Styx - The Mission (2017)

V první řadě musím poděkovat Jiřímu za jeho recenzentský přínos v oblasti Styx a obzvlášť pak za tuto story, pojednávající o posledním comebacku kapely s deskou Mission. Zprávu o tom, že Mission vůbec vzniklo, jsem svého času zaregistroval pouze okrajově a dál se tomuto stavu věci nevěnoval. Zdejší recenze ve mně probudila zvědavost, ale čekání na tento fantastický produkt se nakonec protáhlo o skoro celý rok. Dnes už mám Mission hrdě vystavené hned vedle nejlepších nahrávek kapely ze sedmdesátých let.

Ono vlastně nepřímo navazuje na taková slovutná alba, jakými byli a dodnes jsou například Grand Illusion, či Pieces of Eight. Dynamicky rockový startér Gone Gone Gone byl vybrán jako úvodní singl a nutno podotknout, že jeho úkol pořádně vás nakopnout do zadní části těla se mu daří skvěle. Další v pořadí Hundred Million Miles From Home se už nese v klasickém styxovském stylu. Nápaditá skladba s monumentálními sbory, funkční melodií a netypickou harmonií (chvílemí cítíte Beatles) vás prostě musí potěšit.

Tyto atributy se dají "připevnit" na každou ze čtrnácti skladeb s největším hitem v čele, písní Locomotive. Tedy čtrnácti - čtyři z nich plní funkci interludií proto, aby vás dokonaleji vtáhly do smyšleného příběhu o započaté misi na planetu Mars. Osobně je mi velice sympatická skromná stopáž alba i decentní minutáž jednotlivých tracků. V době, kdy se mnoho podobně laděných (progresivních) spolků snaží vybudovat natahované hymny v obrovských časových plochách, jdou Styx proti proudu a servírují nám přitažlivé, skromně vyhlížející songy, které svou nápaditostí a aranžérským filigránstvím těm nabubřelcům ukazují prostředník.

Mission je podobně kvalitním dílem, jakým bylo o rok dříve vydané album The Prelude Implicit jejich krajanů Kansas. To píši jen pro srovnání, aby bylo i těm "nejsetrvalejším "zastydlínům" v letech sedmdesátých jasné, že dobrá deska se dá vysoustružit i dnes.
reagovat

Jarda P @ 09.08.2018 19:42:54
Vždycky mě potěší, když se kapelám, od nichž už jsem nic neočekával, podaří taková věc, jako v případě posledních desek od Styx a Kansas, shodou okolností mých nejoblíbenějších US kapel 70.let. Jen škoda, že jsem je neměl (a asi už nebudu mít) možnost vidět naživo.

pinkman @ 09.08.2018 20:12:47
Styx pro mě skončili s Cornerstone. Paradise Theater už zavánělo kýčovitostí. Další desky jako Cyclorama, nebo BBT mě zklamali. Nenapadlo by mě, že se Styx někdy vzchopí a ještě v takové fazóně. Ta deska si pět H zaslouží víc, než kterákoli jiná. Výstižně řečeno.

jirka 7200 @ 09.08.2018 22:25:41
Jsem rád, že jsi připomněl Styx. Jejich alba z druhé poloviny sedmdesátek patří právem do zlatého fondu rockové muziky a současná deska The Mission mě rovněž hodně potěšila.

Škoda, že i Styx potkalo neblahé rozštěpení nejužšího jádra kapely a Dennis DeYoung vystupuje odděleně. Je totiž doposud ve velmi dobé hlasové kondici a jeho projev mi v nahrávce chybí.

horyna @ 10.08.2018 06:11:04
Muzika, jakou produkovali Styx před Mission, mě vůbec neoslovila. O to větší radost mám z toho, že se kapela dokázala vzchopit a něco tak dobrého jako Mission ještě vyplodit.

steve @ 24.01.2019 14:28:09
Nevím jak přesně popsat moje momentální nadšení z tohoto díla. Možná nejvýstižnější bude, když se přiznám a řeknu, že to poslouchám potřetí za sebou, aniž bych z toho doposud znal jedinou notu. Dal jsem na zdejší plná hodnocení mých kolegů a jejich úsudky pasují na desku naprosto přesvědčivě.
Vřelé díky za takovou trefu.

Od posledního studiového alba Cyclorama uplynulo neuvěřitelných 14 let. Tu desku jsem měl tehdy jen půjčenou a vůbec mě nezaujala, nyní jsem si ji osvěžil na YTB a stále slyším jen velmi průměrný a nezáživný materiál.

Je tedy zvláštní, že novinka je tak jiná, zhruba tak o 600% lepší :-). Pátral jsem po příčinách, ale v podstatě vše za tu dobu zůstalo při starém, jen v roce 2003 na místě baskytary proběhla výměna stráží. Za Glena Burtnika se nalodil a od té doby tvrdí muziku Ricky Phillips z Bad English, pro někoho známý třeba z doprovodné kapely Page-Plant.

Hlavním důvodem bude však pravděpodobně plodná spolupráce Tommyho Shawa s producentem Willem Evankovichem, s kterým převážnou část repertoáru složili a zkomponovali. Will na této desce nahrál i nějaké kytarové a klávesové party, rovněž i finálně nahrávku vyprodukoval.

Textově se jedná o koncepční příběh o první cestě pozemské kosmické lodi Khedive na Mars v roce 2033. Příběh chronologicky líčí děj od startu, všechny obavy a nesnáze až k finálnímu dosažení cíle.

Styx se dva roky věnovali nahrávání a výsledek je bombastický. Krom čtyř spojovacích znělek zbývá dalších 10 šťavnatých rockových písní, v podstatě jakákoliv z nich by mohla být umístěna na singl, není tu ani jediná výplň do počtu.

Zvukově je to naprostý luxus. Plně dynamická a vzdušná nahrávka plní sny každého milovníka High End zvuku. Krom standartních nosičů jsou připraveny k vydání i verze ve vysokém rozlišení, které zvuk posouvají ještě o kousek výše do nebes.

Takové album s poctivým a barevným prog AOR rockem s feelingem 70 – átých let jsem opravdu dlouho neslyšel. Všechny poznávací znaky Made in Styx jsou v nahrávkách implementovány, takže fanda kapely musí být nadšen. Klidně by se dalo umístit jako řadové album mezi The Grand Illusion a Pieces of Eight. Kdo na tento spolek trochu zanevřel v osmdesátkách po vydání komerčnějšího Kilroy Was Here, by měl nyní dat Styx druhou šanci.

Toto je pro mne zatím jedno z velkých a příjemných překvapení tohoto ro(c)ku.

>> odkaz


reagovat

Jarda P @ 26.06.2017 05:45:09
Když pominu nedostižné desky od Eqionox po Pieces Of Eight, nemají Styx kromě Kilroye špatnou desku. I ta o 600% horší Cyclorama je výborná. Mission si beru na dovolenou a těším se na poslech.

b.wolf @ 26.06.2017 09:13:45
Poměrně velké překvapení! Po vynikajícím album Pieces Of Eight už jsem toho od Styxů moc nečekal. Rajské divadlo s tím dementním sleeve-note o "ničení kultury" mám také na fošně, vydané za komundírů, Mr. Roboto po vydání hrčel na každé zábavě do zblbnutí, pak už nic moc. Edge of century, Brave new world nebo Cyclorama mě nijak neberou, Big bang theory už vůbec nekomentuju. The Mission, to je ovšem jiná, recenzent kvalitu vystihl naprosto přesně. Výborný zvuk, stejně tak skladby, Styx překvapili více než příjemně. 5/5

stargazer @ 23.02.2024 15:49:30
Tohle album bych zařadil mezi alba, co nesou nálepku "zmrtvýchvstání". Asi jako nejlepší příklad bych uvedl Perfect Strangers od Deep Purple. /Nesrovnávám hudbu obou kapel, jen hudební comeback./ 
Styx se vrátili tam, kde to znali nejlíp. Do druhé půle sedmdesátých let a to včetně zvuku, tak typickým pro jejich produkci v tomto období. Jsem si jistý, že mladé posluchače rekrutovat ve velkém tímto albem nebudou, ale mnoho pravověrných fans museli potěšit nebo šokovat. Já jsem si Styx projížěl napříč celou diskografií a nijak zvlášť jsem se o ně předtím nezajímal a nestal jsem se jejich fanda, ale musím přiznat, že se k nim budu v budoucnu vracet. Z desek slabších desek jako je Cyclorama a Edge of the Century a Brave New World si vytáhnu jen to moje.
Každopádně Styx mi byli velkým potěšením a čeká mě ještě album Crash of the Crown.