje hodnotenia sú všetky (či skoro všetky?) za plný počet a nadšenie pre muziku ti nemožno poprieť, tak OK :-)

john l @ 22.08.2016 12:33:02
Dost dobrá deska, rozhodně víc jak ta následující, rockovější záběr je pro kapelu slušivější než ten prog rockový

horyna @ 22.08.2016 19:42:38
Dokonce jsem časem zjistil, že se mi poslech desky zamlouvá ještě více než v době jejího narození, prostě moc příjemná muzička.

luk63 @ 05.09.2016 07:00:17
Před čtyřmi lety jsem CD v reakci na předchozí recenzi pochválil a dal albu ****, ale dnes musím konstatovat, že čím ho mám déle, tak mě víc a více nudí. Dnes bych dal slabší *** - přece jenom jsou na něm tři nebo čtyři poslouchatelné písně.

Co by se tak asi dalo očekávat od supergroup, kde většina jejích členů prošla nejvýznamnějšími prog-rockovými kapelami a z nichž jeden dokonce prožil několik let v legendárních Deep Purple? Nejspíš nějaký hustý nářez na pomezí tvrdého rocku až těžkého kovu, art–prog-jazz-rocku a bůhvíčeho ještě. Ale- ajtakrajta- krutá realita je taková, že Flying Colors nám na svém debutu naservírovali klasický americký devadesátkový pop-rock.

Kolekce začíná sympaticky rozběhnutou basou, příjemně přihazovanými klávesovými kily, pěknými kytarovými vyhrávkami. Ani zpěv se nezdá být úplně marný a refrén je slušně vygradovaný- „Blue Ocean“ je zkrátka jedna z těch povedenějších.
To platí i pro následující, ještě o něco tvrdší „Shoulda, Woulda, Coulda“- první vrchol alba ale přichází až se skladbičkou „Kayla“- rozjíždí se to sice pomalu a už už to vypadá na dost trapný slaďáček, ale refrén vše bohatě vynahradí opravdu netradičně a originálně melodicky i rytmicky vedenou linkou.
Bohužel, následuje pětice skladeb, kde to už začíná jaksi váznout a unavovat- „The Storm“ má docela slušný, výbušný refrén, ale ve „Forever In A Daze“ se harmonicky dostáváme až někam k ELO. „Love Is What I´m Wating For“ má snad sice tak trochu něco z Beatles, ale už je to opravdu dost popíkoidní. Verze v „Everything Changes“ mi nápadně připomíná příšernou odrhovačku „It´s A Wild World“ od Mr.Big. A „Better Than Walking Away“ je prostě strašná.
Všechny tyhle písničky mají navíc stejnou strukturu neboli schéma:
A- úvodem melancholická verze: Hrdina písně, v podstatě nesmělý, nadmíru empatický chlapec se ráno probudí, sám ve velké posteli v luxusním bytě někde v 59. poschodí mrakodrapu, chystá si snídani a medituje nad nespravedlnostmi tohoto světa.
B- objevuje se optimistický refrén: Náhle si však uvědomuje- ale vždyť mám tebe a ty máš mě, já tě miluji, ty mě miluješ= život je krásný!
(To celě se samozřejmě několikrát zopakuje.)

Když už je tedy úplně nejhůř, najednou se odkudsi vyloupne skvost v podobě „All Falls Down“, Pro mě zdaleka nejlepší píseň na albu. Opravdu nekompromisní, tvrdý nářez v krkolomném tempu, vynikající bicí a velice vtipně vedená zpěvová linka včetně sborového zhutnění. Toto je fakt dobrý, kéž by tu takových bylo víc.
Bohužel, následuje (další) utahaný cajdák „Fool In My Heart“ a album uzavírá 12-ti minutová(!) nuda nazvaná „Infinite Fire“. Kdyby trvala ty 4 minuty jako zbytek tracků, neměl bych vcelku nic proti, ale chlapci si asi řekli, že jsou přece jen tydlencti progrockeři a že by měli něco udělat také pro své progrockové fanoušky. No, myslím si, že na tuhle nesmyslnou délku mohli natáhnout kteroukoliv, ale zřejmě obětovali tu, která přeci jen neměla takový potenciál stát se rádio- hitem.

Podtrženo a sečteno- chápu, že aktéři tohoto projektu, o jejichž muzikantské bravurnosti nemám sebemenších pochyb. si chtěli zahrát něco odlehčenějšího tak trochu sami sobě pro radost a v některých okamžicích je to i znát. Ale vadí mi prvoplánová, průhledná snaha o líbivost za každou cenu a ty metráky cukrové sladkobolnosti. Prostě tohle album je mnohem víc POP než PROG (ne, že bych měl něco proti POPu, ale zrovna tenhle americký mi moc nesedí). Komerční úspěch tohle album určitě mít bude (a bude se líbit i holkám!) a koneckonců- proč mu to nepřát? Dám tři hvězdy, protože musím uznat, že je to opravdu velmi dobře zahrané a (až na výjimky) to pěkně šlape.

reagovat

martin69 @ 12.11.2012 13:46:54
diesbies : tvou recenzi komentovat nebudu.Mám na album odlišný názor.Jen bych se rád zeptal.Kdy opustil Steve Morse,Deep Purple?

diesbies @ 12.11.2012 14:13:15
martin69: Píšu někde, že Steve Morse opustil DP? Pravda, napsal jsem že tam prožil několik let- a vono to už je letos 18. rok! Jak to utíká...
Napiš vlastní recenzi, rád si ji přečtu.

martin69 @ 12.11.2012 14:20:29
diesbes : a o to jde! Proč v minulém čase? Steve Morse je přeci stále členem Deep Purple.
Tvůj názor,na Flying Colors,ti neberu.Jen s ním nesouhlasím. Mě se to album líbí.

PaloM @ 12.11.2012 15:34:57
Album obsahuje kvalitné rockové pesničky, Kayla je perla a to nie je málo. Skladba za skladbou pekne plynú, ani cukor ani sladkobôl necítiť.
Mne sa to celé páči, dobra muzika na oddych. Je to normálne, nie každého bude baviť.

luk63 @ 12.11.2012 16:30:08
I mě se CD hodně líbí a jsem rád, že ho mám ve své sbírce.

alienshore @ 12.11.2012 17:31:49
diesbies tvoja recenzia sa mi páči! .... Je výstižná a pomenúvaš konkrétne veci, ktoré sa ti na albume nepáčia. Neberieš ohľad na to, že tam hrajú Steve Morse, Neal Morse alebo Mike Portnoy, ale pozeráš čisto na hudbu. Mne osobne sa najviac páčia skladby Shoulda Woulda Coulda, Kayla, The Storm a All Falls Down. Tiež sa mi nepáči ten americký prog so sladkými melódiami. Navyše mám pocit, že Steve Morse je tu v úlohe akéhosi štatistu, aj keď má tu samozrejme svoje chvíle. Očakával som aj ja s napätím s čím príde tento projekt, ale sklamalo ma to tiež a tak sú 3 hviezdy v poriadku. Ináč páči sa mi aj tá irónia s tým hrdinom čo leží na posteli v luxusnom byte :-) ... teším sa na ďalšie tvoje recenzie ak budú :-)

Brano @ 12.11.2012 19:56:54
...a mne sa zas Flying Colors páči.Nemá to chybu!

Óin @ 12.11.2012 21:05:10
Já třeba miluju koprovku, ale znám lidi, kteří ji nemůžou ani cítit. Nemá smysl se tady hádat o to, jak kdo vnímáme jakou muziku. Ale už to tu bylo mockrát řečeno, pokud se nepletu :-)

PaloM @ 12.11.2012 21:58:38
Tak Óin, koprovku neznášam a knedlo - zelí -vepřo zjem vždy.

diesbies @ 13.11.2012 19:02:37
Děkuji všem za reakce, zvláště alienshoreovi za tu jedinou souhlasnou :).
Ty, kterým se album hodně líbí, bych chtěl upozornit na to, že jsem ve své úvaze o tomhle albu sice zkritizoval to, co se mi nelíbí, ale zároveň jsem i pochválil to, co se mi líbí. Takže jsem album nijak „nesestřelil“- koneckonců tři hvězdy znamenají, že to není žádná katastrofa, že je to docela dobrý- mohl jsem dát taky dvě nebo jednu nebo taky žádnou.
Občas si tady na Progboardu čtu starší recenze na dílka, která znám (některá už víc jak 30 let) a z nichž některá jsou moje srdcovky. Tak zhruba ve 40% s recenzemi souhlasím, ve 30% jsem překvapen pěním chvalozpěvů na pro mě dvoj-, maximálně trojhězdičkové projekty, naopak u cca 30% mě mrzí, že moje oblíbené placky (pro mě jasné 5 hvězdové) mají relativně nízké hodnocení.
Ale vše je věc názoru (nebo, jak se říká: „Co člověk, to názor.“).
Tož asi tak.
P.S.: Nemám problém sníst koprovku ani zelo-knedlo-vepřo :).

martin69 @ 12.12.2012 13:46:59
Výborné album! Hodnotím ho jako jedno z nej,co letos vyšlo.