Knight Area - The Sun Also Rises (2004)

Snad každý posluchač progresivní muziky, ať už ta je jakéhokoliv charakteru, se občas tak nějak vnitřně naparuje a rád pyšní tím, jakou že to inteligentní hudbu poslouchá. Komu jsou škatulky a konkurenční boj u zadku podobá vymezení příliš neřeší. Posluchač egoista se s povýšeneckou manýrou čas od času velmi rád pouští do soubojů u nichž cítí, že bude mít oproti soupeři navrch. Do předem vítězné role se staví díky hudebním vědomostem (které má on přece nejširší) a díky nezměrné škále za x let naposlouchaného materiálu (s tou jaksi samozřejmě sežral i všechnu moudrost světa).

Je ale progresivní muzika a progresivní muzika. Jenže kdo dokáže přesně odlišit co je víc prog a co se naopak jako prog jenom tváří. Já říkám že proto, aby byl posluchač (z hudebního hlediska) vnitřně spokojen sám ze sebou, musí dát průchod vlastní fantasii a citu a přehrávat hlavně to, co mu dělá největší radost a činí jej šťastným. Je sice možné, že před ostatními bude více cool a za znalce, když do výčtu svých kapel zahrne i umělce typu Santana, Di Meola, Mahavishnu Orchestra a další podobné složitosti, ale proč...

Mě osobně například v posledních dnech udělalo velkou radost tohle obyčejné rockové album. První, které Gerben Klazinga se svými zrovna zrozenými Knight Area vydal. Řeknu na rovinu, že nejde o nic závratně originálního, spíše naopak. Podobných kapel běhá po světě na stovky, možná na tisíce. Rodí se jako houby po dešti a každá z nich má v záhlaví předem vypálený cejch s popiskem, na němž stojí stylový útvar řadící kapelu do jasně stanoveného sektoru - neoprog.

Když si tu desku znovu a znovu pouštím, jsem s každým novým poslechem nesmírně spokojen. Od prvních překrásných tónu časově minimalistické Beyond, se mi rozklepou kolena nad tou něhou a subtilně romantickou atmosférou, kterou vytvoří jen několik málo geniálně na sebe navazujících tónů elektrické kytary. Někdy i 27 vteřin postačí k tomu, aby byl posluchač na moment šťastný. Ale není to jenom moment, nýbrž skoro padesát minut provoněných nádhernými melodiemi kytar a kláves, průzračnými akustickými sety, a výborně propojenou rytmickou sekcí. A nad tou kaskádou melodií se ještě jako mohutný vládce Ódin rozpíná hlas zpěváka Marka Smitha, povznášejíc hudbu Knight Area nad ty stovky a tisíce na záda jim funících rivalů.
Snad každá skladba má nosnou linii a věrtel nápadů, které se přičiní o to, že má divák touhu se k nahrávce vracet a opakovat si ji. Tak například v druhé The gate of eternity je mistrně nastíněná duchovní nálada a výborně se do takových míst hodící přítomnost akordeonu a flétny. Conspiracy stojí na akustických přelivech, které ji jen mírně čechrají čelo jako večerní červánky na obloze. Atmosféru v Mortal brow subtilně doplňuje nečekaný něžný vokál jakési Stephanie Lagrande. A třeba osmá Moods inspiring clouds je do citů se deroucí balada, která vás chce mermo moci svým smutným podtextem alespoň na chvíli rozplakat.

Co se tedy týče bodování, tak z hlediska originality bych musel dát maximálně trojku, ale my tu naštěstí žádný známkovací kodex nemáme a tak jak říká klasik - hodnoť srdcem. A to říká bravo, 4,5*

PS Palovi: je toto už dost pozitivní ? :-)
reagovat

dolycentrum @ 13.12.2019 07:39:20
Prijemna muzika..70-e roky ma uplne pohltili a tato nova vlna sucastnosti s nadychom nostalgie je lahodne ozivenie. Fajn typ..pred nedavom som narazil na jednu garazovu trojicu co ma zaujala. Skus toto : The Brew - Art of Persuasion
Nic svetaborneho,ale ako spominas...urobi to dobre na dusi

pinkman @ 13.12.2019 11:29:56
Horyno prostě nemůžeš dát Hammillovi dva body a bezvýznamným Knight Area pět. To nejde, něco s tím hned udělej. Ve jménu dobré muziky.

Jarda P @ 13.12.2019 11:59:54
Bodama hodnotíme hudbu tak jak ji slyšíme my, ne jak ji slyší druzí. Když mě něco neosloví nebo mě něco deprimuje či leze na nervy, tak mu přece nedám plný počet jen kvůli tomu, že je onen jedinec či kapela jinými vysoce hodnocena.

steve @ 13.12.2019 12:12:57
Tak odteď budeme zřejmě známkovat podle zásluh a ne podle líbí/nelíbí. Někdo má Hammilla za boha, jiný za vyšinutého pošuka. Já uznávám VDGG, ale Petrova sóla mají sebevražednou pachuť.

EasyRocker @ 13.12.2019 12:46:58
A já jako "zasvěcený" se stejnou diagnózou vím líp než mnozí, jak náročně je tohle celoživotně navíc předávat okolí prostřednictvím textů a hudby. A on měl deprese celoživotní. Že tak skončil, mě šokuje, ale rozhodně nepřekvapuje. Tyhle stavy vyžadují klid a to popularita vylučuje - bohužel.

pinkman @ 13.12.2019 17:05:19
Dal jsem do toho nadsázku. Avšak že je Hammill kvalitnější komponista než všichni z Knight Area mě snad nevezmete.

vmagistr @ 13.12.2019 17:31:59
pinkman: I kdyby nějaká muzikologická studie například prokázala (což se snadno může stát), že Peter Hammill používá ve své tvorbě bohatší škálu kompozičních postupů než bratři Klazingové, na subjektivní líbí/nelíbí jednotlivých posluchačů hudby obou interpretů to těžko může mít nějaký vliv.

Myšák @ 16.12.2019 06:15:18
V našem pracovním kolektivu jsou dva kolegové, o kterých jsem donedávna neměl tušení, jakou hudbu vyznávají. Na nepracovním srazu se po pár deci vína rozpovídali a prozradili na sebe, že poslouchají těžký metal. Když jsem jim řekl, že mám rád starý rock, to jste měli vidět ty povýšenecké manýry a pohrdání. Já bych řekl, že člověk který se naparuje nemusí být nutně intelektuál, ale spíš blbec.