Discipline - To Shatter All Accord (2011)

22.08.2019 horyna | #

Mezi tělesa produkující výrazně těžší hudební formu stran pochopení celkového obsahu, a řekněme určitého poselství směřujícího k divákovi, řadím mimo jiné i americké kombo Discipline. Muzika vytvářená tímto svéhlavým sdružením je těžce progresivní a velmi obtížně stravitelná. Našel jsem si ji kde jinde než tady, na Progboardu, a velmi opatrně si pořídil dle jiných i mne samotného masterpiece kapely, desku Unfolded Like Staircase. Musel jsem vynaložit hodně úsilí i času, abych do tohoto nesnáze prostupného světa nějakým způsobem proniknul a alespoň částečně jej pochopil. Pak přišla recenze a dozrávání. To trvalo ještě mnohem, mnohem déle, zhruba nějakých 12-18 měsíců, během kterých na desku přicházela chuť v pravidelných periodách a během níž jsem tento dnes už můžu a musím říci skvost, konečně v plné míře pozřel a hlavně docenil. Suma sumárum, po více jak dvou letech jsem se "odvážil" objednat desku další – tuto.

Jelikož jsem už tušil o co půjde, překvapení nebylo na místě. Hlad ano, překvapení nikoli. Po pětici poslechů můžu celkem předvídatelně konstatovat, že Discipline neuhnuli ze svého vytýčeného směru na dvojici předchůdců ani o píď a do této, za velmi dlouhatánskou dobu vyprodukované nahrávky, nechávají diváka znovu velmi obtížně pronikat. Jednotlivé písně nepřekvapí ani tak svou délkou (vcelku běžný mustr na prog rock), jako svou technickou náročností a precizním přístupem k tématům, muzicírování a skladatelské práci všeobecně. Výstavba a aranžmá jednotlivých tracků je na vysokém uměleckém stupni, což nepřipravenému posluchači musí zákonitě způsobit velké žaludeční obtíže. Vnitřní melodika, která působí jakoby neexistovala, drží písně při sobě, ale je zaobalena složitými hudebními postupy a krkolomností tempových zvratů, stopek a různých přechodů do odlišných, na první pohled nesouvisejících pasáží. Je to ten známý Van Der Graaf-ovsko Crimson-ovský model, při jehož poslechu nedostanete nic zadarmo a vaše soustředěnost je neustále těžce zkoušena. Desítky dalších návštěv jsou tu potřeba stejně jako u Hammilovců, a výsledné pocity nebývají zase tolik odlišné. Něco vás stále popohání se desce opakovaně věnovat i když nemáte chuť a dlouho zůstáváte zatvrzelým skeptikem. Chce to prostě fůru a fůru času.

Známkování je v tomto případě bezpředmětné i když se mi deska líbí, či teprve začíná líbit, pamatujji si sotva pár útržků a fragmentů. Podobně jako u díla předešlého jej docením až za několik měsícu, či let. Ale jedno vím už dnes bezpečně, bude to znovu stát za to, se k takovému dobrodružství opětovně vracet:-)


reagovat

luk63 @ 22.08.2019 06:23:38
Když nedáš pod recenzi žádnou hvězdu, je to v tomto systému jako když dáš ve škole žáčkovi 5- a ne jako když ho neohodnotíš.

EasyRocker @ 22.08.2019 06:32:18
luk63: připadá ti z textu, že by horyna nic nehodnotil? Naopak - svůj názor napsal jasně.

P.S. Já jsem na tom s Discipline úplně stejně - včera jsem poslouchal Unfolded a i po těch letech je tam fakt jen pár míst, které jsem schopen si nějakým způsobem zapamatovat. Ono je to obecně problém hodně zámořských spolků, a to i v metalu - jsou mnohem techničtější a akademické, ale často pokulhává skladatelský um. Čest výjimkám jako Spock´s Beard, Echolyn nebo Iluvatar. Proto mnohem raději poslouchám Evropu.

vmagistr @ 22.08.2019 06:56:00
EasyRocker: horyna napsal, že "známkování je v tomto případě bezpředmětné" - z toho jsem také pochopil, že přidělovat hvězdičky neměl v úmyslu. Namísto toho jich dal desce nejnižší možný počet, tedy žádnou.

EasyRocker @ 22.08.2019 07:18:51
Myslím, že jeho záměr plyne z posledního odstavce.

luk63 @ 22.08.2019 07:19:26
EasyRocker: napsal jsem to málo jasně? V tomto systému nelze pod recenzí nehodnotit hvězdičkami (bez ohledu na slovní vyjádření) a nula hvězdiček je to nejhorší možné. Takže když napíšu např. "je to celkem dobré" (tedy za cca 3 hvězdy) a nedám žádnou hvězdičku (tedy ohodnotím 5-) tak to spolu nekoresponduje. Bez ohledu na to, jak to horyna myslel a co napsal. Ale nestřílí se z toho, jenom jsem na to upozornil, aby to recenzenti věděli :-)

EasyRocker @ 22.08.2019 07:26:27
luk63: ale jo, je to celkem jasné. Chtěl prostě napsat nějaký předběžný dojem, protože se do desky zatím moc nedostal (mám to s Discipline podobně, takže to chápu), takže se mu to zatím nechtělo nějak definitivně hodnotit. To je to nešťastné hodnocení, pokud bych to měl v moci, zrušil bych ho:-)

Brano @ 22.08.2019 09:46:06
Ja nehodnotím hudbu podľa toho,či si z nej niečo pamätám,alebo nie.Keď si chcete všetko pamätať a to hneď,tak si pustite Michala Davida a máte to vyriešené.Mňa baví hudba do ktorej sa ťažšie preniká,hoci to trvá aj roky,ale o to väčšia je potom sladká odmena.Uvediem príklad.V roku 1994 som si hneď po vydaní kúpil CD Pink Floyd-The Division Bell...a až teraz po 25 rokoch si dokážem túto platňu naplno vychutnať,dozrela ako víno,pretože predtým som vždy za lepšiu považoval predošlú A Momentary Lapse Of Reason,pretože bola pre mňa hudobne prístupnejšia.Rovnako Discipline je sofistikovaná,náročná hudba,ktorá si vyžaduje poslucháča celého,všetku jeho sústredenosť.Pri dostatočnej dávke trpezlivosti sa potom pred očami rozprestrie krásna hudobná mozaika v 3D a v 4K,Dolby surround atmospheric prologic atmos digital universum trilogic :-)

horyna @ 22.08.2019 13:50:07
Žádnou nulu, nebo mínus pětku jsem desce rozhodně dát nechtěl. Jen vidím jako předčasné ji celkově hodnotit. Ta stupnice je zcestná a stejně na ní často zachytíte jen momentální pocity z aktuálního poslechu.

steve @ 22.08.2019 16:15:28
Já tomu vysvětlení rozumím, ale musíš horyno uznat, že ta svítící nula je divná. Už to tady někdo někdy prubnul? Je to povolené?

EasyRocker @ 22.08.2019 17:25:23
JJ Carlo dal Asii svého času taky nulu, a i řada dalších nul tu byla a je - nevím, co tu dosud zůstalo :-)) Taky to byly hádky jaksepatří. Je povoleno 0-5, takže se s tím počítá. Ale můj názor na bodování je dlouho znám - takhle bodovat hudbu, obrazy, filmy apod. je zbytečné.

horyna @ 23.08.2019 07:05:08
Děkuji Easymu za vysvětlenou pro ty, kterým to nedá spát:-)

23.04.2013 alienshore | #

Tretí album famóznych Discipline sa rodil pomerne komplikovane. Na To Shatter All Accord sa muselo čakať dlhých 14-rokov, pretože Matthew Parmenter bol zaneprázdnený svojimi sólovými ambíciami. Urobil však dobre, že obnovil domovskú kapelu a stvoril toto majstrovské dielo. Album plynule nadväzuje na predošlú dosku, ktorá charakterizovala podstatu ich hudby. Nedeje sa tu recyklácia predošlého opusu, ale kapela prichádza s čerstvými a sviežimi nápadmi. Treba ale povedať, že je to opäť temnejšia melancholická hudba, ktorej samozrejme nechýbajú silné melódie a veľmi kvalitné aranžmány.

Symfonické pasáže sú pre Discipline nevyhnutné. Dotvárajú charakter ich hudby a k tomu všetkému sa perfektne hodí aj melotrón. Oproti druhému albumu tu lepšie vyznie zvuková poloha, ktorá je stále inšpirovaná art-rockovými 70-tými rokmi. Aj klávesy sú trochu viac variabilnejšie a spolu s gitarou tvoria krásny tandem, ktorý zásobuje jednotlivé skladby silnými atmosférickými plochami. Parmenter ako spevák je so svojim hlasovým výrazom niekde medzi Petrom Gabrielom a Petrom Hammillom. V hudbe sa dejú podobné veci a pripomína to kapely typu Van Der Graaf Generator, Genesis alebo aj King Crimson. Discipline sa však podarilo nahrať dosku, ktorá síce ctí staré hodnoty, ale zároveň dokáže na danú vec ponúknuť svoj vlastný názor.

Album začína pomalým blues-rockovým rytmom, čo je pomerne prekvapujúce. Circuitry je však sofistikované dielko, ktoré naberá postupne na objeme. Stále je to Discipline so všetkými ingredienciami, ktoré sú pre nich typické. Všadeprítomné klávesy odtiahnu pomyslený záves a oslní svojim gitarovým sólom Jon Preston Bouda. Koniec je krásne energický so zvukom organových klávesov. Klavír odpáli silný gitarový riff v skladbe When The Walls Are Down. Parmenter spieva fantasticky a jeho teatrálne divadlo sa počúva ako vždy skvelo. Od druhej polky naberá skladba psychedelický ráz s dunivou rytmikou a hlučnejšou gitarou. Dead City je jednoznačne najmelodickejšia vec na celom albume. Musím povedať, že je absolútne skvostná po každej stránke. Nie je to však hit do rádií a drsný koniec to jasne deklaruje. Dlhometrážna záležitosť When She Dreams She Dreams In Color je spočiatku tiež prekvapením s jemnými jazzovými vyhrávkami a neforemnou melodickou linkou. Nasleduje ťažký pomaly sa plaziaci rytmus s temnými zvukmi mellotronu a vybrnkávacej gitary a ide priamo až do svojho konca. Viola k tejto neveselej atmosfére prispeje svojim umeleckým charakterom. Silný moment na tomto albume. Magnum opus celej dosky je jednoznačne viac ako dvadsať minútová šleha Rogue. Už samotný začiatok navodzuje tie správne prog-rockové emócie. Melancholické plochy sú geniálne vystavané a zhutnené mellotronom. Na to nadväzujúce gitarové sólo je doslova hudobným zákuskom. Drsnejšie a náročnejšie plochy pripomenú napr. King Crimson a zase je tu tá nádherná gitara. Koniec zaobstará Parmenter s jemnými vokálmi, ktoré prejdú do floydovskej témy a gilmourovského sóla. Brilantne zložená kompozícia, ktorá nestráca ťah a ukončuje celú dosku svojim vrcholným číslom.

To Shatter All Accord je album, ktorý má vlastného ducha a podstatu. Fenomén s názvom Discipline tvorí hudbu, ktorej môžu fanúšikovia symfonického prog-rocku ľahko prepadnúť. Táto doska patrí medzi najlepšie progresívne albumy vydané v roku 2011 a úplne právom. Dúfam, že nebudem musieť čakať na ďalšie dielo štrnásť rokov, ale keby aj áno tak si na to určite počkám, samozrejme s očakávaním takejto prvotriednej kvality.

reagovat

Mayak @ 24.04.2013 16:13:22
... perlu za perlou aj objavuješ, aj veľmi kvalitne popíšeš /zrecenzuješ ... albumy, ktoré som vyhľadával per partes mimovoľne niekoľko rokov, Ty zmákneš v krátkej dobe ...a v "profiloch" vidím ďalšie lahôdky, ktoré je radosť počúvať ... ešte tak mať chuť, či vôlu aj niečo napísať :-)

alienshore @ 24.04.2013 20:25:01
vďaka Mayak, niektoré albumy si jednoducho pozornosť zaslúžia aspoň takouto recenziou ..., možno to niekoho zaujme tak že si to nakoniec aj kúpi :-) ...

EasyRocker @ 07.05.2014 17:50:50
Ale ano - práskl jsem do toho. Často tedy nedělám koupě naslepo, ale na základě těch několika ukázek jsem si album objednal. Myslím, že neprohloupím :-)

Mayak @ 07.05.2014 18:05:25
EasyRocker:
... takmer nikdy nekomentujem, nákupy CDs, DVDs a hudobných nosičov všeobecne ...ale Ty si práve jednoznačne vyhral ...

Ryback @ 01.07.2017 10:43:30
Tohle album mně přijde zajímavější než Unfolded like Staircase. A závěrečná kompozice Rogue – inspirace ve Van der Graaf Generator je naprosto čitelná :-).