Blues Pills - Blues Pills (2014)

Blues Pills jsou další mladou skupinu, která v minulé dekádě naskočila na módní retro vlnu, tváří se jak banda umaštěných hipíků vzor léto lásky 1967 a navíc chtějí tak i hrát. Nejspíš nepřekvapí, že v tom jedou dva odpadlíci z Radio Moscow Zack Anderson (baskytara) a Cory Berry (bicí), společně se švédskou zpěvačkou Elin Larsson, kterou jim osud přivedl do cesty v roce 2011 v americké Iowě. Netrvalo dlouho, skupina vydala demonahrávku s ochutnávkou v podobě dvou písní a brzy podepsala smlouvu s Crusher Records. Na turné po Španělsku a Francii narazili na teprve šestnáctiletého kytaristu Doriana Sorriauxe. V roce 2012 následují první singly a úspěšné koncerty na evropských festivalech. Žádný div, že po nich brzy sáhnul label Nuclear Blast.

Bezejmenný debut skupiny, usazené ve Švédsku, představuje šťavnatý mix psychedelického rocku, okořeněného bluesovým feelingem. Vzbudil slušný rozruch a můžeme jej směle označit za jedno z nejlepších alb roku 2014. Deset pecek, prověřených na koncertech vás rozhodně nenechá v klidu. Album důrazně otevírá song High Class Woman, kde Vás nenápadná, postavou drobná Elin, nenechá ani na moment na pochybách, že je majitelkou velkého hlasu s netušenými možnostmi. Pod ním pulzuje spolehlivá rytmika, ani kytarista není žádné ořezávátko. Po celou stopáž bude plivat jeden ohnivý riff za druhým.

Ain’t no Change přináší rychlé tempo a výraznou melodii, Jupiter je perfektní ukázkou nejlepší psychedelické tradice - s kytarou okořeněnou fuzzem a kvákadlem. Black Smoke přináší dočasné zklidnění, zde se dostáváme až někam do soulové polohy a Elin si to očividně užívá. Píšu dočasné, protože píseň několikrát změní tempo až k typickému bluesrockovému boogie. River je parádní bluesovou baladou v rytmu valčíku, ve kterém setrváme i ve vypjaté No Hope Left for Me. Té ještě přidává na naláhavosti zdvojený vokál, a kytara, okořeněná tremolem, zase na psychedeličnosti.

A jen, co by se jeden chtěl zasnít, přichází další tvrdší bluesrock v písni Devil Man a Elin se co do výrazu převtěluje do Janis Joplin. Astralplane opět na moment zklidní, ale opravdu jen na moment, protože již po krátkém kytarovém intru nastolí tvrdé blues. V Gypsy zase pro změnu ožívá Jimi Hendrix (i když, ne že by na desce nebyl jeho duch alespoň napůl přítomen), závěrečná pomalá pecka Little Sun je příjemným rozjímáním na závěr s důrazem na gradaci.

K některým verzím CD bylo připojeno i DVD se záznamem Live At Hammer Of Doom Festival 2013, na kterém se nacházejí i písně, které skupina vydala jen na singlech. Zde si můžete vychutnat i koncertní podobu několika písní z alba, zde prodloužených o kytarová sóla a společné jamování.

Upozornění: Bluesový prášek je možno brát v libovolném množství i několikrát denně. Mezi jeho žádoucí účinky patří nekontrolovatelné záchvaty čiré radosti a euforie.

reagovat

hejkal @ 14.02.2023 20:49:04
Veru, v tej dobe boli zjavením. Ale do zbierky som si ich nezaradil. Vďaka za pripomenutie.

Voytus @ 14.02.2023 21:12:06
hejkal: Není zač! Ona je ta recenze staršího data, psal jsem tehdy o novinkách v knihovním fondu na stránky knihovny, ale nějak mě netrklo, že by bylo fajn to dávat i sem. Tak snad postupně - často se s tím totiž pojí i tvorba nových profilů. Přiznávám, že následující Lady in Gold mě moc nechytla. Poslední Holy Moly! mi úplně unikla, tak jí chystám dát náslech.

hejkal @ 14.02.2023 21:17:07
Hej, dnes už sú profily úzkoprofilový tovar, priam zabité. Ono, aj tie recenzie už skoro nikoho nebaví písať.

Antony @ 14.02.2023 21:31:36
Podotknu, že zde hodnocené album, stejně jako všechna jejich ostatní včetně EP, trpí totální zvukovou destrukcí. Spousta black metalových garážovek hraje líp.
Svého času mi uhranulo album Woman In Gold (2016), ale z CD se pro prasácký zvuk nedalo vůbec poslouchat. Bylo na něm pár skvělých songů, tak jsem koupil LP, tam se to dá vydržet, i když taky žádná sláva. Poslouchám je s velkým sebezapřením.
To jsem ale netušil, že následník Holy Moly! (2020) na tom bude o tolik hůře, že se nedá poslouchat ani z vinylu. Je to nejstrašlivěji hrající LP, jaké vlastním.
Prostě kapela, co zavraždila všechny svoje hudební děti.
Takže, tento jakože bluesový prášek je ve skutečnosti syntetické narkotikum, co má jen nežádoucí vedlejší účinky a žádný trip.

Judith @ 14.02.2023 23:18:38
Zajímavá kombinace bluesové zemitosti a psychedelického poletování - provádějí něco s časem, protože mi připadá, že musela uběhnout dobrá půlhodina, a ony jsou to zatím tři skladby, takže nějakých třináct minut. Každopádně je něco mimořádně uspokojivého na tom najít dobrou muziku. Vždycky si o podobných setkáních ráda přečtu.