Colosseum - Time On Our Side (2014)

Colosseum je pre mňa kapela s veľkým K (teraz nemyslím na nič vulgárne). Štyri albumy z prelomu 60. a 70. rokov patria k základným kameňom progresívnej muziky, tej skutočnej, kým sa ešte za tento termín neskrývali nonsensové prírastky smetných košov. Porevolučné albumy som nesledoval, ale keď sa na Progboarde zjavili pozitívne ohlasy na tohoročný kúsok Time on our side, neodolal som a spomínané dielko som si kúpil.

V prvom rade nečakajte žiadnu Valentyne suite. Časy, kedy Colosseum ohromovala výnimočnou hráčskou zručnosťou a košatými kompozíciami sú nenávratne preč. Na rade je produkcia usadených dôchodcov, ktorí si hrajú jednoduché, džezom nainfikované, piesne vhodné na ponocovacie seansy.

Minimalistický melodický motív pretkáva úvodnú skladbu Safe as houses. Okamžite ma chytá za srdce a aj tie nijak zvlášť nepredimenzované sóla jej pristanú. Pokojné blues nazvané Blues to music obsahuje vcelku prekvapivého hosťa, speváčku Anu Gracey. Neruší, ale i tak mi ku Colosseu táto poloha nepasuje. Pokus o oživenie rockovejších nálad v The way you waved goodbye sa vydaril, opäť ma prekvapuje tá muzikantská strohosť, jasné, majstri už nemusia nikomu nič dokazovať, ale trošku sa tým vytráca tá vzrušujúca vybrúsenosť muziky hranej do posledného dychu. Aj tak je to jedna z najlepších vecí na albume. Naopak, nudná barovka Dick's licks by sa mohla pokojne zjaviť aj v rádiovom étery, nenarušila by ho. Obsahuje ešte aj ten otravný gýčový saxofón. Na druhú stranu, krásne ukazuje, ako úžasne čistý a prirodzený zvuk táto nahrávka má. Veľmi sa mi páči. City of love poteší tých, čo vedia napočítať do troch. Títo vyvolení jedinci si určite užijú rytmiku. Inak je fajn, ako sa kapela miestami vyslobodzuje z džezového oparu a snaží sa znieť hutne. Nowhere to be found, to je uspávanka. Nepamätám si, že by sa Colosseum venovala tomuto druhu muziky, skúsiť treba všetko, nuž im to doprajem. Nie je to zasa až tak zlé. Aj tak však albumu v týchto chvíľach dochádza dych, aj You just don't get it je skôr tiahla náladovka. Pokiaľ bolo jej cieľom nebudiť na jar medvede zo zimného spánku, splnila ho ako socialisti päťročnicu. Vysoko nad plán. "Radio friendly" úvod New day trošku (ale fakt iba kúštik) zavádza, celkovo skladba znie sťa by ju napísal nedávno zosnulý Jack Bruce. Anno domini má ambíciu vracať svetu náladu 80. rokov, čomu echtovne napomáha saxofón. Asi nemusím dodávať, že mi to nesedí. Kladom je zanietený spev a ku koncu sa skladba zrazu vcelku majestátne rozohní, hudobníci si spomenuli, že kedysi vedeli hrať aj viac ako len životné minimum, gitarové vrstvené sóla tak aspoň na chvíľku znejú naozaj bombovo. Záverečný "bonus" Morning story je výborný. Nečudo, ide o vekovitú skladbu už spomínaného Jacka Brucea a to znamená kvalitu.

Dobrý album odpočinkovej muziky, v časoch pokoja a relaxačných nálad mi sedí. Neodporúčam však za ním pustiť čokoľvek colosseumovské z rokov 1969-1971. Vyskúšal som to a tá priepasť je priveľká, aby som ju dokázal preskočiť.
reagovat

Zdeněk @ 22.12.2014 16:47:02
Já to zkusil a po tomhle albu si dal hned Colosseum Live a úplně v pohodě jsem propast 43let zdolal.

hejkal @ 22.12.2014 16:51:45
Mne to nesedelo, ale koľko ľudí, toľko chutí. Beriem tvoj postoj, určite bude mať kapela viacero takýchto fanúšikov a to ju určite teší.

zdenek3 @ 22.12.2014 22:01:56
Nechci brát hejkalovi jeho názory. V drtivé většině s ním souhlasím. Ovšem zde nemohu. Pokud vezmu vývoj kapely a její poslední výtvor, jistě lze konstatovat, že to není taková bomba, jako to bylo dříve. Ale...
Byli by dnes Zeppelini stále tak dobří, jako na začátku? Pink Floydi museli upravit vymetené zbytky ze skladu a Deep Purple, škoda mluvit.

Takže za tento počin patří Colosseu dík. Možná mírně jednodušší skladby, ale feeling zůstal. Kéž by všechny staré kapely vydaly podobně dobře udělané placky. Tak jak třeba poslední Black Sabbath. Zde to je obdobný návrat k počátkům.

Zaplať pánBůh.

Dávám 4 a půl *.

Jarda P @ 23.12.2014 06:58:45
Já ji řadím mezi top 5 roku 2015. Taky proto, že letos vydaných jsem koupil právě 5 :-)

PaloM @ 23.12.2014 07:51:13
K albumu som si našiel cestu po viacerých posluchoch.
Na dôchodcovský vek zložili a nahrali kvalitnú hudbu, ktorú sú schopní na koncertoch energicky zahrať a strhnúť poslucháčov. Majú môj obdiv, podobne ako Black Sabbath. Dokázali sa vyrovnať so zdravotnými problémami v skupine.

hejkal @ 23.12.2014 08:48:42
Je to príjemný album, som rád, že sa aspoň na tom zhodneme. Zvyšok je subjektívne vnímanie a tak to aj beriem. Jediné, s čím by som si dovoliť nesúhlasiť, je, že sa vrátili k počiatkom. Byť to sólovka Hisemana, tak to vôbec nebudem riešiť, ale Colosseum bola geniálna kapela a toto práve, že so začiatkami nemá veľa spoločného. Otázky čo by bolo, keby bolo neriešim, vyjadrujem sa k výsledkom. Inak, stačilo by mi mať v ich veku toľko síl, aby som si mohol takto pohodovo zahrať. Prajem pekné sviatky, azda sa vyhnú zhonom.

Asi před dvěma lety jsem při hledání zpráv o skupině
Colosseum narazil na server >> odkaz
stránky manželů Jona Hisemana a Barbary Thompson.
Hned první aktualita mne potěšila konstatováním, že
Barbara se podrobuje nové terapii Parkinsonovy choroby a léčba je tak úspěšná, že Colosseum začíná nahrávat nové album Anno Domini. Časem se z tohoto pracovního názvu stal Time On Our Side, album plně potvrzující svůj název. Směs rocku, jazzu a trochy soulu, první studiové album na němž hraje na saxofony Barbara Thompson.A aby toho nebylo málo, duet s Chrisem Farlowem v krásném Blues To Music zpívá jeho autorka Ana Gracey,dcera Jona a Barbary.Těžko upřednostňovat některou ze skladeb. Z celého alba přímo vyzařuje pohoda a velké muzikantství a dá se konstatovat, že Barbara Thompson tady plně nahradila již nežijícího Dicka Heckstala-Smithe.Na závěr alba byla dodatečně přiřazena Morning Story skladba nedávno zemřelého Jacka Bruce, přítele členů kapely, jako pocta tomuto velkému muzikantovi. Nedávno jsem na Progboardu četl názor, že legendární kapely letos točí slabá alba. O Colosseu se to říci rozhodně nedá,kapela nám zraje jako víno a Time On Our Side -to je pozdní sběr. Jen doufám, že ještě ne poslední. Po úžasném listopadovém koncertu v Kunovicích doufám v další album. Pro mne 4a 1/2 hvězdičky.
reagovat

Jarda P @ 11.12.2014 06:54:36
Souhlasím s recenzí, výborné album bez slabšího místa, letos nejlepší od staré kapely, které jsem slyšel. Dříve se mi zdály neljepší Greensladovy skladby, na poslední desce je kvalita všech autorů vzácně v rovnováze. Desku jsem koupil na koncertu v Kunovicích, kde i podruhé co jsem je viděl, moc nevyšel zvuk. Měl jsem pořád v uších týden starý zážitek z Omegy a to byla zvukově jiná liga.

PaloM @ 11.12.2014 07:50:25
Zdeněk, môžem potvrdiť, vynikajúci album. Už som to viackrát vypočul. U mňa to prebiehalo podobne ako so "A Scarcity Of Miracles" (KC Projekct - Jakszyk,Fripp,Collins). Od prvotného odmietnutia k maximálnej spokojnosti.
Ďakujem za recenziu, aj za CD.

Zdeněk @ 11.12.2014 08:23:37
ad JardaP/ taky jsem byl na koncertu Omegy ve Zlíně,
zvuk možná lepší,světla výborná ale podle mne nevyrovnanost repertoáru, krásné kusy střídala snad až pop-music . U zvuku Colossea možná hrála roli kunovická hala, já byl asi 10m od podia a zvuk byl dobrý.
Tenhle koncert jsem si opravdu užil

b.wolf @ 13.12.2014 07:17:02
Když jsem poměrně nedávno zahlédl plakát menšího rozměru s nápisem Colosseum a R. Hladík, nemohl jsem uvěřit, že tihle giganti přijedou do Kunovic, leč ouha, stalo se... ke koncertu je zbytečné se vyjadřovat, pánové jsou už sice ve věku 60+, ovšem stále umí. S pořízením novinky jsem tedy neváhal a stala se jednou z mých favoritů roku. Zdeněk to napsal výstižně, nebudu to opakovat. Velice silné 4,5/5

northman @ 23.05.2018 07:51:05
Nepodléhám návratům legend, počiny Black Sabbath, Deep Purple a Uriah Heep ignoruji, stejně jsem přistoupil k návratu Colossea, ale po poslechu slyším, že jsem udělal chybu, takhle nějak by měl vypadat návrat legendy, Barbara Thompson plně nahradila Dicka Heckstall-Smithe, Chris Farlowe zpívá snad lépe než na starých deskách. Pro mě bomba, díky za výstižný popis.