Big Big Train - English Electric: Full Power (2013)

Rád bych doplnil svou předchozí recenzi po poslechu disku č.2.:

Opět se tedy jedná o nesmírně kreativní a nástrojově obsáhlé hudební dílo. Na rozdíl od jedničky se mi zdá, že tato verze (dá se říci part II. vydaný o rok později) má ještě širší stylový záběr a rozmanitější instrumentální příběh.

První skladba Judas Unrepentant upoutá živelnější stavbou i rytmikou a patří mezi to nejlepší, stejně jako naléhavá trojka Winchester From St Giles' Hill, v níž vokál Davida Longdona spolu s flétnovými melodiemi doznává silně citového zabarvení. Houpavá, smyčci tvořená melodie v Leopards dovede člověka spokojeně konejšit a zní opravdu velice originálně.

Art rockový drahokam Keeper of Abbeys běží ve svižnějším tempu, okolo poskakují akustické noty, decentní dechový opar i Nickova vytříbená bubenická technika. Některé plochy či celé písně mají za úkol vaši duši něžně hladit, tak jako se tomu děje při sedmé The Permanent Way - žestě a dřeva splétají svými melodiemi stříbrnou pavučinku, lehoučkou jako ranní vánek.

Skutečný progresivní uragán rozpoutá až skladba předposlední: East Coast Racer. Na ploše 15 minut tu kapela předvede vše ze své aranžérské kuchyně. Otevře ji zdobná imprese klavírních ozdůbek, aby s pevnou rytmizací a dynamickou vzpruhou kapela silně zaútočila. Kytara drží stopu a Longdom má rázem v hrdle dynamit, ovšem citlivá aranžmá se spoustou melodií přehazují vyhybku zpět do světa mnohem barvitějšího. Času je ale dostatek a tak píseň prochází vývojem, poutavým a zkrášlujícím. Před půlí na nás vlítnou jazzové sekvence a technické dovádění všech zůčastněných nebere konce. Dechová hojnost a nářek violončel odsud přesahují do dalšího plánu, na jehož konci stojí - kolikátá už - emočně vypjatá pasáž, tentokrát tvořena s pomocí klavíru. Curator of Butterflies je nanejvýš důstojnou, výtečně posmutnělou tečkou alba, jež s každým zaznamenaným poslechem vyrůstá až k nebesům.
reagovat

Brano @ 03.03.2017 13:16:35
Keby som bol anglická kráľovná(čo našťastie nie som),tak za English Electric 1 a 2 členov skupiny BBT povyšujem do šlachtického stavu!

horyna @ 20.04.2017 07:44:30
Dnes vyhrává díl druhý o jednu délku, čistá a nefalšovaná hudební mana.

2CD English Electric bylo rozhodně tím hudebně nejcenějším vánočním dárkem, který jsem před pár dny pod stromečkem objevil. Několik měsíců čekalo na objednávkové listině, než bylo vpuštěno do prostoru (nejspíš se jedná o další vydavateklský náklad, něco na způsob dotisku knihy) a náhoda šla tomuto dílu naproti a doručila mi ho pár dnů před dnes slavnostním. Normálně se mi nestává, abych psal recenzi sotva si desku párkrát poslechnu. 9 z 10 případů mých pisatelských choutek jsou alba, která léta dobře znám, to malé ostatní procento, jsou pak novinky, u kterých čekat půl rok na správné zažití, není zrovna na místě. Toto dílo Big Big Train tvoří světlou vyjímku. Ke klávesnici usedám, ještě jsem neochutnal disk číslo dva, omlouvám se, ale zatím točím pouze jedničku s opakovacím účinkem i chutí a pod tíhou nezastavitelného. Ta hudba je totiž spalující.

Krásně vytvořený dvoj-digipack s objema díly opusu magnum těchto britů (jak je ve většině hudebních žebříčků (např. progarchives) zabývajících se náročnou muzikou titulován) a početným bookletem byl vytvořek speciálně pro fanoušky a to tak, že skladby z obou alb byly krapet přeházeny a doplněny několika dalšími aby mohl vzniknout ucelenější a sběratelsky cenější hudební artikl.

A stejně jako v případě nedávno zmíněných Echolyn, i B. B. T. jsem poznal díky tomuto webu. Teprve nedávno kapela vypustila do světa, dnes ještě stále aktuální poslední skvostnou nahrávku Folklore, ze které se mi na mnoha místech skutečně tajil dech. Byla pouze otázka času kdy a za jakou cenu se podaří sehnat tento neoprogresivní klenot, nebojím se říci přinejmenším desetiletí. Už jen samotný vznešený hlas jejich lídra Davida Longdona, který v roce 2009 s nebývalou lehkostí nahradil tak osobitou vokální personu, jakou byl Sean Filkins (kolega Braňo by mohl vyprávět- viz zpěvákův sólový skvostný album War And Peace & Other Short Stories) působí jako dar z nebes. Ale to hlavní oč tu skutečně běží je bezesporu originálně provozovaná hudba, která na dnešním progresivním poli těžko najde konkurenci.

Deska disponuje silně podmanivým účinkem, od prvních chvil si zcela nenásilně posluchače přikloní na svou stranu a poklidnou, sametově hebkou atmosférou, která se plynule přelévá z jedné skladby do druhé ho lehounce přikryje a spoutá. Ohromný účinek co se týče vzedmutých emocí v srdci diváka podtrhuje, nebo spíše vydolovává použití ohromného množství ne-rockových intrumentů, které jsou velice často do písní vkomponovány (viz výčet nahoře) a tak tu na jednom místě stojí Camel-ovská esoterická flétnová pasáž, na místě sousedním jakoby s tímto nástrojem řádil mistr Anderson, dechy, housle, čelo, banjo..., to vše tu najdete, umělecky vzdušně vloženo.

Stylové mantinely chlapci neřeší, jazz a fusion stojí v jednom šiku s hard rockovou mrštností, která tu a tam decentně vykoukne, ale to hlavní co odlišuje jsou fantasticky zakomponované prvky severského folkloru, jež tuhle hudbu vysoko povyšují na stylově řekněme podobné, územně pak rozhodně, souputníky jako jsou Arena (to říkám s těžkým srdcem), Iq, nebo třeba Jadis. To už nemluvím o tom, že velké firmy a média cpou do hlav svých chlebodárců neustále stejnou písničku o tom, jak jsou v dnešním technicky dokonalém světe těmi nej Dream Theater, Queensryche, nebo třeba Threshold a přitom v jejich sousedství dávno rozkvetly mnohem působivější a impozantnější orchideje, jako právě například kapela jmenovaná.

Ta spolu se stejně nedostižnými Echolyn a kupříkladu kanadskými Mystery (když opomenu ty menší jednotky) tvoří jakousi svatou trojici geniálně tvořivých a aranžérsky vyspělých muzikantských person současnosti. Pod jejich vládou a taktovkou není dnešní artově titulovaná hudba jen mrtvým ramenem hudebního průmyslu.

reagovat

horyna @ 04.01.2017 15:14:32
Jen doplním ještě jednu maličkost: díky častému použití klasického klavíru, má album na mnoha místech zvláštní, prchavě impresionistickou náladu, jakoby notový zápis pro tento nástroj vypadl z pod rukou samotného Claude Debussyho.

PaloM @ 04.01.2017 17:37:17
Na tento album sa dlho chystám, mám to vo flac a ešte som nepočul.
Máš tento titul 2CD r.2016?
>> odkaz
Čo myslíš, je to totožné s pôvodným vydaním r.2013? >> odkaz
Vraj je rozdiel v bookletoch, ten novší má 40 strán (starší vraj mal 96)

dan @ 04.01.2017 20:34:25
horyna tentokrát se žádný podrobnější skladbový rozbor nekoná? U takhle zásadního díla ho postrádám. Jinak recenze je to pěkná, čtivá. Ale bohužel Big B.T. čekají v našich končinách stále na objevení, nikdy tu nekoncertovali, nejsou nikde protěžovaní (možná proto jsou tak úžasní) z mých známých je do doby prvního dílu neslyšel nikdo a to tu jsou nějakých 25 let.

Mayak @ 04.01.2017 21:36:25
Takže stručne ku koncertovaniu BBT.
Od roku 1998 do roku 2015 neodohrali ani jeden koncert, v podstate majú (mali) neoficiálne štatút štúdiovej skupiny. V roku 2015 odohrali behom troch dní tri koncerty na Kings Place v Londýne, dávno vopred vypredané. Najbližšie budú hrať opäť v Londýne ... v Cadogan Hall na prelome septembra/októbra 2017, a opäť tri koncerty a opäť sú už ... vypredané.
Big Big Train ani nikdy v 90. rokoch nehrali na živo mimo Britské Ostrovy ...
Dosiaľ sa ich nepodarilo dostať ani na také festivaly, ako sú RosFest, či predtým NearFest v USA, ani na NOTP v nemeckom Loreley. Pri ich doterajšej a terajšej filozofii sa ich v našich končinách nikdy nedočkáme ...

Antony @ 04.01.2017 23:55:38
Big Big Train jsem poslouchal od chvíle, kdy vydali první album. Byli to jen jedni z mnoha na tehdejší neo prog rockové scéně. Znalo je dost lidí kolem, nebyla to neznámá kapela. Osobně jsem je tehdy řadil do slabšího průměru, nezaujali.

Po English Boy Wonders mne přestali bavit úplně a až English Electric Part One jsem si zase pořídil, na doporučení. Nemohu říci, že za ta léta neprošli vývojem. Prošli. Od nezáživného neo progu k prvoplánově líbivému easy listening progu. Všechno je v jejich muzice uhlazené, zarovnané, v jedné příjemné poloze, okázale nakrášlené. Žádné drama, žádné šílení, chybí škála emocí, rozervanost, hloubka. Jak se nemusím s muzikou poprat, jak mne nevyzve k pozornosti, tak proteče jen kolem a je zbytečná.

Svatá trojice? Ale kdeže, jedině snad na hodně malém dvorečku, kde i slepý a chromý se cítí být králem.

Brano @ 05.01.2017 10:02:35
English Electric mám jednotku aj dvojku zvlášť,tak ako vychádzali ako radové albumy.Hudba je to nádherná až posvätná.Nesúhlasím s Antonym,že je to príliš uhladené a nie sú tam emócie.Len taká skladba Boy in Darkness musí zdvihnúť z kresla a poriadne rozbúšiť srdce.To je uragán emócií!

horyna @ 05.01.2017 11:34:41
Všem děkuji za jejich příspěvky a teď jednotlivě:

PaloM: přesně, mám první verzi jakou uvádíš, rok 2016, seznam skladeb je totožný se starou verzí a booklet má zhruba 40 stránek, graficky pěkně vyvedený, obsahuje solidní množství informací, stránky ale nijak neřeším, hlavně hudba je to co tě sejme:-)

Dan: ne, podrobněji jsem skladby nerozpitvával z důvodu toho, jelikož je nemám v hlavně tak podrobně, abych se v nich ještě neztrácel, ale tu to pro mě nebylo vůbec prvořadé.

Mayak: díky za objasnění koncertního stavu kapely, o jejich nečinnosti jsem neměl ani tucha.

Antony: tebe pokládám na tomto fóru za jednoho z vůbec nejzkušenějších dopisovatelů mající mega-gigantický hudební přehled. Proto mě nepřekvapí, že v jiných koutech zeměkoule nalézáš ještě kreativnější spolky než je tento. Osobně jsem rád, že jsem se dopracoval až třeba k B. B. T.

Brano: velký souhlas, tu posvátnost z jejich hudby cítím také a emoce, těch tu je na každém rohu.

PaloM @ 05.01.2017 12:43:25
horyna ďakujem, už aby došla výplata :-)

dan @ 05.01.2017 12:46:29
To že není kapele koncertně v pozoru je pro mě velkým překvápkem, asi si nepotřebují vydělávat tímto způsobem.

Kdybych měl víc volnýho času a dokonalejší spisovatelskou ruku určitě by E.E. bylo jedním z prvních alb kterýmu bych se rád věnoval podrobně. Je to unikát.

horyna @ 05.01.2017 13:37:42
PaloM: vřaž do toho všechny dostupné zlaťáky, oplatí sa :-)

Dan: s unikátem rád souhlasím, tohle těžko kdy překonají. Co se týče psaní, čas je mi největším nepřítelem:-)