Reale Accademia di Musica - Reale Accademia di Musica (1972)

Celkově je toto album velmi vyrovnané, působí příjemně, od klidných pasáží k tvrdším. Zpěvák mění zpěv jako chameleon, jednou má hlas hlubší, poté opět vyjede do výšek. Klavír a varhany dominují na desce s podporu
kytary. Na italské progresivní scéně toto album řadím jako velmi zdařilé. Je takové předvídatelnější, ale zase o to více vyrovnanější než řada jiných.

1.) Favola - jemná, příjemná akustická skladba, která je doprovázena příjemným zpěvem. Postupně se nabalí další nástroje, ale nese to stále v klidném duchu.

2.) Il Mattino - mystická, podporována melodickým klavírem. Zpěvák postupně odhalí svůj rozsah, kdy zpívá i více do výšek v porovnání s úvodem. Skladbě dominuje klavír, který si melodicky pohrává sem a tam v souladu
se zpěvem. Po dvou a půl minutách přidá na důrazu, který postupně graduje až se přidají před pátou minutou bicí. Tempo se zrychlí a částečně to i z ní jako z nějakého westernového baru, kdy se schyluje ke rvačce. Po sedmé minutě se to postupně uklidňuje až je opět slyšet úvodní, mystická melodie s klavírema akustickou kytarou.

3.) Ognuno Sa - tohle bych si dovedl představit někde v radiu, nebo v nějakém populárním filmu. Zní to velmi příjemně, melodicky, romanticky. Představuji si, že se procházím někde po městě s hůlkou a kloboukem. Vše je bezstarostné a pozitivní. Zpěv, varhany, klavír, zpěv jakoby z "konzervy", což dává skladbě zajímavý nádech. Pasáž, refrén, pasáž refrén a závěrečné klavírní solo.

4.) Padre - asi má nejoblíbenější na tomto albu. Začíná pomalým varhanním nájezdem podporovaný kytarou. Nejdřív jako doprovod, poté i jako solo. Asi nejméně předvídatelná skladba. Mám moc rád ty přechody ze svižných pasáží na ty jemnější a naopak. Po dvou a půl minutách se to zklidní a jen plují varhany. S prosebným zpěvem "Padre" (otče). Kytara nenechá na sebe dlouho čekat a nezůstává pozadu. Po páté minutě je varhanní pasáž, která mi silně připomíná ranné Pink Floyd, konkrétně soundtrack More. Postupně k varhanům se přidají i chorály. Závěr se nese v duchu kytarových sól, které postupně upadají do naprostého klidu podbarveného varhany. Závěr je v podstatě totožný jako úvod.

5.) Lavoro in Citta - zpěv jde daleko více do hloubky, hudba přitvrdila. Skladba je přímočařejší jakoby chtěla po posluchači, aby si odpočinul od náročnější Padre. Ale ne, po 2 minutách tvrdší pasáže se to přesune do pasáže jemné s jemným zpěvem. Slyším tam melotron, moc příjemné. Nastoupí refrén, se zdvojenými vokály, zní to jakoby povědomě, že to musel být určitě hit.

6.) Vertigine - naléhavé, svižné, zpěvák se odváže do pořádných výšek. Po čtyřech minutách se to přepne úplně do jiné pasáže, varhany rozjedou sola. Přidá se kytara a nese se to stále v rockovém duchu.
reagovat

Antony @ 14.03.2018 19:31:49
Zdar Titane, díky za recenzi na skvělé album. Padre je pro mne taky nejpůsobivější skladba. Akorát bych tomu napálil 5* :)

Snake @ 15.03.2018 08:41:05
Titan : zdravím dalšího zapáleného fanouška RPI. Tohle album znám prakticky nazpaměť, patří mezi moje vůbec nejoblíbenější z tohoto ranku a na svém pětihvězdičkovém hodnocení bych nic neměnil. Pokud bych měl vypíchnout to absolutně nej, tak druhou Mattino a závěrečnou Vertigine. Tvůj rozbor se může zdát snad až příliš detailní , ale úplně tě chápu. Muselo to ven :)

Dík za recku.

Titan @ 15.03.2018 13:06:26
Antony: Díky, o 5* by se dalo uvažovat, škoda, že tu není spíše hvězdiček 0-10. Pak je to velmi obtížné rozlišovat. Něčemu by jsi dal 10* :)

Snake: Ahoj, díky za pochvalu. Ono je to skvělé album, jen mi přijde trochu předvídatelné když to porovnám třeba s Biglietem, ale to už je na osobní preferenci. Pamatuji si, když jsem ho slyšel poprvé, asi v roce 2004 a po čase ho poslouchal znovu a znovu.

CD BMG Japan, BVCM - 37585, 2005

Na počátku rozmachu italské art rockové scény z kraje sedmdesátých let dvacátého století stála mimo jiné i skupina Reale Accademia di Musica. Ta vydala pouhá dvě alba, eponymní debut (1972) a společný projekt s písničkářem Adrianem Montedurem (1974). Tady se však "akademici" zhostili spíš role doprovodného bandu a tak si pojďme raději představit výše uvedenou "prvničku".

Šest skladeb, jedenačtyřicet minut romantického, nostalgického, melodického a vysoce emociálního art rocku. S ohledem na rok vydání je velmi těžké najít nějaký vhodný příměr k jiné a známější kapele. Premiata Forneria Marconi i Banco del Muttuo Socorso svá první alba vydávají rovněž v roce 1972 a tak jsou všichni prakticky současníky. O hudbu Reale Accademia di Musica však nějak nebyl zájem a tak zcela nezaslouženě upadla do naprostého zapomění.

V první skladbě - Favola - je to především o posmutnělém vokálu a pěkných melodiích, doprovázených zvoněním akustických kytar a lehkým dotykem symfonického orchestru. Za první z vrcholů desky považuji následující píseň Mattino, jejíž melodie mě dokáže vystřelit až někam do prog rockového nebe. Teprve tady, v páté (4:22) minutě poprvé se přidávají bicí nástroje a když vzápětí klávesista Federico Troiani otevře stavidla svým classical rockovým eskapádám, moje nadšení nezná mezí. Trojka Ognuno Sa pokračuje v podobném duchu. Vláčné tempo, šmrdlání akustických kytar, varhany a především důrazné úhozy klimpru. Změna se dá rozpoznat jen na postu vokalisty, ten hlas je prostě jiný. Ruku do ohně bych za to samozřejmě nedal, ale španělského "pěvce" Cabanese tady zřejmě vystřídal klávesista Troiani...

Druhou polovinu desky zahajuje dramatická skladba Padre. Ke slovu se poprvé ve větší míře dostane i elektrická kytara a poněkud tíživou atmosféru jen umocní chladně pohřební tóny varhan. Lavoro In Citta´ zahájí malá klavírní etuda, ale prakticky vzápětí se přidají dunivé údery bicích a zkreslený zvuk varhan. Oba zpěváci se střídají a vše vyvrcholí pěkným refrénem, podepřeným táhlými tóny božského mellotronu. V samotném závěru skladby překvapí najazzlá instrumentální vsuvka. Je tu finále, s ním i druhý vrchol a nejtvrdší kousek na desce, Vertigine. Naříkavý zpěv doprovází především vzteklé vrčení varhan a tlukot variabilních bicích, v mezihře dojde i na pěkná sóla kytary a kláves a nechybí ani další classical rockový výstup. Skladba je to velmi povedená a píše parádní tečku za celým albem.

Do sbírky se mi podařilo zařadit krásnou mini vinyl repliku od BMG Japan, s výtečně restaurovaným zvukem a hraje to opravdu báječně. Loni tento dlouhou dobu velmi špatně sehnatelný titul vydal konečně i label Sony a měl by tak být snadno dostupný u každého lepšího prodejce. Mohu jej tak doporučit všem zapáleným fanouškům R.P.I.





reagovat

hejkal @ 13.05.2015 10:35:43
Kiežby sa bola uplynulé desaťročia talianska sedemdesiatková scéna vo veľkom diskutovala aj v našich končinách a to až tak, že by jej dnes už nik nevenoval pozornosť... Vlastne, čo to trepem, takto, zriedkavo, je to super, vždy ma to pozitívne naladí. Vďaka. :)

Jardo @ 13.05.2015 13:47:31
Jeden z prvých albumov (po Alphataurus a Caronte - tretí), ktorý som počul v rámci RPI. Pekná muzika, uchu lahodiaca.

Predstavte si temnú miestnosť na policajnej stanici. Okrem stola s bodovou lampou a dvoch stoličiek ju dopĺňa akurát nepriehľadná sklenená tabuľa a radiátor, na ktorom visia putá. Radšej sa nezamýšľajte nad tým, či sú tie tmavé škvrny na jeho povrchu hrdza alebo... Bodové svetlo sa Vám zabodne do očí, len čo sa oproti vám posadí nevábne vyzerajúci detektív, ktorý určite pred chvíľkou vyhral kasting na mafiánskeho vymáhača dlhov. Zjavil sa nevedno odkiaľ a už začína výsluch:

- Poznáte Reale Accademia Di Musica?
- Kapelu alebo album?
- Otázky kladiem ja! Oboje!
- Samozrejme, je to jeden z najcenenejších počinov takzvaného talianskeho progresívneho rocku.
- Priznávate, že ste ho zavraždili trojhviezdičkovým hodnotením na spustnutom a upadajúcom internetovom semeništi poklesnutých žánrov zvanom Progboard?
- Čože? Nie! Aké semenište? Aká vražda?
- Ticho! Tak ako, dali ste mu tri mizerné hviezdy alebo nie?
- No, áno...
- Tak a je to! Čo poviete na svoju obhajobu?
- No, ten album má šesť skladieb a prvé dve sa k rocku ani len nepriblížili...
- Ale je to klasika!
- Čerta starého! Pôsobí to ako uspávanka v čase ranných zôr.
- Obrazné kydy si nechajte pre seba! Vari vám nestačí klavír? A to si vravíte fanúšik Emersona?
- Pravda, v skladbe Il mattino je úžasný klavír, dokonca ho občas sprevádza aj zvyšok skupiny vrátane sólujúcej ševeliacej gitary, ale pochopte, rytmika je ľahká ako deva na fotke, čo vám vykúka z vrecka saka...
- Prásk! Ešte raz a môžete si chystať zubnú protézu!
- OK, pochopil šom, uš budem doblý...
- Tak ďalej, čo vo vás vyvolalo tú potrebu odkrágľovať obeť na verejnosti?
- Aké krágľovanie (ide o prepis, dodatočne editovaný, aby mu bolo rozumieť)? Len vravím, že je to skôr zasnená muzika plná oddychových melódií, pri ktorej by sa žiadala troška vzruchu.
- Vzruchu sa ti zachcelo? Aha, tam je radiátor a ak nechceš skončiť prihriaty, tak začni klopiť, čo ťa k tomu viedlo?
- Asi to, že najlepšia skladba albumu, dravá a dramatická Vertigine, je spolu s Padre osamotená v záplave snenia. Druhá menovaná sa žiaľ snaží byť skôr ľahko erotická, než ostrá sťaby momentky z kláštorného života. Ešte aj Lavoro in citta’, akokoľvek je to krásna skladba, sa spustí až v závere.
- Freuda si strč dakam, nejaké posledné slová?
- Nič zlé som neurobil! Veď ja mám ten album rád!
- Ako myslíš. Tak nastav ruky, a počkaj tu pri radiátore, kým neprídu kolegovia, čo ti podobné veci vytlčú z hlavy.

Nuž, pekný pokojný album Realle Accademia Di Musica bol pre mňa pri prvom počutí skôr sklamaním, ale časom som si ho vcelku obľúbil, len musím mať chuť na lenivé rozjímanie.
reagovat

Snake @ 11.03.2015 10:58:22
Já tu desku miluju a tak se mi při pohledu na ty tři hvězdičky leknutím zamlžily brejle, ale recenzi jsem si nakonec přečetl s hubou od ucha k uchu. Hejkale, perfektní práce ;)

hejkal @ 11.03.2015 11:20:01
Som rád, že text splnil svoj účel. Hold, nemôže sa nám páčiť všetko rovnako. :)

yngwie3 @ 11.03.2015 11:23:05
Skvelééééééééééééééééééééééééééééééé :o) ... radosť čítať, hejkal je majster slova ... idem pustiť a počkám si, či mu dajú putá dolu alebo uvidím po uliciach behať chlápka, s radiátorom pod pazuchou ;o) ...

Brano @ 11.03.2015 11:42:21
Fakt originálny nápad,skvele poňatá recenzia.Dávam sto bodov. :-)))

hejkal @ 01.04.2015 10:10:15
Občas si treba vystreliť aj zo seba samého. A spestriť fabrikou produkované recenzie podľa šablóny. Som rád, že sa to aspoň niekomu pozdáva. :)